Kivi Owenův (Apteryx owenii) je nelétavý noční pták z rodu kiviů, který se endemitně vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Před lidským osídlením byl hojně rozšířen po Jižním i Severním ostrově, avšak po příchodu Polynésanů (později známi jako Maorové) a následně Evropanů se počty kiviů začaly rapidně snižovat. Hlavní příčinou rychlého úbytku populace bylo zavlečení predátorů (zejména hranostajů) i kácení původních pralesů. Když ve 2. polovině 20. století druh na novozélandské pevnině vyhynul, byl již hojně rozšířen na ostrově Kapiti. Další dva jedinci byli nalezeni na D'Urvillově ostrově. Od 80. let 20. století byli kiviové Owenovi introdukováni na několik novozélandských ostrovů bez predátorů a reintrodukováni do několika přírodních rezervací na Severním ostrově. Jejich populace se k roku 2020 odhaduje na 1900 jedinců.
Kivi Owenův vestoje měří pouze kolem 25 cm, což z něj dělá nejmenší druh z rodu kiviů. Jeho peří je velmi jemné a spíše připomíná srst. Většina těla je šedá s bílými skvrnami, které tvoří nepravidelné pruhování. Má poměrně dlouhý tenký zobák, na jehož konci se nachází nosní dírky. Je to silně teritoriální pták a v případě ohrožení dokáže své teritorium agresivně bránit pomocí silných nohou a ostrých drápů. Je poměrně těžké ho spatřit a je častěji slyšen než viděn. Svým výrazným křikem, který je nejčastější první dvě hodiny po setmění, si vymezuje své teritorium, avšak používá ho i ke komunikaci se svým partnerem.
Žije v norách. Živí se hlavně bezobratlými živočichy a ovocem. K páření dochází brzy z jara, samice klade většinou jen jedno velké vejce, které představuje kolem 15 % její váhy. Inkubační doba trvá okolo 70 dní a na vejcích sedí pouze samec. Mláďata se rodí opeřená a již za několik dní vylézají z nor a začínají si sama hledat potravu. Kivi se může dožít i více než 80 let. Populace kiviů Owenových je ohrožena zejména introdukovanými savci (vedle hranostajů to jsou také psi, fretky, kočky), chřástaly weka a inbreedingem. Problémy způsobují i stále častější období sucha, během kterých se bezobratlí živočichové stahují hlouběji do země a kiviové tak přichází o svůj hlavní zdroj potravy i vody. Světová asociace ochranářských organizací BirdLife International hodnotí populaci jako téměř ohroženou.
Nomenklatura Dějiny objevu
První vědecky určený druh z rodu kiviů byl kivi jižní, jehož v roce 1813 popsal George Shaw. V následujících desetiletích byl objeven nejméně jeden další druh, a to kivi hnědý. I když bylo do Evropy posláno velké množství kůží kiviů hnědých, druhým formálně popsaným druhem kiviho se stal kivi Owenův. Popsal ho anglický ornitolog John Gould v roce 1847. Gould zahrnul nový druh kiviho do své publikace Birds of Australia spolu s ilustrací Henryho Richtera. Kiviho popsal na základě kůže, kterou mu z australského Sydney poslal sběratel ptáků Frederick Strange. Strange získal kůži od lovců tuleňů z Jižního ostrova.
Gould pojmenoval nový druh kiviho jako Apteryx owenii po britském přírodovědci Richardu Owenovi. V maorštině je kivi Owenův znám jako . V překladu to znamená „kivi s velkým břichem“, což odkazuje ke tvaru kiviho těla, které vypadá jako jeden velký pupek s trčícím zobákem.
Fylogeneze
Základní fylogeneze kiviů
Kivi Owenův se řadí do rodu kiviů a monotypické čeledi kiviovití. Fylogenetické vztahy mezi kivii byly již od jejich objevů předmětem debat. K roku 2020 se formálně rozeznává 5 druhů kiviů ve dvou morfologických skupinách: kiviové hnědí (; kivi hnědý, kivi okaritský a kivi jižní) a tečkovaní (; kivi Owenův a kivi Haastův).
