náhled| Heraldický štít Pavla z Krnova, v knížecí chodbě biskupské rezidence ve Freisingu |alt=|250x250pixelů Pavel z Krnova (také Paul von Harrach, Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom herren und Ritterstande., Band IV., Wien 1800, s. 147 online * pravděpodobně v Krnově, † mezi 23. – 31. červencem 1377, Freising nebo jinde na území RakouskaManfred Heim v: Neue deutsche Biographie 20, 2001, s. 107; Erwin Gatz: Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198-1448, 2001, s.200) byl v letech 1352 – 1359 knížetem-biskupem v Gurku a od roku 1359 do 1377 biskupem ve Freisingu.

Životopis Informace o původu biskupa Pavla jsou v literatuře protichůdné. Podle některých zdrojů pocházel z česko-rakouské šlechtické rodiny Harrachů a jeho rodiči byli Theoderich z Harrachu, syn Přibyslava z HarrachuSohn des Przibislaus a jeho první manželka Kunhuta, jejíž původ není znám.Genealogie Podle jiných údajů pocházel ze slezské rytířské rodiny, která pocházela z oblasti Krnova. Podle tohoto zdroje byl Pavlovým otcem Petr z Krnova a Lobenštejna (měl syny Bota, Mikuláše a Otta). Byl příznivcem minoritského řádu v Krnově, hradil a pomáhal organizovat řádovou provinční kapitulu v blízké Opavě v roce 1347.

Pavel z Krnova byl jako kaplan na dvoře české královny Anny Falcké titulován iuris peritus, studoval tedy pravděpodobně práva. Od roku 1350 byl vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velikého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Tato protekce mu údajně zajistila v roce 1351 místo kanovníka v Ostřihomi a arcijáhna v Nitře. Stal se také kanovníkem ve Vratislavi, farářem v Reisbachu poblíž Řezna a proboštem v Höglwörthu v Horním Bavorsku. Od 22. května 1351 se připomíná s titulem magistr, pravděpodobně tedy dokončil univerzitní studia.

Po smrti gurského biskupa Oldřicha II. z Wildhausu v roce 1351 vyvstaly spory mezi papežem a salcburským arcibiskupem Ortolfem z Weissenecku. Z podnětu uherského krále Ludvíka I. Velikého jmenoval papež Klement VI. Pavla z Krnova biskupem v korutanském Gurku 24. října 1351 poté, co si úřad zaplatil.

Biskupu Pavlovi byly svěřeny důležité papežské diplomatické mise. Mimo jiné byl vyslán ukončit spor mezi markrabětem Janem Jindřichem a rakouským vévodou Albrechtem II. Moudrým jako nuncius apoštolské stolice. Společně s rakouským vévodou Rudolfem IV. zprostředkoval vyjednávání ve sporu mezi Ludvíkem V. Braniborským a papežem Inocencem VI. Biskupství v Gurku zanechal zadlužené.Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822, Klagenfurt 1969, s. 168

Na základě přímluvy císaře Karla IV. se v roce 1359 Pavel přesunul do Freisingu. Vyjednával o navrácení panství přivlastněného místním klášterem, tento spor řešil s papeži a rakouskými vévody. Z důvodu vysokého zadlužení panství postoupil podíl na mýtném mostu v Mnichově. V roce 1365 posvětil nejstarší farní kostel sv. Petra v Mnichově a v roce 1370 klášterní kostel v Ettalu.

Kníže-biskup Pavel z Krnova zemřel 31. července 1377 po 18 letech vlády. Také údaje o místě jeho úmrtí a pohřbu jsou protichůdné. Zemřel buď ve Freisingu, nebo jinde v Rakousku a jeho tělo bylo pohřbeno buď ve freisinské katedrále Panny Marie a svatého Korbiniána, nebo v Gaminské kartouze.

Odkazy

Reference

Literatura Erwin Gatz: Paul von Jägerndorf . In: Erwin Gatz (ed.): Die Bischöfe der deutschsprachigen Länder., Band IV. Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198–1448. Duncker & Humblot, Berlín 2001, , s. 200. Manfred Heim: Paul von Jägerndorf, in: Neue deutsche Biographie Berlin 20, 2001, , s. 107 online Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822. Verlag des Geschichtsvereins für Kärnten, Klagenfurt 1969, s. 155–163, 168

Externí odkazy

Kategorie:Harrachové Kategorie:Freisinští biskupové Kategorie:Gurští biskupové Kategorie:Probošti Kategorie:Vratislavští kanovníci Kategorie:Narození v Krnově Kategorie:Úmrtí v roce 1377 Kategorie:Muži