Soxhletův extraktor je laboratorní skleněná pomůcka vynalezená roku 1879 Franzem von Soxhletem. Původně byl vyvinut pro extrakci lipidů z pevného materiálu. Běžně je využíván pro extrakci z pevných látek, které jsou omezeně rozpustné v daném rozpouštědle. Umožňuje extrakci velkého množství materiálu s využitím malého objemu rozpouštědla, které je během procesu neustále recyklováno.
Popis Do střední části extraktoru se vkládá patrona z propustného materiálu, v které je obsažena výchozí pevná směs. K zábrusu na spodní části se připojí baňka s rozpouštědlem a k horní části zpětný chladič. Rozpouštědlo se zahřeje k varu, v chladiči kondenzuje a kondenzát kape do patrony, kde probíhá extrakce. Po dosažení úrovně přepadu dojde k přečerpání roztoku extrahované látky v rozpouštědle do destilační baňky, a celý cyklus se opakuje.
Během každého cyklu se vyextrahuje část požadované látky z výchozí směsi, tato látka se postupně koncentruje v destilační baňce.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Chemické inženýrství Kategorie:Laboratorní sklo