Logopedie (z řeckého ὁ λόγος, logos = slovo, řeč a παιδεία, paideia = výchova) se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti (NKS) ve všech rovinách u všech věkových kategorií (Lechta, 2005). Zahrnuje tedy vše od nejdrobnějších řečových vad, jako např. chybná výslovnost jedné hlásky, až po masivní řečové poruchy či naprostou nemluvnost. Má nejblíže k speciální pedagogice i k medicíně. V medicíně se setkáme spíše s pojmem klinická logopedie.

Řeč člověka začleňuje do společnosti, ovlivňuje prožívání, poznávání a rozumový vývoj. Vývoj řeči souvisí se slovníkem rodiče či vychovatele. Dítě by mělo do 7 let věku zvládnout veškeré základy mateřského jazyka. Následné rozšiřování vědomostí souvisí se školou, sebevzděláním.

Logopedii jako obor lze studovat na pedagogických fakultách univerzit buď jako součást oboru "speciální pedagogika" nebo v posledních letech samostatně (https://kps.pedf.cuni.cz/pro-uchazece/navazujici-magisterske-studium-psychologie/ www.pdf.upol.cz, https://pages.pedf.cuni.cz/ksppg/navazujici-magisterske-studium-2.) V praxi se uplatňují absolventi jako "kliničtí logopedové" (po dosažení následné atestace po magisterském studiu) nebo "školní logopedové", po kterých je v posledních letech zvýšená poptávka. Obdobné je to u "klinických psychologů" a "školních psychologů" (absolventů pedagogických fakult). "Školní psycholog" a "školní logoped" spolu ideálně v praxi úzce spolupracují, popř. ještě se "sociálním pedagogem".

Cíl a předmět logopedie

Cíl logopedie je možné definovat z více hledisek. Na základě různých definic lze obecné cíle logopedie rozdělit na tři obory: Logopedie jako vědní obor = zkoumání komunikační schopnosti člověka Logopedie jako profese = v co nejvyšší míře rozvinout komunikační schopnost jedince Logopedie jako studijní obor = vysokoškolská příprava odborníků

Předmět logopedie lze rozdělit na dva hlavní směry: Medicínský model – tradiční, zúžený pohled na logopeda jako na odborníka zabývajícího se primárně patologií, narušením a defekty Komplexní, globálně – holistický model – výstižnější a modernější pohled na logopedii, logoped se zabývá nejenom osobami s narušenou komunikační schopností, ale i problémem s NKS u osob se zdravotním postižením nebo s výjimečným nadáním

Struktura poruch řeči

organická – poruchy na mluvním aparátu funkční – prostředí, špatné mluvní vzory, RDMO, duševní nemoc aj.

Okruhy narušené komunikační schopnosti vývojová nemluvnost – opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie získaná neurotická nemluvnost – mutismus, elektivní mutismus získaná organická nemluvnost – afázie narušení článkování řeči – patlavost (dyslálie), dysartrie narušení zvuku řeči – huhňavost (rynolálie), palatolálie poruchy hlasu – dysfonie, afonie poruchy plynulosti řeči – koktavost (balbuties), breptavost (tumultus sermonis) narušení grafické formy řeči – dyslexie, dysgrafie, dysrtografie, dyskalkulie, alexie, agrafie, agramatismus, akalkulie symptomatické poruchy řeči kombinované vady řeči poruchy artikulace- dyslálie neboli patlavost (jde o poruchu tvoření hlásek a to u dětí i dospělých)

Odkazy Související články Speciální pedagogika Tyflopedie Somatopedie Psychopedie Etopedie Surdopedie

Externí odkazy

Logopedická společnost Miloše Sováka František Synek: Stručná historie logopedie

Kategorie:Speciální pedagogika