Arnošt hrabě Chotek z Chotkova (Arnošt Antonín Karel Boromeus Jan Nepomuk Nicephorus říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína; 13. března 1844 Praha – 24. ledna 1927 Veltrusy) byl český šlechtic a rakouský generál ze starého rodu Chotků. Od mládí sloužil v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, souběžně působil ve vysokých dvorských hodnostech u různých členů habsburské dynastie. Do roku 1918 byl dědičným členem Panské sněmovny a předposledním soukromým majitelem zámku ve Veltrusech.
Kariéra v armádě a u dvora vlevo|náhled|Chotkův palác na Malé Straně, rodiště Arnošta Chotka Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Chotků, narodil se v Chotkovském paláci v Praze na Malé Straně jako čtvrtý a nejmladší syn hraběte Jindřicha Chotka (1802–1864) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky von und zu Eltz (1810–1862). Dětství trávil střídavě na rodových sídlech v Kačině a ve Veltrusech. Stejně jako další členové rodu Chotků vynikal v kresbě a jeho dětské kresby i práce z pozdějšího věku jsou dnes uloženy ve sbírkách Národní galerie. Základní vzdělání získal v Kutné Hoře (poblíž hlavního rodového sídla v Kačině), poté dálkově studoval gymnázium v Praze a odmaturoval v roce 1866. I když byl jako příslušník vlivného šlechtického rodu v roce 1864 zproštěn vojenské služby (po zaplacení předepsané taxy), za prusko-rakouské války v roce 1866 vstoupil jako dobrovolník do armády. I když se po maturitě zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po válce již jako podporučík zůstal v armádě. vlevo|náhled|Erb Chotků z Chotkova a Vojnína Jako důstojník sloužil v 60. a 70. letech nejprve v Pardubicích, poté strávil několik let v Horních Uhrách a následně působil u několika posádek na různých místech v Čechách. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl též členem tělesné gardy císaře Františka Josefa I. Souběžně postupoval v hodnostech a od roku 1890 byl jako major pobočníkem arcivévody Albrechta. V letech 1895–1903 byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty a v roce 1895 získal titul tajného rady. Arcivévodkyni Alžbětu doprovázel na cestách za jejími potomky a pobýval díky tomu mimo jiné v Bavorsku, Itálii nebo Španělsku. V roce 1897 byl povýšen na plukovníka, při pobytech ve Vídni měl k dispozici vlastní byt. Z titulu hofmistrovské funkce organizoval ještě pohřeb arcivévodkyně Alžběty a především pobyt její dcery, španělské královny Marie Kristiny ve Vídni. Při odchodu na penzi byl povýšen na generálmajora,SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generälitat; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online obdržel Řád železné koruny a byla mu přiznána penze ve výši 6 600 korun ročně (1903). Ve výslužbě žil nadále ve Vídni a byl členem řady spolků a institucí. Řadu let si vedl pečlivé deníkové záznamy, díky nimž je podrobně zmapován jeho soukromý život i profesní kariéra.HRADECKÁ, Vladimíra: Poklidné dny venkovského šlechtice v neklidné době. Z deníkových záznamů Arnošta hraběte Chotka in: Chotkové a Kutnohorsko; Státní oblastní archiv v Praze, Praha, 2015 s. 65–70 dostupné online
Rodinné a majetkové poměry náhled|vlevo|Zámek Veltrusy v podobě z počátku 20. století V roce 1911 po smrti staršího bratra Emericha (1833–1911) zdědil velkostatek Veltrusy, kam se hned nastěhoval. K veltruskému velkostatku v té době patřilo 2 064 hektarů půdy.PROCHÁZKA, J. F.: Topographisch-Statistischer Schematismus des Grossgrunbesitzes in Königreiche Böhmen; Praha, 1894 s. 79–82 dostupné online Druhou část Emerichova dědictví (Kačina, Nové Dvory) převzali spříznění Thun-Hohensteinové, s nimiž Arnošt Chotek vedl několikaletý spor o finanční vyrovnání. Po bratru Emerichovi převzal Arnošt také dědičné místo v rakouské Panské sněmovně a příležitostně zajížděl do Vídně, převážně ale pobýval ve Veltrusech. Měl zájem na vyrovnaném hospodaření velkostatku, realizoval také četné stavební úpravy zámku. V červenci 1914 se zúčastnil pohřbu své vzdálené sestřenice Žofie Chotkové zavražděné při atentátu v Sarajevu, za první světové války poskytl část veltruského zámku pro potřeby Červeného kříže. I když byl věrným stoupencem Habsburků, překvapivě dobře se vyrovnal se zánikem monarchie a vznikem Československa. Se zapojením do veřejného života ve Veltrusech mu mimo jiné pomohla dobrá znalost češtiny, kterou ovládal již od dětství (a také z českého jazyka maturoval). Do chodu veltruského velkostatku zasáhla pozemková reforma, ale Pozemkový úřad přihlédl k uměleckým hodnotám komplexu veltruského parku a zámku. Bylo ve veřejném zájmu, aby ochranu kulturních památek mohli Chotkové nadále financovat z výnosů velkostatku. Od roku 1921 žil ve Veltrusech Arnoštův předurčený dědic Karel Chotek (1887–1970) z velkobřezenské větve rodu, který později částečně převzal i správu velkostatku.
Arnošt Chotek zemřel na zámku Veltrusy 24. ledna 1927 ve věku 82 let. Čistá hodnota jeho majetku byla v dědickém řízení vyčíslena na necelých šest miliónů korun. Univerzálním dědicem se stal poslední potomek rodu Chotků Karel Chotek (1887–1970), který již v předešlém roce zdědil také Velké Březno.
Řády a vyznamenání Během vojenské služby získal několik ocenění, vzhledem ke své dlouholeté službě u arcivévodkyně Alžběty obdržel i vyznamenání od zahraničních panovníků. Kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.Přehled řádů a vyznamenání Arnošta Chotka in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile 60x60pixelů Válečná medaile 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) 60x60pixelů Záslužný řád bavorské koruny I. třídy (Bavorsko) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů Řád červené orlice III. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád lva a slunce IV. třídy (Persie) 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů rytíř Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008 756 s. NAČERADSKÁ, Petra: Poslední Chotkové ve Veltrusech; Národní památkový ústav, Praha, 2015 144 s.
Externí odkazy
Rodokmen Chotků na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Arnošt Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 13. března Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí 24. ledna Kategorie:Úmrtí ve Veltrusích Kategorie:Pohřbení v Chotkovské hrobce v Nových Dvorech Kategorie:Muži