Louis Philogène Brulart de Sillery, vikomt de Puisieux, zvaný též jako markýz de Sillery (Louis Philogène Brûlart de Sillery, vicomte de Puisieux) (12. května 1702, Paříž, Francie – 8. prosince 1770, Paříž, Francie) byl francouzský generál, diplomat a státník. Od mládí sloužil v armádě, souběžně se uplatnil také v diplomacii. Jako voják a diplomat byl významnou osobností za války o rakouské dědictví. V letech 1747–1751 byl francouzským ministrem zahraničí.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Brûlart de Sillery Pocházel ze šlechtické rodiny s tradiční službou v armádě a ve státních úřadech, narodil se v Paříži jako jediný syn důstojníka Carlomana Brularta, hraběte de Sillery (1663–1727). V roce 1716 vstoupil do armády ke královským mušketýrům a zúčastnil se války čtverné aliance. V roce 1727 zdědil po otci titul vikomta de Puisieux (respektive Puysieulx), nesprávně býval označován také jako markýz de Sillery. Jako důstojník jezdectva se zúčastnil války o polské dědictví a v roce 1734 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1735–1739 působil jako vyslanec v Sicilském království. Na počátku války o rakouské dědictví se vrátil do armády, mimo jiné bojoval v Čechách a v roce 1743 obdržel hodnost maréchal de camp. V roce 1746 byl francouzským delegátem na mírovém kongresu v Bredě, téhož roku byl jmenován členem státní rady. V lednu 1747 byl s podporou maršála Noaillese jmenován ministrem zahraničí namísto v nemilosti odvolaného markýze Argensona. Za stále probíhajících bojů vedl osobně diplomatická jednání s lordem Sandwichem v Lutychu. Jménem Francie ukončil války o rakouské dědictví mírovým kongresem v Cáchách. S ohledem na finanční a vojenské angažmá nebyly vyjednané podmínky pro Francii příliš uspokojivé a daly vzniknout dlouho užívanému úsloví Blbý jako mír. Puisieux nicméně v roce 1748 za zásluhy obdržel Řád sv. Ducha a Řád sv. Michala. Ve funkci ministra zahraničí setrval do září 1751, na další dění již neměl vliv, i když při odvolání z vlády obdržel čestnou funkci státního ministra (1751). Od roku 1751 byl zároveň guvernérem a generálporučíkem v Languedocu.
V roce 1722 se oženil s Charlotte Félicité Le Tellier (1708–1783), vnučkou ministra války z doby Ludvíka XIV. markýze Louvoise. Měli spolu jedinou dceru Adélaide (1725–1786), která se provdala za svého bratrance maršála vévodu d'Estrées.
Odkazy
Literatura BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 s.
Externí odkazy
COURCELLES, Jean-Baptiste: Dictionnaire historique et biographique des généraux français depuis le XIe siècle; Paříž, 1820–1823; III. díl, s. 266–268 dostupné online Rodokmen rodu Brulart de Sillery
Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Diplomaté Francie Kategorie:Francouzští ministři Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Rytíři Řádu svatého Michala Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Narození v roce 1702 Kategorie:Narození 12. května Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1770 Kategorie:Úmrtí 8. prosince Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži