Bohuslav Šimůnek (3. března 1905, Rosice nad Labem – 31. ledna 2001, Praha) byl československý konstruktér leteckých motorů ČKD-Praga, Tatra, Walter/Motorlet a Avia. V letech 1945–1964 byl vedoucím prototypové výroby, náměstkem ředitele a hlavním konstruktérem invertních pístových motorů Walter. náhled|Letadlo bří. Šimůnků, L-BILG (Letectví, říjen 1928)
Život Bohuslav Šimůnek se narodil v Rosicích nad Labem v rodině řídícího učitele. Ještě ve školních dobách viděl se svým starším bratrem Vladimírem, pozdějším plukovníkem čs. letectva, létat ing. Jana Kašpara. Tato událost ovlivnila jejich další osudy. Bratři Šimůnkové (Bohuslav a Vladimír) se začali zabývat letectvím v době na počátku první světové války, kdy se věnovali stavbě modelů.
O letectví se Bohuslav živě zajímal již při studiu na pardubické reálce a v období studia na pražském ČVUT (1924–1928). Po první světové válce oba bratři studovali na ČVUT v Praze (Bohuslav o ročník níž), při studiu absolvovali v roce 1923 praxi ve společnosti Avia ve Vysočanech, kde v té době byli hlavními konstruktéry Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Po ukončení studií se ing. Vladimír Šimůnek stal vojenským zkušebním pilotem a ing. Bohuslav Šimůnek uznávaným konstruktérem leteckých motorů. náhled|VBŠ-1 Kuňkadlo v NTM
Studia a sportovní pilot Bratři se rozhodli postavit vlastní lehké letadlo. Stroj VBŠ Kuňkadlo byl koncipován jako jednomístný celodřevěný hornoplošník s nekrytým pilotním prostorem. Vladimír Šimůnek spolu se svým mladším bratrem Bohuslavem Šimůnkem zahájili stavbu o prázdninách roku 1924, pokračovalo se o rok později. V roce 1925 bylo imatrikulováno jako L-BILG a v tomto roce také poprvé vzlétlo.
Letadlo vzniklo za podpory tehdejší Masarykovy letecké ligy (MLL). Plány překontroloval ing. Miroslav Hajn. Aeroklub Republiky Československé prostřednictvím MLL poskytl na stavbu subvenci 1 600 Kč, motor Clerget-Renault 2K o výkonu 10,3 kW (14 k) zapůjčilo Ministerstvo národní obrany. První fáze stavby proběhla o prázdninách roku 1924 ve Veselé u Rovenska pod Troskami, pokračovalo se opět o prázdninách, o rok později. Letadélko verze VBŠ-a poprvé vzlétlo v roce 1925 ve Kbelích, řízeno vojenským pilotem mjr. Skálou. Letoun se zúčastnil rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky. Po něm jej vyzkoušeli další piloti. Jejich celkový dojem byl příznivý, ale byly objeveny některé nedostatky. Stroj byl těžký na ocas, směrovka měla příliš malou plochu, osa podvozku se prohýbala a z letounu byl špatný výhled. Problémy byly i s nepravidelným chodem motoru, který vydával podivné kuňkavé zvuky. Z toho vznikla přezdívka „Šimůnkovic kuňkadlo“. Bratři Šimůnkové proto provedli rekonstrukci letounu na typ parasol (verze VBŠ-b), při níž odstranili jeho nedostatky. Problém s výhledem byl vyřešen zvednutím křídla nad trup, ke kterému bylo uchyceno vzpěrami. Na jaře 1927 bylo Kuňkadlo oficiálně zalétáno ve Vojenském leteckém ústavu studijním a imatrikulováno L-BILG. V červnu 1927 potom bylo vystaveno na IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze. Ing.C. Vladimír (civilní pilotní zkoušku složil 1. prosince 1927) pak s letounem V.B.Š.-1 pravidelně létal a vystupoval na různých leteckých přehlídkách. Kuňkadlo bylo vyřazeno z leteckého rejstříku v roce 1929, poté bylo uloženo v ČKD-Praga ve Vysočanech a po druhé světové válce umístěno do Národního technického muzea v Praze. Bohuslav Šimůnek si Kuňkadlo neodzkoušel, protože za aktivního "života" letounu (1925–1929) neměl ještě pilotní průkaz.
