Francisco Martínez de la Rosa (10. března 1787, Granada – 7. února 1862, Madrid) byl španělský básník, dramatik, politik a diplomat, představitel první generace španělských romantiků, v jehož literárním díle se projevil přechod od klasicismu ke skutečnému romantismu.HODOUŠEK, Eduard a kol. Slovník spisovatelů - Španělsko a Portugalsko. Odeon, Praha 1968, S. 254-255.Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 725.
Život Pocházel z Granady, vystudoval na tamější univerzitě, kde se také stal profesorem morální filosofie (etiky). Za protinapoleonského odboje byl poslancem cádizsých generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu) a působil v diplomatické misi v Londýně. Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován a dokonce vězněn v pevnosti v Melille. Svobodu získal až roku 1820, kdy byl Ferdinand VII. donucen uznat španělskou ústavu, roku 1821 se stal předsedou Kongresu poslanců a roku 1822 dokonce krátce vedl jako první státní tajemník vládu.Francisco Martínez de la Rosa - Biografías y Vidas. náhled|vlevo|Francisco Martínez de la Rosa Po armádní vzpouře, která obnovila ve Španělsku absolutismus, abdikoval a roky 1823-1834 pak strávil v exilu v Paříži. Zde se stal na základě myšlenek doktrinálního liberalismu Françoise Guizota eklektikem a snažil se smířit konzervativní a revoluční ideje a v literatuře klasicismus s romantismem. Tyto jeho centrické postoje vedly k tomu, že v období 1834-1835 vykonával funkci ministra zahraničí a premiéra (předsedy rady ministrů).CHABÁS, Juan: Dějiny španělské literatury. Praha: SNKLHU 1960. přeložil Oldřich Bělič. S. 256-257.
V dalších letech byl několikrát opět ministrem zahraničí, předsedou Kongresu poslanců a velvyslancem v Paříži a Římě. Od roku 1839 do roku 1862 byl předsedou Španělské královské akademie (Real Academia Española) a členem dalších (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia de Jurisprudencia y Legislación).HODOUŠEK, Eduard a kol.Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Libri. Praha 1999, S. 496.
Jako spisovatel je představitelem první generace španělských romantiků. Jeho lyrické verše připomínají Meléndeze Valdése a Quintanu. Významnější jsou jeho díla dramatická a jeho dramatické teorie. Je také autorem esejů, politických děl, která analyzují španělskou minulost i přítomnost z hlediska jeho filosofie dějin, a velmi průměrného historického románu.
Výběrová bibliografie page=3|náhled|Titulní list tragédie La viuda de Padilla z roku 1814 La viuda de Padilla (1814, Padillova vdova), historická tragédie. Lo que puede un empleo (1820, Co zmůže zaměstnání), moralistní komedie. La niña en casa y la madre en la máscara (1821, Dcerka doma a matka v přestrojení), moralistní komedie napsaná roku 1815. El arte poética (1827, Poetika), didaktická báseň, ve které vyložil své názory na umění ovlivněn Nicolasem Boileauem. Edipo (1829, Oidipus), klasicistní tragédie. La conuración de Venecia, año 1310 (1830, Benátské spiknutí roku 1310), uvedeno 1834, romantické historické drama, první svého druhu ve španělské literatuře. Poesías (1833, Poezie), sbírka klasicistní i romantické poezie. Espíritu del siglo (1835–1851, Duch století), politické dílo, deset svazků. Doña Isabel de Solís, reina de Granada (1837–1846, Doňa Isabela de Solís, královna granadská), historický román, tři díly.. Bosquejo histórico de la política de España (1855, Nárys španělské politiky''), politické dílo.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Francisco Martínez de la Rosa - Real Academia Española Biografía de Francisco Martínez de la Rosa - Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes
Kategorie:Španělští básníci Kategorie:Španělští dramatici Kategorie:Španělští politici Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Narození 10. března Kategorie:Narození v roce 1787 Kategorie:Narození v Granadě Kategorie:Úmrtí 7. února Kategorie:Úmrtí v roce 1862 Kategorie:Úmrtí v Madridu Kategorie:Muži Kategorie:Španělští spisovatelé