Lausekerové z Luseku jsou starý česko-rakouský vladycký rod, v 18. století (znovu) povýšený do šlechtického stavu. Podle erbovní pověsti odvozují svůj původ od hradu Louzek na česko-rakouském pomezí. Korespondenci Oldřicha z Rožmberka k roku 1421 zmiňuje Petra Harachéře z Louzku, podle Tomáše Durdíka "majitele či poněkud méně pravděpodobně purkrabího hradu".
Rod na hradě Louzku a poté v blízké Kaplici a Nažidlech sídlil již v letech 1421 a 1490.
Historie Ranou historii rodu není možné přesně rekonstruovat, protože rodové písemnosti byly opakovaně zničeny v náboženských válkách při trojím dobytí hradu Louzek (1432, 1611 a 1619). Kaplicko bylo periferií tehdejšího českého státu, takže se obecně potýká s nedostatkem písemných dokumentů.
Historicky doloženým pravděpodobným majitelem hradu Louzek byl Petr Harachéř z Louzku, který byl roku 1419 purkrabím rožmberského hradu Vítkův kámen.
Nejstaršími členy rodu doloženými ve vyšebrodském urbáři a rodových písemnostech byli Vok (Wolfl, 1470-1490), Urban (1510-1560) a Matouš (Matthäus, asi 1539-1639).
Rod po roce 1619 zchudl a téměř sestoupil na úroveň měšťanů. Jeho členové pak působili v městské správě a jako radní jihočeských sídel Jindřichův Hradec, Kaplice a Rychnov nad Malší.
Počátkem 18. století došlo k novému vzestupu části rodu. Jeho členové potom působili coby správci panství a purkrabí, tedy jako úřednická šlechta ve službách velkých pozemkových vlastníků (Lobkoviců a Thurn-Taxisů), případně jako vojáci nebo duchovní.
Jihlavská rodová větev byla roku 1763 (znovu) nobilitována císařovnou Marií Terezií s titulem „šlechtic“ (Edler).
Osobnosti rodu Eufemie Lausekerová byla v letech 1678 až 1686 23. abatyší kláštera klarisek v Českém Krumlově.
Václav Lauseker (druhá polovina 17. století) byl jezuitským mnichem v koleji u svatého Michala ve Znojmě. Roku 1692 zapsal stručnou historii rodu, nazývanou Dopis otce Václava.
Leopold Lauseker (19. října 1711, Jihlava Matriční záznam o úmrtí farnost Jihlava-sv. Jakub – 27. listopadu 1761 Budyně nad OhříMatriční záznam o úmrtí farnost Budyně nad Ohří ) byl kanovníkem kolegiátní kapituly svatého Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, děkanem v Budyni nad Ohří a inspirátorem Dientzenhoferova chrámu svatého Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří.
Tomáš Lauseker (1667-1. 6. 1742 PrahaMatriční záznam o úmrtí farnost sv. Vít, Vyšehrad, Praha ) expeditor u královské komory království Českého, dne 26. 7. 1735 Matriční záznam o oddání farnost sv Tomáš, Praha oddán s Marií Uršulou z Rosenbergů.
Matěj František Lauseker zasloužilý hejtman u Eggenbergů.
Jan Lauseker v letech 1713Matriční záznam o narození syna Václava Ignáce farnost Bernartice -20Matriční záznam o narození dcery Terezie Barbory farnost Bernartice purkrabí v Bernarticích, 1724Matriční záznam o narození syna Jana Karla farnost Kardašova Řečice hejtman v Kardašově Řečici, 1726Matriční záznam o narození syna Jana Nepomuka farnost Týn nad Vltavou purkrabí v Týnu nad Vltavou. Manželka Anna Barbora Eva Chřepická z Modlíškovic (1682-28. 4. 1742 VolyněMatriční záznam o úmrtí farnost Volyně).
Jiří Václav Lauseker (1682-22. 4. 1762 PelhřimovMatriční záznam o úmrtí farnost Pelhřimov ) hejtman vožického panství. Dne 30. 1. 1714 Matriční záznam o oddání farnost Chotoviny oddán s Terezií Ludmilou Angelmayerová ze Štrembergu.
Vojtěch Jiří Lauseker (Adalbert Georg, 1720-1767) je pokládán za nejvýznamnější osobnost rodu. Byl taxátorem, depozitorem a expeditorem Desk zemských Království českého, radním města Hradčany (dnes součást Prahy). Císařovna Marie Terezie mu majestátem z 18. října 1763 (znovu) udělila dědičný šlechtický titul jako titul říšský a polepšila mu erb.
Šebestián Šimon Lauseker (20. 1. 1720 OrlíkMatriční záznam o narození farnost Orlík -7. 10. 1784 Hostouň č. 47Matriční záznam o úmrtí farnost Hostouň ) v letech 1745-1784 farář v Hostouni.
Plukovník Josef Lauseker (1782-1852) byl voják z povolání a účastník protinapoleonských bitev u Aspern (1809) a u Wagramu (1809), kde byl vážně zraněn.
Petr Jindřich Lauseker (1783-1855) byl významný lesník a botanik.
Erb V původním erbu byly dvě zkřížené zlaté střely obrácené hroty vzhůru v modrém poli.
Po polepšení znaku roku 1763 se toto znamení ocitlo v prvním a čtvrtém poli čtvrceného štítu. Ve druhém a třetím poli přibyl stříbrný jednorožec ve skoku v červeném poli.
Klenot tvoří dvě zkřížené zlaté střely mezi půlenými buvolími rohy.
Přikryvadla heraldicky vpravo mají modrou a zlatou barvu, přikryvadla heraldicky vlevo mají červenou a stříbrnou barvu.
Turnajová přilba je obrácena heraldicky vpravo.
Podle shodné či podobné erbovní figury (zkřížené střely) mohli být spříznění s pány (Cerhenskými) z Dražovic , z Pořešína, ze Služátek a z Vitějovic. Podle základní erbovní figury (střela) mohli spolu s ostatními jmenovanými rody patřit k rozrodu či klientele Bavoroviců (Bavorů ze Strakonic).
Příbuzenstvo Spojili se s jihočeskými rody Chřepickými z Modliškovic, s Koci z Dobrše, s tyrolskými Rosenbergy zu Winkl a uherskými Rákóczy z Rágócze.
Podle erbovní pověsti se sami považovali za příbuzné Bavorů ze Strakonic a Harrachů.
Odkazy Reference
Související články Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody