Mikojan-Gurevič MiG-15 (, kód v rámci USAF/DOD: Type 14, označení NATO "Fagot", MiG-15UTI "Midget") je proudový stíhací letoun, vyvinutý v Sovětském svazu v konstrukční kanceláři vedené konstruktéry Arťomem Mikojanem a Michailem Gurevičem. MiG-15 byl jedním z prvních úspěšných proudových letounů s šípovými křídly a dosahující transonických rychlostí. Své kvality předvedl především v leteckých bitvách nad Koreou, kde výrazně překonal denní proudové letouny s přímým křídlem, které byly do značné míry používány k pozemním útokům a rychle poté čelil letounu s šípovým křídlem North American F-86 Sabre.
Obdobnou koncepci měl výkonnější typ MiG-17, který jej postupně nahradil. Po zdokonalení na pokročilejší MiG-17 základní konstrukce západ opět překvapila, když se ukázala jako účinná proti nadzvukovým letounům jako Republic F-105 Thunderchief a McDonnell F-4 Phantom II za vietnamské války v 60. letech.
MiG-15 byl jedním z nejrozšířenějších proudových letounů na světě. V SSSR bylo vyrobeno přes 13 tisíc těchto letadel, licenční výroba v dalších státech (včetně českého Aero Vodochody, kde se vyráběl od roku 1954) zvýšila počet až na cca 18 tisíc strojů. MiG-15 zůstává ve službě u severokorejského letectva jako cvičný letoun.
Vývoj náhled| Motor Klimov VK-1, který poháněl MiG-15bis náhled|vpravo|Pohled do kabiny MiGu-15 náhled|vpravo| Lafeta MiGu-15 s kanóny ráže 23 mm a 37 mm na přepravním vozíku Většina prvních proudových letadel byla navržena podle schématu vrtulových stíhaček s rovným křídlem, omezujíce tak jejich maximální rychlost. Německý výzkum během druhé světové války prokázal, že šípovité křídlo bude mít lepší vlastnosti v transsonických rychlostech a sovětští konstruktéři tuto informaci neváhali okamžitě použít. Říká se,Myrha 1999, pp. 10,11. že Arťom Mikojan a Michail Gurevič byli velkou měrou ovlivněni letadlem Focke-Wulf Ta 183. Neuskutečněný projekt německého proudového letadla z konce války měl šípovité křídlo a byl podobný s pozdějším MiGem-15, ale tato dvě letadla mají odlišnou konstrukci a základní design. Sověti se zmocnili plánů Ta 183 a jeho prototypů, ale většina konstruktérů Focke-Wulfu byla zajata Západními spojenci, proto je nejasné zda mohl konstrukčnímu týmu MiGu-15 posloužit Ta 183 jako inspirace, pro toto tvrzení dostatečné důkazy neexistují. V současnosti mnoho zdrojů uvádí, že MiG-15 je originální konstrukce s použitím německého výzkumu, ale navržen, postaven a vyroben Sověty. Neobvyklé pokusné letadlo MiG-8 Utka s kachními plochami, postavené konstrukční kanceláří MiG hned po válce, prý mělo mít největší vliv na použití šípovitých křídel na pozdějších designech Mikojana a Gureviče.
V roce 1946 měli sovětští inženýři stále problém se zdokonalováním původního německého proudového motoru BMW 003. Ministr pro letectví Michail Chrunišev a letecký inženýr Alexandr Jakovlev navrhli Josefu Stalinovi, aby SSSR nakoupil dokonalejší motory od Britů. Stalin na to odpověděl: „Který blázen by nám prodal výsledky jejich tajného výzkumu?“Gordon, Yefim. Mikoyan-Gurevich MiG-15. Leicester, UK: Midland Publishing, 2001. I přesto povolil výpravu sovětských inženýrů, vedenou Arťomem Mikojanem do Spojeného království k zakoupení nové technologie. Ke Stalinově překvapení britská labouristická vláda a její prosovětský ministr obchodu Sir Stafford Cripps proti prodeji licence na výrobu proudových motorů Rolls-Royce Nene nic nenamítali. Naopak vyšla delegaci plně vstříc. Dovezený motor pak rozebrali a důkladně zdokumentovali. Jeho sovětská verze RD-45 o tahu 2270 kp (22,26 kN) byla použita u prvních MiG-15, pozdější MiGy 15bis pak poháněly motory Klimov VK-1, což byla zdokonalená verze motoru s maximálním tahem 2700 kp (26,478 kN). Rolls-Royce se později snažil o soudní vyrovnání £ 207 milionu za porušení licenčního ujednání, ovšem neúspěšně.