náhled|Ilustrace od G.D. Rowleyho z let 1875–1878|alt=Ilustrace kiviho Rozsáhlé molekulární analýzy vědců z Torontské univerzity a badatelů z Ministerstva památkové péče publikované v roce 2016 ukazují, že v rámci kiviů existuje nikoliv 5, ale 16–17 geneticky unikátních populací, z nichž 5–6 vyhynulo od příchodu lidí na Nový Zéland. Tato extrémně hustá segmentace nastala následkem dob ledových v posledních 800 000 letech, kdy opakovaný nárůst a ústup ledovců na dlouhou dobu izoloval populace kiviů v hlubokých horských údolích. V rámci kiviho Owenova vědci identifikovali celkem 3 kryptické druhy: (A) z Jižního ostrova, a vyhynulé linie (B) ze severní a (C) jižní části Severního ostrova. Linie B) a C) však nejsou zcela jednoznačné, protože k jejich identifikaci došlo jen na základě dvou fosilních nálezů. Autoři studie nicméně nenavrhli, že by se rod kiviů měl rozdělit do více samostatných druhů. Jeden z autorů studie Jason T. Weit to komentoval slovy „Máme za to, že [námi popsané linie] představují poddruhy, které jsou na cestě stát se samostatnými druhy.“
Podle jiné DNA analýzy je linie kiviů Owenových z jižního cípu Severního ostrova více příbuzná s linií kiviů z Jižního ostrova než ze severní části Severního ostrova. Tento vzorec lze vypozorovat i u kiviů okaritských, jejichž populace z jižních částí Severního ostrova je blízce příbuzná s populací na Jižním ostrově. Vědci to vysvětlují tak, že v dobách ledových byl Severní a Jižní ostrov spojen v jeden celek a Cookův průliv, který odděluje oba ostrovy, vznikl teprve před 0,5 miliony lety. Kiviové se tak mohli mezi oběma ostrovy volně pohybovat.
Nejbližším příbuzným kiviho Owenova je kivi Haastův. Již zmíněná studie z roku 2016 uvádí, že prapředek obou kiviů se začal rozdělovat do dvou linií před 0,27–0,99 miliony lety v souvislosti s ledovcovými pochody. Starší studie DNA z roku 2013 kladou toto rozdělení do mnohem dřívějšího období, a sice 4,3–7,6 miliony lety.
Popis náhled|vlevo|Vycpaný exemplář|alt=Ftografie vycpaného exempláře Kivi Owenův vestoje měří kolem 25 cm, jeho tělo však dosahuje délky kolem 35–45 cm. Samec váží kolem 1150 g a samice 1350 g. Tyto parametry z něj dělají nejmenšího zástupce kiviů. Tělo je hruškovitého tvaru s malou hlavou a silným krkem. Jemný a mírně zahnutý slonovinový zobák měří u samce 63–72 mm a u samice 75–94 mm. Na jeho konci se nachází nosní dírky. Rod kiviů představuje jediné ptáky na světě s nosními dírkami na konci zobáku. Kořen zobáku je obrostlý několika dlouhými hmatovými vousy. Křídla jsou zakrnělá a schovaná v peří. Silné nohy jsou zakončené třemi velkými prsty směřujícími dopředu a jedním malým zadním prstem. Tři přední prsty disponují silnými drápy, dráp na zadním prstu je menší. Ocas úplně chybí.
Peří kiviho je velmi jemné a spíše připomíná srst. Je šedého zbarvení, od hlavy dolů má na těle bílé skvrny, které tvoří nepravidelné pruhování. Duhovka je tmavě hnědá. Nohy a prsty bývají bílé až růžové, drápy jsou většinou bílé, občas trochu tmavší. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Samice jsou o trochu větší a těžší než samci a mají o něco delší a více zahnutý zobák. Juvenilní jedincí mají stejné zbarvení jako dospělí, jen jsou o něco menší. Velikosti dospělých jedinců dosahují ve věku asi 18 měsíců.
Na rozdíl od většiny ostatních ptáků, všichni kiviové mají v kostech morek, podobně jako je tomu u savců. Uvádí se, že mají nejnižší bazální metabolický výdej ze všech ptáků.
Záměna náhled|Odhalená zakrnělá křídla kiviů|alt=Fotografie několik centimetrů dlouhého výrůstku, který předtsavuje zakrnělé křídlo kiviho Záměna je možná snad jedině s ostatními kivii, především s kivii Haastovými. Ti jsou o něco větší a jejich pruhování na zádech je výraznější. Nicméně juvenilní jedinci kiviho Haastova jsou menší a jejich pruhování jé méně výrazné, čímž jsou od dospělých kiviů Owenových prakticky k nerozeznání. K záměně mladých jedinců kiviů Haastových za kivie Owenovy došlo i u některých muzejních exemplářů. Zkušení pozorovatelé mohou oba druhy odlišit podle křiků, který kiviové vydávají během noci.
Ekologie a chování Kivi Owenův je noční nelétavý pták. O jeho sexuálním a sociálním chování toho není příliš mnoho známo. Podrobně zkoumat chování kiviů ztěžuje těžko dostupný terén jejich výskytu a skutečnost, že kiviové jsou aktivní především v noci. Existující studie vycházejí především z chování kiviů na ostrově Kapiti.
