náhled|438x438pixelů|Celosvětové oficiální použití zahraniční měny nebo měny navázané.

Měnová substituce je proces náhrady domácí měny za měnu cizí. Je to jev, který můžeme ve větší míře pozorovat zejména od konce 20. století, a to po celém světě. Jednotlivé měny přestávají být vázány na určitá území. Dochází tak k silnému měnovému provázání a k následné hierarchizaci měn (např. dle míry využití a kupní síly na trhu). V současnosti se na nejvyšší příčce drží americký dolar a euro (používají se proto i pojmy dolarizace či euroizace). Pro substituci je také ve větší míře využíván japonský jen.Cohen, B. (2000). Life at the Top: International Currencies in the 21st Century. In Cuadernos de economía: Latin American Journal of Economics (Vol. 37, Issue 110, pp. 8–35). http://www.economia.uc.cl/docs/110cohea.pdf

Stručná historie K měnové substituci začalo prvně docházet v zemích Latinské Ameriky. Státy Střední a Jižní Amerika jako své platidlo začali přijímat americký dolar, díky prostorové blízkosti Spojených států. Panama, vedle své národní měny Balboa, přijala americký dolar jako své zákonné platidlo již v roce 1904.  Využití jejich národní měny je dnes spíše symbolické. Dolarizace v Panamě přispěla k větší stabilitě ekonomiky, a to i v osmdesátých letech, kdy se většina ekonomik v Latinské Americe potýkala s hyperinflací.

Zajímavé je, že ostatní státy Latinské Ameriky si ponechaly své národní měny jako zákonné platidlo. Tento fakt vedl k tomu, že obyvatelé daných zemí začali pro svoje úspory preferovat právě americký dolar. Například v Mexiku bylo (od roku 1935) skoro 35 % požadovaných záloh v amerických dolarech.  Specifickou cestu k dolarizaci měla Bolívie a Uruguay. Tyto země zažívaly v osmdesátých letech hyperinflační epizody (inflace v Bolívii v roce 1985 dosáhla hodnoty 11 750%). Poměr užití národní měny a dolaru v Bolívii rostl (ve prospěch dolaru) již od šedesátých let a vrcholu dosáhl v roce 2003. Klíčovými příčinami byly finanční krize ve Východní Asii a také devalvace národních měn v Latinské Americe. Přestože se v zemích Latinské Ameriky na přelomu tisíciletí podařilo inflaci udržet v jednotkách procent, zůstal poměr bankovních záloh v cizí měně stále vysoký a v roce 2014 se ustálil na 32 %.

Podobnou měnovou substituci můžeme pozorovat v devadesátých letech v takzvaných přechodových ekonomikách, v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu a Východního bloku. Příkladem může být Chorvatsko, kde byl poměr záloh v národní měně a cizí v letech 1994-2014 v průměru 60,9%. Příčinou je s největší pravděpodobností inflace s hodnotou 1616 %Evan Kraft, 2003. Monetary Policy under Dollarisation: The Case of Croatia, Comparative Economic Studies, Palgrave Macmillan; Association for Comparative Economic Studies, vol. 45(3), pages 256-277, September. v roce 1993, která byla zapříčiněna především kvůli občanským nepokojům po rozpadu Jugoslávie. Přestože v následujících letech došlo k výraznému poklesu inflace, míra dolarizace zůstala stejná.  Dalším příkladem je Albánie, kde samotná inflace nebyla jediným důvodem vyšší míry měnové substituce. Důvodem je z velké části i vysoký počet remitencí sousedních zemí, které na začátku tisíciletí tvořily 15 % albánského HDP.

Druhy

Neoficiální (částečná) měnová substituce Neoficiální měnová substituce (neboli měnová substituce de facto) je nejčastějším typem měnové substituce. Za částečnou měnovou substituci označujeme stav, kdy se obyvatelé země rozhodnou z nějakého důvodu užívat pro velkou část svých obchodů či úspor jinou než domácí měnu. Může se také jednat o mezikrok v cestě k úplné měnové substituci. Cizí měna je v tomto případě užívána současně s měnou domácí. Na rozdíl od úplné či oficiální měnové substituce ji ale můžeme zaznamenat i u prosperujících ekonomik jakožto výsledek globalizace a otevřenosti současného světového trhu. Příkladem může být americký dolar. Více než polovina veškerého jeho objemu mimo banky se nachází mimo USA. V zahraničí také americký dolar zaznamenává výraznější růst na trhu. Neoficiální měnová substituce je proto spojena i s negativy, jako je únik kapitálu nebo pašování měny.Mourmouras, A., & Russel, S. H. (2000). Smuggling, Currency Substitution and Unofficial Dollarization: A Crime-Theoretic Approach (No. E41; E42; F31; F41). https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2000/wp00176.pdf

