Antonín Čerych, (20. dubna 1829 Nechanice – 1. května 1902 Jaroměř) byl český stavební a textilní podnikatel, finančník a spolutvůrce tradice cukrovarnické výroby v Polabí. Působil také jako starosta Nechanic a výrazně se zasloužil o dosažení statutu města. Položil základ úspěšné podnikatelské rodiny, která po dobu 19. a 20. století výrazně formovala průmyslovou historii v okolí Hradce Králové.
Život
Mládí Narodil se v Nechanicích čp. 78 mlynářskému mistrovi Františku Čerychovi a jeho manželce Anně, rozené Žabkové. Zde se vyučil řezníkem, poté odešel pracovat do Liberce, Uher a Slavonské Krajiny (pozdější Slovinsko a Srbsko). Po návratu do Nechanic se dne 15. října 1850 ve Starých Hradech u Kopidlna ve svých 21 letech (nikoliv v roce 1848 ve svých devatenácti, jak uvádějí ostatní zdroje) oženil s Annou Stejskalovou, dcerou domkáře Josefa Stejskala ze Starých Hradů. Společně provozovali hostinec a řeznictví. Úspěch v podnikání umožnil Čerychovým koupi domů a pozemků. Čerych také staví v Nechanicích vlastní parní mlýn. V roce 1864 se Antonín Čerych stává starostou Nechanic.
Starosta Nechanic Během prusko-rakouské války roku 1866 se 3. července odehrála nedaleko Nechanic bitva u Hradce Králové. Antonín Čerych se aktivně zapojil do pomoci raněným vojákům, především těch z poražené rakouské armády. V obci vzniklo několik lazaretů, pravděpodobně i v útrobách parního mlýna. Za svou iniciativu byl roku 1867 vyznamenán řádem Čestného zlatého kříže s korunou. Dne 28. října se vypravil spolu s hrabětem Janem Harrachem do Prahy k uvítání císaře Františka Josefa I. Ten poté, co mu byl Antonín Čerych představen, prohlásil: „O Vás jsem mnohé slyšel, zvláště raněné jste podporoval, já jsem Vás také vyznamenal.“ Spolu s hrabětem Janem Harrachem se zasazoval o obnovu a modernizaci válkou zmožené obce, vznikly plány na elektrifikaci města či zavlažovací projekty. Ještě roku 1867 se Čerych zapojil do vzniku Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové a zasedal v jeho správní radě. Významným projektem se stal návrh železniční trati z Hradce Králové přes Nechanice do Nového Bydžova a dále do Prahy. Ten měla realizovat železniční společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB), která v kraji velmi aktivně podnikala. Plán však byl odmítnut místními zastupiteli i ÖNWB, které se rozhodlo vést trať přes Ostroměř a Chlumec nad Cidlinou. Antonín Čerych tento neúspěch, spolu s nedávnou smrtí první manželky, těžce nesl, vzdal se funkce starosty a město Nechanice opustil.
Působení v Josefově Roku 1869 se rodina Čerychova krátce stěhuje do Nymburka (zde Antonín žije v domě čp. 253), kde se Antonín Čerych, podnikatel stavby železné dráhy severozápadní a majitel parního mlýna, v roce 1870 oženil s 21letou Otílií Otrubovou, adoptovanou dcerou Jakuba Otruby, notáře a měšťana v Nymburce. Poté se rodina stěhuje do Josefova za lepšími podnikatelskými podmínkami. Čerych od 60. let dál čile podnikal ve stavitelství, firma s jeho jménem realizuje četné stavby císařských silnic a drah ÖNWB v kraji, stejně tak školy nebo farní objekty. Čerychův podnik se především specializoval na stavbu velkých funkčních objektů, jako byly továrny, pivovary, lihovary, s regionálním rozmachem výroby řepného cukru se pak firma Antonín Čerych zabývala hlavně stavbou velkých cukrovarů (např. Choltice, Josefov, Nymburk a mnohé další). Díky svým kontaktům ve Slavonské Krajině obchodně působil i tam, ve Sremské Mitrovici (Srbsko) založil úspěšnou továrnu na přeměnu dřeva v tanin, dřevitý líh.
V roce 1892 vyhořel Čerychem vlastněný a postavený cukrovar v Josefově. Továrna je po katastrofě přeměněna na mechanizovanou výrobnu vlněných koberců, pro špatný odbyt byla výroba roku 1896 přeměněna na přádelnu, výrobnu bavlněného zboží. Roku 1897 vstupují do firmy jeho mužští potomci, společnost tím mění název na Antonín Čerych a synové. Čerych v roce 1900 obdržel čestné občanství v Nechanicích a založil zde nadaci na podporu nemajetných žáků měšťanské školy. střed|náhled|700x700pixelů|Josefov, textilní továrna Čerych, okolo 1910. Ručně kolorované panorama
Úmrtí Zemřel v Jaroměři čp. 229 dne 1. května 1902 na zánět ledvin a byl pochován v rodinné kaplové hrobce na Jaroměřském hřbitově. Zanechal po sobě celkem osm synů a tři dcery, z toho syna a dvě dcery z druhého manželství s Otílií, rozenou Ottrubovou.
Po jeho smrti převzal rodinnou firmu syn Oldřich, působící též jako makléř burzy s cukrem v Hamburku. Prosperující přádelna v Josefově byla pak do roku 1907 rozšířena na kapacitu 50 000 vřeten. Jeho potomci byli pak zadavateli stavby funkcionalistické Čerychovy vily v České Skalici. Po převzetí moci ve státě komunistickou stranou v Československu v únoru 1948 odešla rodina Čerychových pryč ze státu obchodovat s textilem či jinak působit a pracovat v různých částech světa, mj. ve Velké Británii nebo Spojených státech.
Reference
Kategorie:Čeští textilní podnikatelé Kategorie:Čeští stavební podnikatelé Kategorie:Čeští stavební inženýři Kategorie:Čeští cukrovarníci Kategorie:České textilní firmy Kategorie:Starostové Nechanic Kategorie:Narození v roce 1829 Kategorie:Narození 20. dubna Kategorie:Narození v Nechanicích Kategorie:Úmrtí v roce 1902 Kategorie:Úmrtí 1. května Kategorie:Úmrtí v Jaroměři Kategorie:Pohřbení v Jaroměři Kategorie:Muži Kategorie:Čestní občané v Česku Kategorie:Podnikatelé z Jaroměře