Bern (, , , ), v místní švýcarské němčině ) je město ve Švýcarsku, hlavní město stejnojmenného kantonu a de facto hlavní město Švýcarska (sídlí zde vláda a parlament, ale jeho postavení jako hlavního města ani jako dříve uváděného spolkového města, tzv. , není v legislativě zakotveno). Bern leží v okrese Bern-Mittelland.
Žije zde obyvatel. Patří vedle Curychu, Ženevy, Basileje a Lausanne k největším městům ve Švýcarsku; v širší aglomeraci Bernu žije asi 390 000 lidí. Švýcarský federální statistický úřad: Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach Agglomerationen datum přístupu 25. července 2016 (XLS; 105 KB) Město Bern je centrem ekonomické oblasti a správního regionu Bern-Mittelland. Jako sídlo městské, kantonální i federální správy je největším administrativním centrem ve Švýcarsku. Již delší dobu existuje snaha popsat město a aglomeraci jasněji než jen jako region hlavního města Švýcarska.
Již řadu let se Bern uvádí jako jedno z měst s nejvyšší cenou bydlení na světě za Curychem a Ženevou.
Geografie náhled|vlevo|Centrum Bernu na řece Aaře Město Bern leží v nadmořské výšce 542 m n. m. na Švýcarské plošině na obou březích řeky Aary mezi horami Gurten na jihu a Bantiger na východě. Řeka Aara protéká starým městem od východu a vytváří dlouhý zákrut (zvaný ). Řeka je v oblasti starého města a severně od něj v úzkém údolí, zapuštěném asi 30 až 50 metrů hluboko.
Topografie náhled|vpravo|Zákrut náhled|vpravo|Letecký pohled na centrum města s meandrem řeky Aary Topograficky se město nachází na Švýcarské plošině a má rozlohu 51,60 km². Táhne se ve směru západ-východ v délce 15 kilometrů, zatímco průměrná šířka ve směru sever-jih je asi čtyři kilometry. Stará hvězdárna (nyní zbouraná a nahrazená Institutem exaktních věd, ) je historickým centrem švýcarského národního měření a nese švýcarské národní souřadnice 600 000/200 000.
Krajinotvorným činitelem je řeka Aara, která do města přitéká z jihovýchodu. Údolí Aary, které je ještě těsně za obcí široké, se od začátku říčního zákrutu kolem starého města viditelně zužuje a vytváří úzký údolní zářez. Dno údolí se zde nachází v nadmořské výšce kolem 500 m. Po krátkém přímém toku severním směrem pod staroměstským obloukem se řeka stáčí kolem náhorní plošiny Tiefenau a Felsenau. Zhruba od ústí říčky Worble pod Tiefenau tvoří řeka Aara severní hranici města. Pokračuje směrem na západ a stále se zařezává do okolní náhorní plošiny. Její tok se rozšiřuje v důsledku přehrazení jezera Wohlensee.
Východně od Aary se rozkládá náhorní plošina v průměrné nadmořské výšce 550 metrů. Je z velké části obydlená a má rozsáhlé plochy komerčního i průmyslového využití, sportovní zařízení (stadion Wankdorf) a dopravní plochy. Jednotlivé kopce jako Schärmenwald (588 m n. m.) a Schosshalde (590 m n. m.) jsou zalesněné. Na východě se městská oblast rozkládá až k úpatí hory Ostermundigenberg. Také část bernské náhorní plošiny západně od Aary dosahuje nadmořské výšky kolem 550 m. Na severozápadě přiléhá k oblasti osídlení les Bremgartenwald o rozloze asi 5 km². Na severu se prudce svažuje do údolí řeky Aary a je rozdělena několika krátkými erozními údolími. Mezi čtvrtí Bümpliz a příměstskou obcí Köniz se nachází Könizbergwald, zalesněný hřeben kopců, který je se svými 674 metry nad mořem nejvyšším bodem na území města.
Dlouhý západní cíp obce má venkovský charakter. V terénu se nacházejí různé prohlubně, bývalé rašelinné deprese (např. Bottigenmoos) a kopce, ale celkově je jen mírně odtěžený. Do řeky Aary ji odvodňuje řeka Gäbelbach, jejíž údolí je v dolní části hluboké až 80 metrů. Kromě menších sídel se zde nacházejí rozsáhlé orné a luční plochy, které směřují na jih k rozsáhlé lesní oblasti Forst (až 660 m n. m.).
Z celkové rozlohy města Bern bylo ve statistice z roku 2006 44,2 % označeno jako sídelní, průmyslové, obchodní a dopravní plochy, 33,5 % jako lesy a háje a 20,2 % jako zemědělské plochy. Zbývajících 2,1 % bylo klasifikováno jako neproduktivní půda.
