Louis Antoine de Saint-Just (celým jménem Louis Antoine Léon Florelle de Richebourg de Saint-Just, 25. srpna 1767, Decize, Nièvre – 28. července 1794, Paříž), byl francouzský politik za Velké francouzské revoluce, nejmladší poslanec Konventu, blízce spjatý s Robespierrem. Patřil k zástupcům tzv. hory (montagnardům) a zvláště aktivně působil v období Teroru, kdy byl členem Výboru pro veřejné blaho. Jako autor teoretických spisů byl i ideologem revoluce. Historik Jules Michelet jej nazval „archandělem smrti“. Byl popraven při thermidorském převratu proti jakobínům.

Život

Revoluční začátky Kritický vůči současné společenské situaci byl Saint-Just již před vypuknutím revoluce, kdy sepsat satiricko-erotickou poému Organt. Během prvních revolučních událostí byl v Paříži, ale jinak žil tehdy v městečku Blérancourt v Pikardii, kde začal být politicky aktivní. Stal se příslušníkem Národní gardy a později jejím důstojníkem. Jako gardista se zúčastnil slavné přísahy v Paříži na Martově poli v den výročí pádu Bastily 14. července 1790 a v červnu 1791 byl členem eskorty, která doprovázela krále Ludvíka XVI. do Paříže po jeho pokusu o útěk. V Blérancourtu se zviditelnil jako schopný právník a dobrý řečník. Začal si dopisovat s Robespierrem, jehož názory obdivoval. Usiloval o zvolení do Zákonodárného shromáždění, ale bránil mu v tom jeho nízký věk. Mladý bouřlivák později převzal stoické názory, které se staly jeho životní filosofií.

Poslancem Konventu 5. září 1792 byl Saint-Just zvolen jako zástupce departmentu Aisne do Národního konventu, kde se jako zastánce sociálních změn zařadil mezi montagnardy. Svůj první projev měl 13. listopadu 1792 při zahájení procesu s králem. Měl velký ohlas a do historie vstoupila jeho slova: „Nevidím žádnou střední cestu: ten muž musí vládnout, nebo zemřít.“ Ve shromáždění, v jakobínském klubu i mezi lidmi začalo být známé jeho přátelství s Robespierrem. Říkalo se mu „Svatý Jan, mesiáš lidu“. Byl často mluvčím Robespierrovy skupiny v jejích konfliktech s ostatními politickými uskupeními v Konventu. Právě on vznášel obvinění a obžaloby: nejprve proti girondistům, za Teroru pak proti hébertistům nebo Dantonovi.

Když se v roce 1793 začala pro republiku připravovat nová ústava, vystoupil na toto téma Saint-Just 24. dubna s obsáhlým projevem. Ústava, posléze Konventem přijatá, obsahovala mnoho jeho myšlenek, avšak nikdy nevešla v platnost.

Výbor veřejného blaha a mise u armády 10. července 1793 se stal členem Výboru pro veřejné blaho. Zde se angažoval také ve věcech vojenských – bylo třeba reformovat armádu, která byla v té době ve špatném stavu. Jako předseda vojenského oddělení výboru prosadil spolu s Carnotem zásadní revoluční změny v armádě.Vokál, s.176 Několikrát byl poslán k armádě na inspekční misi jako pověřenec Konventu či prokonzul. Přísnými instrukcemi, které zahrnovaly i trest zastřelením za útěk z bitevního pole, upevnil v armádě disciplínu.Vokál, s.188 I jeho zásluhou později zvítězila revoluční armáda v rozhodující bitvě u Fleurusu.

Období Teroru Dne 10. října 1793 přednesl Saint-Just návrh na novou organizaci republiky, nezbytnou k překonání očekávaných strašlivých obtíží:

Tento jeho projevTinková, s. 253 předznamenal rozpoutání jakobínského teroru.

Po návratu z jedné z úspěšných misí byl 19. února 1794 Saint-Just zvolen na 14 dní předsedou Konventu. Využil toho k projevu proti nepřátelům revoluce a výzvě k zabavení jejich majetku (včetně jeho rozdělení chudým). Brzy nato následovaly procesy proti hébertistům a umírněným. Od Saint-Justa pocházel i pozdější návrh ke zrušení revolučních tribunálů v departementech a soustředění soudní moci u revolučního tribunálu v Paříži.

Konec Jak teror pokračoval, poslanci Konventu se z obav o své životy stále více odkláněli od Robespierra a jeho spojenců. Když 26. července 1794 napadl v svém projevu Robespierre své odpůrce a odmítl je konkrétně jmenovat, rozhodli se k akci. Schůzi následujícího dne zahajoval Saint-Just, který chtěl pronést smířlivější projev, avšak byl umlčen a překřičen. Následně nechal Konvent zatknout Robespierra, Saint-Justa i další. Zatčené sice jejich přívrženci osvobodili, ale Pařížská radnice, kam se uchýlili, byla další den ráno dobyta vojenskými oddíly Konventu. 28. července skončil Saint-Just spolu s ostatními pod gilotinou.

Odkazy

Reference

Literatura

TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. . VOKÁL, Vladimír. Saint-Just : Krvavý démon Francouzské revoluce. Olomouc: Burian a Tichák, 2022. 288 s. ISBN 978-80-87274-70-5.

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1767 Kategorie:Úmrtí v roce 1794 Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Francouzští právníci Kategorie:Osobnosti Velké francouzské revoluce Kategorie:Lidé popravení gilotinou během Velké francouzské revoluce Kategorie:Francouzi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Muži Kategorie:Narození 25. srpna Kategorie:Úmrtí 28. července Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Errancis Kategorie:Montagnardé