Index vulkanické aktivity (anglicky VEI: Volcanic Explosivity Index) je stupnice pro klasifikaci intenzity sopečné činnosti, založená na kvantitativním přístupu. Byla sestavena v roce 1982 dvojicí britských vulkanologů Chrisem Newhallem a Stephen Selfem na havajské univerzitě. VEI představuje semikvantitativní škálu stupňů 0–8 o narůstající explozivitě, které odpovídají relativní velikosti (magnitudě) dané vulkanické erupce. Jednotlivé stupně škály se přidělují na základě určení dílčích faktorů indexu, z nichž nejpodstatnější jsou: celkové množství produkovaného pyroklastického materiálu (spad,tefry, žhavá mračna aj.), výška erupčního sloupce, trvání hlavní fáze eruptivní činnosti, kvalitativní parametry (tj. popisné, např. mírná, efuzivní, explozivní, kataklyzmatická apod.), styl dosavadní aktivity sopky a výška rozmývání erupčního oblaku (troposféra x stratosféra). Jako hlavní parametr se používá zejména objem vyvrženého materiálu, přičemž měřítko stupnice je logaritmické (nárůst objemu desetinásobně s každým přibývajícím stupněm), neplatí však pro VEI 0, VEI 1 a VEI 2. Čím je číslo indexu vyšší, tím je erupce větší. Do VEI 0 patří nejčastěji efuzivní aktivita (výlev lávy na povrch).
Index VEI Objem vyvrženého materiálu Klasifikace Popis Výška sopečného mraku Frekvence Průnik vyvrženin do troposféry Průnik vyvrženin do stratosféry Příklady 0 < 104 m3 Havajská erupce efuzivní < 100 m nepřetržitě zanedbatelný žádný Erebus (1963), Kīlauea (1977), Mawson Peak (2006), Dallol (2011), Piton de la Fournaise (2017) 1 > 104 m3 Havajská erupceStrombolská erupce mírná denně velmi malý žádný Stromboli (od dob Římské říše), Nyiragongo (2002) 2 > 106 m3 Strombolská erupceVulkánská erupce explozivní 1–5 km každé 2 týdny mírný žádný Unzen (1792), Cumbre Vieja (1949), Galeras (1993), Sinabung (2010) 3 > 107 m3 Vulkánská erupcePeléjská erupceSub-pliniovská erupce katastrofální 3–15 km každé 3 měsíce podstatný možný Lassen Peak (1915), Nevado del Ruiz (1985), Soufrière Hills (1995), Ontake (2014) 4 > 0.1 km3 Peléjská erupceSub-pliniovská erupcePliniovská erupce kataklyzmatická > 10 km každých 18 měsíců podstatný pravděpodobný Laki (1783), Kīlauea (1790), Mayon (1814), Mont Pelée (1902), Colima (1913), Sakuradžima (1914), Katla (1918), Galunggung (1982), Eyjafjallajökull (2010), Calbuco (2015) 5 > 1 km3 Peléjská erupcePliniovská erupce obrovská > 10 km každých 12 let podstatný významný Vesuv (79), Fudži (1707), Agung (1963), Mount St. Helens (1980), El Chichón (1982), Hudson (1991) 6 > 10 km3 Pliniovská erupceUltra-pliniovská kolosální > 20 km každých 50–100 let podstatný podstatný Nevado de Toluca (8550 př. n. l.), Mount Veniaminof (1750 př. n. l.), Ilopango (450), Huaynaputina (1600), Krakatoa (1883), Santa Maria (1902), Novarupta (1912), Pinatubo (1991) 7 > 100 km3 Ultra-pliniovská superkolosální > 20 km každých 500 až 1000 let podstatný podstatný Campi Flegrei (před 37 000 lety), Kikai (4300 př. n. l.), Robledo (2300 př. n. l.), Théra (1620 př. n. l.), Taupo (180), Pektusan (946), Tambora (1815) 8 > 1000 km3 Ultra-pliniovská megakolosální > 20 km každých 50 000 let obrovský obrovský Yellowstone (před 630 000 lety), Toba (před 74 000 lety), Taupo (před 25 360 lety)
Dosud je známo kolem čtyřiceti erupcí o síle VEI 8 za posledních 132 milionů let. Třicet z nich se odehrálo během posledních 36 milionů let. To naznačuje, že nezanedbatelné množství není stále známo a údajně by jich mohlo být celkem šedesát. Podle dosavadních dat dochází k těmto enormním erupcích jednou za 50 tisíc let. Posledním byl výbuch supervulkánu Taupo na Novém Zélandu před 27 tisíci lety.
V posledních 10 000 letech (celé období holocénu) nastalo nejméně 10 erupcí o síle VEI 7. Dále je známo padesát osm erupcí pliniovského typu, včetně třinácti erupcí, během nichž došlo k vzniku kaldery. U všech se bohužel nedala přesně stanovit intenzita na VEI stupnici.
Global Volcanism Program (GVP) eviduje 7 742 sopečných erupcí v holocénu (9700 př. n. l. až po současnost), což představuje 75 % veškerých erupcí v daném období, 49 % z nich má menší intenzitu než VEI 2 a 90 % menší než VEI 3.
Galerie
Související články Horká skvrna – místo vývěru magmatu mimo okraje litosférických desek Magma – žhavá tavenina v hloubi Země Magmatická hornina – hornina vzniklá krystalizací magmatu Ohnivý prstenec – pás sopek táhnoucí se z Jižní Ameriky přes Kamčatku, Japonsko a Filipíny Láva – magma na povrchu Sopečná erupce – výron magmatu ze sopky Sopečné jezero – jezero vzniklé vulkanickou činností
Externí odkazy
Kategorie:Vulkanologie Kategorie:Sopky Kategorie:Země