Podnebí Město se nachází v mírném podnebném pásu s listnatými lesy (dle Köppenovy klasifikace podnebí typ Cfb). Jednotlivá roční období jsou výrazná, stejně jako v celém Švýcarsku na sever od Alp. V létě zde naprší přibližně dvakrát více srážek než v zimě, a to díky převážně konvektivním srážkám. V průměru lze očekávat více než jeden milimetr srážek ve 122 dnech v roce. Měřicí stanice Spolkového úřadu pro meteorologii a klimatologii (MeteoSchweiz) se nachází na předměstí Zollikofen v nadmořské výšce 553 m, vzdušnou čarou asi 5 km severně od centra města.
Průměrná roční teplota pro normální období 1991–2020 je 9,3 °C, přičemž nejchladnější průměrné měsíční teploty jsou v lednu (0,2 °C) a nejteplejší v červenci (18,8 °C). V průměru lze očekávat přibližně 99 mrazových dnů a 19 ledových dnů. Průměrný počet letních dnů se pohybuje kolem 46 za rok, přičemž horkých dnů je obvykle 9; v obzvláště horkých letních měsících může teplota dosáhnout až 37 °C. Vzhledem k tomu, že měřicí stanice se nachází mimo město, nelze naměřené hodnoty přímo převádět na městské klima. Podle scénáře IPCC bez opatření na ochranu klimatu (RCP 8.5) bude na konci století v Zollikofenu osm až deset tropických nocí. Podle modelů společnosti Urban Climate Bern by tento počet mohl být ve městě Bernu přibližně 30 až 45.
S průměrnou délkou slunečního svitu 1797 hodin za rok má Bern ve srovnání s ostatními měřicími stanicemi v centrální náhorní plošině německy mluvícího Švýcarska poměrně vysoký podíl slunečního svitu. Nejvyšší hodnoty průměrné délky slunečního svitu v měsíci lednu bylo dosaženo v roce 2020, a to 137,4 hodiny. To výrazně překonalo dlouhodobý rekord 103,7 hodin z roku 1949.
Průměrná rychlost větru v období měření od roku 1991 do roku 2000 byla 1,6 m/s, přičemž převládaly větry jihozápadního a severovýchodního směru (tzv. bise). Nejvyšších průměrných rychlostí větru je dosahováno při západním větru.
Městský znak náhled|vpravo|150px|Městský znak Bernu Heraldickým znamením města je medvěd, doložený od 13. století. Podle Justingerovy kroniky to měl být černý medvěd s plamenným jazykem a vytaženými drápy, kráčející heraldicky vpravo na stříbrném štítu, barva štítu se změnila na červený na přelomu 13./14. století, později přibyl žlutý pruh a drápy vybarvené červeně. Od roku 1831 je týž znak také znakem kantonu Bern a ustálila se jeho stylizace i barevnost.
Od roku 1944 je znakem bernského správního obvodu. Znak zní: „V červeném zlatém pravém šikmém břevně, nahoře s kráčejícím černým medvědem s červenými drápy.“
Historie Rané dějiny 150px|vpravo|náhled|Legenda o medvědovi, Tschachtlanova kronika, 14. století Na Andělském poloostrově řeky Aary (), severně od středu města, se na ploše asi 140 ha nacházelo keltské osídlení v době od 3. do 1. století př. n. l. Od přelomu letopočtu do 3. století je na stejném místě vystřídalo římské sídliště s pohřebištěm, divadlem a chrámovou čtvrtí. V roce 1984 zde byla nalezena zinková destička, jejíž nápis obsahuje slovo Brenodor. Může naznačovat antické jméno někdejšího oppida, není však prokázáno, nejde-li o falsum. Prehistorické osídlení bylo prokázáno i v Bümplizu, dnešní městské části Bernu.
Středověké město Středověké město bylo založeno v roce 1191 původně burgundským rodem Zähringů, a sice vévodou Bertholdem V. z Zähringenu. Podle legendy bylo pojmenováno podle medvěda (německy ), kterého zde vévoda zabil. Moc rodu Zähringů začala vzrůstat ve 12. století v Horním Burgundsku.
Po smrti vévody Bertholda V., který zemřel bez dědice, udělil roku císař Svaté říše římské Fridrich II. Štaufský městu tzv. Zlatou chartu Bernu. Od roku 1218 byl Bern svobodným říšským městem. Král Rudolf I. Habsburský potvrdil říšskou svobodu Bernu v roce 1274 a uvalil na město říšskou daň, k níž byla po porážce u Schosshalde v roce 1289 přidána pokuta. Jako ochranu před hrabaty z Kyburgu, kteří vystřídali Zähringy, si Bern zvolil patronát Savojska. Územní expanze Bernu začala vítězstvím nad Fribourgem u Dornbühlu v roce 1298.
