Kácov (původně Kaczow, (1720), 1854 Kácov) je městys v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji. Leží asi sedm kilometrů severozápadně od Zruče nad Sázavou. Žije zde obyvatel. Kácovem protéká řeka Sázava a její dva pravostranné přítoky Čestínský potok a Losinský potok. V kopcovitém okolí převládají lesy a pole. K. Kuča uvádí, že „Kácov je typickým lokačním městečkem, jehož základ tvoří velké obdélníkové náměstí nad řekou a brodem. Západní, severní i východní čára náměstí se váže na cesty, které se sbíhaly do koutů náměstí“.Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Libri, 2000, II. Díl, s. 754.
Historie První písemná zmínka o Kácovu pochází z roku 1318. S Kácovem je spojen rod Černčických z Kácova. Kácov byl povýšen na městečko roku 1412. Roku 1457 byl založen pivovar.
náhled|vlevo|Děkanství čp. 8
Asi od poloviny 15. století stála ve městě tvrz. V 16. století byla tvrz renesančně přestavěna Čejky z Obramovic a po roce 1635 za Benigny Kateřiny z Lobkovic došlo k přestavbě na barokní zámek. V roce 1726 se panství stává majetkem Anny Marie Františky Terezie, princezny Sasko-Lauenburské, hraběnky z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánské, která zámek přestavěla. J. O. Blažíček uvádí, že kácovský zámek spadá do trojice objektů spolu se zámkem v Hostivici u Prahy a severočeské Horní Polici přestavěných Annou Marií Františkou, velkovévodkyní toskánskou, jejichž dispozice spolu s převýšenou střední halou se nejvíce podobá jednomu z typů klášterních konventů 17. století.Blažíček, J. O.: Umění a umělci 17. a 18. století v záznamech pražských klášterních archivů I. Z dominikánského archivu sv. Jiljí. Ve: Uměni II, 1954, s. 162–66.
Při cestě na nádraží Kácov překlenuje řeku Baileyho most (tzv. bejlina), sestavený v roce 1975 z původní výzbroje americké armády. První most přes vodu byl postaven u Štítného v r. 1715 nákladem hraběte Bredy.Svoboda, V. G.: Kácov. Ve: Sborník historického kroužku, r. 11, 1910, č. 3–4, s. 151. (dokončení.)
V letech 2003–2006 byla v obci vybudována splašková kanalizace, která byla napojena na čističku. V r. 2015 byla provedena rekonstrukce čističky a zvětšena její kapacita.KŘEN, P.: Slavnostní otevření čističky odpadních vod v Kácově. (Rekonstrukce za pomoci dotace Ministerstva zemědělství a Středočeského kraje.) Ve: Mikroregion Uhlířskojanovicka a Středního Posázaví. Zpravodaj. Únor 2016. S. 1.
Posloupnost majitelů Seznam majitelů panství od 14. století:Beneš, F.: Dějiny městečka Kácova nad Sáz. Otisknuto v týdeníku Hlasy od Želivky a Sázavy 1928 - 1929. 60 stran.Vlasák, N.: Okres Uhlířsko-Janovický v Čáslavsku. Bibliotéka místních dějepisův pro školu a dům. Tábor 1885, 162 s. Arnošt z Talmberka 1356 Ješek Černčický z Kácova – první doložený majitel 1377 Vítek Černčický z Kácova 1392 Jindřich 1393 synové Jindřich a Beneš, správa formou poručnictví Jana ze Skalice a od roku 1402 Mikuláše Vrbíka z Tismic 1408–1412 společná vláda Jindřicha a Beneše 1412 rozdělení panství na dvě poloviny. Jindřich obdržel dolní polovinu městečka a část vesnic Zliv a Zderadiny, Beneš horní polovinu městečka a část vesnic Zliv a Zderadiny 1448 obdržely Jindřichovy dcery Jitka provdaná za Ctibora z Chřenovic a Anna za Čeňka z Vyšehněvic každá čtvrtinu Jindřichova dílu. O Benešově části se zprávy nedochovaly, předpokládá se, že zahynul během husitských válek a jeho statky připadly na krále jako odúmrť. Benešův díl byl dán králem několika osobám: boleslavskému proboštu Michaelovi, Janu z Prystu, Kašparu Šlikovi a Bohuslavu z Košíně 1454 král daroval Benešovu část panství Alešovi ze Šterberka a Holic, který ale v roku 1455 zemřel 1459 přešly postupně jednotlivé části do majetku Jana z Košíně 1473 získal panství Kuneš z Olbramovic, když ovládal tři čtvrtiny panství a zapsal