Letecký útok na Plzeň 25. dubna 1945 byla operace amerických vzdušných sil () na jaře 1945, v závěru druhé světové války. Při denním náletu bombardérů na západočeské město Plzeň byly cílem Škodovy závody a vojenské letiště na Borech, škody však utrpěly i čtvrti Skvrňany a Karlov. Operace probíhala přesně tři roky po operaci Canonbury, prvním vážnějším náletu na Plzeň. Vzhledem ke škodám i provedením nedlouho před koncem války je nálet nejvíce diskutovaným.

Pozadí Spojenci se 6. února 1945 dohodli na takzvané „“. Ta střední Evropu rozdělovala podél spojnice měst Štětín, Berlín, Drážďany, Brno, Vídeň a Záhřeb na západní operační prostor pro americké a britské bombardéry a na východní oblast určenou pro akce sovětských letounů. Pro Plzeň i celé jihozápadní Čechy znamenalo jaro roku 1945 stále narůstající počet útoků amerických vzdušných sil na strategické i taktické cíle, především nádraží a dopravní uzly. Cíle spojeneckých bombardérů na území Čech byly stanoveny 8. dubna 1945. vlevo|náhled|Stahující se německé jednotky byly v Západní Evropě bombardovány spojeneckým letectvem. V dubnu 1945 už bylo zřejmé, že Německo v dohledné době válku prohraje, protože německá vojska spíše jen ustupovala či se dokonce ochotně vzdávala. Německá protivzdušná obrana byla v rozkladu, i když měly stíhací jednotky dostatek letadel, scházeli zkušení piloti i pozemní personál. Zásadní byl nedostatek pohonných hmot po předchozím soustředěném ničení rafinérií a skladů spojeneckými bombardéry. V důsledku toho nedokázali Němci vzlétnout s letadly v takovém množství, aby byli schopni narušit svazy bombardérů, a vzdušnému prostoru proto dominovala spojenecká letadla. Poslední přetrvávající hrozbou pro Spojence zůstalo protiletadlové dělostřelectvo, byť již bylo značně oslabené. Okolí zbývajících relevantních cílů dokázalo intenzivně hájit masivní a poměrně přesnou střelbou. Velitelé spojeneckého letectva museli vážit, jaké cíle mají strategický význam odpovídající riziku. Po proměně většiny německých měst v ruiny se letecké síly zaměřily na zničení dopravních sítí, železničních stanic a leteckých základen na územích dosud okupovaných Německem a v oblastech s probíhajícími boji. Ač zbrojní výroba s velkými obtížemi stále běžela, zbraně se mnohdy vůbec nedostaly k přepravě po železnici, popř. byly zničené ještě předtím, než vlak vyjel ze stanice, protože spojenečtí letci se snažili přerušit zásobování vojsk. náhled|Stíhač tanků 38 označovaný jako . Ve strategických cílech, které byly pro bombardování v roce 1945 určeny, tvořila plzeňská Škodovka velkou výjimku. Operace se od 17. dubna omezily pouze na zničení železničních stanic a leteckých základen na územích dosud okupovaných Německem a na místech aktivních bojů německé armády. Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren , byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě. Škodovka byla cílem spojeneckých vzdušných útoků od začátku války, neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce. Patřila mezi nejčastější cíle spojeneckých náletů na území Protektorátu. V dubnu 1945 byla Škodovka poslední zbrojovkou, kterou Třetí říše pořád držela ve svých rukou a která stále vyráběla veškeré typy munice, zbraní, tanků a obrněných vozů, např. stíhače tanků . V plánu výroby od dubna do června bylo např. 200 kusů protiletadlových děl ráže 88 milimetrů. Produkce továrny s 45 tisíci zaměstnanci znamenala před náletem přibližně třetinu výrobní kapacity ve zbrojním segmentu průmyslu nacistického Německa. Ostatně i v rozkazu č. 696 pro 8. leteckou armádu stálo, že Škodovy závody jsou jedinou funkční zbrojovkou pod kontrolou Německa, která svými výrobky zásobuje přímo jednotky na frontě.

Americká pěchota v den náletu bojovala na území předmnichovského Československa, např. americká 97. pěší divize sváděla boje o město Cheb, a na východní frontě už byla některá předměstí Brna osvobozena 2. ukrajinským frontem.