V roce 1339 dosáhli Bernští díky podpoře konfederátů významného vítězství proti okolním šlechtickým rodům ve válce o Laupen, čímž položili základ pro svůj vzestup a stali se městským státem. Spojenectví s tzv. lesními kantony (Uri, Schwyz a Unterwalden), zvanými také , které existovalo již od roku 1323 a bylo obnoveno v roce 1341, bylo znovu potvrzeno v roce 1353. Spojenectví s Curychem, Lucernem a Waldstätten vedlo ke vzniku konfederace. Účast v burgundských válkách v letech 1474 až 1477 přinesla Bernu první pozemkové zisky ve Vaudu. Od 15. století se město Bern vnímalo jako stát.
Stará švýcarská konfederace náhled|vpravo|Nejstarší vyobrazení města z roku 1549 Dne 6. března 1353 změnil Bern svůj vztah s lesními kantony na věčnou smlouvu. Tato a další starší spojenectví vedla v 15. století ke vzniku Staré konfederace; toto datum je tak zpětně považováno jako za datum přistoupení Bernu ke konfederaci. Bern tak patří k tzv. k osmi starým místům (tedy kantonům; německy ).
Jako císařské město získával Bern léna koupí, výměnou a dobytím na úkor regionální šlechty. V roce 1365 získal Bern právo získávat říšská léna a v roce 1379 navíc i poddanská léna. Území se stala bernskými také tím, že příslušní držitelé lén () získali bernská měšťanská práva a tím se k Bernu vázali. Tato území podléhala Bernu () pouze nepřímo. Každé nově získané území (hrabství, údolí, panství), které Bern přímo spravoval (), si zachovalo svůj feudální status a rodové statuty, ale Bern jmenoval vlastního komorníka namísto hraběte, dvojčete nebo císařského komorníka. V roce 1415 se městu Bernu podařilo si na císaři Zikmundovi vymoci funkci feudálního zástupce. Od té doby Bern zastupoval císaře ve věcech feudálního práva.
Roku 1415 Bern vpadl do Aargau a dobyl ho. Podobně dobyl v roce 1536 Vaud a jiná menší teritoria; tím se stal největším městským státem severně od Alp. V 18. století zahrnoval většinu dnešních kantonů Bern a Vaud. náhled|Panorama Bernu s katedrálou nad řekou Aarou V únoru 1528 zvítězila v Bernu městem podporovaná reformace pod vedením Berchtolda Hallera. V roce 1648 získal Bern Vestfálským mírem plnou státní suverenitu a definitivně se odtrhl od říše. Navzdory nárůstu moci a území se středověká oligarchická forma vlády staré konfederace udržela až do konce 18. století: Velká rada jako nejvyšší rozhodovací orgán měla vždy 200 až 299 členů. Okruh fakticky vládnoucích rodů, skutečného patriciátu, se v průběhu 18. století drasticky zmenšil. Členové Velké rady tvořili Malou radu, skutečnou vládu. V jejím čele stál starosta, známý jako .
vlevo|náhled|Merianův plán Bernu z roku 1635 náhled|Zytglogge – orloj a staroměstská podloubí () Přirozenou ochranu Bernu ze severu, východu a jihu tvořil zákrut řeky Aary. Na západní straně bylo nutno budovat opevnění. S tím, jak se město rozšiřovalo, posouvalo se i opevnění. V letech 1191 až 1256 byla západní hranice Bernu v místě věže, na které je dnes umístěn bernský orloj, tzv. . Poté, do roku 1345, tuto roli převzala západnější věž tzv. a do roku 1622, dnes neexistující (stával v blízkosti dnešního hlavního vlakového nádraží).
Navzdory šířícímu se moru v 14. století se město pomalu rozrůstalo díky přistěhovalectví z okolních oblastí. Po obrovském požáru v roce 1405 byly původní dřevěné stavby zničeny a nahrazeny hrázděnými a ještě později pískovcovými budovami, které jsou dnes charakteristické pro staré město. Během Třicetileté války byla vybudována 2 další opevnění nazývané na ochranu poloostrova. Město přijalo mnoho uprchlíků, protestantů z Francie.
Politická situace ve městě a republice Bern byla v 18. století značně nestabilní. V roce 1723 se ve Vaudu vzbouřil proti bernské vládě major Davel. Dne 27. ledna 1798 vpochodovala do bernského Vaudu francouzská vojska a následně postupovala stále dál do Švýcarska. Poté, co vláda již kapitulovala, musel Bern navzdory zuřivému odporu po bitvě u Grauholzu počátkem března uznat porážku. Navíc Bern ztratil dříve závislá území Vaud a Aargau a dočasně i Berner Oberland.