ho na syny Václava a Ondřeje, kteří získali poslední díl 1516 Jan Dvorecký Olbramovic 1523–1524 Eva Říčanská z Olbramovic formou poručenské vlády bratra Přecha Dvoreckého z Olbramovic 1535 získal panství Jan Tetour z Tetova po 1541 jeho synové Lev a Bedřich 1551 získal panství Kryštof Jandorf z Jandorfu 1555 kupuje panství Jan Čejka z Olbramovic 1564 Václav Čejka z Olbramovic. Do dosažení jeho plnoletosti spravovali panství poručníci Johanka z Lípy, Petr Hamza ze Zábědovic a Burjan Čejka z Olbramovic 1601 rytíř Karel starší Čejka z Olbramovic na Kácově a Zdislavicích. Za účast na stavovském povstání odsouzen roku 1624 ke ztrátě polovice statku. Kácovské panství konfiskováno a prodáno. 1623–1626 Jan Werde z Werdenberku 1626–1628 Oktavián Vchynský 1628–1630 Jan de Witte z Lilienthalu 1630–1635 vdova Anna, roz. z Glauchova 1635–1653 Benigna Kateřina z Lobkovic 1653–1656 syn František Vilém Popel z Lobkovic 1656–1682 František Scheitler ze Scheitleru 1682–1688 syn Ferdinand Kryštof Scheitler ze Scheitleru 1688–1701 František Bohumír svobodný pán z Kaisersteinu 1701–1711 dcera Anastasie z Kaisersteinu ve formě poručnictví vykonávaném hrabětem Janem Petrem Strakou z Nedabylic 1711–1725 Karel Jáchym Breda 1725–1726 Karel Richard Schmidlin ze Schmidlinu 1726–1741 vévodkyně Anna Marie Františka Toskánská 1741–1753 její dcera Marie Anna Karolína 1753–1770 syn Marie Anny Karolíny – Kliment František vévoda bavorský 1770–1777 kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský 1777–1795 Karel II vévoda Zweibrueckenský 1795–1802 Maxmilián Josef vévoda Zweibrueckenský 1802–1815 kurfiřt Ferdinand Salcburský 1815 – Vídeňský sjezd: smlouva o odstoupení statků Ferdinanda Salcburského v Čechách císaři rakouskému 1818 – Napoleon František Karel Josef Bonaparte, zvaný Orlík (1811–1832), syn Napoleona císaře Francouzů a arcivévodkyně Marie Louisy Rakouské obdržel dvanáct deskových statků včetně Kácova do doživotního užívání a tyto povýšeny na vévodství od 1847 císař Ferdinand V. od roku 1875 František Josef I. od roku 1916 Karel I. od 1918 československý stát
Rok 1932 V městysi Kácov (přísl. Račiněves, Zliv, 1127 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, sbor dobrovolných hasičů, 3 výrobny cementového zboží, 2 cihelny, 2 elektrárny, elektrotechnický závod, knihtiskárna, lihovar, 3 mlýny, sušárna semen, 2 pily, pivovar, stavitel, velkostatek, včelařský spolek. Služby (výběr): lékař, biograf Sokol, cukrář, drogerie, hodinář, skladištní družstvo, 5 hostinců, hotel Růžička, kapelník, knihař, obchod s koženým zbožím, malíř, obchod s medem, obchod s obuví Baťa, obchod s papírem, obchod s psacími stroji, 2 radiopotřeby, Občanská záložna v Kácově, Spořitelní a záložní spolek v Kácově, Okresní hospodářská záložna, obchod s velocipedy, 3 zahradnictví, obchod s železářským zbožím.
Obyvatelstvo
Správa městyse K 1. prosinci 2006 byl obci vrácen status městyse.Rozhodnutí č. 13 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. listopadu 2006
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost městyse (obce) v roce, kdy ke změně došlo: do 1849 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Uhlířské Janovice 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Uhlířské JanoviceSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Uhlířské Janovice 1868 země česká, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské JanoviceAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské JanoviceNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice 1949 Pražský kraj, okres Kutná Hora 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kutná Hora
Části městyse Kácov Račíněves Zderadinky Zderadiny Zliv
Symboly městyse Vlajka byla městysi udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. dubna 2009.
