Dušníky nad Vltavou jsou malá vesnice, část obce Všestudy v okrese Mělník ve Středočeském kraji. Leží v oblasti dolního Povltaví (severně od Prahy až k soutoku s Labem u Mělníka). Nachází se na pravobřežních náplavách v ohybu řeky Vltavy zhruba osm kilometrů severoseverovýchodně od Kralup nad Vltavou, pět kilometrů od Veltrus, s výhledem na horu Říp. Poštovně jsou Dušníky přiřazeny k obci Vojkovice.
Katastr o rozloze 2,6 km² lemuje na jihu dálnice D8. Vltavský břeh okolo Dušník chrání protipovodňová hráz po celé délce. Katastrální území Dušník tvoří pole, louky, chmelnice, zahrady, drobné vodní plochy, zbytky lužního lesa, obytné a zemědělské stavby.
Název Dušníky – původně také uváděny Daleké Dušníky nebo Hořejší Dušníky – dostaly plný úřední název Dušníky nad Vltavou až v roce 1910. Daleké byly nazývány patrně podle vzdálenosti od centra Kouřimského kraje, Hořejší podle umístění v samém severním cípu kouřimské oblasti. Kromě toho byly vždy Dušníky stranou všech hlavních cest (na rozdíl od Dušník u Obříství nebo od Dušník u Roudnice nad Labem).
Samotné pojmenování pochází od obecného jména dušník – dušník býval člověkem, který připadal některému kostelu, původně se zpravidla o kostel staral nebo se nějak podílel na jeho výživě. Dá se tedy předpokládat, že první obyvatelé (nebo jejich předkové) takovými dušníky byli. vlevo|náhled|Pohled na Dušníky od jihovýchodu|255x255pixelů
Přehled sídel s komponentem Dušníky v názvu V České republice se vyskytuje pět sídel nebo jejich částí obsahujících „Dušníky“ v názvu, pět z toho ve středních Čechách: Dušníky – okres Mělník, součást obce Obříství, asi 12 km východně od Dušník nad Vltavou Dušníky u Roudnice nad Labem (v okresu Litoměřice) Trhové Dušníky na Příbramsku Daleké Dušníky na Příbramsku Dušníky – součást obce Rudná v okrese Praha-západ
Z Polska známe doklad podstatně většího sídla Duszniki-Zdrój. O tomto kladském Dušníku (německy Bad Reinerz), česky nikoliv Dušníkách, se lze dočíst v lingvistické literatuře.
Historie Nejstarší historie Kronika obce uvádí jako nejstarší archeologický nález kostru skrčence (únětická kultura), objevený jedním ze sousedů v 90. letech 19. století za vsí, v místě zvaném Na rukavici (pozemek u čp. 27). Ve vesnici a na polích v okolí (v zahradě čp. 12, na poli Na špalkách) byly také v letech 1853 a 1898 nalezeny pozůstatky hrobů kultury popelnicových polí. Na protějším břehu Vltavy v místě dnešního železničního tunelu byly odhaleny nálezy z doby bronzové a raného středověku. Časté pravěké osídlení lze v obci předpokládat – mnohé nálezy jsou potvrzeny z obcí v nejbližším okolí včetně Všestud a Vepřku, Dušníky samostatně zpracovány nejsou.
Středověk Oblast v ohybu Vltavy pod soutokem s Labem bývá historiky nazývána jako Meziříčí (mezi Labem a Vltavou) s nejvyšším bodem – Dřínovským kopcem. Na něm anebo poblíž na vrchu zvaném Kamenná hora (247 m n. m.) stával meziříčský hrad, resp. hradiště (zbytky ohradní zdi lze najít v porostu Dřínovského chlumu, archeologické nálezy se vyskytly i na Kamenné hoře). Dřínovský kopec je od Dušník vzdálen asi sedm kilometrů.
V knížecí době patřily Dušníky do knížectví Zlického, od 12. století do druhé půle 18. století poté do Kouřimského kraje.
Okrouhlý, ne zcela pravidelný tvar naznačuje prastarost obce, která byla v těchto místech založena v raném středověku. Okrouhlá náves byla obklopena průčelími domů ze všech stran, za domy následovaly zahrady a hospodářská stavení.
Struktura obce byla dvojdílná – menší díl, manský dvůr připadal Koruně české (královský majetek), větší díl pak pražskému proboštství (církevní majetek), odtud pochází také nazvání Dušník.
První písemná zmínka o Dušníkách pochází z roku 1228. Tehdy ves připadla klášteru svatého Jiří na Hradčanech.
