Zdeněk Vojtěch (7. května 1951 Liberec – 30. listopadu 1998 tamtéž) byl československý automobilový závodník. Závodil ve vozech Škoda, BMW a Mercedes jako soukromý jezdec. Jeho největším úspěchem bylo absolutní vítězství v závodě mistrovství Evropy cestovních automobilů (společně s Rakušanem Jo Gartnerem) na Salzburgringu na voze BMW 528i (1982) a jako podílník na zisku titulu mistrů Evropy v závodech cestovních vozů v klasifikaci značek (ETCC) na voze Škoda 130 RS (1981) společně s Břetislavem Engem, Václavem Bervidem a Janem Šenkýřem. Bývalý spolujezdec a pozdější manažer týmu, ve kterém Vojtěch jezdil, Václav Bervid prohlásil, že nebýt komunistického režimu, tak to byl Zdeněk, kdo by dostal české barvy do formule 1.
Životopis V rodném Liberci absolvoval základní, střední i vysokou školu (Technická univerzita v Liberci, tehdy pod názvem Vysoká škola strojní a textilní v Liberci/VŠST). Po ukončení studia státní závěrečnou zkouškou získal titul strojního inženýra. Vojenskou základní službu absolvoval v Dukle Liberec, což mu umožnilo pokračovat i během vojny v dráze úspěšného automobilového závodníka. Mimo závodních automobilů bylo jeho sportovní láskou i sjezdové lyžování. náhled|Škoda 130 RS v barvách Bohemia Crystal Liberec, Vojtěch-Enge (Muzeum Svět škodovek 2021) V 2. polovině 80. let 20. století už měl i průkaz obchodního pilota s mezinárodní doložkou, a tak začal pracovat v liberecké Dukle jako instruktor oddílu leteckých sportů. V listopadu 1990 založil obchodní společnost Federal Cars. Od založení byl v ní prokuristou a od roku 1993 byl jednatelem. Společnost Federal Cars je oficiálním importérem francouzské automobilky Peugeot. Zaměstnává desítky zaměstnanců; obratem se řadí k horním 10 % firmám v ČR. Federal Cars mj. sponzoruje i volejbalový klub Dukla Liberec. V 90. letech založil závodní seriál Peugeot Cup a byl šéfem týmu, kde začali závodit oba jeho synové, Tomáš (1973–2005) a Štěpán (1977). Dcera Natálie (1998) se stala pilotkou dopravních letadel.
Zahynul tragicky 30. listopadu 1998 ve věku 47 let, jen několik set metrů od domu, při dopravní nehodě, v níž se jeho vůz srazil s tramvají MHD.
Největší úspěchy Vítězství v závodě Mistrovství Evropy cestovních vozů ETCC na voze BMW 528i, Österreichring, 1982 člen vítězného týmu posádek, které získaly titul mistrů Evropy v závodech cestovních vozů v klasifikaci značek (ETCC) na voze Škoda 130 RS, 1981 absolutní vítěz závodů mistrovství republiky v závodech automobilů do vrchu na Škoda 130 RS (Záskalí – 7. 11. 1976, Horní Jiřetín – 26. 6. 1977) 2. místa v závodech ETCC (500 km Vallelunga 1981/Škoda 130 RS, 500 km Mugello 1983/BMW 635 CSi) 3. místa v závodech ETCC (RAC Tourist Trophy Silverstone 1983/BMW 635 CSi) 2× obsadil 15. místo v celkové klasifikaci Mistrovství Evropy cestovních automobilů ETCC (1981/Škoda 130 RS/27 b., 1982/BMW 528i/37 b.)
