Vladislav Jurjevič Surkov (, 21. září 1964, Solncevo, Lipecká oblast, Rusko) je ruský politik a bývalý vlivný poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, který měl na starosti například záležitosti ruské zahraniční politiky vůči Ukrajině nebo budování tzv. řízené demokracie (zachování formálně demokratických voleb, v nichž však předurčená politická strana soutěží s nereálnou, uměle vytvořenou opozicí). V nejvyšších patrech ruské politiky se pohyboval s přestávkami od roku 1999 až do roku 2020.

Postupně si vybudoval pověst šéfideologa a jakési šedé eminence Putinova mocenského aparátu, pročež byl přezdíván „šedý kardinál“, „Putinův Richelieu“ nebo „Putinův Rasputin“. Údajně byl autorem některých aspektů tzv. putinismu, včetně razantní proměny ruských médií, a také přišel s myšlenkou vytvoření Novoruska na východní Ukrajině. Podle některých zdrojů lze Surkova považovat za nástupce sovětského ideologa Michaila Andrejeviče Suslova.

Život

Mládí a působení v byznysu Narodil se pod jménem Aslambek Dudajev čečenskému otci a ruské matce v Solncevu v Lipecké oblasti; nicméně podle některých zdrojů se narodil na severním Kavkazu.Bennetts (2017), s. 38-39. Po rozvodu rodičů absolvoval dva semestry na Vysoké škole kovoprůmyslové v Rjazaňské oblasti, pak vykonal vojenskou službu v Maďarsku.

Posléze přesídlil do Moskvy, tři roky studoval divadelní režii na Moskevském státním institutu kultury, zabýval se bojovými uměními‎ a koncem osmdesátých let byl krátce bodyguardem Michaila Chodorkovského. Následně působil jako Chodorkovského stratég pro oblast public relations a zabezpečoval pro něj reklamní kampaň na jeho banku. Působil v jeho bance Menatep a později přešel do banky Alfa Bank dalšího ruského magnáta Michaila Fridmana. Ve Státní dumě prosadil několik zákonů podporujících Chodorkovského a Fridmanovo podnikání a jednalo se také o Surkovově vstupu do Chodorkovského ropné společnosti Jukos. Na začátku devadesátých let byl Surkov již považován za jednoho z nejlepších ruských odborníků na PR.

Působení ve státních strukturách Koncem devadesátých let získal diplom z ekonomie na Mezinárodní univerzitě v Moskvě. V roce 1998 se stal náměstkem ředitele televize ORT podnikatele Borise Berezovského a v roce 1999 se stal součástí prezidentské administrativy Borise Jelcina – nejdřív jako asistent šéfa jeho kanceláře Alexandra Vološina, posléze jako zástupce vedoucího kanceláře. V těchto pozicích se podílel například na zajištění neúspěšnosti Jelcinova odvolání a na výsledku hnutí Jedinstvo (předchůdce strany Jednotné Rusko) ve volbách v roce 1999.

V období let 2000–2008 byl hlavním politickým stratégem ruského prezidenta Vladimira Putina. V této době kromě jiného vytvořil systém komplexní kontroly ruských televizních stanic, angažoval se ve straně Jednotné Rusko a podílel se na vytvoření některých nových politických stran – například Rodina (Vlast) pod vedením Sergeje Glazjeva a Dmitrije Rogozina a Správná věc podnikatele Michaila Prochorova. Surkov inicioval rovněž vznik mládežnického hnutí Naši, podporujícího politiku Vladimira Putina.

V prezidentských službách zůstal i po nástupu Dmitrije Medveděva do funkce v roce 2008. V roce 2011 se stal místopředsedou ruské vlády pověřeným modernizací a inovací; podle některých zdrojů tato změna souvisela s protivládními protesty po volbách v roce 2011. Na svou funkci vicepremiéra rezignoval v květnu 2013, a to po vyšetřování údajné zpronevěry financí v souvislosti s budováním technologického parku Skolkovo – ačkoli souvislost kauzy s jeho odstoupením nebyla potvrzena.

V září 2013 se stal opětovně Putinovým poradcem pro oblasti Gruzie a jejích separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie. Později mu byla svěřena i agenda vztahů s Ukrajinou. Putin jej z postu svého poradce odvolal v únoru 2020. Surkovovu agendu měl převzít zástupce vedoucího prezidentské administrativy Dmitrij Kozak.

Zájmy a nepolitické aktivity K jeho zájmům patří konceptuální umění, poezie (zejména Allen Ginsberg) a gangsta rap (zejména Tupac Shakur). Je údajným autorem románového bestselleru Téměř nula, vydaného pod pseudonymem v roce 2009, v němž autor satiricky popisuje dobové Rusko. Surkov také napsal několik písňových textů pro ruskou rockovou skupinu Agata Kristi.

Ohlas v kultuře Surkov inspiroval spisovatele Giuliana da Empoliho k napsání románu Mág z Kremlu, ten byl pak inspirací pro filmové zpracování v režii Oliviera Assayase s názvem Čaroděj z Kremlu. V obou má postava fiktivní jméno Vadim Baranov.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Ruští politici Kategorie:Putinismus Kategorie:Ruská propaganda Kategorie:Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 3. třídy Kategorie:Narození 21. září Kategorie:Narození v roce 1964 Kategorie:Narození v Lipecké oblasti Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Rusové na sankčním seznamu EU Kategorie:Členové Jednotného Ruska Kategorie:Ruští bankéři Kategorie:Nositelé Řádu cti (Rusko) Kategorie:Důstojníci GRU Kategorie:Nositelé Řádu Alexandra Něvského (Rusko)