Předchozí útoky náhled|219x219pixelů|Zničené dílny elektrické továrny v Norimberku, která byla několikrát bombardována . Letecké útoky na Plzeň se v průběhu války primárně snažily vyřadit z provozu Škodovy závody, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě. Význam plzeňské zbrojovky v průběhu války stoupal s tím, jak byly jiné továrny poškozeny či zničeny bombardováním. Od říjnového náletu v roce 1944 se cíli náletů stalo i hlavní a seřaďovací nádraží, které z provozu vyřadil až mohutný britský nálet 17. dubna. Dvacet jedna amerických letadel zaútočilo o den později, ale pokus o bombardování koterovského seřaďovacího nádraží nebyl úspěšný.

Letecký útok 1. americká armáda požádala o provedení leteckého útoku na Škodovy závody, žádost odůvodňovala přetrvávajícím nacistickým držením Škodovky jako jejich poslední velké zbrojovky. Velitelství 8. letecké armády po svých letcích požadovalo, aby cíle bombardovali pouze při vizuálním kontaktu, tedy bez použití palubních radarů. Požadavek pro piloty znamenal, že se nad cíl museli opakovaně vracet, což zvyšovalo šance protiletadlové obrany na úspěšný sestřel.

8. letecká armáda na zmíněnou žádost provedla misi označenou 968, která byla poslední bojovou misí těžkých bombardérů této armády. Jejím úkolem byly především útoky na Škodovy závody, letiště a železniční cíle na území bývalého Československa a v jihovýchodním Německu, přičemž na misi bylo nasazeno 589 bombardérů a 486 stíhačů. V Německu mělo 282 bombardérů B-24 Liberator 2. bombardovací divize chráněných více než dvěma stovkami stíhaček zaútočit na seřaďovací nádraží v Salcburku, a a na elektrickou rozvodnu v . Na Plzeň z Velké Británie zamířilo za úsvitu 307 těžkých bombardérů z 1. bombardovací divize v doprovodu 206 stíhaček , z toho 78 bombardérů mělo za cíl vojenské letiště. Na letišti letečtí průzkumníci předtím našli až stovku německých letadel včetně proudových stíhaček Me 262, ale stíhači nemohli vzlétnout pro nedostatek benzinu. Jedinou překážkou útoku mohla být fungující protivzdušná obrana.

Varování BBC Ve středu 25. dubna 1945 se v českém vysílání londýnské rozhlasové stanice opakovaně ozvalo varování v češtině a němčině:

Obdobné varování zaznělo i ze stanice Radio Luxemburg. Varování dvě hodiny před náletem bylo ze strany Spojenců bezprecedentní, není známý žádný obdobný případ. Spojenci varováním riskovali životy a zdraví vlastních pilotů, aby ušetřili české obyvatelstvo, které vnímali jako spojenecké. Zprávy o chystaném leteckém útoku se ve městě rychle rozšířily, obyvatelé Plzně i zaměstnanci Škodových závodů měli čas schovat se do krytů. Varování na svých radiostanicích mohly slyšet i posádky letadel, které byly varováním šokovány a u kterých vzbudilo značné obavy ze situace nad Plzní.

Na varování reagovala protiletecké obrana Plzně přípravami i přechodem do stavu nejvyšší pohotovosti. „Všechny letecké kanony kolem Plzně byly osazeny. Tyto kanony patřily k jedněm z nejlepších, byly to osmaosmdesátky,“ vzpomínal Pavel Hauzner.

Meteorologický průzkum Jako předvoj bombardovacího svazu vyrazilo nad Plzeň šest stíhaček, aby zjistily meteorologickou situaci, podle které mohl velitel části bombardérů podplukovník rozhodnout, zda proběhne útok na Plzeň nebo se bombardéry stočí k náhradnímu cíli, seřaďovacímu nádraží v Mnichově. Průzkumníci nad Plzní zaznamenali oblohu bez mraků s vynikající viditelností, ale v době samotného útoku už byla situace jiná, nad Plzní bylo oblačno a snížená viditelnost. Pamětník František Trčka vzpomíná na krásné, slunečné počasí panující před náletem. Dosud není zřejmé, zda průzkumníci udělali chybu při samotném hlášení či při navigaci k Plzni nebo zda se došlo k rychlé změně počasí, jak je v dubnu běžné.