Ocenění Zlatý volant (1976, 1981, 1983) Zasloužilý mistr sportu
Závodní kariéra náhled|Škoda 130 RS v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi (2006)
1972–1981 (Škoda) Svou automobilovou kariéru začal s vozem Škoda prachu automobilových soutěží. A dokonce ani ne za volantem, ale na sedadle spolujezdce. Startoval v květnu 1972 s Petrem Vaňkem v týmu VŠST na Hornické Rallye v Mostě na upravené Škodě 100 v třídě B5/5000. Od roku 1973 se začal zúčastňovat závodů mistrovství republiky v závodech do vrchu. Místem jeho prvního startu v květnu 1973 byl Vranov nad Dyjí, kde obsadil celkově 8. místo a 4. místo ve skupině 2. V závodě do vrchu na Vyskeři dojel druhý absolutně (1974). V roce 1973 měl již první výkonnostní třídu v kopcích a když mu bylo o dva roky víc (1975), objevil se na okruzích se Škodou 120 S. V závodech mistrovství republiky na okruhu v Ostravě v červnu 1975 obsadil 9. místo. O rok později (1976) už byl v československé reprezentaci pro tehdejší Pohár míru a přátelství. V brněnském závodě Mistrovství ČSSR cestovních vozů do 1300 cm3 obsadil Zdeněk Vojtěch na Škodě 130 RS 2. místo za továrním jezdcem škodovky Jaroslavem Bobkem. Za výkony v roce 1976 získal Vojtěch poprvé Zlatý volant v anketě motoristických novinářů. V následující sezoně 1977 za volantem Škody 130 RS vyhrál pohárový závod na okruhu v německém Schleizu (Schleizer Dreieck).
Od roku 1978 začal závodit spolu v Břetislavem Engem (1950-2020) v okruhových závodech Mistrovství Evropy cestovních vozů (European Tourist Car Championship/ETCC). Bylo to v divizi 1 (A1300 do 1300 cm3) se „soukromým“ automobilem Škoda 130 RS v týmu Bohemia Crystal/AMK Svazarm Liberec. Poprvé dojeli do cíle na Salzburgringu v dubnu 1978 na 9. místě v celkovém pořadí. Nedokončili v Zeltwegu, na Nürburgringu, v Silverstonu. Zato v závodě v Brně skončili celkově na 20. místě a ve třídě do 1300 cm3 byli na 5. místě, když se po startu sice ujali vedení v divizi, ale pro poruchu a opravu startéru se pořadím propadli. Na Zandvoortu byli celkově na 10. místě a druzí ve třídě.
Závodní sezona 1979 byla zahájena čtyřhodinovkou na Monze, kde Vojtěch s Engem nedojeli do cíle. Stejně neúspěšná byla Vallelunga. Zadařilo se až na 500 km v Brands Hatch, kde skončili na 9. místě a druzí ve třídě. V rakouském Zeltwegu obsadili výborné 7. místo celkově a zvítězili ve třídě. Nedojeli v Brně, když byl Vojtěch průběžně 15. a vedl divizi 1 až do 16. kola. Pak ale nedobrovolně opustil dráhu, zklamán technikou. Ani v dalších závodech se nedařilo: na Nürburgringu, v Zandvoortu a na Salzburgringu nedojeli do cíle. V předposledním závodě sezony v Silverstonu vyhráli třídu do 1300 cm3. V posledním závodu sezony v belgickém Zolderu nedojeli. náhled|Vojtěch–Enge po jednání se zástupcem ASC Dukla dr. Milanem Tošnarem (Brno 1979) V roce 1980 došlo ke změně v klasifikaci ME značek. Nově byly samostatně hodnoceny výsledky z jednotlivých, čtyř divizí a tyto body se započítávaly do celkového pořadí značek. Tím velmi získaly „malolitrážní“ značky jako Škoda, FIAT, Audi atd. V celkovém pořadí značek (manufacturers) obsadila Škoda skvělé 2. místo za Audi, ale před Fordem, Mazdou a Alfa Romeo, když týmy Audi, Škoda a BMW na 1.