Miskolc

Miskolc (, česky Miškovec je město v severním Maďarsku, administrativní centrum župy Borsod-Abaúj-Zemplén. Město má rozlohu 236,68 km². Žije zde obyvatel. Miskolc je čtvrté největší město Maďarska a jedno z jeho center těžkého průmyslu. Historicky byl i městem druhým největším.Viktória Józsa: Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads , str. 84 Aglomerace Miskolce s okolními sídly čítá okolo 200–300 tisíc obyvatel.Viktória Józsa: Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads , str. 85

Den města se slaví dne 11. května. V té době se předávají různá ocenění města z rukou jeho primátora.

Název Název města je slovanského původu, odvozen je od jména Michal. Ve slovenštine se jedná o ustupující exonymum, a nahrazuje jej pomaďarštěný Miškolc. Maďaři jej přejali v podobě Miskoc již v 10. století, první zmínka o tomto jméně je z roku 1210.

Přírodní poměry a klima vlevo|náhled|Pohled na město z pohoří Bükk. Miskolc se nachází v severní části země, cca 40 km od hranice se Slovenskem, 145 km severovýchodně od maďarského hlavního města Budapešti, 75 km jihozápadně od Košic a 90 km seveozápadně od Debrecína. Jeho poloha je mezi pohořími Bükk a Cserhát.

Leží na říčce Szinva při jejím ústí do Slané, na východním úpatí pohoří Bukové hory nad Velkou uherskou nížinou. Město se rozvinulo na obou stranách údolí Szinvy. Mezi další vodní toky na území města patří také říčka Hejó.

Západně od Miskolce leží již zmíněné Bukové hory, východně potom rozlehlá nížina, do které město také postupně přechází. Nejvyšším bodem území města je vrchol Borovnyák.

Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším červenec. Průměrná roční oblačnost se pohybuje kolem 60 %. Pravidelný roční úhrn srážek zde dosahuje 533 mm. Nejméně srážek spadne v lednu a únoru, naopak nejdeštivějším měsícem je červen, kdy spadne téměř čtyřikrát více srážek.

Průměrný roční počet hodin slunečního svitu zde činí 1800 hodin, ale mezi jednotlivými roky jsou velké rozdíly. Je pozorován typický roční průběh délky slunečního svitu s maximem v letních měsících (230-250 hodin měsíčně) a minimem v období od listopadu do ledna (40-60 hodin měsíčně). Nejnižší naměřená teplota je ze dne 16. února 1940, a to −35,0 °C, nejvyšší potom ze dne 16. srpna 1952, a to 38,6 °C. Nejvyšší srážkový úhrn byl naměřen v roce 2010 na místním letišti, a to 1554,9 mm.

Klimatické charakteristiky Miskolce leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Průměrná max. teplota (°C) 0,6 3,7 9,8 15,5 20,8 23,8 25,7 25,7 20,7 14,3 6,4 1,7 Průměrná teplota (°C) -2 0,1 5 10,3 15,5 18,4 20,1 19,8 15,4 9,7 3,6 -0,6 Průměr min. teplota (°C) -4.5 -3 1,1 6 10,6 13,5 15,2 14,7 10,8 5,9 0,8 -2,7 Průměrné srážky (mm) 19 23 25 46 60 82 66 61 46 40 38 27 Počet slunečných hodin za měsíc 50 82 136 176 228 229 248 243 175 133 57 40

Historie

vlevo|náhled|Dřevěný kostel Oblast byla obydlená už od starověku. Prvními obyvateli Miskolce byli Keltové. Jako celé Uhry byla obsazena Maďary v 9. století.

V roce 1544 došlo k vypálení Miskolce Turky. Později Osmanská říše město vojensky obsadila. Turci nicméně město neudrželi příliš dlouho. Město zasáhla v době dlouhé války mezi Turky a Habsburky mimo jiné celá řada pohrom. Roku 1672 to byl např. velký požár, v roce 1679 potom epidemie moru a na počátku 90. let 17. století také povodeň. Během maďarského povstání proti Habsburkům císařské síly v roce 1707 plenily a vypálily město. O čtyři roky později polovina populace podlehla epidemii cholery.

Miskolc se zotavil rychle a přišlo opět období prosperity. V závěru 19. století prožíval Miskolc stavební boom, stejně jako zbytek celého tehdejšího Uherska. V roce 1870 sem byla zavedena železnice. Díky tomu zde vznikla celá řada reprezentativních staveb, mezi které patří např. divadlo, radnice a další. V Diósgyőru se začal rozvíjet průmysl. Miskolc se v období zlatého věku Uherska stal bránou z Budapešti do severní části země. Kromě Maďarů lákal i další národnosti tehdejší Rakousko-uherské monarchie; působili zde němečtí průmyslníci a slovenští dělníci.