Smyslová vnímání náhled|vlevo|Lebka kiviho|alt=Fotografie lebky a části páteře kiviho I když má kivi malé oči, ve tmě vidí poměrně dobře. Lze tak usuzovat na základě toho, že v noci dokáže rychle běžet proti případným vetřelcům. Rychlost kiviho běhu je přirovnatelná k rychlosti běhu člověka. Kiviho sluch a čich jsou velmi dobré a klíčové pro orientaci ve tmě.
Počátkem 21. století podnítila ornitoložka Susan Cunningham výzkumy zobáků kiviů a jejich smyslu pro vibrace. Cuningham přišla na to, že kiviům pomáhá při lokaci potravy i další smysl, kterým je schopnost zaznamenávat i sebemenší vibrace způsobené pohybem hmyzu. Kivi vnímá tyto vibrace pomocí mechanoreceptorů umístěných na konci zobáku. Je dokonce možné, že je tento smysl při určování polohy potravy důležitější než čich. Podobný smysl byl popsán i u ptáků z čeledi slukovití. Ti jsou však jen vzdálenými příbuznými kiviů a spíše se bude jednat o příklad konvergentní evoluce.
Nory a teritoria náhled|Vstup do kiviho nory v Zealandii|alt=Fotografie vchodu do kiviho nory. Nora je ve svahu, částečně zakrytá vegetací, její výška je přibližně 15 cm Všechny druhy kiviů jsou vysoce teritoriální. Kiviové Owenovi na svém teritoriu netolerují jiné dospělé ani nedospělé kivie. Svá teritoria dovedou agresivně bránit pomocí silných noh s ostrými drápy. Velikost teritorií bývá 2 až 3 hektary, na ostrově Kapiti to je 1,6 hektaru na jeden pár, což představuje větší hustotu výskytu než u jiných druhů kiviů na pevnině. Pokud nedojde k rozchodu partnerů, pár zůstává na svém teritoriu celý život.
V Zealandii bylo na kameru zaznamenáno, jak kivi zničil hnízdo lejsčíka dlouhonohého. Je možné, že se jednalo pouze o zvědavost ze strany kiviho, avšak jedním z možných vysvětlení je i zavádějící teritoriální agrese. V jiných hnízdech lejčíků totiž bylo nalezeno peří kiviů, které lejsčíci používají pro vystlání svého hnízda. Je tak možné, že napadané hnízdo obsahovalo peří jiných kiviů, které stimulovalo čichové receptory kiviho a dospělý jedinec se rozhodl na lejsčíkovo hnízdo zaútočit.
Kiviové se na noc uchylují do nor. Nejčastěji si je hloubí sami, avšak mohou hřadovat a klást vejce i do husté vegetace, do dutých kmenů tlejících stromů nebo pod kořeny stromů. Každý pár má na svém teritoriu kolem 30 nor, které každý den střídá pokud zrovna samec nesedí na vejci. I když nory mohou být až 2,5 m hluboké, často mívají méně než 0,5 m a občas bývají vejce kladena do „nor” o délce pouhých 0,2 m. Nory někdy bývají vystlány větvičkami a suchými listy.
náhled|Ukázka peří různých druhů kiviů; peří kiviho Owenova je pod číslem 3|alt=Fotografie peří různých druhů kiviů Pár kiviů sdílí kolem 25 % nocí stejnou noru, zbylé noci tráví partneři samostatně. Z nory vylézají těsně po setmění. Před vylezením začnou vydávat vrčivé zvuky, v čemž někdy pokračují i po vylezení z nory, a poté se každý samostatně vydávají hledat potravu.
Hlasový projev Všechny druhy kiviů mají výrazný hlasový projev. U kiviho Owenova dochází k vokálnímu projevu nejčastěji první dvě hodiny po západu slunce. Jeho křik je velmi hlasitý a lze jej slyšet i na několik set metrů. Volání jsou nejčastější na podzim a poté počátkem jara, kdy dochází k období páření. Při volání se kivi napřímí, zvedne zobák směrem k nebi a začne vydávat křik.
U volání kiviů existuje poměrně výrazný pohlavní dimorfismus. Hlas samce je vysoce položen, volání zahrnují pouze jednu slabiku ve stoupavém tónu, typicky opakovanou 12–35× během jednoho volání. Samice má níže položený hlas a je v něm patrné chvění. Její projev je o něco delší než u samce.
Oproti většině ostatních ptáků není rozdíl ve volání samce a samice dán velikostí těla ani délkou zobáku. Zatímco samice používá volání především pro udržování kontaktu se svým partnerem, samec pomocí volání dává najevo své teritorium.
Rozmnožování