Oficiální (úplná) měnová substituce Oficiální měnová substituce (neboli měnová substituce de iure) je stav, kdy je užívání cizí měny zavedeno do právního systému země a nová měna tak plně nahrazuje měnu domácí. K úplné měnové substituci ve většině případech dochází po tom, co země prošla velkou ekonomickou krizí, jakožto prostředek stabilizace ekonomiky. Země tak může na mezinárodním trhu získat ztracenou kredibilitu a možnost dále držet krok s celosvětovou mírou inflace. Adoptování cizí měny stabilizuje domácí finanční trh, což vede ke snížení úrokové sazby a vytváří lepší prostředí pro investice a obchod na trhu. Negativem náhlé substituce může být větší zranitelnost systému a celkový šok, dále jsou jako minusy uváděny ztráta ražebného, snížení možnosti pomoci bankám v nouzi nebo ztráta kontroly nad směnnými kurzy.

Dalším důvodem pro úplnou měnovou substituci může být usnadnění mezinárodních interakcí, jako je tomu v případech menších států, jako je Lichtenštejnsko, které používá měnu sousedního Švýcarska.

Příčiny Nejčastější příčinou měnové substituce je pádivá inflace (v extrémních případech i hyperinflace), která vede k nepraktičnosti používání domácí měny, ztrátě důvěry občanů v její používání a nestabilitě ekonomiky. Pro státy je v takovém případě měnová substituce často nejrychlejším a nejsnadnějším řešením. Při rapidním propadu hodnoty domácí měny často ekonomika částečně přejde na jinou měnu dříve, než se to stane oficiální politikou státu. Mezi méně časté příčiny patří únik kapitálu (silná měna lépe uchová hodnotu majetku) či lepší podmínky pro zahraniční obchod (typické pro některé státy Latinské Ameriky, které si dolarizací zajišťují jednodušší přístup na severoamerický trh).Ganti, Akhilesh (2019): "Currency Substitution" https://www.investopedia.com/terms/c/currency-substitution.asp

Dopady

Na obchod a investice Jednou z prvních výhod adoptování silné zahraniční měny jako zákonného platidla je zredukování transakčních nákladů obchodu mezi zúčastněními státy.Alesina, Alberto; Barro (2001) "Dollarization". The American Economic Review. 91 (2): 381–385. doi:10.1257/aer.91.2.381. JSTOR 2677793. Existují dva důvody adoptování silnější zahraniční měny, které lze zakládat na datech. Prvním je výrazně negativní vliv proměnlivosti měnového kurzu na obchod a druhým je asociace mezi transakčními náklady a nutností operovat s několika měnami.Yeyati (2003) at 22. Měnová integrace napomáhá odstranit domácí obchodní uzavřenost a tím umožňuje větší ekonomickou integraci se zbytkem světa. Ekonomická integrace se zbytkem světa se stává jednodušší jako výsledek zredukovaných transakčních nákladů a stabilních cen. Také by měla zajistit zajistit stabilní základ pro finanční sektor, a tím podpořit silný a plynulý ekonomický růst.Berg, Andrew; Borensztein, Eduardo (2000). "The Pros and Cons of Full Dollarization". IMF Working Paper; Full Dollarization. IMF (/50). Retrieved 13 October 2011. Andrew K. Rose (2000) naznačuje, že výhody z měnové substituce mohou být významné. Jeho empirické poznatky naznačují, že sdílení společné měny zvyšuje dramaticky objem obchodu.

Jasným odmítnutím možnosti měnové inflace skrz měnovou substituci státy mohou posílit své finanční instituce a vytvořit pozitivní přistup k místním i zahraničním investicím.

