Kostel svatého Blažeje v Olomouci je zaniklý kostel stávající na Blažejském náměstí v Olomouci, původně snad středověký kupecký dvůr.
Historie kostela První písemnou zmínku lze nalézt v listině z roku 1299, kde je zpráva o pustém mlýně „pod burgem kostela sv. Blažeje“ (sub burgo ecclesie sancti Blasii). Další zmínka se objevuje v listině z roku 1329. Moravský historik Gregor Wolný zmiňuje pověsti, že kostel patřil k nejstarším v Olomouci. Původně snad pohanský chrám měl být přeměněn v křesťanský kostel a vysvěcen sv. Metodějem. Předkřesťanskou stavbu naznačuje i atypický půdorys a zasvěcení kostela. Profesor historie na olomoucké univerzitě Karl Vietz na základě podobnosti pilířů, vstupu a celkového pojetí stavby přirovnal kostel sv. Blažeje ke kostelu sv. Ruprechta ve Vídni, který měl být postaven za Karla Velikého.
Další odborníci přišli s domněnkou, že zde mohl stát kupecký dům nebo nějaká celnice. Místní osada se podle mínění historiků nacházela na obchodní trase, kde by určitě zastavovaly kupecké karavany. Podle archeologa Pavla Šlézara z Národního památkového ústavu mohl být kostel původně raně středověkou synagogou olomouckých židů. Jejich usídlení na významné obchodní trase by bylo logické.
Kolem roku 1490 byl doložen farářem kostela olomoucký kanovník Wenzel. Většina historiků sdílí domněnku, že se v kostele kázalo česky, ale je dokázáno, že bohoslužby probíhaly v německém jazyce.
Od 15. století se zde konaly bohoslužby pro členy cechu rybářů a koželuhů. V 16. století během prosazování luteránská reformace se v kostele scházeli zdejší protestanté. Snad proto si luteránští Švédové, okupující osm let město Olomouc, v roce 1642 kostel přisvojili.
Během obléhání Olomouce v roce 1644 padlo mnoho vojáků i důstojníků. Švédové své padlé důstojníky pohřbívali kolem kostela svatého Blažeje. S jejich souhlasem pohřbili obyvatelé Olomouce obyčejné vojáky obou stran na hřbitově u prvního biskupského kostela svatého Petra v Křížkovského ulici, který se také nedochoval. Padlí důstojníci císařské armády byli pohřbeni u kostela svatého Ondřeje ve Slavoníně.
V roce 1709 během požáru města Olomouce byl kostel poškozen. Na základě patentu císaře Josefa II. o rušení klášterů a přebytečných kostelů byl dne 19. července 1783 podán návrh na zboření kostela svatého Blažeje. Kostel byl uzavřen 2. prosince 1784. Následně byl využíván jako skladiště mouky pro vojáky. Demolice kostela probíhala během roku 1839. O bourání kostela se zachovaly zprávy v dopise archiváři Bočkovi.
Architektonický popis upright=1.2|náhled|půdorys kostela od neznámého autora Kostel měl půdorys nepravidelného sedmiúhelníku, kdy délka nejdelší strany byla čtyřicet kroků. Byl postaven na svažitém terénu a průčelí postavené na vyvýšeném místě bylo nízké. Podezdívka byla vytvořena částečně opracovanými skalními bloky. Tvar střechy nelze jednoznačně na základě kresby identifikovat. Snad byla střecha stupnicová s dřevěnou konstrukcí.
Na západní straně měl kostel nízkou vstupní bránu. Na předsíň navazovala napravo sakristie, přistavěná do konce 16. století. Kromě hlavního prostoru zde byly další dvě místnosti. Čtyřhranný prostor byl snad používán jako vstup do zvonice, která byla v roce 1785 zrušena. Vedle (nad předsíní) byla zřejmě kruchta.
Krypta se podle popisu Wolného nacházela asi pod předsíní. Do hlavní lodi se vcházelo po schodech dolů. Klenba lodi byla podpírána šesti mohutnými, nepravidelně rozmístěnými pilíři. Střední šestiboký pilíř dosahoval snad šířky až jedenáct kroků. Kostel měl jedenáct úzkých gotických oken nestejné velikosti, okna sakristie a menší okna zasazená pod úroveň terénu.
Hlavní oltář byl umístěn naproti průčelnímu oknu. V kostele bylo sedm bočních oltářů. Boční oltář Všech svatých byl postaven v roce 1423, oltář svaté Doroty byl postaven o deset let později. Oltář svaté Barbory byl postaven v roce 1500, oltář Maří Magdaleny v roce 1563 a oltáře svaté Anny, svatého Bartoloměje a svatého Kříže byly dostavěny během období baroka do roku 1672.
Podlaha kostela byla dlážděna cihlami. Bílou barvou byly natřeny stěny kostela a gotická žebra klenby byla okrová. O další výzdobě kostela se informace nedochovaly. Zachovaly se dva zvony, větší o váze jedné tuny vyrobil v roce 1547 olomoucký zvonař Františkem Illenfeldem. Byl přemístěn do kostela sv. Filipa a Jakuba v Nových Sadech. Menši zvon, vážicí 560 kg, byl ulit v roce 1552 stejným zvonařem. Po zrušení kostela byl převezen do kostela ve Staré Vodě. V roce 1954 byl vrácen do Olomouce a připadl do majetku kostela sv. Mořice. Byl zrekonstruován a umístěn do kostela Všech svatých v Hradčovicích.
Odkazy
Reference
Literatura
Řehoř Wolný, Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 1839, s. 86. Řehoř Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, 1850. s. 277. Antonín Schindler, Tajemná Olomouc III., aneb Olomouc jak ji neznáme , Olomouc 2003, s. 125.
Externí odkazy
Kostel sv. Blažeje a ostatní zbořené středověké kostely v Olomouci
Blažeje Olomouc Blažeje Blažeje Kategorie:Zaniklo 1839 Kategorie:Kostely zasvěcené svatému Blažejovi v Česku