–3. místě získaly shodně 140 b. Na tomto úspěchu se rozhodující měrou podílela i posádka Vojtěch–Enge. Na Monze dojeli 4. ve třídě, ve Vallelunze 6. celkově a zvítězili ve třídě, v Brand Hatch 10. celkově a 1. ve třídě. Na Salzburgringu jel Vojtěch ve dvou vozech, s Janem Šenkýřem skončili 10. celkově a zvítězili ve třídě, s Břetislavem Engem dojeli 12. a ve třídě na 2. místě. V Brně posádka Vojtěch–Enge–Šenkýř (st. č. 61, AZNP Mladá Boleslav) vyhrála třídu a celkově obsadila 11. místo. Druhý nasazený vůz (st. č. 62) téže sestavy sice do 33. kola vedl divizi 1, ale pak ve Farinově zatáčce najel Vojtěch na olejovou skvrnu a havaroval. Nejlepšího umístění roku bylo dosaženo v závodě 500 km v Perguse, kdy Vojtěch–Enge–Šenkýř obsadili 5. místo absolutně a 1. ve třídě. Na Nürburgringu dojeli do cíle, ale až na 5. místě ve třídě, což byl nejhorší výsledek z dokončených závodů v této sezoně. V Silverstonu opět Vojtěch–Enge vyhráli třídu a celkově dojeli na 14. místě. Ve finálovém závodě 1980 trojice Vojtěch–Enge–Šenkýř v belgickém Zolderu obsadila 9. místo celkově a 1. ve třídě. náhled|Škoda 130 RS, st. č. 61 a 62 (Vojtěch-Enge-Šenkýř), Brno 1980 Největšího úspěchu dosáhl v tomto mistrovství v roce 1981, kdy společně s Břetislavem Engem a Janem Šenkýřem popř. s Václavem Bervidem získali s vozy Škoda 130 RS pro mladoboleslavskou Škodu titul mistrů Evropy cestovních vozů v klasifikaci značek. Na 2. místě se stejným počtem bodů (140) skončila mnichovská automobilka BMW a dále Ford, Audi, Mazda, Opel, VW a Chevrolet. Ve všech 8 závodech sezony, ze kterých se seriál skládal, Škoda zvítězila ve své třídě 7× s výjimkou posledního Zolderu (3. místo, tento výsledek se ale škrtal). Vojtěch a Enge byli hlavním strůjcem úspěchu značky Škoda. V některých závodech (zpravidla nasazovali 2 vozy) byli doplněni Václavem Bervidem (Monza, Vallelunga, Donington, Salzburgring, Brno, Silverstone) a Janem Šenkýřem (Monza, Vallelunga, Donington, Brno, Pergusa, Silverstone). Nejlepšího výsledku v absolutním pořadí dosáhla posádka Vojtěch–Enge–Šenkýř na 500 km ve Vallelunze, kde absolutně skončili na 2. místě, když šest vozů z top-10 bylo italskými komisary diskvalifikováno (většinou kvůli špatné montáži předních zavěšení kol). V „neredukovaném“ pořadí by obsadili 7. místo. V Brně jako obvykle v tomto ročníku ME jeli Vojtěch s Engem na dvou vozech. Posádka Vojtěch–Enge–Bervid zvítězila v I. divizi a celkově obsadila 10. místo (st. č. 62). Druhý vůz posádky Vojtěch–Enge–Šenkýř skončil v I. divizi 3. a celkově na 14. místě. Na tomto voze (st. č. 61) došlo ke kuriózní situaci. Vůz bezpečně vedl I. divizi, když Vojtěch během jízdy zpozoroval, že se mu začalo kouřit z otáčkoměru. V plné rychlosti si sundal rukavice a snažil se otáčkoměr odpojit. Když se mu to nepodařilo, přistoupil k radikálnímu řešení. Rozbil jej pěstí a tak jej vyřadil z provozu. Podstatnou část závodu odjela posádka bez možnosti sledovat otáčky, což se projevilo v závěru, kdy namáhanému motoru praskla ojnice, přesto dokončili závod na 3. místě v I. divizi se ztrátou 2 kol na vítězný vůz Vojtěch–Enge–Bervid. Posádka Vojtěch-Enge (případně doplněná Šenkýřem nebo Bervidem) z 8 závodů tohoto ročníku zvítězila v I. divizi celkem v šesti (Monza, Vallelunga, Donington, Brno, Pergusa a Silverstone). Pouze v Salcburku je vystřídala na 1. místě v I. divizi posádka Josef Michl (od roku 1991 jednatel MICHL – MOTORSPORT, spol. s r. o.) – Oldřich Vaníček (od roku 1993 předseda představenstva ÚAMK). V celkovém pořadí sezony 1981 obsadili Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge dělené 15. místo se ziskem 27 bodů. Za výkony v roce 1981 získal Vojtěch podruhé Zlatý volant v anketě motoristických novinářů. náhled|Vojtěch–Enge s autorem tohoto článku v Brně (1982).jpg
1982–1988 (Opel, BMW, Mercedes)