náhled|Upoutaný balon Kysibelka v Balonové aréně Jubilejní výstavy v Praze, 1891 Kysibelka (něm. Giesshübl) byl upoutaný balon, předváděný v rámci Jubilejní výstavy 1891 v Praze. Proslavil se především svým prvním a jediným volným letem, který skončil ztroskotáním.
Popis, technická data Jednalo se tzv. upoutaný balon (v dobové terminologii: ballon captif), původně neurčený k volnému letu, jehož náplní byl svítiplyn. Balon upoutaný lanem se zemí, vždy na málo minut (cca 10) vystoupal do výše několika stovek metrů v koši se zřízencem a jedním, dvěma placenými pasažéry. Maximální objem balonu byl 2400 m³ svítiplynu.Balon... In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. 138 (21. 5.), s. 5 Výška balonu se pohybovala v rozmezí 18 a 22 metrů. Průměr mezi 16,5 a 18 metry.Zemská jubilejní výstava v Praze, In. Národní politika, roč. 9 (1891), č. 140 (23. 5.), s. 1 Velikost závisela na množství v balonu napuštěného plynu. Sešit byl z jedné vrstvy kalika o velikosti 1000 m².Voškeruša, Josef: Vzduchoplavba, In. Český mechanik, roč. 6 (1891), č. 11 (15. 11.), s. 128 Dosahovaná výška letu byla 300 metrů, což byla maximální délka lana, na němž byl balon upoután. Tvar balonu byl nepravidelný. Pražané jej proto posměšně pojmenovali hruška, obrovský pytlík na tabák, nebo křížala.Rumples, Rudolf: Podivný let do nebe, In. Národní listy, roč. 64 (6. 3.), s. 16 V polovině své výšky nesl český a německý reklamní nápis: Kysibelka / Giesshübler. náhled|Balon Kysibelka v Balonové aréně před hangárem|Balon Kysibelka v Balonové aréně před hangárem s dvojjazyčným nápisem Pražská vzduchoplavecká škola. Balon fotografován ze strany s německým jménem
Zrod balonu U zrodu balonu stál v prvních měsících roku 1891 obchodník a podnikatel Samuel Hoffmann (1858–?). S ředitelstvím Jubilejní výstavy uzavřel smlouvu na provozování placených letů balonem, s možností výběru vstupného do tzv. Balonové arény, kterou nechal na své náklady postavit ve vzdálenější části areálu Jubilejní výstavy. Dominantou se stal dřevěný vysoký hangár, kam byl balon při nepříznivém počasí umístěn v jeho celé výšce, bez nutnosti vypouštění plynu. Součástí Balonové arény, oplocené vysokým plotem, byly tribuny pro diváky, prostor pro balon a jeho technické zázemí a můstek pro organizátory letů. Samuel Hoffmann pro svůj záměr do Prahy z Berlína pozval vzduchoplavce Maxmiliána (Maxe) Wolffa, se kterým se, coby člen vzduchoplaveckého klubu, setkal poprvé v Kolíně nad Rýnem.Ze soudní síně. Kapitán vzduchoplavecké školy Maxmilián Wolff, In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. 187 (10. 7.), s. 6 Hoffmann s Wolffem v Praze založili Pražskou vzduchoplaveckou školu / Prager Luftschiffahrt-Gesellschaft (její dvojjazyčné jméno zdobilo průčelí hangáru Balonové arény) v níž Wolff měl na starosti výrobu balonu a letové ukázky s ním. Hoffmann financování a organizaci Balonové arény a financování výroby balonu, která vyšla na 4630 zlatých, kdy například plátno (kaliko) stálo 200 zl., koš 165 zl., síť a provazy 1350 zl. a plnění plynem 350 zl. Náklady na výrobu balonu S. Hoffmann kompenzoval smlouvou na reklamu s Heinrichem Mattonim (1830–1910) ve výši 4000 zl., díky čemuž balon získal své jméno. V prvních dnech května 1891 byla stavba Balonové arény téměř hotova. Dokončovaly se tribuny a prostranství pro obecenstvo. Balon byl zcela hotov a 18. května z poloviny naplněn plynem.Zemská jubilejní výstava, In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. 126 (8. 5.), s. 2
Úřední schválení provozu balonu Předtím, než Pražská vzduchoplavecká škola mohla realizovat lety balonem pro veřejnost, musel být balon a jeho technické zázemí úředně schváleno k provozu. Prvně se úřední komise sešla 20. května 1891Ballon captif, In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. 138 (21. 5.), s. 5 ve složení: okresní smíchovský hejtman Bedřich Pietrzikowski (1852–?), vrchní policejní komisař Gustav Janota-Forster (1850–1911), stavitel Florian Urban (1822–1902), místodržitelský inženýr Vilém Weingärtner (1854–1927), profesor Ivan Puluj (1845–1918), profesor František Stark von Rungberg (1840–1917), průkopník vzduchoplavby v rakousko-uherské armádě Karl Sandtner a inženýr František Křižík. Přítomni byli zástupci organizátorů. Samuel Hoffmann a Max Wolff za Pražskou vzduchoplaveckou školu. Jaroslav Gröger (1849–1935) zastupoval ředitelství Jubilejní výstavy. Součástí schvalovacího procesu měla být i letová ukázka balonu. K té však nedošlo. Max Wolff komisi důvody jejího neuskutečnění vysvětloval chladnou povětrností a malým tlakem, jímž se balon plnil plynem. Komise proto zkoušku balonu přeložila na 22. květen, kdy však foukal silný vítr a let balonu musel být opět přeložen. Až na třetí pokus, 23. května, počasí dovolilo balon vypustit do výše a komise dala souhlas s jeho provozem pro veřejnost a to i navzdory nesouhlasu některých členů komise.
