Třída Ammiraglio di Saint Bon byla třída predreadnoughtů Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1901–1920. Obě byly ve službě za první světové války. Po válce byly sešrotovány.
Stavba Italský viceadmirál Simone Antonio Saint-Bon navrhl stavbu středně velkých bitevních lodí, které by nepokračovaly v linii velkých a drahých plavidel předchozích tříd (např. Re Umberto a Italia). Po jeho smrti viceadmirál Racchia a konstruktér Benedetto Brin projekt upravili. Pro plavidla byl typický nízko položený volný bok trupu a hlavní kanóny pouze ráže 254 mm. Celkem byly objednány dvě jednotky pojmenované Ammiraglio di Saint Bon a Emanuele Filiberto. V letech 1893–1902 je postavily italské loděnice Arsenale di Venezia a loděnice Cantiere di Castellamare di Stabia.
Jednotky třídy Ammiraglio di Saint Bon: Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka Ammiraglio di Saint Bon Arsenale di Venezia 18. července 1893 29. dubna 1897 24. května 1901 Vyřazena 1920. Emanuele Filiberto Castellamare di Stabia 5. října 1893 29. září 1897 16. dubna 1902 Vyřazena 1920.
Konstrukce thumb|left|Základní uspořádání třídy thumb|left|Ammiraglio di Saint Bon
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm 152 kanónů a osm 120mm kanónů. Lehkou výzbroj tvořilo osm 57mm kanónů a dva 37mm kanóny. Výzbroj doplňovaly čtyři pevné 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 12 kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 14 296 hp (Emanuele Filiberto: 13 552 hp), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,3 uzlu (Emanuele Filiberto: 18,1 uzlu). Dosah byl 3400–5500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Odkazy Reference
Související články Seznam italských bitevních lodí
Externí odkazy
Kategorie:Italské bitevní lodě Kategorie:Třídy bitevních lodí