Argentinská republika leží v Jižní Americe. Je největší zemí světa, kde se mluví španělsky. Má 2. největší ekonomiku v Jižní Americe. Argentina je členem G20 (tj. skupiny největších ekonomik světa), vytváří sdružení volného obchodu MERCOSUR a je členem Unie jihoamerických národů (obdoba Evropské unie). Dále je členem organizací jako OAS (Organizace amerických národů) a OSN (Organizace spojených národů). Svým HDP na obyvatele zaujímá 59. místo na světě. +Ekonomické ukazatele Argentiny v letech 2014 a 201820142018měnaargentinské pesoargentinské pesoHDP (miliony USD)563 614625 921HDP/obyvatel (USD)13 20814 043Inflace (%)2429,5Míra chudoby (%)4,733Nezaměstnanost (%)7,39,6Vývoz (miliardy USD)56,76Dovoz (miliardy USD)57,18Hrubý zahraniční dluh (miliardy USD)16,32Veřejný dluh (% z HDP)44,795,4Fiskální obdobíkalendářní rokkalendářní rok

Před objevením Ameriky První lidé v Jižní Americe se objevili už před 13 000 lety a přišli ze Severní Ameriky. Před příchodem Evropanů žilo na území dnešní Argentiny asi 20 kmenů původních obyvatel, což tvořilo cca 300 000 – 900 000 obyvatel. Původní obyvatele tvořili nomádi, žili hlavně na jihu, živili se jako lovci a sběrači, vedli kočovný život, a proto po sobě nezanechali žádné stopy jako např. stavby atd. Jejich obživu také tvořil rybolov. Na západě, v oblasti And, žily významné kulturní národy a obývaly sídliště podobná městům. Indiánské kmeny netvořily celek, proto mají rozdílné jazyky. Nejprve se také živily jako lovci a sběrači, později zemědělstvím. Indiáni se z Incké říše rozšířili tzv. Inckou cestou v 16. století až do provincie Mendoza. Kolem roku 1480 většinu oblastí osídlili Inkové, a na většině území se tak nacházela Incká země, která měla již rozvinuté zemědělství. Jednotlivé vesnice spolupracovaly např. při výstavbě závlahových hrází, cest nebo větrolamů.

Kolumbus a počátky kolonizace Roku 1492 objevil Ameriku Kryštof Kolumbus, ale až mořeplavec Amerigo Vespucci poznal, že se jedná o nový světadíl. Největším lákadlem nového kontinentu byly drahé kovy. Španělé a Portugalci se tak na tomto území usídlili a založili zde nejprve obchodní centra a později kolonie. Základem koloniální společnosti bylo soužití dvou zcela rozdílných civilizací. Od 16. století se Argentina stala španělskou kolonií. Roku 1515–1516 sem byl vyslán Juan Diaz de Solís, který měl prozkoumat Tichý oceán. V roce 1516 se dostal až k dolnímu toku řeky Uruguaye, zde byl zajat domorodým kmenem a zabit. Zbytek výpravy ztroskotal u Brazílie – vůdce Portugalec Alejo García se spřátelil s Indiány, vedl evropsko-indiánskou výpravu za tzv. Bílým králem, který měl sídlit ve Stříbrných horách (Sierra de la Plata) a mít obrovské množství drahých kovů. Ve Španělsku se tak šířily zvěsti o bohatém vládci, který se měl nazývat Argentino, tedy král stříbra (název od slova argentum – stříbro). Z toho také vznikla mylná představa, že území Rio de la Plata, jak bylo nazváno, je bohaté na stříbro, což se později nepotvrdilo. V letech 1526–1548 bylo podniknuto několik dalších výprav s cílem najít Stříbrné hory, žádné ale nenašly, nakonec roku 1545 objevily horu plnou stříbra na území Bolívie. Roku 1535 Pedro de Mendoza zahájil velkou expedici a dostal se po řekách až do Peru a k Tichému oceánu. Roku 1536 dosáhla expedice Buenos Aires, zde se usídlili, avšak toto území bylo nehostinné, a proto později vedli usedlíci boj s Indiány kvůli špatným životním podmínkám. V této době byl centrem španělské kolonizace Asunción. Roku 1580 byla vypravena nová expedice do Buenos Aires. Přišli sem noví osadníci, Španělé zneužívali domorodce na nucené práce, ti ve velkém umírali, neboť nebyli odolní vůči evropským nemocem. Původní obyvatele Arakuánce a Patagonce téměř vyhubili. Region Rio de la Plata během 16. – 17. století byl nejméně rozvinutým regionem Španělska. Všechna významnější argentinská města vznikala na cestě mezi Buenos Aires a Potosí. V 16. století vznikl tzv. guvernorát Rio de la Plata. V koloniích nastaly ekonomické problémy. Místo Indiánů využívali Španělé na práci otroky z Afriky, ale těch bylo málo, a to vedlo k přeorientování se na zemědělství a na chov dobytka. Chov skotu, ovcí a koní byl důležitým zdrojem příjmů. Vznikaly zemědělské usedlosti a chov převyšoval zemědělství. V 17. století nastaly konflikty mezi španělskými kolonisty a portugalskými obchodníky. To zapříčinilo odchod Portugalců a tím vznikaly ztráty obchodníkům, což také vyústilo k povinnosti platit vysoké daně. Dobytek i jiné zboží se museli vozit do Španělska přes Peru, to zvyšovalo jeho cenu a začalo bujet pašeráctví podporované Portugalci. Také obchodníci z Potosí pochopili, že je výhodnější zboží posílat přes Buenos Aires, a to tak rychle rostlo a bohatlo.

