Petr Ladislav Křička (4. prosince 1884 Kelč – 25. července 1949 Okarec) byl moravský středoškolský učitel, knihovník, básník, překladatel a autor literatury pro děti.
Život Petr Křička se narodil 4. prosince 1884 v Kelči u Hranic. Jeho otec byl František Křička řídicí učitel (1848–1891), matka Františka roz. Minářová (1861–1936). Měl dva sourozence: Jaroslava a Pavlu.
Ač poměrně brzy ztratil otce, vyrůstal v harmonickém prostředí v úzkém kontaktu s horskou přírodou Českomoravské vysočiny a s jejím prostým lidem; to také podstatně ovlivnilo charakter Křičkovy tvorby. Maturoval v r. 1901 na reálce v Novém Městě na Moravě a pak vystudoval chemii na pražské technice.
Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě a po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách. Hned v r. 1914 po vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. Po válce pracoval jako tajemník na ministerstvu školství a národní osvěty.
Po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol. V letech 1924–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. V Praze III bydlel na adrese Karmelitská 8. Zemřel 25. 7. 1949 v Okarci u Náměště nad Oslavou.
Tvorba Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině Šípkový keř (1916) se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským humanismem francouzských básníků (Georges Duhamel, Charles Vildrac), kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla lyrika základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. Disonanci do této harmonické atmosféry, podporované též sevřeným pravidelným veršem, vnášel jen zážitek války, jenž se naplno ozval jen v jediné básni, Medynia Glogowska (1916), zato však s mimořádnou intenzitou. V ní totiž jinošsky důvěřivý vztah k životu ve střetnutí s mezní frontovou situací – chvíli před útokem – cele odkryl básníkovo citové zázemí: lásku k bližním, soucit s nevinně trpícími i úzkost o osud národa. Právě tímto zdůrazněním citových hodnot báseň přerostla ve velice účinný, nepatetický protest válce za cizí zájmy.
V následující Křičkově básnické tvorbě se podstatně zesiluje inspirace lidovou lyrikou i epikou. Jejich prvky se objevují již v lyrickoepické sbírce Bílý štít (1919). Křička se v ní obrátil ke vzpomínkám na dětství uprostřed horácké přírody, z něhož vypráví několik idylických příběhů viděných zdůvěrňujícíma dětskýma očima. Horácký dialekt, prvky folklóru, zejména v dětských říkadlech, i humor podtrhují ještě básníkovo citové zaujetí pro zvolené téma.
Křičkovo rané tvůrčí období vrcholí a novou tematickou rozlohu získává ve sbírce Hoch s lukem (1924). Harmonizující nálada předcházející knížky se v ní prudce rozpadá nejen pod nárazem citového rozrušení a bolesti vyvolané ztrátou milé, ale i pod novým přívalem válečných motivů. Zatímco milostné drama provokuje zraněný cit až k subjektivní intimní zpovědi, dozvuky války se hlásí v několika hutných tragických baladách, z nichž některé přejímají fakturu přímo z lidové tvorby. Ale i v této sbírce osobní bolest i trpkosti světa poznamenaného válkou jsou znovu vyvažovány pokorou a láskou k životu, jež nakonec přináší i novou mužnou rovnováhu.
Po Hochu s lukem se Křička jako básník odmlčel. Ve 30. letech vydal jen sbírku dobových satirických a úsměvně parodujících veršů a próz Suchá jehla (1933) a různorodý soubor veršů Chléb a sůl (1933), v němž převažují příležitostné verše glosující denní události a zejména životní jubilea přátel – umělců. Vedle nich jen několik balad, rozmarných básnických hříček a lidových popěvků se příznivě odráží od reflexivních veršů, zabstraktňujících předcházející konkrétnost a mnohomluvností rozmělňující dosavadní náznakovost Křičkových veršů.
