Dvorní Žid, případně dvorní faktor nebo dvorní agent apod. (německy Hoffaktor, Hofjude, Hofagent) byl v 17. a 18. století zejména na území Svaté říše římské a Habsburských státech obchodník, který se pohyboval v blízkosti panovníka a obstarával pro jeho dvůr zpravidla luxusní zboží, jindy zajišťoval armádní zásoby nebo finanční kapitál pro panovníka. Mnoho z těchto dvorních faktorů byli Židé, pro něž se vžil termín dvorní Židé. Někteří faktoři obsluhovali i několik panovnických dvorů současně.
Dějiny Již na konci 8. století převzal obchodník Izák z Cách diplomatické mise císaře Karla Velikého. Ve středověku se zástavní činnosti a půjčování peněz na úrok věnovali především židovští obchodníci. Své zákazníky získávali ponejvíce prostřednictvím svých dovedností, zkušeností a širokosáhlých vztahů. Dalším důvodem bylo křesťanům zapovězené vybírání úroků, v roce 1179 znovu potvrzeného katolickou církví a novým zákazem lichvy v roce 1215. Kvůli rostoucím potřebám financování podnikání a politiky poskytovali v pozdním středověku úročené půjčky někteří křesťané (italské banky, např. banka Compagnia dei Bardi) a právě Židé.
U císařských dvorů ve střední Evropě V roce 1582 císař Rudolf II. ve Vídni založil instituci dvorních Židů, kteří požívali některých výsad: byli například osvobozeni od městských a zemských daní, od mýtného a cel za své zboží. Spadali výhradně pod jurisdikci vrchního dvorního maršála, navíc byli osvobozeni od nošení židovského označení a byli oprávněni pohybovat se u dvora. Od roku 1596 však museli tito svobodní Židé také platit zvláštní příspěvky na válečné účely.Kurt Schubert: Jüdische Geschichte, C.H. Beck, 7. Aufl., 2012, ISBN 978-3-406-44918-5, S. 91.
Jakub Baševi, od roku 1616 představený pražské židovské obce, byl na podnět Albrechta z Valdštejna roku 1622 povýšen od Ferdinanda II. do šlechtického stavu s predikátem „z Treuenburka“ a společně s knížetem z LichtenštejnaHans Behrens: Anpassung – Abwehr – Aufbruch / Deutsch-jüdische Literatur zwischen 1935 und 1947 am Beispiel der Erzähltexte „Auf drei Dingen steht die Welt“ und „Die Waage der Welt“ von Gerson Stern, Igel Verlag, 2017, ISBN 978-3-86815-716-1, S. 22. byl pověřen ražbou v císařské mincovně. Také ve Vídni byla ražba peněz v roce 1624 převedena na svobodného Žida Izraele Wolfa Auerbacha a jeho konsorcium.Heinz Gstrein: Jüdisches Wien, H. Wien, 1984, ISBN 978-3-7008-0264-8, S. 14.
V roce 1543 byl Michael z Derenburgu ustanoven u dvora Hohenzollernů jako Braniborský dvorní faktor. Kurfiřt Jáchym II. (1535–1571) jmenoval v roce 1556 Lippolda, původem z pražské židovské rodiny, za Mincmistra. Ten se tak stal prvním dvorním faktorem (v širším slova smyslu); mezi jeho úkoly patřila ražba mincí a péče o finance.
Dvorní Židé v Českém království Mordechaj Maisel financoval císařský dvůr Rudolfa II. Jakub Baševi z Trauenburka pomáhal financovat vojenské a stavební projekty Albrechta z Valdštejna za pomoci znehodnocení měny. Baševi a Valdštejn ještě s dalšími finančníky, Hansem de Witte, Pavlem Michnou z Vacínova a Karlem z Lichtenštejna, od 1. února 1622 společně tvořili mincovní konsorcium a spravovali císařskou mincovnu pro Dolní Rakousko, Čechy a Moravu. Svými finančními operacemi v císařství způsobili ohromnou inflaci, která v době probíhající třicetileté války vedla k hladomoru. Ke konci války již většinou předběžné financování válek zajišťovali dvorní faktoři. Jakub Baševi byl navíc za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu a poté se psal Jakub Baševi Šmiles z Trauenburka (von Treuenburg). Jáchym von Popper, obchodník textilem, bankéř a továrník David Oppenheimer byl vysoce vzdělaný pražský rabín, který své bohatství zdědil a získal prostřednictvím manželství
V Rakouském císařství Jakob Koppel Fränkel (1600–1670), nejbohatší bankéř své doby Samuel Oppenheimer byl jedním z nejbohatších bankéřů své doby Samson Wertheimer také těžil z mnoha válek té doby. Ve Vídni bylo současně asi 100 dvorních faktorů. Diego d'Aguilar (1699–1759) financoval výstavbu Schönbrunnského paláce. Karl Abraham Wetzlar von Plankenstern se stal známý jako “miliónový Žid”, byl povýšen do šlechtického stavu. Isaak Arnstein (1682–1744) financoval císařský dvůr. Nathan Adam von Arnstein a Fanny von Arnstein, bankovní rodina a centrum společnosti na vídeňském kongresu Leopold von Lämmel (1790–1867) jeden z hlavních finančníků rakouského státu, poslanec Českého zemského sněmu
Rusko Samuel Sinzheimer měl dopis od cara, který mu poskytoval ochrannu Pjotr Šafirov (1669–1739) sloužil carovi Petrovi Velikému
Reference
Kategorie:Zaniklé profese Kategorie:Dějiny Židů Kategorie:Bankovnictví