Partyzánská brigáda Jana Žižky – Pola byla partyzánská brigáda v období Slovenského národního povstání (září 1944 až duben 1945).
Během druhé světové války bojovaly tři partyzánské brigády pod jménem Jan Žižka, dvě z nich v Československu a jedna v Jugoslávii. Partyzánská brigáda vedená Teodorem Polou bojovala hlavně ve Strážovských vrchoch, 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky vedená Jánon Ušiakom bojovala na Moravě na Vsetínsku a Valašsku. Partyzánská brigáda Jana Žižky vedená Teodorem Polou vznikla z partyzánských oddílů a skupin, které působily před a po vypuknutí Slovenského národního povstání (dále SNP) hlavně v oblasti Uhrovce a Zliechova. V oblasti Uhrovce byla základem partyzánská skupina složená převážně ze sovětských zajatců, kteří uprchli z německých koncentračních táborů a jejíž činnost zajišťoval Okresní výbor Komunistické strany se sídlem v Uhrovci. V jeho čele stál Ján Repka. Ten připravoval protifašistická vystoupení spolu s organizacemi komunistické strany na Horní Nitře vedenými Albínom Grznárom již od podzimu 1943.
Vypuknutí SNP Na základě zpráv o příchodu německých jednotek na Slovensko vydal Ján Golian 29. srpna 1944 večer, s platností od 20.00 hodiny heslo "Začněte s vystěhováním!". Podle něj povstalecká armáda přecházela do otevřeného boje. Oficiální informaci o obsazování Slovenska přednesl tehdejší ministr obrany Ferdinand Čatloš 29. srpna 1944 po 19.00 hodině v bratislavském rozhlase. V projevu, ve kterém hanobil partyzány, na závěr vyzval, "aby každý statečný voják a každý statečný Slovák přivítal všude německá vojska jako naše spojence a aby jim každý účinně pomáhal". Tento projev vnesl mezi vojáky hodně nejistoty a způsobil váhání v posádkách. Na středním Pováží organizovaně přešli na stranu povstání jen letci z Piešťan a částečně posádka v Novém Mestě nad Váhom. Z trenčínské posádky odešly organizovaně jen některé skupiny, například skupina poručíka Alexandra Slováka, která se stala základem partyzánské jednotky na Zliechove a ve Valašské Belé. Z posádky v Trenčianských Teplicích odjela dvě auta s nákladem a vojáky. Z posádky v Horných Motešicích se na výzvy partyzánů část přidala k povstání, část zůstala opatrovat koně v hřebčíně. Hned v první den SNP se rozutekly židovské pracovní tábory v Dubnici nad Váhom, Ilavě a v Novákoch, z nichž se mnoho osob zapojilo do 1. československé armády na Slovensku a partyzánských oddílů. Němečtí vojáci, kteří hlídali závod v Dubnici nad Váhom, nepustili dělníky a zaměstnance do práce a na několik dní se zastavila výroba. Toto období využili hlavně totálně nasazení dělníci z Čech a Francie na odchod k povstalcům. Německé jednotky pronikající z Rakouska a Moravy obsadily Piešťany, Nové Mesto nad Váhom a Trenčín bez boje 2. září 1944. Odzbrojily vojáky, kteří zůstali a obsadily všechny vojenské objekty, sklady, pošty a železniční spoje. Na horním Ponitří se posádky v Topolčanech a Zemianských Kostoľanoch přidaly k SNP a staly se nejvýznamnější silou obrany povstaleckého území proti SS skupině Schill, která útočila od Nitry směrem na Prievidzu. Sklady v Zemianských Kostoľanoch byly zdrojem výzbroje tvořících se partyzánských jednotek. První boje svedly povstalecké síly u Mýtné Nové Vsi 3. září 1944, pak zaujaly obranu před Topoľčany. Po jejím prolomení zaujaly obranu na čáře Skačany - Návojovce – Velké a Malé Bielice – Brodzany – Malé Uherce, kde probíhaly boje až do 13. září 1944, kdy byla obrana prolomena a skupina Schill obsadila Nováky a Prievidzu.