Mezitím, dne 15. dubna 1947, vydal Sbor lidových komisařů dekret č. 493 – 192, který přikazoval konstrukční kanceláři MiG vyrobit dva prototypy nové proudové stíhačky. Protože dekret ukládal termín prvního letu v prosinci toho roku, inženýři v OKB-155 se vrátili k problémovému designu MiGu-9. MiG-9 trpěl poruchovým motorem a problémy s ovladatelností; ty měly být vyřešeny novým vynikajícím Klimovovým motorem a použitím šípovitým křídel a překonstruování ocasních ploch. Výsledný prototyp byl označen jako I-310.
Stroj I-310 byla úhledná stíhačka se šípovitým křídlem s úhlem 35° na křídlech a ocase a která měla výjimečný výkon s nejvyšší možnou rychlostí 1040 km/h. Jeho přímým protivníkem byl podobný Lavočkin La-168. Po testování byl jako vítěz vybrán stroj od konstrukční kanceláře MiG. Byl označen jako MiG-15 a jeho první prototyp, nesoucí označení S-1, poprvé vzlétl 30. prosince 1947. Do výzbroje SSSR byl MiG-15 zaveden v roce 1949 a v NATO dostal kódové označení "Fagot". První sériové kusy měly sklon převažovat se na pravou nebo levou stranu kvůli výrobním odlišnostem, takže byly zavedeny aerodynamické "nože" na odstranění tohoto problému, přičemž tyto "nože" byly nastavovány pozemním personálem, dokud stroj neletěl správně.
Vylepšená verze, MiG-15bis ("druhý"), byl do služby zaveden počátkem 50. let 20. století s motorem Klimov VK-1, zlepšenou verzí motoru RD-45/Nene a dalšími menšími zlepšeními a úpravami. Viditelnými rozdíly byla světla v přepážce nasávacího otvoru a horizontální brzdné štíty. Kanóny ráže 23 mm byly umístěny blíže k sobě. Některé stroje měly také podvěsy na bloky neřízených raket nebo nesení 50–250 kg pum. Verze stíhacích bombardérů měly označení "IB", "SD-21" a "SD-5". Přibližně 150 strojů bylo upraveno na standard SD-21 během let 1953 – 54. Neznámý počet strojů byl upraven na verzi "IB" koncem 50. let 20. století. Je možné, že MiG-15 měl dostatečný výkon k nadzvukové rychlosti během klesání, ale nemohl to kvůli absenci celopohyblivých ocasních ploch využít. V důsledku toho se schopnost pilota ovládat letadlo při přiblížení k rychlosti Mach 1 značně snižovala. Pozdější MiGy už měly celopohyblivé ocasní plochy.
MiG-15 měl původně za úkol zachytit americké bombardéry jako např. B-29. Dokonce byl i zkoušen během simulovaného vzdušného souboje s kořistním americkým B-29 a jeho sovětskou kopií Tu-4. Aby bylo zajištěno zničení i takových velkých bombardérů, nesl MiG-15 dva kanóny ráže 23 mm s 80 náboji na hlaveň a jeden kanón ráže 37 mm se 40 náboji na hlaveň. Tyto zbraně měly velkou palebnou sílu při záchytném stíhání, ale jejich omezená kadence stěžovala sestřelení menších a manévrujících nepřátelských proudových stíhaček během vzdušného boje. Kanóny ráže 23 mm a 37 mm měly také rozdílnou balistiku a tak se stalo, že piloti OSN bojující v Koreji měli zkušenost, že střely 23 mm jim letěly přes a střely 37 mm letěly pod jejich letadlo. Kanóny byly osazeny šikovnou plošinkou, která se mohla v přední části letadla srolovat dolů a zpřístupnila tak kanóny pro obsluhu a znovunabití.
Bylo postaveno několik modifikací MiGu-15, přičemž jednou z nejznámějších byla cvičná dvousedadlová MiG-15UTI. Protože kancelář MiG nikdy nevyráběla cvičné verze pro pozdější MiGy-17 a MiGy-19, zůstal MiG-15UTI jediným pokročilým cvičným proudovým letadlem Varšavské smlouvy až do 70. let 20. století, kdy byl téměř zcela nahrazen československým cvičným proudovým letadlem Aero L-29 Delfín a Aero L-39 Albatros (kromě Polska). Zatímco Čína vyráběla dvoumístné cvičné verze MiGu-17 a MiGu-19, Sověti považovali MiG-15UTI za dostatečně vyhovující jejich potřebám a cvičné verze těchto strojů nevyráběly.
