*Djéus „Nebe“ či *Djéus Ptér „Nebe-Otec“ je rekonstruovaný praindoevropský bůh nebes a denního světla, předchůdce řeckého Dia, římského Jupitera, védského Djause a dalších božstev. Zatímco jeho jméno zůstalo u různých indoevropských populací podobné, v rovině mýtu se vývoj výrazně lišil. Původně pravděpodobně představoval vševědoucího pasivního otce bohů, jež neměl výraznější kult, v řeckém a římském náboženství však převzal hromovládnou úlohu, předtím zastávanou *Perkwunem, a s ní i funkci krále bohů.

Etymologie

Samotný praindoevropský výraz *djéus „nebe“ vychází z *diw/*dju „jasné nebe, světlo dne“ a to z *di/*dei „vydávat světlo“. Je blízce příbuzné výrazu *deiwós „bůh, nebešťan“. Jméno tohoto božstva je rekonstruováno na základě historické lingvistiky a v závislosti na zvolené metodě se může u různých badatelů lišit, například:

*di̯ḗus ph̥atḗr, James Mallory, Douglas Adams, Encyclopedia of Indo-European Culture, 1997 *di̯ēus-pətēr, Julius Pokorny, Indogermánský etymologický slovník '''t'yeu(s)-phH̥ther-, Tamaz Gamkrelidze, Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov, Indo-European and the Indo-Europeans, 1994 d(i)yéus Martin L. West, Indo-European Poetry and Myth, 1997

Následovníci

Jméno Djéus, Djéus Ptér či obdobná vazba se ozývá ve jménech či titulech mnoha indoevropských božstev:

latinský Iuppiter, nejspíše ustrnulý vokativ praitalického *Djous Patér latinský Dius Fidius umbrijský Iupater, oskáský Dípatír a další italická jména řecký Zeus ilyrský Deipaturos védský Djaus Pitar lotyšský Debess tēvs chetitský Sius, luvijský Tiwat, palajský Tijat frýgský Tij a Bagos Papaios messapský Zis či Dis skytský Papaios slovanský Dyj a Div

Svojí funkci Djéusovi odpovídá i pravděpodobně i baltský Dievas a severský Tý, ale jména těchto božstev jsou odvozena od *deiwós „bůh“, nikoliv od *djéus. Nejistá je také spojitost Djéuse s irským Dagdou titulovaným jako Ollathair „vše-otec“ nebo slovanským Stribogem, jehož jméno je někdy vykládáno jako „otec-bůh“.

Djéusovo jméno se objevuje také ve jménech jeho potomků: *Népotes Diwós „potomků Nebe“ a *Dhugtér Diwós „dcery Nebe“. Druhé zmiňované jméno se objevuje jako titul několika bohyň:

litevské Diẽvo dukte – Saulytė řecké Dios thygatér (Διός θυγάτηρ) – titul Afrodity, Athény, Múzy a Heleny řecké Diá - titul Éós védské Divo duhitá – titul Ušas

Reference

Kategorie:Indoevropská náboženství Kategorie:Bohové nebes