Genocida Pontských Řeků nebo pontská genocida () byla záměrná a systematická likvidace původní řecké komunity v oblasti Pontu (severovýchod dnešního Turecka) v Osmanské říši během první světové války a v jejím důsledku.
Pontští Řekové byli v oblasti Pontu nepřetržitě přítomni nejméně od roku 700 př. n. l., tedy více než 2 500 let. Po osmanském dobytí Trapezuntského císařství v roce 1461 se tato oblast dostala pod kontrolu Osmanské říše. Vzestup tureckého nacionalismu na počátku 20. století dramaticky zvýšil protiřecké nálady v Osmanské říši. Genocidu zahájil v roce 1914 režim Výboru pro jednotu a pokrok vedený Třemi paši a po krátké meziválečné přestávce v letech 1918–1919 v ní až do roku 1923 pokračoval kemalistický režim pod vedením Mustafy Kemala Paši.
Přestože narážely na odpor silného řeckého partyzánského hnutí, obě turecká nacionalistická hnutí uspěla v masakrování Pontských Řeků a jejich deportacích do vnitrozemských oblastí Anatolie. To mělo za následek přibližně 350 000 mrtvých – asi polovinu předválečné pontské populace.Rezoluce IAGS Rezoluce (16. prosince 2007):
Rezoluce o genocidách spáchaných Osmanskou říší VZHLEDEM K TOMU, ŽE popírání genocidy je obecně uznáváno jako závěrečná fáze genocidy, která zajišťuje beztrestnost pro její pachatele a prokazatelně dláždí cestu pro budoucí genocidy; VZHLEDEM K TOMU, ŽE osmanská genocida menšinových populací během první světové války a po ní bývá obvykle zobrazována výhradně jako genocida Arménů, přičemž je jen málo uznávána kvalitativně podobná genocida ostatních křesťanských menšin v Osmanské říši; BUDIŽ ROZHODNUTO, že podle přesvědčení Mezinárodní asociace výzkumníků genocid (IAGS) představovala osmanská kampaň proti křesťanským menšinám v říši v letech 1914 až 1923 genocidu Arménů, Asyřanů a pontských i anatolských Řeků. BUDIŽ DÁLE ROZHODNUTO, že Asociace vyzývá vládu Turecka, aby genocidy těchto populací uznala, oficiálně se omluvila a podnikla neodkladné a smysluplné kroky k nápravě.Dokument Organizace spojených národů (další odkaz, 5. dokument) E/CN.4/1998/NGO/24 (PÍSEMNÉ PROHLÁŠENÍ / PŘEDLOŽENÉ MEZINÁRODNÍ LIGOU PRO PRÁVA A OSVOBOZENÍ NÁRODŮ, ze dne 1998-02-24): Počet Pontských Řeků na počátku dvacátého století lze odhadnout na přibližně 750 000. Proces jejich likvidace probíhal od roku 1916 do roku 1923... V roce 1916, krátce po dokončení genocidy Arménů, začal proces likvidace Pontských Řeků. Metody byly stejné: masakry, zvěrstva, masové znásilňování, únosy žen a dětí, nucené konverze k islámu, pochody smrti do nehostinných oblastí v nelidských podmínkách hladu, žízně a nemocí, určené k úplnému vyhlazení. Tato opatření byla úřady nazývána "deportací" a údajně přijímána z bezpečnostních důvodů. Tyto skutečnosti jsou uváděny přeživšími a mnoha zahraničními svědky, kteří potvrzují záměrné zničení pontské menšiny jako takové... Likvidace Pontských Řeků pokračovala i po první světové válce, fakticky systematicky po roce 1919. Událostí, která je považována za počáteční bod nové fáze konečného vykořenění, je příjezd Mustafy Kemala do Samsunu 19. května 1919. Operace masového zabíjení, pronásledování a "deportací" za účelem likvidace byly v roce 1919 obnoveny ve velkém měřítku. Některé akce sebeobrany nebo odporu byly tureckou armádou tvrdě potlačeny. Desítky vesnic byly po vyplenění vypáleny. Kostely a domy byly vyrabovány. Řada kostelů byla demolována. Toto předem plánované ničení během 6–7 let po roce 1916, týkající se přibližně 50 procent Pontských Řeků, představovalo genocidu podle kritérií Organizace spojených národů (článek II Úmluvy o genocidě, odstavce (a), (b), (c), (d), (e)). V letech 1916 až 1923 zmizelo v důsledku masakrů, pronásledování a pochodů smrti přibližně 350 000 Pontských Řeků.