Služba náhled|Záběr z fotokulometu letounu F-86 Sabre se sestřelem MiGu-15 nad Koreou. MiG-15 byl vyvážen ve velkých množstvích, přičemž Čínská lidová republika obdržela své MiGy-15bis v 50. letech 20. století. Čínské MiGy-15 se během války v Koreji zúčastnily prvních bojů proudových letadel. MiG-15 se svým šípovitým křídlem se rychle ukázal být nadřazen nad všechny západní proudové stíhačky první generace s rovnými křídly jako např. britský Gloster Meteor nebo vrtulové P-51 Mustang a F4U Corsair. První sestřel proudového letadla MiGem-15 dosáhl poručík Semjon F. Jominič, když sestřelil F-80C Shooting Star pilotovaný Frankem Van Sicklem, který během incidentu zahynul (USAF tento sestřel připisuje severokorejskému protiletadlovému dělostřelectvu). Jedině F-86 Sabre ve verzi E nebo F se mohl úplně takticky (= manévrovatelností i výzbrojí) porovnávat s MiGem-15 – starší verze Sabru měly příliš slabou, jen kulometnou výzbroj (6 kulometů ráže 12,7 mm (.50) typu Browning M3). Právě z důvodu nedostatečné výzbroje byla na zkoušku vyrobená verze F-86E s dvěma a následně F-86F se čtyřmi na tehdejší dobu výkonnými revolverovými kanóny M-39 ráže 20 mm konstrukčně odvozenými od německého revolverového kanónu z období 2. sv. války typu Mauser MG-213C/20.Naše vojsko 1997 – Lubomír Popelínský, Vladimír Kodeš – Střelecká a raketová výzbroj letadel
Svůj křest ohněm MiG-15 prožil během poslední fáze občanské války v Číně (1946–1949). Během prvních měsíců roku 1950, letectvo nacionalistické Číny zaútočilo z Tchaj-wanu na pozice komunistů na pevnině Číny, a to hlavně na Šanghaj. Mao Ce-Tung požádal SSSR o pomoc a 50. stíhací letecká divize, vybavená MiGy-15bis byla nasazena na jihu Čínské lidové republiky. Dne 28. dubna 1950 kapitán Kalinikov sestřelil stroj P-38 Lightning, patřící Kuomintangu, což byl první sestřel dosažený MiGem-15. Další sestřel následoval 11. května, když kapitán Ilja Ivanovič Sčinkarenko sestřelil B-24 Liberator patřící Li Chao Huaovi, veliteli 8. letecké skupiny čínského nacionalistického letectva.
Válka v Koreji (1950–1953)
náhled| Bývalý severokorejský MiG-15bis v americkém Národním muzeu USAF náhled|vpravo| "Alej MiGů", vyznačená na mapě Korejského poloostrova náhled|vpravo|Severokorejský MiG-15 se kterým zběhl pilot No Kum-sok Když se válka v Koreji vystupňovala v důsledku severokorejské ofenzívy ze dne 25. června 1950, bylo letectvo Severní Koreje vybaveno sovětskými vrtulovými letadly z dob druhé světové války, včetně 93 kusů letadel Il-10 a 79 kusů Jak-9P a přibližně 40–50 transportních / cvičných a spojovacích letadel. Velká číselná a technická převaha USAF v čele s letadly jako Lockheed F-80 Shooting Star a Republic F-84 Thunderjet se velmi rychle projevila získáním vzdušné nadvlády. Tím vystavila severokorejská města nechráněné před ničivou silou bombardérů B-29, které spolu s letadly námořnictva a námořní pěchoty křižovaly korejskou oblohu bez jakéhokoliv odporu.
Rozhodnutí nasadit MiG-15 vyrovnalo poměr sil, přičemž MiG-15 překonal ve výkonu i všechna nepřátelské proudová letadla s přímým křídlem. MiGy měly ve výškách nad 7500 m dvakrát větší stoupavost jak Sabre a byly i mírně rychlejšíBleese, F.C., Pozor na šesté! Ohlédnutí stíhacího pilota. Revi Publications, Ostrava, 1994, s. 61. MiG-15 se ukázal být velmi účinný v roli, pro kterou byl zkonstruován – napadání formací bombardérů B-29, přičemž jich mnoho sestřelil. Srovnání s F-86 nebylo až tak jednoznačné, i když Američané dosáhli vyšší počet sestřelů. Sovětský 64. stíhací sbor si připsal zničení 1 106 letadel Spojených národů během Korejské války, v porovnání se spojeneckými záznamy, které připisují sovětským pilotům MiGu-15 jen 142 sestřelená letadla. Západní odborníci uznávají, že sovětští piloti dosáhli vyšší individuální skóre než jejich američtí protivníci, v důsledku několika faktorů, přičemž celková statistika NATO je s největší pravděpodobností nepřesná.