C/2020 F3 (NEOWISE), zkráceně kometa NEOWISE, je dlouhoperiodická kometa, která byla v červenci 2020 výrazným objektem pozorovatelným pouhým okem. Objevil ji 27. března 2020 infračervený kosmický dalekohled WISE během mise NEOWISE. Slunci se nejvíce přiblížila 3. července 2020 na vzdálenost přibližně 0,295 au (44,1 milionu km). Nejblíže Zemi prošla 23. července téhož roku ve vzdálenosti přibližně 0,692 au (103,5 milionu km).
Objev a označení Kometa byla zachycena na infračervených snímcích z 27. března 2020. Dne 31. března Joseph Masiero jménem týmu NEOWISE oznámil, že objekt vykazuje zřetelnou kometární aktivitu. Následná pozemní pozorování potvrdila přítomnost komy a ohonu; objev a označení C/2020 F3 (NEOWISE) zveřejnilo Minor Planet Center 1. dubna 2020 v cirkuláři MPEC 2020-G05.
Název NEOWISE odkazuje na objevnou misi. V systematickém označení číslo 2020 vyjadřuje rok objevu, písmeno F druhou polovinu března a číslo 3 pořadí oznámení objevu pro tuto polovinu měsíce. Předpona C/ odpovídá kometě, která v názvoslovném smyslu nesplňuje podmínky pro předponu P/: nemá oběžnou dobu kratší než 200 let ani pozorováním potvrzený opakovaný průchod přísluním. Neznamená tedy, že se kometa nemůže ke Slunci vrátit.
Oběžná dráha Kometa se pohybuje po velmi protáhlé eliptické dráze s výstředností přibližně 0,99918. Sklon dráhy k rovině ekliptiky činí asi 128,94°, takže její pohyb je retrográdní, tedy opačný než oběh planet kolem Slunce. Přísluním prošla 3. července 2020; přísluní leželo uvnitř oběžné dráhy Merkuru.
Dráhové údaje v infoboxu jsou heliocentrické oskulační elementy pro 6. červenec 2020: popisují Keplerovu elipsu odpovídající poloze a rychlosti komety v dané epoše. Tomuto řešení odpovídá velká poloosa přibližně 358,47 au a oběžná doba přibližně 6 787 let. Elementy této oskulační dráhy se v čase mění vlivem gravitačních poruch, zejména při průchodu planetární oblastí. Výpočet systému JPL Horizons vůči společnému těžišti sluneční soustavy dává pro dráhu před průletem oběžnou dobu asi 4 500 let a pro odletovou dráhu asi 6 800 let. Jde o zaokrouhlené hodnoty pro epochy 1800 a 2200, kdy se kometa nachází daleko od planetární oblasti, nikoli o přesně určený kalendářní termín dalšího návratu.
Fyzikální vlastnosti Průměr jádra odhadl tým NEOWISE z infračervených měření přibližně na 5 km. Kombinace těchto dat s pozorováním ve viditelném světle ukázala, že povrch jádra pokrývají tmavé prachové částice. Milimetrová interferometrická pozorování publikovaná Biverem a spolupracovníky roku 2022 neposkytla přímou detekci jádra; autoři z této nedetekce odvodili horní mez jeho poloměru 4,7 km.
Z opakujících se spirálových struktur v plynné komě určili Michal Drahus a spolupracovníci rotační periodu jádra na (7,58±0,03) hodiny. Využili snímky pořízené dalekohledem Gemini North na Mauna Kea mezi 28. červencem a 10. srpnem 2020.
Nezávislá analýza rozpínajících se struktur v komě, publikovaná Manzinim a spolupracovníky roku 2021, poskytla rotační periodu (7,8±0,2) hodiny. Aravind a spolupracovníci v práci z roku 2025 odvodili z pozorování plynných výtrysků periodu (7,28±0,79) hodiny. Výsledky jsou v rámci uvedených nejistot slučitelné.
Snímky přístroje WISPR na sondě Parker Solar Probe z 5. července 2020 zachytily široký prachový ohon a užší iontový ohon. Prachový ohon tvoří částice uvolněné z jádra, zatímco iontový ohon obsahuje ionizovaný plyn ovlivňovaný slunečním větrem. Na snímcích se iontový ohon jevil rozdělený; tehdejší interpretace připouštěla dva iontové ohony, ale vyžadovala další pozorování a analýzu.
Samostatný ohon tvořený sodíkem byl zaznamenán 8. července 2020 pozemním zařízením IoIO institutu Planetary Science Institute. Pozorování ve dvou vybraných spektrálních pásmech umožnilo oddělit sodíkovou emisi od světla prachového ohonu. Tento výsledek byl oznámen 13. července a představuje odlišné pozorování od náznaku rozdělení iontového ohonu na snímcích sondy Parker Solar Probe.
Prachový ohon měl jemnou strukturu s jasnými zakřivenými pásy a oblastmi s nižším zastoupením prachových částic mezi nimi. Afghan a spolupracovníci tyto struktury roku 2024 modelovali ze snímků sondy Parker Solar Probe a pozemních pozorovatelů a spojili je s rozdílným působením tlaku slunečního záření na prachová zrna.
Spektroskopická pozorování provedená na univerzitní observatoři v Jeně koncem července 2020 odhalila v komě emisní pásy dvouatomového uhlíku (C2), radikálu NH2, složeného z dusíku a vodíku, a čáry kyslíku. Silná sodíková emise byla přítomna 21. a 23. července, mezi těmito daty zeslábla a od 29. července již nebyla v pořízených spektrech zjištěna.
Infračervená spektroskopie týmu Sary Faggiové rozšířila přehled těkavých látek v komě mimo jiné o vodu (H2O), kyanovodík (HCN), amoniak (NH3), oxid uhelnatý (CO) a methan (CH4).
Pozorovatelnost v roce 2020 Na začátku července 2020 kometa dosáhla zdánlivé hvězdné velikosti přibližně 1 mag. Pozorovatelé na severní polokouli ji nejprve sledovali za ranního soumraku; později se přesunula na večerní oblohu. Postupně procházela souhvězdím Vozky, Rysa a Velké medvědice, v níž se nacházela při největším přiblížení k Zemi 23. července. Koncem července zeslábla přibližně na 5 mag a v polovině srpna na 8 mag.
Kometa byla dobře pozorovatelná také z Česka. V polovině července byla viditelná ráno i večer, přičemž večerní pozorovací podmínky se postupně zlepšovaly.
Galerie
Odkazy Reference
Externí odkazy
C/2020 F3 (NEOWISE) v databázi JPL Small-Body Database MPEC 2020-G05 – oznámení objevu komety
Kategorie:Komety