náhled|Jerg Ratgeb: Mučení sv. Barbory; detail z oltáře sv. Barbory, městský kostel ve Schwaigernu (Heilbronn)

Barbora z Nikomédie též svatá Barbora (3. století–305) byla panna a mučednice ve starověké Nikomédii, patřící ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří byli voláni zvláště v těžkých chvílích, například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. O svaté Barboře se dochovaly pouze kusé zprávy, přesto ji katolická církev řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince.Martyrologium Romanum ex decreto sacrosancti Œcumenici Concili Vaticani II instauratum auctoritate Ioannis Pauli PP. II promulgatum. Editio typica. Città del Vaticano: Typis Vaticanis, 2001, s. 621.

Život Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria, během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendy jejího úmrtí. Podle nich měla být svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století v Nikomédii, jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela a krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem, a tak Barboru k této víře také přesvědčil. K úctě Nejsvětější Trojice pak nechala ve věži prolomit třetí okno.Hall (1991), s. 70–71.

Dle legendy si dopisovala se slovutným křesťanským učencem Órigeném, který pak k ní poslal kněze, od něhož Barbora přijala křest; zároveň se zaslíbila Kristu a učinila slib ustavičného panenství. Když ji otec začal nutit, aby se provdala, Barbora mu oznámila, že je pokřtěna a zasnoubena s nebeským chotěm, protože jen v křesťanství je pravda a spasení. To ohromilo pohana Dioskura, jehož plány a naděje byly zmařeny. Barbora musela uprchnout.EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 673.] Na útěku se dostala k jakési skále, která se před ní zázračně otevřela a Barbora se skryla ve skalní puklině (proto je patronkou horníků).

Nějaký pastýř však prozradil Dioskurovi její úkryt, a tak ji dopadl a odvlekl. Chtěl ji hladem a vězněním donutit k povolnosti, ale marně. Otec se rozzuřil natolik, že ji svázal a odvedl k soudci Marcianovi, kde Barboru udal jako křesťanku. Soudce dal přinést mučidla, a když se jich nezalekla, dal jí strhnout šaty, Barbora byla do krve zbičována a její rány byly ještě rozdírány střepinami. Když se ani poté nezřekla víry v Krista, byla drásána železnými mučidly, pálena hořícími pochodněmi a na potupu jí byly uříznuty prsy. Nahá pak byla odvedena na popraviště a sám její otec jí sťal hlavu mečem. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil. (Z té příčiny se stala patronkou dělostřelců a pyrotechniků.)

Podle legendy se modlila před svou smrtí za kající hříšníky, a proto je též vzývána jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.

Svaté Barboře je zasvěceno mnoho kostelů. V Česku je nejznámější kutnohorský chrám svaté Barbory.

Uctění památky náhled|upright|Socha svaté Barbory v České Třebové Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. Památka sv. Barbory se světí 4. prosince. Náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Dorota, sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Markéta Antiochijská; bývají často zobrazovány společně. Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papež sv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Světice je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 4. prosince; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 4. prosince dle juliánského kalendáře připadá na 17. prosince dle gregoriánského kalendáře.Pravoslávny kalendár na rok 1971. Bratislava: Cirkevné nakladateľstvo, 1970. 124 s. [Viz str. 32.] V prosinci 2011 v kostele Povýšení svatého kříže v Karviné-Fryštátě byly nalezena mimo jiné vzácná gotická freska, která zobrazuje utrpení svaté Barbory.

Výtvarné umění V ikonografii je vyobrazována s křížem, palmovým listem, pavím perem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Známým zpodobením sv. Barbory je sousoší na druhém pilíři Karlova mostu, které vytvořil v roce 1707 Jan Brokoff s velkým podílem svého syna Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Uprostřed sousoší je sv. Barbora, která drží v pozvednuté paži kalich s hostií a v druhé ruce má palmovou ratolest, což je atribut mučednictví; po stranách stojí sv. Markéta a sv. Alžběta.

Modlitba Modlitba recitovaná v Brně v první polovině 20. stol.:Panenko Barborko svatá, pro Krista jméno sťatá, nedej mě náhlou smrtí umříti bez velebné svátosti.

Když se bude dušička má s tělem loučiti, ráčiš se mnou přítomna býti, aby ďábel žádné moci ke mně neměl, pro Krista ženicha tvého, který tebe korunoval, do nebeské slávy přijal.

K tomu nám dopomáhej všemohoucí a milosrdný Pán Bůh, Otec, Syn a Duch svatý. Amen. V Jihomoravském kraji se objevuje i variace na tuto modlitbu s lehce pozměněnou textací:Panenko Barborko svatá, pro Kristovo jméno sťatá do nebeské slávy Tě povolal

Přijď panno, přijď, nevěsto má, vyslyš mě u Hospodina, až já budu umírati "abys Ty" u mne stála, mou duši opatrovala, ďáblu škodit nedala.

Vypros nám nebeského chleba, vždyť jest nám ho všem potřeba.

K tomu nám dopomáhej Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Amen

Zajímavosti náhled|upright|Stětí svaté Barbory Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturové pojmenované podle objevu na svátek svaté Barbory. Na španělských a francouzských lodích býval obraz sv. Barbory vyvěšen nad komorou, v níž se skladoval střelný prach; tato komora sama se nazývala „Barborou" (franc. Sainte Barbe).Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barbora svatá" na str. 299.]TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919.] Na českém venkově (i na Moravě a ve Slezsku) byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. V den sv. Barbory (nebo v jeho předvečer) chodily svobodné dívky nebo i vdané ženy z domu do domu, přičemž byly ustrojené za „Barborky". V různých krajinách se oblékaly různě, někde do bílých šatů, jinde do černých, často měly závoj a okrašlovaly hlavu věnečkem. Zpravidla držívaly v ruce metličku a s ní dítkám hrozily, ale nosívaly též košíčky, ve kterých byly dárky pro děti – jablka, hrušky apod., a někdy též rozdávaly cukrová srdíčka od sv. panny Barbory. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barborka" na str. 300.] V některých krajinách chodili s Barborkami i andělé, čerti a další maškary. Když vešly do stavení, předváděly Barborky nějaký krátký výstup ze života sv. Barbory, zpívaly, modlily se, rozdělovaly dárky a občas i metličkou vyplácely zlobivé děti. Toto chození barborkou bylo pozůstatkem a upomínkou na veliké divadelní hry o sv. Barboře, které se kdysi při obchůzkách Barborek provozovaly (je např. zachována hra o sv. Barboře z 18. století).TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barborky" na str. 919.]

Odkazy Reference

Literatura

EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 671–676.] TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919 a heslo „Barborky" na str. 919.] ZÍBRT, Čeněk. Den se krátí, noc se dlouží ... Praha: Šimáček, 1910. 75 s. [O „chození se sv. Barborou" viz str. 22–32; zde i obrázky Barborek a hra o sv. Barboře.]

Související články Barborky Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře Chrám svaté Barbory (Debř) Chrám svaté Barbory (Dolní Kounice) Seznam světců a mučedníků katolické církve Čtrnáct svatých pomocníků

Externí odkazy

Dokument z cyklu České televize Naše tradice

Kategorie:Starověcí Římané Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Velkomučedníci Kategorie:Křesťanští konvertité Kategorie:Lidé, jejichž existence je zpochybňována Kategorie:Osobnosti na českých pamětních mincích Kategorie:Křesťanští svatí odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení stětím Kategorie:Narození ve 3. století Kategorie:Narození v Turecku Kategorie:Úmrtí v Turecku Kategorie:Úmrtí ve 4. století Kategorie:Ženy