Na monetární a měnovou politiku Formální měnová substituce napomáhá navýšit fiskální a monetární disciplínu. Tím podporuje větší makroekonomickou stabilitu a snižuje míru inflace. Měnová substituce napomáhá rozvojovým zemím udržovat stálý příslib k stabilní monetární a měnové politice prosazováním pasivní monetární politiky. Empirické závěry také naznačují, že země s úplnou měnovou substitucí měly menší míru inflace než státy s tuzemskou měnou.Edwards, Sebastian; Magendzo, I. Igal (2003). "Dollarization And Economic Performance: What Do We Really Know?". International Journal of Finance and Economics. 8 (4): 351–363. CiteSeerX 10.1.1.557.6231. doi:10.1002/ijfe.217. Očekávaný benefit měnové substituce je eliminace risku vychylování kurzu a zmírnění vystavení země vnějším zahraničním vlivům. K vnějším zahraničním vlivům řadíme např. spekulativní útoky, které se odehrály v Hongkongu, Jihoafrické republice nebo v Argentině. Měnová substituce nemůže zabránit zahraniční krizi, ale přislibuje stabilnější trh, který je umožněn právě eliminací vychylování kurzu. Stát zároveň ztrácí právo kontrolovat nezávislou monetární a měnovou politiku, dokonce i ve finanční pohotovosti.Broda, Levy Yeyati, Christian, Eduardo (2003). "Endogenous deposit dollarization". Federal Reserve Bank of New York.

Na bankovní systém V ekonomice s měnovou substitucí nemohou finanční instituce jednat jako věřitelé poslední instance poskytováním tištěných peněz komerčním bankám. K alternativám k půjčování do bankovního systému patří zdanění a poskytování státního dluhu např. ve formě dluhopisů.Bencivenga, Valerie; Huybens, Smith (2001). "Dollarization and the Integration of International Capital Markets: a Contribution to the Theory of Optimal Currency Areas". Journal of Money, Credit and Banking. 33 (2, Part 2): 548–589. doi:10.2307/2673916. JSTOR 2673916. V silněji vázaných měnách čelí centrální banky problému při poskytování garance likvidity bankovnímu systému.Broda, Christian; Yeyati (2001). "Dollarization and the Lender of Last Resort". Book: Dollarization: 100–131. Měnová substituce eliminuje pravděpodobnost měnové krize, která negativně ovlivňuje bankovní systém skrze finanční bilanci. Měnová substituce může snížit možnost systematického nedostatku likvidity a optimálních rezerv v bankovním systému.Yeyati (2003) at 34.

Konkrétní příklady měnové substituce

Česká republika Příklady měnové substituce lze sledovat i v České republice na začátku 21. století. Česká koruna nebyla po několik let pouze nahrazenou měnou, ale i nahrazovala v postsocialistických státech. Důvody pro tuto bankovně zástavní roli české koruny jsou následující. Od svého zavedení v roce 1993 česká koruna zůstala velmi stabilní vůči americkému dolaru, euru a německé marce. Česká koruna neměla vyšší míru inflace v porovnání s ostatními sousedními přechodovými ekonomikami. Česká koruna měla v zásadě dobrou zahraniční reputaci. Česká koruna se stala poměrně brzy po roce 1993 externě směnnou. Česká ekonomika měla pracovníky, pro které bylo výhodnější držet své finance v české koruně než v dalších zástavních světových měnách. Česká koruna má vysokou nominální hodnotu bankovek – nejvyšší hodnota 5000 . Nejvyšší hodnoty ostatních světových měn držely menší objem peněz.

Ekvádor Typický příklad měnové substituce představuje Ekvádor. Zemi postihla na konci 90. let 20. století komplexní ekonomická krize (způsobená pádem cen ropy a záplavami kvůli jevu El Niňo), kterou doprovázela pádivá inflace. V reakci na to, začal proces neformální dolarizace, který ale situaci neuklidnil a zmatek vyvrcholil během na banky. Stav se vláda pokusila vyřešit oficiální dolarizací, kterou vyhlásila 9. ledna 2000 doslova přes noc. Přestože tento krok nebyl takřka vůbec promyšlen a vláda neměla jasný plán, jak bude dál postupovat, ekonomika se překvapivě stabilizovala a skončil i běh na banky, který měl potenciál zruinovat bankovní systém. V tomto případě tak měnová substituce pomohla zabránit kolapsu ekonomiky a finančního sektoru.

Peru