Vilém František Karel Rakousko-Těšínský (21. dubna 1827, Vídeň – 29. července 1894, Weikerdorf u Badenu) byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, syn arcivévody Karla Ludvíka Těšínského a arcivévodkyně Jindřišky Nasavsko-Weilburské. Od dětství sloužil v rakouské armádě a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech, jako dvacetiletý byl již generálmajorem (1847). Aktivně se zúčastnil několika válečných tažení a v roce 1866 byl zraněn v bitvě u Hradce Králové. V rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a doživotně zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva. V letech 1863–1894 působil jako velmistr Řádu německých rytířů.
Životopis
Narodil se jako pátý syn arcivévody Karla (1771–1847), proslulého vojevůdce napoleonských válek, a jeho manželky princezny Henrietty Nasavské (1797–1829). Jako mladší potomek se měl věnovat církevní dráze, ale již v roce 1842 byl jmenován plukovníkem a stal se majitelem 12. pěšího pluku.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 258–259 ISBN 80-86781-08-9 Studoval na univerzitě ve Vídni a v roce 1846 se stal členem Řádu německých rytířů. Při příležitosti dvacátých narozenin byl povýšen do hodnosti generálmajora (1847) a poté se zúčastnil bojů v Itálii během revoluce 1848–1849. V roce 1853 dosáhl hodnosti polního podmaršála a po zrušení ministerstva války se jako vrchní velitel stal přední osobnosti armády Rakouského císařství. Z titulu této funkce se také zúčastnil zasedání vlády.Ministerstvo války v čele s polním zbrojmistrem Antonem Csorichem bylo zrušeno k 10. února 1853. Kompetence přešly k 1. červnu 1853 na vrchní velení armády (Armee-Ober-Commando), které převzal arcivévoda Vilém. Jako vrchní velitel armády se zúčastňoval zasedání kabinetu, později tuto úlohu převzal císařský generální pobočník Karl Ludwig Grünne. Ministerstvo války bylo obnoveno v roce 1860 (August von Degenfeld-Schonburg). Významnou pozici potomstva linie arcivévody Karla dokládá také postavení Vilémova staršího bratra arcivévody Albrechta, který byl v letech 1851–1860 místodržitelem v Uhrách s rozsáhlými kompetencemi.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583Ministerstvo války na webu valka.cz dostupné online Během války se Sardinií byl inspektorem rakouského dělostřelectva v Itálii. Po úmrtí maršála Windischgrätze převzal funkci guvernéra spolkové pevnosti v Mohuči (1862–1864). V roce 1863 se stal nástupcem arcivévody Maxmiliána ve funkci velmistra Řádu německých rytířů a v roce 1864 byl jmenován generálním inspektorem dělostřelectva rakouské armády. V roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války a jako velitel dělostřelectva byl zraněn v bitvě u Hradce Králové.HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel; Praha, 1993; s. 34 ISBN 80-207-0433-7 V armádě dosáhl v roce 1867 druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.Služební postup arcivévody Viléma in: SCHMIDT-BRENTATNO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online Funkci generálního inspektora dělostřelectva zastával až do smrti.Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1889; s. 88 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das 1893; Vídeň, 1893; s. 220 dostupné online
Velmistr Řádu německých rytířů
Jako velmistr Řádu německých rytířů spravoval rozsáhlý majetek na severní Moravě a ve Slezsku, k němuž patřilo přibližně 24 000 hektarů půdy.Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; IX. díl, Brno, 1899, s. 26, 92, 243 dostupné online Řádovými sídly byly zámky Bruntál, Horní Dlouhá Loučka a hrady Bouzov a Sovinec. Oficiální rezidencí velmistra byl zámek v Bruntále, hospodářská správa řádových velkostatků ale sídlila ve Vídni. Po Ženevské konvenci a založení Mezinárodního červeného kříže (1863) spojil činnost Německého řádu s charitativním působením. Zahájil budování nemocnic, již za prusko-rakouské války v roce 1866 zřídil polní lazaret na zámku Bruntál, později nechal vybudovat další nemocnice v Opavě nebo Dlouhé Loučce.Velmistři Německého řádu na webu Města Bruntál dostupné online V roce 1866 nechal přemístit kněžský seminář ze Sovince do Opavy a na hradě Sovinec poté zřídil lesnickou školu.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 219Arcivévoda Vilém na webu Řádu německých rytířů dostupné online V Bruntále nechal zmodernizovat pivovar. Podporoval také rozvoj lázní Karlova Studánka, kde jeho jméno neslo několik objektů přejmenovaných po roce 1918. K významným architektonickým symbolům Karlovy Studánky patři tzv. Pitný pavilon z roku 1864, který do zániku monarchie nesl název Wilhelms-Quelle.Pitný pavilon na webu lázní Karlova Studánka Jménem arcivévody Viléma byl pojmenován také lázeňský dům Vila Wilhelm postavený v letech 1893–1894 (dnes vila Vlasta).Vila Vlasta na webu lázní Karlova Studánka V roce 1888 navštívil Bouzov v doprovodu svého synovce arcivévody Evžena, který byl jeho nástupcem v úřadu velmistra a koncem 19. inicioval přestavbu hradu Bouzov do současné podoby.Hrad Bouzov na webu Řádu německých rytířů dostupné online
Ve Vídni byl jeho sídlem palác v ulici Parkring 8 (známý jako Deutschmeister-Palais) postavený podle projektu Theophila Hansena (1864–1868). Často pobýval také na zámku Weilburg, který byl majetkem jeho staršího bratra Albrechta.
Jako habsburský arcivévoda byl od roku 1861 automaticky členem rakouské Panské sněmovny, za zásluhy v prusko-rakouské válce obdržel velkokříž Leopoldova řádu,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das 1893; Vídeň, 1893; s. 72 dostupné online dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže.
Po předčasném úmrtí staršího bratra Karla Ferdinanda byl ustanoven Poručníkem jeho nezletilých dětí, mezi ně patřil také synovec Evžen (1863–1954), který byl Vilémovým nástupcem jako velmistr Řádu německých rytířů.
Měl nemanželského syna Karla (1860–1881), který se narodil z poměru s rakouskou divadelní herečkou a zpěvačkou Marií Lutzovou (1840–1872). Ta se později provdala za Karla Rotta a ten Vilémova syna přijal za svého.
Zemřel tragicky po pádu z koně, který se splašil před projíždějícím automobilem. Byl pohřben v Císařské hrobce ve Vídni (v části Neue Gruft, rakev č. 120).BEUTLER, Gigi: The Imperial Crypt of the PP Capuchins in Vienna (Capuchin Crypt), Vídeň, 2015; s. 60 ISBN 978-3-9500584-5-1
Vývod z předků
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Vilém Vilém Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Velmistři řádu německých rytířů Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Narození v roce 1827 Kategorie:Narození 21. dubna Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1894 Kategorie:Úmrtí 29. července Kategorie:Úmrtí v Dolních Rakousích Kategorie:Pohřbení v císařské hrobce ve Vídni Kategorie:Muži