Obsazení Bánovců nad Bebravou povstalci Partyzánské oddíly složené z občanů Uhrovské doliny a Miezgovec obsadily ráno 30. srpna 1944 Uhrovec a po vyzbrojení se zbraněmi ze Zemianských Kostolan spolu s partyzány ze Slatinské doliny, hlavně z Podlužan, obsadily odpoledne Bánovce nad Bebravou. Veliteli byli četnický důstojnický zástupce Mikuláš Aujesky z Miezgovec a sovětský důstojník Ivan Časnyk. Okresní náčelník Minárik Zpráva o podrobnostech partyzánského puče vyvolaného ruskými parašutisty a židoboľševikmi v okrese Bánovce nad Bebravou dne 30. srpna 1944, podaná okresním náčelníkem Minárikem 3.februára 1945, ABS, SABYzkoušel před blížícím se obsazením města partyzány zorganizovat asistenční jednotku Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy (POHG), ale zjistil její nedostatečnou vyzbrojenost a neochotu bojovat. Partyzáni mezitím obsadili město. Miezgovčani obsadili z jihovýchodu křižovatku cesty na Topoľčany a došli až k nádraží. Další jednotka přišla od západu po silnici od Podlužan, když cestou obsadila také železniční zastávku Horné Ozorovce. Hlavní proud partyzánů směřoval do středu Bánovců od severu údolím kolem potoka Radiša. Povstalci obsadili obecní dům, poštu, okresní úřad, četnickou stanici, sklady Hlinkovy gardy, odzbrojili gardisty a četníky. Na důležitých bodech postavili stráže. Drželi v rukou železniční trať Trenčín – Topoľčany, spojovací cestu Trenčín – Zvolen a opevnili se na nich. Další skupina z Podlužan kontrolovala cestu Bobot – Motešice a odzbrojovala vojáky, kteří nechtěli bojovat. V Bánovcích nad Bebravou se zastavovali vojáci, kteří prchali z Piešťan, Nového Mesta nad Váhom a z Trenčína, ale i chlapci a dívky z Moravy a Čech, totálně nasazení v Dubnici nad Váhom, i ti, kteří přešli hranici Protektorátu Čechy a Morava. Na požádání okresního náčelníka poslali z Trenčína vojenskou jednotku na potlačení partyzánů, ale ta se k nim přidala. V celém okrese Bánovce nad Bebravou bylo vyhlášeno obnovení Československé republiky a moc převzal Okresní revoluční národní výbor v čele s Jánem Repkou, který vyhlásil mobilizaci. Partyzáni ovládli celé území okresu. Do Uhrovce přišel i ministr obrany Ferdinand Čatloš, který se tam vzdal partyzánům. Odeslali ho do Banské Bystrice. Boje proti německým fašistům v okrese Bánovce nad Bebravou se začaly 10. září u obce Rybany. Vzhledem k nedostatku sil a prostředků povstalců byla hlavní část místních partyzánských oddílů odvelena na pomoc obraně na úseku Skačany – Velké a Malé Bielice – Brodzany – Malé Uherce, kde se bojovalo až do 13. září 1944, kdy byla tato obrana prolomena. Část partyzánů se vrátila do Uhrovské doliny, ostatní zůstali bojovat v 1. čs. armádě na Slovensku. 13. září přišla do města jako posádka německá letecká škola z Malacek a Bánovce byly obsazeny německým vojskem. Okolní obce ovládali partyzáni, jejichž hlavní štáb byl v Uhrovském údolí.
Vznik Partyzánské brigády Jana Žižky (dále PBJŽ) Devatenáctičlenná zpravodajsko-organizátorská skupina vedená Teodorem Polou, byla vysazena na rozkaz Hlavního štábu partyzánského hnutí (HŠPH) v Kyjevě v noci z 27. na 28. srpna 1944 u obce Sklabiňa v okrese Martin na základnu partyzánského velitele Petra Alexejeviče Veličky. Jejím původním úkolem bylo přejít na území Moravy s možností činnosti kolem Moravské Ostravy a tam rozvíjet partyzánské hnutí. Po pěším přechodu Martinských holí přišli v podvečer 4. září 1944 do Fačkova. Zde se setkali s Karolem Bacílkem, který jim vysvětlil aktuální situaci a požádal je, aby šli do prostoru Bánovce nad Bebravou a spojili tam místní partyzánské oddíly a útvary slovenské armády, které odešly z Povážských posádek. Na základě situace a po souhlasu HŠPH přišla organizátorská skupina do Uhrovce. Na jednání s veliteli partyzánských skupin v tomto prostoru se dohodli na vytvoření partyzánské brigády pod jednotným velením Teodora Poly. 20. září 1944 si sloučené partyzánské skupiny zvolily se souhlasem HŠPH název Partyzánská brigáda Jana Žižky. Ozbrojený boj v tomto kraji tak dostal pevnou organizaci, vojenskou disciplínu a koordinaci činnosti. Štáb měl spojení nebo jej navázal se sousedními partyzánskými skupinami a svou bojovou činnost mohl s nimi koordinovat. Přes svou radiostanici měl pravidelné spojení s HŠPH v Kyjevě. Při svém vzniku brigáda registrovala 900 bojovníků. Kromě toho Okresní revoluční národní výbor a okresní výbor Komunistické strany Slovenska disponovaly v každé obci 20–30člennou skupinou ozbrojených dobrovolníků, kteří plnili strážní a pořádkovou službu, pro jednotlivé partyzánské skupiny působili jako spojky a vykonávali i funkci rozvědky ve svém obvodu. Na území, kde působila ve svých začátcích Partyzánská brigáda Jana Žižky, bylo 22 obcí, v nichž byla vyhlášena Československá republika. Přestal zde pracovat aparát fašistického slovenského státu – notáři, četníci, vládní komisaři, nikdo nerespektoval nařízení státních a politických orgánů a organizací, přestala existovat Hlinkova slovenská lidová strana, Hlinkova garda a Hlinkova mládež. Občané respektovali základní organizace a buňky KSS a plnili nařízení revolučních národních výborů. Partyzány začali považovat za svou ozbrojenou moc a poskytovali jí veškerou materiální pomoc, a to jak se to později ukázalo i za cenu vlastních životů a životů svých nejbližších.