Již před Trianonskou smlouvou v roce 1920 a definitivně v jejím důsledku ztratilo Maďarsko oblast dnešního Slovenska (do roku 1918 nazývanou Horní Uhry). Miskolc se stal jediným regionálním střediskem severního Maďarska. Na přelomu let 1918 a 1919 byl v souvislosti s konfliktem mezi nově vzniklým Československem a Maďarskem krátce obsazen československým vojskem. V meziválečném období se realizovala rovněž i dlouho odkládaná výstavba místní kanalizace a vodovodů.

Již v 30. letech bylo rozhodnuto o masivním rozvoji těžkého průmyslu v lokalitě, většina kroků byla uskutečněna ale až po druhé světové válce. V této době byla v průmyslu zaměstnána zhruba čtvrtina až třetina místních obyvatel.

Masivní zbrojení těsně před válkou i v Miskolci vedlo k růstu zaměstnanosti a životní úrovně a jistému návratu sebevědomí místních obyvatel po dlouhé krizi a těžké válce. Projevovalo se především v Diósgyőru, kde byla závody soustředěny.

Během druhé světové války bylo místní židovské obyvatelstvo (cca 80 % z něj) nahnáno do ghetta a později odvezeno transporty v polovině června 1944 do vyhlazovacích táborů. Dne 4. prosince 1944 město osvobodila Rudá armáda. V roce 1946 došlo v Miskolci po tzv. lidových soudech, kdy řada rozsudků byla značně nespravedlivá, k násilnostem.

Hned po skončení války byla zahájena obnova města. Byly posunuty jeho hranice dále od centra a připojeny okolní obce. Roku 1949 dosáhl počet obyvatel sta tisíc. Původně Hornická akademie, která sem přesídlila z Banské Štiavnice, byla transformována na Technickou univerzitu těžkého průmyslu. Poslední rozšíření území Miskolce bylo realizováno v roce 1982 připojením obce Bükkszentlászló ().

vpravo|náhled|Panelové domy na Gagarinovy ulici v Miskolci. Město se stalo významným centrem, kam za prací dojížděly tisíce lidí; Miskolc byl po Budapešti druhým největším městem v zemi, kam dojíždělo nejvíce pracovníků.

V 80. letech 20. století došlo k přirozenému vrcholu přírůstku počtu obyvatel Miskolce. Ten dosahoval 208 tisíc obyvatel, ale od té doby trvale klesá. V roce 1982 byla k městu připojena poslední obec, a to Bükkszentlászló. Přílišná industrializace a rychlý růst učinily sice z Miskolce chloubu socialistického Maďarska, destabilizovaly ale také sociální strukturu města. Nadměrně byla zastoupena méně kvalifikovaná pracovní síla, docházelo k rychlému přílivu ale i odlivu lidí.

90. léta způsobila úpadek těžkého průmyslu v Miskolci. Místní ocelárny byly nejprve privatizovány a v druhé dekádě 21. století potom i uzavřeny. Populace města začala klesat a namísto Miskolce se Debrecín stal druhým nejlidnatějším městem v zemi. Jen od roku 1990 do roku 2015 poklesl počet obyvatel Miskolce o třicet sedm tisíc lidí; především kvůli stárnutí obyvatelstva, ale také i kvůli vystěhovalectví a suburbanizaci. V rámci ekonomické transformace posílila role služeb, otevřely se nové obchodní domy a obchodní centra (Miskolc Plaza, Szinvapark, Bató-ház). Své podniky zde otevřelo i několik nadnárodních firem, jako např. Bosch.

Obyvatelstvo

vpravo|náhled|Místní synagoga a kostel. Struktura obyvatel

V Miskolci žilo roku 2011 167 754 lidí, což je cca čtvrtina obyvatelstva celé župy. Podíl obyvatel ve věku do 19 let byl v témže roce 20 % a osob nad 60 let potom 24 %. Vzhledem k úbytku obyvatelstva, který je po roce 1990 dlouhodobým trendem, se počítá, že by do roku 2025 obyvatelstvo města kleslo na 145 000 lidí. Dnes zde žije méně lidí, než v roce 1970. Pokles je mnohem siginifikantnější, než je tomu v případě jiných maďarských sídel nebo žup a stále se prohlubuje. Počet živě narozených dětí na tisíc obyvatel zde činil 8,7 a průměrná délka dožití byla v Miskolci jedna z nejnižších na území celého Maďarska – 70,1 roků u mužů a 77,6 let u žen.