V roce 1930 se zúčastnil na motocyklu Praga BD 500 v kategorii do 500 cm3 Hvězdicové jízdy k autosalónu v Praze a v této kategorii zvítězil, za což obdržel plaketu vítěze kategorie (I. cena v kategorii) a stříbrné pouzdro na cigarety věnované výstavním výborem a cenu továrny Praga. Rok 1931 byl pro něj významný i tím, že od 1. srpna byl účastníkem 2. kursu v Ústřední pilotní škole Aeroklubu RČs. Ve stejné roce a v téže škole (ale o jeden běh dříve) byl pilotem-učněm i jeho pozdější šéf v A.S. Walter ing. Antonín Kumpera. Koncem roku složil zkoušky a stal se pilotem „turistickou“ licencí. S platnou legitimací turistického letce byl zapsán v československém rejstříku letců.
S letounem Letov Š-118 (OK-IPU) se účastnil 21. května 1934 Leteckého dne v Čáslavi a v hvězdicovém sletu obsadil 2. místo. Klubová letka Aeroklubu RČs. se 4 klubovými stroji se 26. srpna 1934 zúčastnila Leteckého dne v Českých Budějovicích, kterému bylo přítomno na 15 000 diváků. Mezi piloty-účastníky byl i ing. B. Šimůnek. Na podzim 1934 dosáhl svého největšího úspěchu mezi amatérskými letci Aeroklubu RČs. Posádka pilot ing. B. Šimůnek – navigátor dr. J. Janatka na letounu Letov Š-118 s motorem Walter NZ-85 zvítězila v Národním letu RČs.
Mimo motorových letounů létal i na kluzácích, např. na cvičném větroni Zlín-VIII Jaroslava Lonka. V srpnu 1936 byl nadšeně přivítán činovníky Ostravského aeroklubu a davem zvědavců, když přistál s letounem Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (OK-LSC) na novém ostravském letišti, aby tam takto dopravil první letoun tohoto aeroklubu. V červnu 1937 se posádka Šimůnek-Uchytil na letounu Zlín Z-XII zúčastnila Letu pravidelnosti Moravou, ale nebyla to úspěšná účast, protože tato posádka obsadila poslední 26. místo. náhled|Walter Minor 4-III (1946)
Profesionální kariéra Avia, ČKD-Praga a Tatra V roce 1929 nastoupil do továrny Avia, kde byl krátce, vedoucím statického oddělení, aby v roce 1933 přešel do ČKD-Praga, kam nastoupil jako konstruktér. Podílel se na vývoji dvanáctiválcového, vodou chlazeného motoru s reduktorem a kompresorem Praga ESVK. náhled|Walter Minor 4-III-S (1946) Jeho první samostatnou konstrukcí se stal letecký motor Praga B z roku 1934 (plochý dvouválcový motor chlazený vzduchem o výkonu 36/40 k), který byl zkonstruován v roce 1934 jako první ze zamýšlené řady motorů pro lehká a sportovní letadla. Inspirován byl americkým motorem pro lehká letadla Aeronca E-113A o vzletovém výkonu 36 k/26,5 kW, který byl koncernem ČKD zakoupen pro prototyp nového letounu Praga E-114. Bylo logické, že společnost ČKD Praga, která již v první světové válce vyráběla letecké motory, se po zvážení odbytových možností rozhodla k výrobě vlastního malého leteckého motoru. O rok později ing. Šimůnek představil inovaci tohoto motoru označenou jako Praga B-2 se zvýšeným výkonem. Druhým typem jeho konstrukce byl motor Praga D o výkonu 44 kW/60k, který ale již nedokončil, protože přijal nabídku na zaměstnání v Tatře Kopřivnice. V továrně ČKD Praga pracoval v konstrukci leteckých motorů do roku 1935. náhled|Walter Mikron III (1946) V roce 1936 byl jedním z přednášejících na teoretických kurzech pilotní školy Aeroklubu RČs, které předcházely akci 1000 nových pilotů. Přednášel společně s ing. Vladimírem Karmazínem a ing. Janem Štěpánem o leteckých motorech.