Vepřecký farář A. Kolář uvádí, že roku 1420 král Zikmund zapsal Dušníky Štěpánu z Mlazovic „na čas“. Faktem je, že Dušníky byly na seznamu 35 vsí darovaných Starému Městu Pražskému králem Zikmundem. Ještě dvakrát jim byl tento majetek potvrzen (králem Jiřím 1459 a králem Vladislavem 1472). Tak Dušníky stihl běžný osud církevních majetků, které byly v době husitských válek a po nich zabaveny a převedeny do cizího vlastnictví (většinou jako odměna za vojenské zásluhy). Roku 1490 se kapitula hlavního kostela hradu pražského ucházela o vrácení vesnic Dušník a Všestud, které drželi Mareš a Oldřich Mlíčko, „nemajíce prý žádného práva“.
Po Bílé hoře náhled|Dušníky nad Vltavou (Tuschnik) na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Od vzbouřených stavů ves koupilo roku 1620 Nové Město Pražské za 10 000 kop míšeňských, ovšem po bitvě na Bílé hoře ji muselo (roku 1628) podobně jako sousední Všestudy a Vepřek bez náhrady vrátit proboštství u svatého Víta.
Podle Berní ruly z roku 1654 čítaly Dušníky čtyři statky a jednu chalupu, přitom dva ze statků byly osazeny novým majitelem, což byl v době pobělohorské běžný jev. Až do 20. století si ves zachovala půdorys tvořený areály 4 (později 5) statků s hlavní budovou, hospodářskými staveními a doplněnými sušárnami chmele. Pozoruhodně zachovalá dvorcovitá struktura obce byla patrná ještě v šedesátých letech 20. století.
V roce 1680 při morové epidemii zemřelo v Dušníkách od června do prosince 30 obyvatel.
18. století Z osmnáctého století se dochovalo několik stížností sedláků a chalupníků na útisk ze strany vrchnosti. Robotní zatížení bylo značné, docházelo k případům „neposlušnosti“ hlavně období válek (a verbování), moru, povodní či jiných katastrof. Dochovány jsou i seznamy sousedů ledabylých ve víře (katolické). Ještě koncem století zemřelo několik vesničanů na mor. Dušničtí také jednali s panstvem o právo užívat ostrov, který se utvořil na Vltavě mezi Dušníky a Mlčechvosty (ucházeli se o něj podobně také Ouholičtí s tím, že vznikl de facto z trosek jejich vesnice, které odplavila povodeň) či o právo pálit kořalku. V roce 1770 vznikly plány na stavbu protipovodňové hráze.
Od roku 1774 patřily Dušníky do panství Jeviněves-Veltrusy, které spravovala rodina Chotkových. Dochovala se smlouva o nákupu vsi Dušníky Rudolfem hrabětem Chotkem za cenu 1000 zlatých.
V září roku 1780 se zodpovídal (chalupník ) Matěj Hlaváček zvaný Celichar a (sedlák) František Martinovský z Dušník spolu s Václavem Hlaváčkem (Celicharem) z Kozomína synem Matěje, že u nich byly nalezeny kacířské knihy F. Kegelia, Lutherův Nový zákon a Komenského Praxis. Před soudem se chovali hrdě. Václav Hlaváček prohlásil: „Já věřím jen v to, co v zákoně božím je psáno a nic víc.“ Pak řekl, že si knihy opět zakoupí, ačkoliv ví, že jsou kacířské, a že pro ně upadá do klatby. Všichni tři byli uvězněni v Rakovníku až do prohlášení tolerančního patentu.
V roce 1782 je v Dušníkách doloženo 13 domů, v nich 15 rodin, dohromady 89 obyvatel. O tři roky později se krajem, tedy i Dušníky prohnala ničivá povodeň, která protrhla hráz u Všestud.
19. století vlevo|náhled|Dušníky na císařském otisku mapy Stabilního katastru. Stav v roce 1840. náhled|Kostel na Vepřku v březnu 2018 Počátek 19. století poznamenaly napoleonské války, drahota a povinnost přípřeže (koní) dopadla pochopitelně i na Dušnické. Roku 1816 bylo za Veltrusy regulováno koryto Vltavy. Okolo roku 1820 vznikla i alej vedoucí z veltruského parku podél vody až do Dušník a pavilon na konci cesty (u dnešního vraňanského jezu). Od roku 1823 se dušnické děti učily v nové vepřecké škole, která nahradila dosluhující stavbu předchozí a kam se dopravovaly poříčním přívozem. Počátkem 30. let řádila cholera, která si vyžádala, podle kroniky obce, tři oběti. V roce 1841 postihly celé okolí záplavy – ledové kry se daly do pohybu a zaplavily pole. V následujícím roce zase trápila hospodáře sucha – děti přes vltavské koryto pohodlně přecházely suchou nohou do školy na Vepřku – a roku 1845 opět povodně. Ve čtyřicátých letech se započalo s vyměřováním a stavbou železnice na protějším břehu řeky (Vepřek, dráha Praha – Děčín).