Letové ukázky balonu pro veřejnost Balonová aréna a letové ukázky započaly svůj provoz 25. května, kdy balon Kysibelka poprvé vzlétl do výše nad Jubilejní výstavu. Při tomto, i při každém dalším z letů balonu řídil kapitán Max Wolff veškeré činnosti z vyvýšeného dřevěného můstku na okraji Balonové arény a k jednotlivým úkonům dával povel zvukem trubky. Dva kormidelníci Eduard Brück a Alphons Bosawe a jejich pomocníci konali práce přímo spojené se vzletem a přistáním balonu, jako uvolňování zátěže přidržující balon na zemi, odvíjení a navíjení lana, na němž byl balon přivázán. Jeden z kormidelníků byl pokaždé při plavbě vzduchem členem posádky. Tím, komu se dostalo cti stát se prvním pasažérem balonu Kysibelka, byl místodržitel v Čechách, František kníže Thun-Hohenstein (1847–1916). Spolu s ním do koše nastoupil průkopník vzduchoplavby v rakousko-uherské armádě Karl Sandtner a kormidelník Eduard Brück.Místodržitel v Balonu... In. Čech. roč. 23 (1891), č. 117 (26. 5.), s. 3 Po ukončené plavbě vzduchem se o právě prožitém zážitku místodržitel vyjádřil velmi lichotivě, což vyvážilo nesouhlasný názor některých členů úřední komise.Křížík, František: Naše jubilejní výstava v Praze 1891, Praha, 1933, s. 19 Pokud počasí dovolilo, vzlétal za velkého zájmu diváků balon Kysibelka každý den několikrát. Příkladem může být 31. květen, kdy se poprvé do vzduchu vnesl v jedenáct hodin dopoledne a vzlety M. Wolff ukončil po čtvrté hodině odpolední, kdy začal foukat silný vítr. Za tu dobu balon uskutečnil sedmnáct vzletů.V balonu captif, In. Národní politika, roč. 9 (1891), č. 149 (1. 6.), s. 2 Rekordním byl pro balon let 11. června. Posádka kormidelník Eduard Brück a redaktor deníku Národní politika vystoupali do výše 360 metrů, když dosavadní lety končily mezi 150 a 250 metry nad zemí.Do výše 360 metrů, In. Našinec, roč. 27 (191), č. 68 (14. 6.), s. 2
Zkáza balonu náhled|Rudolf Bruner-Dvořák: Ztroskotání balonu Kysibelka, 1891 Přestože plavba upoutaného balonu nad Jubilejní výstavou byla od počátku jednou z atrakcí výstavy, pravidelní návštěvníci výstavy, i nadšenci vzduchoplavby, volali po volném letu balonu. Pražská vzduchoplavecká škola od počátku slibovala volný let druhého balonu ve vlastnictví vzduchoplavecké školy s názvem Praha, řízeného kormidelníkem Alphonsem Bosawem. Nakonec bylo rozhodnuto uskutečnit 16. června volný let balonu Kysibelka. Přípravy a zahájení letu řídil ze země, ze svého dřevěného, vyvýšeného můstku kapitán Max Wolff. Posádku tvořili kormidelníci Eduard Brück a Alphons Bosawe a dobrovolník, poddůstojník rakousko-uherské armády Vilém Vondruška (1865–?), který několik dnů předtím vykonal svůj první let upoutaným balonem Kysibelka. Z Balonové arény, za účasti 2000 diváků, se balon vznesl a vystoupal do výše téměř dvou tisíc metrů nad zem a plul směrem na Letnou. Nedlouho po vzletu došlo k porušení plátna tlakem expandujícího nosného plynu. Stále více poškozený balon se prudce snesl do výše 800 metrů a mířil směrem na Bubny. Štěstím bylo, že se zbytky potrhaného plátna staly jakýmsi padákem a zbrzdily pád, ale také změnily směr pádu. Zbytky balonu mířily na místo do pole, do areálu Reissenzahnovy továrny v Holešovicích. Padající balon zpozoroval ředitel továrny František Přikryl a ihned organizoval činnost k zamezení možné katastrofy. Přerušil lití litiny ve výhni na dvoře továrny a nechal přistavit žebřík k budově továrny. Zbytky plátna balonu, s košem se vzduchoplavci, dopadly na komín výhně a vzňaly se. Jen díky přerušení práce ve výhni se nevzňal koš balonu a tak vzduchoplavci měli čas jej opustit. První se z koše, po přeřezání lan, dostal Vilém Vondruška. Následně pomohl a z koše vyprostil oba kormidelníky. To již na střechu továrny, po přistaveném žebříku, vylezli tovární dělníci a uhasili hořící zbytky balonu. Krátce poté do areálu továrny dorazil vrchní policejní komisař Gustav Janota-Forster, který od ředitele Františka Přikryla převzal organizaci záchranných prací. Po ošetření doktorem Hlavičkou (Vondruška byl poraněn na prstech obou rukou) se vzduchoplavci vydali pěšky do Balonové arény.Katastrofa Kysibelky, In. Čech, roč. 23 (1891), č. 135 (17. 6.), s. 3-up-: Zmar balonu "Kysinbelka", In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. 165 (17. 6.), s. 2 Zde byli fotografováni Karlem Malochem (1858–1933), který měl na Jubilejní výstavě svůj pavilon.Pan Fr. Vaněk... In. Národní listy, roč. 31 (1891), č. (17. 6.), s. 2 náhled|Výtvarné zobrazení havárie Kysibelky krátce po dopadu na střechu Reissenzahnovy továrny v Holešovicích
Vyšetřování zkázy balonu a soudní proces