V Tatře Kopřivnice pracoval od roku 1936 na zavádění vzduchem chlazeného invertního čtyřválcového řadového motoru Tatra T-100 o výkonu 63 kW/85 k (licence Hirth HM-504A), který byl úspěšný jak na v Tatře vyráběném licenčním letounu Bücker Bü 131, tak na původním letounu Tatra T.101-1. Když se v květnu 1938 mjr. Ján Ambruš a šéfpilot Matěna vrátili z dálkového letu Praha — Chartúm a zpět, byl ing. B. Šimůnek právem mezi vítajícími na pražském letišti. náhled|Walter Minor 6-III (1946)
Po mnichovském diktátu padla Kopřivnice do „sudetské“ části. Bohuslav Šimůnek opustil Tatru a přešel do Prahy, k továrně Walter v Jinonicích.
Profesionální kariéra Walter/Motorlet V A.S. Walter, továrně na automobily a letecké motory v Praze XVII – Jinonicích nastoupil koncem roku 1938 do konstrukce, kterou vedl technický ředitel továrny, ing. Františkek Barvitius. Vyráběly se zde mimo hvězdicových motorů také známé invertní letecké motory Walter Junior, Walter Mikron a Walter Minor. Navrhl několik vlastních konstrukcí, ale po 15. březnu 1939 jejich realizace už nebyla možná. Za německé okupace výroba vlastních motorů Walter ustala, vyráběly se německé motory Argus As 10 a Argus As 410 pro bitevní, cvičná a spojovací letadla Luftwaffe.
V roce 1941 absolvoval stáž v Berlíně u firmy Argus společně s ing. Janem Šustou a ing. Františkem Barvitiem, která měla zabezpečit hladký náběh motorů Argus As 410 do výroby v Jinonicích. Továrna Walter byla za druhé světové války přejmenována na Walter Automobil und Flugmotoren Fabrik A.G. Krátce po této „exkurzi“ z vlasteneckých pohnutek opustil konstrukci orientovanou na válečnou výrobu resp. po rozpuštění podnikové konstrukce a přešel na detašované pracoviště nářaďovny (opravna obráběcích strojů) v Uhříněvsi, kde zůstal až do osvobození. Udělal dobře, v bouřlivých květnových dnech 1945 čerstvě zaměstnanci zvolená Závodní rada firmy A.S. Walter rozhodla dne 15. května 1945 o propuštění některých zaměstnanců, mezi nimiž byli oba jeho „spolucestující“ do Berlína, technický ředitel a hlavní konstruktér ing. František Adolf Barvitius a ředitel ing. Jan Šusta. Nový technický vedoucí Ing. František Nušl (za války vedoucí zkušeben) jmenoval krátce po osvobození na místo šéfkonstruktéra Ing. Bohuslava Šimůnka. náhled|Walter Minor 6-III-S (1946) Na modernizaci řadových pístových motorů Mikron a Minor pracoval tajně už za války. Již v červnu 1945 prosadil zřízení prototypového oddělení a do vínku mu dal za války připravené modernizace invertních motorů Walter. Jako první to byl Walter Minor 4-III o výkonu 74 kW/100 k a brzy následoval Walter Mikron III o výkonu 44 kW/60 k a Walter Minor 6-III o jmenovitém výkonu 160 k (118 kW). A zcela nový motor Walter A. Walter Minor 4-III (typové označení M-133) ing. Bohuslava Šimůnka byl dán do výroby a homologován podle podmínek PICAO počátkem roku 1946, jako první letecký motor vyrobený ve svobodné Evropě. V řadě čtyřválcových Minorů následoval Walter Minor 4-III-S (typové označení M-333), který byl vybaven vypínatelným, odstředivým kompresorem s převodem 1:7,4, čímž jeho startovací výkon stoupl až na 120 k (88 kW) při 2600 ot./min. Kompresor zvýšil hmotnost motoru na 97,3 kg. Později byl nainstalován krátce na letounu Mráz M-1 Sokol, ale příliš se neosvědčil, protože u něj byly problémy s uchlazením motoru. V řadě malých Mikronů představil v roce 1946 Mikron III (typové označení M-130) s výkonem 48 kW (65k), který se uplatnil především v modernizovaných poválečných letounech Praga E-114 M „Air Baby“. A jako třetí konstrukci zavedl Walter Minor 6-III a kompresorovou verzi Minor 6-III-S. Ještě v roce 1946 představil čtvrtý motor, úplně novou konstrukci, malý dvoudobý, dvouválcový řadový motor Walter A o výkonu 15-18 kW/20-25 k a hmotnosti pouhých 25 kg. Na prvním poválečném aerosalonu v Paříži na podzim roku 1946 tak mohl Ing. Šimůnek prezentovat československý motorářský průmysl hned čtyřmi typy nových motorů.