Novým správním rozdělením Čech v roce 1850 byl zřízen soudní okres velvarský se 40 katastrálními obcemi, mezi nimiž byla i obec Dušníky, který spolu se soudním okresem slánským a libochovickým patřil k hejtmanství slánskému, okresnímu trestnímu soudu Mělník, zemskému soudu a krajské vládě v Praze. Dušnickým statkářům a domkářům byla uznána práva a obec bezplatně dala k užívání domek přívozníkovi s tím, že bude zajišťovat převoznické služby obyvatelům.
Postupně se ujímaly se intenzivnější způsoby zemědělského hospodaření.
Roku 1860 si Antonín Doubravský zřídil hospodu a krám v čp. 15.
Prusko-rakouská válka roku 1866 nepoznamenala Dušníky drancováním. Třebaže zde byli pruští vojáci ubytováni, chovali se „přátelsky“, zvláště k dětem.
V sedmdesátých letech 19. století proběhlo krajem několik povodní, které vyvrcholily tou největší v létě roku 1890. Teprve po ní došlo k větším opravám a dostavbám hráze, o které Dušničtí žádali už v roce 1846.
Na slavné Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 vystavovali dušničtí statkáři chmel, žito a ovoce. Při příležitosti výstavy předváděl svůj nový horkovzdušný balon v Čechách Francouz Louis Godard. Při jednom z předváděcích letů nouzově přistál s českým doprovodem náhodou u Dušník: získal tak nadlouho vysoké povědomí o kulturnosti českého národa, neboť byl ihned po přistání francouzsky uvítán hospodářem – malířem Pokorným – a bohatě jím pohoštěn.
V té době patřily administrativně k Dušníkům také osady Jedibaby (Dědibaby) a Křivousy. Ve starostování se střídali jednotliví dušničtí statkáři i chalupníci. To platilo až do úředního rozloučení obcí Dušníky a Křivousy (s osadou Jedibaby) v roce 1923.
V tomto století se pozměnil částečně půdorys obce: statkáři započali s výstavbou výměnků a domků pro zaměstnance za čp. 1 – za stodolami statku Vojtěchovských a Pokorných tak přibylo 5 domků v řadě. Díky této nové ulici tvoří dnes silnice vedoucí Dušníky okruh, který se v místě statku čp. 10 vrací na okresní silnici.
20. století Roku 1906 byla vystavěna silnice Dušníky – Křivousy. Roku 1908 byla zakoupena hasičská stříkačka a založen hasičský sbor.
Za první světové války konalo vojenskou službu 19 Dušnických, dva z nich padli, další dva konali službu v československých legiích a jeden další se po válce vrátil z ruského zajetí.
V roce 1923 zaznamenala obec vrchol v počtu obyvatel: 181 mužů a žen v celkem 45 bytových jednotkách.
V průběhu dvacátých let obecní rada projednávala nejčastěji možnost stavby jednotřídní školy (chtěla spolupracovat také s obcí Všestudy na vybudování školy ve Všestudech při hrazení 1/3 nákladů), elektrifikaci, pronájmy pozemků a kácení a vysazování stromů.
V letech třicátých řešila obec rozličné hospodářské záležitosti, žádosti o příspěvky nemajetným, potíže s obsazením přívoznického místa a znovu otázky školní docházky. Vznikla malá obecní úřadovna v přístavku při čp. 11.
Druhá světová válka vlevo|náhled|Řopíky u Dušník, součást opevnění Pražské čáry, zlikvidované v roce 1939|alt=foto z archivu Renéé Shaki - publikováno se souhlasem náhled|Jméno Charloty Ackermannové jako jedné z 80 000 židovských obětí 2. světové války na stěně Pinkasovy synagogy v Praze V roce 1939 byly německou armádou za velkého úsilí rozstříleny obranné betonové pevnůstky (řopíky) rozmístěné na vltavské hrázi (také) kolem Dušník, které tvořily součást opevnění tzv. Pražské čáry. Opevnění tedy nikdy nebylo využito ke svému účelu.
V roce 1940 při větší vodě byla zatopena některá pole kolem vsi a částečně i silnice do Všestud. K. 1. lednu 1940 žilo v Dušníkách 163 osob.
Z židovských občanů obce odešla do Terezína dne 23. února 1942 podle údajů z kroniky Sára Ackermannová, vdova, narozená 9. dubna 1904 a bydlící v Dušníkách od 1. listopadu 1938. V seznamu obětí holocaustu figuruje pod jménem Charlotta Ackermannová, uvádí se jiné datum narození: 9. dubna 1909. Opravdu odešla 26. února s transportem do Terezína a 1. února 1943 byla odvezena do Osvětimi, kde zahynula. náhled|Statek rodiny Herbstů ve 20. letech 20. století|alt=foto Pavel Vitoch, kronika obce Dušníky