Nálet vlevo|náhled|Bombardovací svaz letounů B-24 Liberator. Odlet na německé město Gotha, 1944. Letecký poplach byl sirénami oznámen v 10.11, obyvatelé zamířili do protileteckých krytů. Nad Plzeň doletělo 276 letounů v doprovodu 188 stíhaček, ve výšce přibližně 6–7 tisíc metrů zaměřovali cíl vizuálně s podporou radarů H2X. První bomby začaly padat v 10.26 a zasáhly Lochotín a Karlovarskou třídu. Hořící budovy včetně lochotínského statku a Selcových sladoven se staly orientačními body pro další nálety. První pumy, které zasáhly přímo Škodovku spolu s předměstím Skvrňany a přilehlou dělnickou kolonií Karlov, Spojenci shodili o 20 minut později v 10.46. Pro nepříznivé počasí se sníženou viditelností i kouřovou clonu živenou požáry v areálu Škodovky musely některé letouny nálety nejméně dvakrát opakovat, což se neobešlo bez havárií, nouzových přistání a v neposlední řadě se tím také zvýšil počet úspěšných zásahů plzeňské protiletadlové obrany. Horší viditelnost snižovala také přesnost shozů leteckých pum. Na Škodovku zaútočilo celkem pět leteckých formací, a to bojová bombardovací křídla () 40A a 40B a bombardovací skupiny 303., 379. a 384. Při sérii náletů těchto skupin byl v plzeňské zbrojovce zasažen hlavní cíl, čímž byla elektrárna a dále strojírna, ocelárna, plynárna, lokomotivka, tamní seřaďovací nádraží a dělovka. Pamětník Fr. Trčka se před náletem ukryl v protileteckém krytu ve stráni pod Skvrňany a později vzpomínal na silné otřesy způsobené výbuchy bomb, které dopadaly na Skvrňany nad krytem, tak silné, že jej v bunkru shodily ze židličky.

Účastník posledního náletu na Plzeň, americký pilot , vzpomíná: „Stupňující se protiletadlová palba u mne vyvolala pocit mrazivého pekla. (…) Vyčerpaný a smířený s osudem jsem sledoval panorama zkázy, když jsme se dostali nad cílový bod potřetí. Zatímco při prvním útoku jsme byli vedoucím letadlem, ocitli jsme se nyní na samém konci a modlili jsme se, aby protiletadlová obrana vyčerpala svoji munici dřív, než budeme opět nad zbrojovkou. Neměli jsme však to štěstí!“

Vojenské letiště na Borech bylo dalším cílem náletu. Letiště bylo plné letadel, která nebyla zapojována do vzdušných akcí jen proto, že jim povětšinou chyběl letecký benzín. Na letiště zaútočily 398. a 91. bombardovací skupiny přibližně ve stejnou denní dobu, v jaké probíhaly také nálety na Škodovku. Bojovou akci nad letištěm ale znesnadňovalo oblačné počasí, aktivita flaků a chaotická situace ve vzduchu nad cílem, jelikož piloti létali blízko u sebe a stříleli na všechny směry.

Konec náletu nastal přibližně v 11.39. Během 50 minut shodily bombardéry v oblasti Plzně celkem 526 tun trhavých a zápalných pum, což znamenalo 970 tříštivých a 16 tisíc zápalných pum.

Ačkoli letecké akce na území Čech pokračovaly až do úplného konce druhé světové války, bombardování Škodovky a vojenského letiště na Borech v posledních dubnových dnech byly posledním velkým úkolem britských, potažmo amerických bombardérů v Plzni.

Následky a škody náletu Během náletu zahynulo 67 osob a 66 osob bylo zraněno. Počty mrtvých se v jednotlivých zdrojích liší, jeden např. uvádí 76 mrtvých, další přes 80 mrtvých. V počtu 67 zabitých osob nejsou započítány ztráty německé branné moci, které utrpěla především na pozicích protivzdušné obrany. Při náletu se Škodovka z větší části změnila v ruiny, mimo závod bylo zničeno 339 domů, dalších 229 domů bylo těžce poškozeno a 2496 domů bylo poškozeno lehce. Bylo podáno 6109 žádostí o náhradu škody.

8. letecká armáda USAAF Během bombardování Plzně dokázala protivzdušná obrana palbou flaků sestřelit šest amerických , z toho čtyři stroje dopadly poblíž Plzně, další letadlo bylo zásadně poškozeno při srážce s jiným letadlem. Poškození dalších čtyř letadel byla natolik rozsáhlá, že je nemělo smysl opravovat. Celkově bylo ztraceno 11 letadel, dalších 180 letadel bylo poškozeno, z čehož 58 velmi těžce.

Po útoku bylo 42 nezvěstných členů leteckých osádek, z nichž 21 letců zahynulo, dalších 8 letců bylo zraněno. Počet obětí mezi letci násobně přesáhl počet obětí mezi pracovníky Škodových závodů.

Letoun poručíka z 92. bombardovací skupiny dopadl u Čemin. Letoun poručíka z 303. bombardovací skupiny dopadl u Skvrňan.