Tereka velká (Podocnemis expansa), nazývaná též želva amazonská nebo želva arrau, je největší želva z podřádu skrytohlavých a největší sladkovodní želva z Jižní Ameriky.
Rozšíření Vyskytuje se v povodí řek Amazonky, Orinoka a Essequiba v Brazílii, Bolívii, Peru, Ekvádoru, Kolumbii, Venezuele a Guyaně. Občas, zpravidla po povodních, se jednotlivě objevuje i na ostrově Trinidadu.
Popis a chování Tereka velká je největší říční želvou světa: dosahuje hmotnosti až 90 kg a délky krunýře až 1,07 metru. Obvykle je však daleko menší. Průměrná dospělá samice má délku krunýře 64–71 cm a průměrný dospělý samec 40–50 cm. Z toho vyplývá, že samci bývají většinou menší než samice, mají však delší ocas. Karapax je široký a vyklenutý; díky němu dovede želva aktivně plavat v říčním proudu. Barva je olivově zelená nebo hnědá, ovlivněná řasami na krunýři.
Dospělá tereka se živí téměř výhradně rostlinnou potravou (ovoce, semena, listy, řasy), požírá však také sladkovodní houbovce, vejce a zdechliny. Mladí jedinci se živí i rybami. Druh je aktivní zejména ve dne.
Na souš zpravidla vystupují pouze v době hnízdění, a jsou v tu dobu velice plaché. Při prvním náznaku nebezpečí prchají do vody.
Rozmnožování, dožití Před dobou páření tereky velké migrují na místa, kde nakladou vejce. K páření dochází ve vodě. Před hnízděním a během něho se často vyhřívají na slunci, zpravidla ve skupinách. Usuzuje se, že teplo urychluje u samic ovulaci. V jinou dobu nebývá tento druh na souši pozorován. Samice během noci položí 75–123 vajec do hnízda, vyhrabaného v písku, hlubokého 60–80 cm. Z nich se přibližně po 50 dnech líhnou asi 5 cm dlouhá mláďata, která ihned směřují do vody, aby unikla predátorům. Pohlaví je u těchto želv determinováno prostředím. Při vyšších teplotách se líhne více samic, naopak při nižších teplotách se vyklube větší počet samců. Úspěšnost líhnutí bývá vysoká (v průměru 83 %), v důsledku zájmu predátorů však pouze asi 5 % mláďat doputuje do pastvišť dospělců. Ve volné přírodě se dožívají věku nad dvacet let; odhaduje se, že největší jedinci mohou být staří až 80 let.
Dorozumívání Tereky velké se navzájem dorozumívají širokou škálou různých pisklavých zvuků. Toto zvláštní společné dorozumívání je zjišťováno hlavně v období hnízdění u migrujících samic, a také když svolávají vylíhnutá mláďata.
Během výzkumu 2009–2011 bylo zaregistrováno šest typů zvuků. Ty byly zaznamenány v různých situacích: během migrace, před vyhříváním, v noci při hnízdění a ve vodě po vyhnízdění. Během líhnutí vydávají samice zvuky, jimiž mláďata svolávají; po určitou dobu setrvávají společně v zaplaveném lese.
Ohrožení Tereka velká má velký areál rozšíření a dlouho byla dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) považována za málo dotčený druh. Její počty však drasticky poklesly, jak uvádí návrh zprávy skupiny specialistů Komise pro přežití druhů IUCN z roku 2011, který doporučuje přehodnocení na kriticky ohrožený druh. Kromě pomalého dospívání je příčinou hlavně lov, sběr vajec, znečištění, ztráta biotopů a stavba přehrad, jejichž nádrže zaplavují hnízdní pláže. Některé státy přijaly zákony na ochranu tohoto druhu a jeho hnízdních stanovišť. V Brazílii je chráněno 54 hnízdních pláží. I přes různá opatření nelegální lov a sběr vajec pokračují. Tereky nejsou loveny jen pro maso, ale i k využití v tradiční medicíně.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Terekovití Kategorie:Fauna Jižní Ameriky Kategorie:Želvy Jižní Ameriky Kategorie:Údržba:Články k aktualizaci IUCN