Orientační systém V minulosti byly v Kácově pojmenovány ulice a označeny červenými tabulemi s bílým písmem. Do digitálních rejstříků a RÚIAN však bylo těchto názvů zaneseno jen 8: Jirsíkova, Nádražní, K Farářství, Klímova, Nová, Novočtvrťská, Písková, Sportovní.Vyhledání prvků Ulice, Veřejný dálkový přístup k datům RÚIAN, ČÚZK, přístup 13. 3. 2026 Řada dalších názvů je vyznačena, ale neevidována: náměstí kněžny Toskánské, V Podskalí, K Vazišti, Lužanská, Hřbitovní, Pod Lipami. Račanská. V katastrální mapě jsou některé ulice popsány odlišnými, zřejmě staršími názvy: Pod Lipami jako Vlčkova, Klímova jako plukovníka Švece, Nádražní jako K nádraží. Adresy většinou k ulicím přiřazeny nejsou, ulice je součástí adresy jen u 5 domů, což je asi 1 % adres v části Kácov: Jirsíkova 310 a 318, Klímova 288, Písková 313, Sportovní 276.Veřejný dálkový přístup k datům RÚIAN, ČÚZK, přístup 13. 3. 2026 Orientační čísla domů nikdy přidělena ani vyznačena nebyla. Sloupy veřejného osvětlení čísly označeny nejsou.
Hospodářství U kácovského jezu pod zámkem byly na obou březích panské mlýny. Nejstarší zmínka o mlýnu je z roku 1400. Roku 1727 zahájila Anna Marie Františka Toskánská přestavbu pravobřežního mlýna na papírnu. Roku 1824 byla u papírny postavena kovárna. Roku 1846 Jan Radimský přestavěl papírnu zpět na mlýn. V lednu 1883 mlýn vyhořel, Josef Karban jej obnovil a zřídil u mlýna pilu. V roce 1924 mlýn zakoupil Václav Šindýlek a vybudoval zde elektrárnu pro celý Kácov, nadále provozoval i mlýn a pilu. Roku 1953 byl mlýn uzavřen, roku 1959 mlýn, pila i elektrárna vyvlastněny, pilu převzaly Středočeské státní lesy n.p. Benešov, lesní závod Kácov, roku 1970 bylo zlikvidováno zařízení mlýna. Elektrárna byla uzavřena a postupně zdevastována. Roku 1990 byl mlýn restituován Josefu Šindýlkovi, roku 1992 syn Václav Šindýlek vystavěl malou vodní elektrárnu o výkonu 60 kW, pila byla roku 1999 pro nerentabilitu uzavřena. Kamenná budova s dvěma štíty z roku 1727 je v podobě z doby po požáru roku 1883.Mlýn a papírna Šindýlek, vodní mlýny.cz
Levobřežní mlýn přímo pod zámkem vedle pivovaru je poprvé zmíněn roku 1680. Součástí mlýna byla vodárna s pístovým čerpadlem, zásobující vodou zámek, a od roku 1900 i elektrárna na stejnosměrný proud pro mlýn, zámek a faru. Po roce 1918 byl mlýn odprodán Stanislavu Šimkovi. Roku 1952 byl mlýn zrušen, roku 1960 zbořen, pivovar se podařilo zachránit.Zámecký mlýn, Vodní mlýny.cz
Roku 1457 Košínové z Košíně založili v Kácově pivovar, který až do roku 1918 byl panský. Benigna Kateřina z Lobkovic po roce 1635 pivovar nechala rozšířit a opravit. Po roce 1726 Marie Anna Františka arcivévodkyně toskánská přestavěla zámek i pivovar. Od roku 1918, resp. 1921 byl pivovar státní. Roku 1957 byl provoz pivovaru zastaven a pivovar uzavřen. Poté v něm sídlily různé státní firmy, například koncem 80. let středisko státních drah. Roku 1991 pivovar koupila a zrekonstruovala firma Ados Asistannce, která obnovila v roce 1993 výrobu piva, ale v roce 1995 byl provoz opět uzavřen. Na podzim roku 2001 se majitelem pivovaru stala firma Pivovar Kácov s.r.o., která zde znovu začala vyrábět pivo.Historie pivovaru, městys Kácov Pivovar Kácov vaří pivo Hubertus, s ročním výstavem 20 000 hektolitrů, a speciál Malvaz.