Organizace Partyzánské brigády Jana Žižky Velení brigády Velitelem brigády byl Theodor Pola z Vávrovic u Opavy, prvním zástupcem hrdina SSSR Dmitrij Rezuto z Kyjeva, druhým zástupcem Arnošt Krpec (krycím jménem Václav), španělský Interbrigadista z Ostravy, politickým komisařem Štefan Kaščák z Bukovce u Svidníku, náčelníkem štábu hrdina SSSR Vsevolod Ivanovič Klokov od Čeljabinsku na Urale, náčelníkem zdravotní služby Alexander Tarakanov z Leningradu a další.
Roty brigády 1. rota – velitel Ivan Klimeš Romanov do 30. září 1944 (zbavený funkce, Boris Suchotin od 30. září 1944 do 4. října 1944 kdy padl), komisař: Vladimír Sedlář, náčelník štábu: Alexander Kurlejev. Rota vznikla: 15. září 1944. Prostor působení: Motešice, Trenčianske Teplice, Slatina nad Bebravou. 2. rota – velitel Tomáš Lisko, komisař Július Turek, náčelník štábu Ivan Makarovský. Rota vznikla 13. září 1944. Její operačním pásmem byl Uhrovec a blízké okolí. 3. rota – velitel Vladimír Žalman, komisař Edita Hanzelová-Katzová (26. 9. 1944 padla v boji u Trenčianského Jastrabia), po její smrti Viliam Hanzel (Roháček), náčelník štábu Alexej Samonov. Vznikla 15. září 1944. Držela obranu v pásmu Trenčín, Trenčianske Jastrabie. Z rozhodnutí štábu 14. října 1944 se přemístila do Zlatník a odtud do Považského Inovce, který se stal jejím novým operačním pásmem. 4.rota – velitel Pavel Dolný, komisař: Helina, náčelník štábu: Ondrej Ďuračka. Výcviková rota. 5.rota – velitel František Kočkár, komisař: Marcel Gogola, náčelník štábu: Pavol Ajdarov. Rota vznikla: 10. září 1944. Operační prostor Valaská Belá. 6. rota – velitel Alexander Slovák, náčelník štábu: Vasil Stanko. Rota vznikla: 8. září 1944. Prostor působení: Zliechov. 7. rota – velitel Štefan Buchel, zástupce Samuel Bachar. Rota vznikla 29. září 1944. Operační pásmo od Bánovců nad Bebravou po Trenčianske Jastrabie. Sídlo Podlužany – Zlobiny. 8. rota – velitel Michal Masaryk, komisař Michal Kováčik, náčelník štábu Cyril Dřinek, sídlo Miezgovce. Operační pásmo Miezgovce – Vysočany – Pravotice – Bánovce nad Bebravou.
Štáb brigády už při sestavování bojových rot vytvořil podmínky, aby každá rota plnila úkoly v určitém prostoru a tak zajistila přirozenou ochranu Uhrovské doliny, kde byly soustředěny řídící orgány, tj. revoluční okresní národní výbor a okresní výbor KSS. V údolí bylo sídlo štábu a sem partyzáni soustředili i potřebné zásoby potravin, výstroje a část výzbroje a léčiv. Brigáda vydávala samostatný partyzánský časopis "Partyzánský věstník" jehož redaktorem byl Vojtech Deneš Dolinský.
Náčelník štábu velitelství 1. československé armády Július Nosko ve svém hlášení Hlavnímu štábu partyzánských oddílů na Slovensku uvádí, že ve Strážovské hornatině působí partyzánská skupina, která má určené tyto úkoly: hlídat údolí Váhu v úseku Trenčianska Turná, Považská Bystrica a všechny průchody vedoucí z tohoto prostoru do údolí Nitry s důrazem na Trenčianskou Turnou, Trenčianske Teplice, Ilavu a Považskú Bystricu; častými přepady rušit nepřítele na všech komunikacích v přikázaném úseku, zejména v údolí Váhu.