Básníkova poválečná poezie je cele zaujata reakcí na okupaci, válku a osvobození. Odrazilo se v ní i Křičkovo studium ruských bylin a starých srbských hrdinských zpěvů, jež za války překládal. Poéma Světlý oblak (1945) o utrpení a boji jihoslovanského lidu s okupanty je koncipována jako parafráze těchto zpěvů. Zachycuje konkrétní událost: vyvraždění 6 000 mužů v Kragujevci jako odvetu za zabití dvaceti Němců partyzány. Ohlasy ruských bylin obsahuje zase sbírka Píseň meče (1946) v skladbách věnovaných boji sovětského lidu s okupanty. I v této sbírce se však vrací jihoslovanská tematika, a to jednak ve volném zpracování tří básní v próze P. Mériméa z jeho sbírky fingovaných morlackých národních písní, jednak znovu v ohlasu hrdinských zpěvů s protifašistickou tematikou. Konečně sbírka Běsové (1946) přináší dobovou lyriku politického charakteru, komentující mnichovské události, okupaci, domácí partyzánský odboj i vzdání díků Sovětskému svazu za osvobození. Zejména mnichovské téma je ve sbírce podáno s vypjatým mravním patosem. Satirickým protějškem Běsů je pak sbírka Ďábel frajtrem (1946). náhled|263x263pixelů|Hrob Petra Křičky na městském hřbitově v Novém Městě na Moravě Současně s původními verši rozvinul Křička i svou překladatelskou aktivitu. Překládal z francouzštiny, němčiny, angličtiny, ruštiny a ukrajinštiny. Původně se soustředil na ruské symbolisty (Valerij Brjusov, Konstantin Balmont, Ivan Bunin, Dmitrij Sergejevič Merežkovskij), postupně pak, po první světové válce, na klasickou ruskou poezii (A. S. Puškin, M. J. Lermontov), na byliny, na ruskou a francouzskou poezii a drama. Životním dílem Křičkovým v oblasti překladu přitom zůstalo jeho přetlumočení lyriky A. S. Puškina.
Zemřel 25. července 1949 v Okarci. Pohřben byl na městském hřbitově v Novém Městě na Moravě.
Dílo
Poezie Šípkový keř – obálka, titulní list a 3 kresby od Zdeňka Kratochvíla. Praha: František Borový, 1916 Bílý štít: druhá kniha básní – s dřevoryty Karla Němce. Praha: Alois Srdce, 1919 Svět zvířat – obrázky maloval Josef Lada. Praha: Bedřich Kočí, 1919 Hoch s lukem – Praha: Kvasnička a Hampl, 1924 – poctěno státní cenou K 28. říjnu 1926 – [Báseň politická – Antonín Sova, Hrdinovi – Petr Křička, Nezapomínejme! – Emil Svoboda]. Praha: Svaz národního osvobození, 1926 Výbor z básní – Praha: Kvasnička a Hampl, 1927 Z lyriky Petra Křičky – Praha: Kmen, 1929 Chléb a sůl – Praha: Kvasnička a Hampl, 1933 Suchá jehla: humor, úsměv, satira, verše a próza – Praha: Kvasnička a Hampl, 1933 Sedm vybraných básní Petra Křičky – vydal k padesátinám básníkovým František Jan Müller, který knížku upravil, sázel a vytiskl na ručním lisu; dvěma litografiemi a čtyřmi kresbami vyzdobil Vojtěch Sedláček. Praha: F. J. Müller, 1935 Jan Blahoslav Čapek, Viktor Dyk, Josef Hora, Josef Kopta, Petr Křička, J. S. Machar, Rudolf Medek, St. K. Neumann, Antonín Sova, Ladislav Stehlík, Fráňa Šrámek, Rudolf Těsnohlídek, Karel Toman oslavují T. G. M. – Praha: Kmen, 1936 Výbor z básní – Dyk, Medek, Křička; uspořádal, úvody a poznámkami opatřil František Pala. Praha: Jan Laichter, 1938 Časný podzim – Novina, 1940 Básnické Krajiny – napsal Antonín Veselý [K. H. Mácha; K. A. Vinařický; Josef Pekař; Beneš Knüpfer; Bohdan Kaminský; Petr Kles; Viktor Dyk; Jan Dolenský; Antonín Sova; Karel Vik; Antonín Marek; František Doucha; Jakub Arbes; K. H. Hilar; Arne Novák; Gustav Pfleger Moravský, Petr Křička, Otokar Březina, Jan Kárník]. Praha: Jan Otto, 1942 Světlý oblak: dvanáct zpěvů z temných let – Praha: Kvasnička a Hampl, 1945 Běsové: z válečné lyriky – dřevoryty a grafická úprava Karla Štěcha. České Budějovice: Družstevní práce, 1946 Píseň meče: básně epické – Praha: Zátiší, 1946 Ďábel frajtrem: druhé války světové stručný přehled veršem – obálka a obrázky Josefa Lady. Praha: Kvasnička a Hampl, 1947 Přípitek – kresba Jiřího Vláčila. Hranice: Josef Hladký, 1947 Zvon meče – 1948 Z díla – Petr Křička; výbor uspořádal Vilém Závada; Bohumil Polan: Povaha básnického díla Petra Křičky, [předmluva]. Praha: Československý spisovatel, 1954 Tak nikde skřivánek nezpívá: výbor – uspořádal a doslov napsal Karel Čechák; kresbami vyzdobil, obálku a vazbu navrhl Jaroslav Šerých. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1957 Oblíbené písně – [Rudolf Friml, Jan Červenka, Jan Malát, Rudolf Leo Vašata, Rudolf Zamrzla, Karel Hašler, Josef Petzný, Karel Hrnčíř, František Alois Tichý, Jiří Voldán, Hugo Dohnal, V. Jansa, Sebastián Iradier, Karel Balling, Jaroslav Křička, Santa Lucia – Petr Křička, Josef Mellan]. Praha: SNKLHU, 1958 Vítězslava Kaprálová – Jiří Macek; úvodní báseň: Petr Křička. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958 Jedna lomená jednou – ilustrovala Eva Feiglová. Praha: SPN, 1966 Tisíc let české poezie. III, Česká poezie XX. století. – vybral a uspořádal Milan Blahynka; [Antonín Sova, F. X. Šalda, Petr Bezruč, Otokar Březina, Antonín Macek, Karel Hlaváček, S. K. Neumann, Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Otakar Theer, František Gellner, Jiří Mahen, Josef Mach, Otokar Fischer, Petr Křička, Jindřich Hořejší, Josef Čapek, Jaroslav Bednář, Josef Hora, Konstantin Biebl, Svatopluk Kadlec, Jiří Haussmann, Jan Čarek, Karel Konrád, Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, František Branislav, Jaroslav Seifert, František Halas, A. M. Píša, František Němec, Josef Rybák, Marie Pujmanová, Vladimír Holan, Vilém Závada, František Nechvátal, Jan Noha, František Hrubín, Jiří Taufer, Jiří Orten, Josef Kainar]. Praha: Československý spisovatel, 1974 Květ šípkový: výbor veršů – výbor uspořádal a ediční poznámku napsal Václav Falada; předmluva Ladislav Stehlík; graficky upravil Martin Dyrynk. Praha: Mladá fronta, 1986
Próza O horácku a horácích – knihu vyzdobil Josef Olexa; 12 celostranných příloh kreslili František Emler … et al. Kladno: Karel Janout, 1937 O neposlušném Budulínkovi: pohádka starého čmeláka – kresby Richarda Bláhy: Litoměřice: František Hnyk, 1945 Láska vlastenecká – šest kreseb Josefa Jambora. Německé: J. Rýdl, 1949 Rozchod! – Karel Konrád; Dr Emanuel Purkyně – Jan Sv. Procházka; Při pohřbu malíře Josefa Hubáčka – Petr Křička. Praha: Československý spisovatel, 1954
Drama Oživlé loutky – z komedií a her Matěje Kopeckého. Praha: Československé divadelní a literární jednatelství,
Překlady Cesty a rozcestí – Valerij Brjusov. Praha: Jan Otto, 1913 Amfitryon: veselohra o třech dějstvích – Molière. Praha: Zátiší, 1918 Vlci: drama o třech dějstvích – Romain Rolland. Praha: Zátiší, 1921 Hra o lásce a smrti – Romain Rolland. Praha: Kvasnička a Hampl, 1926 Siddhárthah: indická báseň – Hermann Hesse. Praha: Družstevní práce, 1935 Světový význam Puškinův – Alfréd Ludvikovič Bém. Praha: Družstevní práce, 1936 Za novými světy – Richard Halliburton; Jiří Pober; verše přeložil Petr Křička. Praha: Družstevní práce 1936 Lyrika – A. S. Puškin. Praha: Melantrich, 1936 Dějiny jednoho města podle původních pramenů – M. J. Saltykov-Ščedrin; závěrečnou poznámku napsal Václav Laščenko; se 49 obrázky a obálkou Vlastimila Rady. Praha: Družstevní práce, 1936 Pohádka o popovi a jeho služebníku Baldovi – A. S. Puškin. Praha: Unie, 1937 Důstojný výlet: román – Thomas Raucat; z francouzštiny. Praha: Bohumil Janda, 1941 Ruské byliny: starobylé zpěvy bohatýrské – předmluva Vladimír Peremilovský. Praha: Kvasnička a Hampl, 1945 Svatba Krečinského: komedie o 3 dějstvích – A. V. Suchovo-Kobylin. Praha: Otakar Růžička, 1946 Anna Karenina: román. 1. díl – L. N. Tolstoj. Praha: Bohumil Janda. 1946/1947 Taras Bulba – N. V. Gogol; původní litografie Václava Fialy. Praha: Morávek, 1947 Byliny – doslov Vladimír Peremilovský. Praha: Sfinx, 1947 Anna Karenina. Druhý díl – L. N. Tolstoj. Praha: Bohumil Janda, 1947 Lyrika – M. J. Lermontov. Praha: Svoboda, 1948