Genocida skončila deportací přeživších do Řecka během výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923. Pontská genocida je součástí širší řecké genocidy, ale často bývá pojednávána odděleně kvůli geografické izolaci Pontu a některým politickým a historickým osobitostem.
Kontext
Od roku 700 př. n. l. žili Pontští Řekové blízko jižního pobřeží Černého moře v oblasti Pontu. Měli silnou kulturu s mnoha významnými řeckými filozofy a autory. V 11. století se Turci začali stěhovat do střední Anatolie (dnešního Turecka) a do oblasti Pontu. Za Byzantské říše (395–1453) tyto dvě skupiny žily vedle sebe v míru. Po začlenění oblasti Pontu do Osmanské říše zůstali Pontští Řekové převážně křesťanskou komunitou v rámci říšského systému milletů. V porovnání s ostatními etnickými skupinami s nimi bylo zacházeno nerovnoprávně, protože tvořili křesťanskou menšinu. Mnoho křesťanských Řeků mělo lepší vzdělání a vyšší ekonomické postavení v říši, což bylo k velké nelibosti osmanských představitelů. Náboženství bylo v Osmanské říši považováno za znak loajality, ale většina Pontských Řeků se i přes osmanský tlak odmítla obrátit k islámu. Následně byli soustavně vnímáni jako hrozba pro národ. Mnoho Pontských Řeků se aktivně věnovalo obchodu, vzdělávání a námořnímu obchodu, ačkoli jejich sociální a ekonomické poměry se napříč regiony a obdobími značně lišily. Během pozdního devatenáctého a počátku dvacátého století osmanské úřady v souvislosti s rostoucími nacionalistickými hnutími a konflikty v říši stále častěji nahlížely na některé organizace Pontských Řeků s podezřením.
Mladoturecká revoluce výrazně ovlivnila Pontské Řeky žijící v Anatolii. Jedním z politických cílů hnutí Mladoturků byla „turkifikace“ Osmanské říše. Jejich cílem bylo sjednotit turecký lid prostřednictvím náboženství, historie a kultury.Adar, Sinem. "Understanding the Religion-Politics Nexus in Turkey. Continuities and Ruptures." Exploring Islam beyond Orientalism and Occidentalism: Sociological Approaches. Wiesbaden: Springer Fachmedien Wiesbaden, 2021. pp. 213–231. Osmanscí představitelé se obávali, že křesťanské menšiny, jako byli Pontští Řekové, způsobí v říši nestabilitu poté, co v černomořském regionu vypukla povstání organizovaná pontskými Řeky. V důsledku toho začala násilná genocidní kampaň ve snaze odstranit z regionu nemuslimské menšiny, včetně Pontských Řeků.
V době mezi lety 1914 a 1923 bylo zabito přibližně 353 000 Pontských Řeků a 1,5 milionu bylo vyhnáno. Byly použity různé metody genocidy a proběhly dvě hlavní fáze: pod vedením CUP a kemalistů.
Ve své knize The Thirty-Year Genocide izraelští historici Benny Morris a Dror Ze'evi tvrdí, že masakry byly primárně nábožensky motivované, a tvrdí, že sám Mustafa Kemal naváděl tyto náboženské davy proti křesťanům, včetně Pontských Řeků.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Řecká genocida Arménská genocida Asyrská genocida Pontští Řekové Kappadočtí Řekové Karamanlidi Maloasijští Řekové
Externí odkazy
Kategorie:Genocidy 20. století Kategorie:Dějiny Řecka 20. století Kategorie:Dějiny Turecka 20. století Kategorie:Masakry v Osmanské říši Kategorie:Válečné zločiny během první světové války