Obyvatelstvo rovněž stárne. Zatímco roku 1990 žilo v Miskolci 16,6 % lidí ve věku nad 60 let, v roce 2011 to bylo již 24,3 % všech Miskolčanů a v roce 2018 potom 27,7 %. Podíl práceschopného obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel města naopak poklesl z 63,2 % v roce 2010 na 58,9 % v roce 2018.

84,62 % Miskolčanů se hlásí k maďarské národnosti, cca 3 % k romské, zhruba půl procenta k německé a menší části potom k slovenské, rumunské apod. Na předměstích Miskolce žijí také Romové. Na začátku druhé dekády 21. století s jejich počet odhadoval zhruba na 12–15 tisíc. Romské obyvatelstvo Miskolce se začalo zvyšovat v 70. letech 20. století v souvislosti s urbanizací Maďarska a pokračujícím příchodem lidí do práce v místních továrnách.

Náboženský život

49 % obyvatel města se nehlásí k žádné církvi. Z věřících je potom nejvíce zastoupena Římskokatolická církev, ke které se přihlásila třetina obyvatel. Kromě katolických kostelů se v Miskolci nicméně nachází i reformovaný a řeckokatolický kostel. Za prvních deset let 21. století se počet katolíků snížil o čtvrtinu. Ve městě žijí také velké protestantské komunity, hlavně reformované církve (25 606 osob) a luteránské (1 485 osob). Pravoslavné křesťanství je považováno za náboženství některých národnostních menšin žijících v zemi (Rusové, Rumuni, Srbové, Bulhaři, Řekové), jejich počet je v porovnání s celou městskou populací (135 osob) velmi nízký. Ještě méně je zde Židů; k židovskému náboženství se hlásí jen několik desítek lidí.

Samospráva

Město má vlastní samosprávu. V jeho čele stojí primátor, kterým je komunálních voleb v roce 2024 József Tóth-Szántai ze sdružení lokálních patriotů Pont Mi - Lokálpatrióták Egyesülete s podporou pravicové koalice Fidesz–KDNP. Místní zastupitelstvo má 26 členů. Jednotlivé místní části mají také svoje zastupitelstva.

Ve městě existují i samosprávné organizace pro národnostní menšiny, a to pro bulharskou, řeckou, polskou, německou, arménskou, romskou, rusínskou, slovenskou a ukrajinskou.

Ekonomika vpravo|náhled|Střed města.

Prvovýroba a zemědělství

Okolí města (východně, severně i jižně) je intenzivně zemědělsky využíváno. Západně od města se nachází povrchové lomy na vápenec (např. Mexikóvölgy, Miskolctapolca apod.)

Průmysl Průmyslová tradice Miskolce byla zahájena již za Rakousko-Uherska. V Diósgyőru byl postaven velký hutní závod, vzniklo mnoho továren a závodů těžkého, lehkého a potravinářského průmyslu a rozvíjela se i těžba hnědého uhlí. Rozsáhlé investice např. do metalurgie, byly učiněny ale až po roce 1945. V 80. letech 20. století místní továrna zaměstnávala osmnáct tisíc dělníků a produkovala přes milion tun kovu. Těžký průmysl představoval dominantní oblast v zaměstnanosti místního obyvatelstva až do roku 1989. Energie ze závodů pomohla zrealizovat systém centrálního vytápění v celém městě. Poté došlo k hospodářské transformaci, ve které má ale město všechny neduhy i těch ostatních, které se vypořádávají s dědictvím těžkého průmyslu – vysokou nezaměstnaností apod.

Od roku 2000 probíhá v Miskolci proces transformace, který jej proměnil z příběhu o ocelovém městě na centrum kultury a cestovního ruchu. Nezaměstnanost se snížila z původních 12 % na 6,6 %. Město se snažilo do opuštěných průmyslových oblastí nalákat nové společnosti, mnohdy ze západní Evropy. To se však podařilo jen částečně (např. Shinwa Electric). Jižně od města vznikla také průmyslová zóna na zelené louce, do níž jsou ale soustředěny jen společnosti lehkého průmyslu. V roce 2023 byl ve městě otevřen závod společnosti Chevron Auto. Svůj závod zde rozšířila i společnost Bosch.

Vysoká míra industrializace nicméně způsobila také značnou míru znečištění ovzduší, které se projevuje zdravotními komplikacemi místních obyvatel.

Služby a turistika