Období 18. století Okolo 18. století nastal konkurenční boj mezi jednotlivými regiony. Namísto obchodní spolupráce převládal primitivní merkantilismus (osady vyvážet, dovážet minimum). Španělský král nařídil vytvořit místokrálovství s pevnými hranicemi a pravomocemi.  Roku 1776 vznikl 1. státní útvar, který se jmenoval Místokrálovství Rio de la Plata (území Argentiny, Bolívie, Paraguaye a Uruguaye). Jméno získalo z názvu zálivu, přes který probíhal veškerý námořní styk se zbytkem světa. Vznikl také systém repertimiento – ten zajišťoval přidělování půdy Španělům za jejich služby králi. Místokrálovství zrušilo dávné monopoly, bylo umožněno obchodování přímo, ale stejně zde přetrvávala celá řada zákazů – tzv. moderní merkantilismus (ten byl více než volný obchod). Obchod s americkými koloniemi byl ale stále výhradním monopolem Španělska. Ten redukoval nabídku a zvyšovaly se ceny. Madrid rozhodl vozit zboží přes Peru, tím ale bylo zboží předražené a omezené. Ovce, krávy, bavlna a obilí se vyvážely do Horního Peru, kde se za ně platilo stříbrem, za které v Evropě se nakupovaly manufakturní výrobky – zbraně, šaty, nábytek. To vedlo k velkému rozšíření pašování zboží z a do Buenos Aires Portugalci. Takto pašované zboží bylo levnější. Španělé potřebovali vyřešit problémy s nelegálním obchodem (zrušili monopol z Limy, snížili daně atd.). Na výrobky z nešpanělských zemí dovážené do kolonií ale bylo uvaleno velké clo. Španělé povolili přístavu Rio de la Plata volně obchodovat a zboží mohli vozit i jiné země než španělské a La Plata. Roku 1778 byl umožněn volný obchod v Buenos Aires a na dovoz byla stanovena 7% daň.

Období 19. století V letech 1810–1818 byla vedena válka za nezávislost. Dne 23. 6. 1814 nastal definitivní konec Místokrálovství de la Plata. Argentina byla do roku 1816 kolonií Španělska, když dne 9. 7. 1816 byla vyhlášena nezávislost. V této době došlo také ke zrušení otroctví. Argentina měla na počátku 19. století bohaté zásoby nerostných surovin, ale žádné doly; nadbytek úrodné půdy, ale žádné pracovní síly; rozvinutý obchod, ale málo komodit, se kterými by bylo možno obchodovat. Ekonomika byla založena na tranzitní obchodní výměně, obchodníci nebohatli na vývozu, ale na dovozu spotřebního zboží, za které platili stříbrem. 12. 12. 1861 vznikla Argentinská republika s hlavním městem Buenos Aires. Hospodářský růst v 19. století byl také výsledkem zahraničních investic, a to hlavně z Velké Británie (rozvoj železnic). Nastala také obrovská imigrační vlna. Byla to 2. největší imigrační vlna na světě (populace se každé 2 desetiletí zdvojnásobila). Nejvíce přistěhovalců tvořili Španělé a Italové. V roce 1880 přišlo do Argentiny za rok 50 000 imigrantů a v roce 1889 již 200 000 imigrantů za rok. Vláda zavedla tzv. kolonizační smlouvy (spousta evropských přistěhovalců dostala půdu ještě před příchodem). V Ústavě z r. 1853 se uvádí „… zajistit blaho svobody pro nás, naše potomstvo a pro všechen lid světa, který by se chtěl usadit na argentinské půdě.“ To bylo také jedním z faktorů rozvoje obchodu s evropskými státy a dalšího rozvoje zemědělství a zejména dobytkářství. Vývoz masa a kůží v roce 1829 tvořil 65 % z celkového exportu a v roce 1855 již 82,5 %. Roku 1865 se stala nejlukrativnější komoditou ovčí vlna, která tvořila 46,2 % z celkového vývozu. V roce 1896 se Argentina zařadila mezi nejvyspělejší státy světa, převládal zejména export obilí.

Období 20. století