Bruno Sojka (rozený Bruno Špaček; 5. listopadu 1909 Bystrc – 30. června 1951 Šternberk) byl československý automobilový závodník. Závodil na vozech Bugatti (1931–1938), BMW a Cisitalia (1946–1948) jako soukromý jezdec a na vozech Tatra (1948–1951) jako tovární jezdec.
Životopis Narodil se jako Bruno Richard Špaček 5. listopadu 1909 v Bystrci u Brna do rodiny Františka Špačka, pojezdného při hospodářství v Hradčanech, a jeho manželky Marie, rozené Hrabánkové. Jeho otec zemřel v roce 1916. Měl mladšího polorodého bratra Konstantina Sojku (rodným příjmením Hrabánek, narozen 1913), který se rovněž věnoval automobilovému závodění. Bruno Sojka studoval od roku 1920 reálné gymnázium v Brně, ve školním roce 1929/1930 přestoupil v 6. třídě na brněnskou reálku, kde studium dokončil roku 1931. Pak zahájil studia na tamní Vysoké škole zemědělské. Kvůli úmrtí partnera či manžela své matky (Václava Sojky, zemřelého v roce 1931) však studium po dvou letech předčasně ukončil a začal spravovat rodinný dvůr v Alexovicích nedaleko Ivančic. Současně byl i nájemcem dvora v nedalekých Budkovicích. Hospodařil zde až do roku 1949. V roce 1931 si nechal změnit příjmení na Sojka.
Motorista tělem i duší obdivoval auta od mládí a rok před plnoletostí začal jezdit s automobilem, když mu otec přivezl z cesty po Itálii první automobil značky Fiat. Soutěžím se začal plnohodnotně věnovat od svých 20 let. V roce 1928 si zahrál menší roli ve filmu Z lásky, kde ztvárnil spolujezdce ve vítězném voze Viktora Franka, jedné z hlavních postav. Dne 31. ledna 1935 se v Brně oženil s Hedvikou Opřátkovou, rozenou Štýrskou. To již bydlel na adrese Zemědělská 55 v brněnských Černých Polích. Jedním ze svědků na jeho svatbě byl stavební inženýr a pozdější spisovatel Zdeněk Pluhař. Po druhé světové válce byl zaměstnán v Tatře Kopřivnice jako technický úředník, což bylo pro „úřady stravitelné“ označení pro jeho skutečnou pozici továrního, zkušebního jezdce.
Automobilovým závodům se věnoval již od svých 17 let. Z nedostatku financí byl zpravidla odkázán na starší vozy z druhé ruky. Z důvodu nedostatku podpory od sponzorů Bruno nemohl rozvíjet automobilové sny, absence financí nutila dospívajícího mládence startovat se staršími modely (Bugatti T37A), které byly relativně o něco pomalejší, ale absolutně stačily konkurovat díky vytříbenému jezdeckého umu brněnského pilota. Tento vůz s motorem o objemu válců 1496 cm³ patřil svým objemem do tehdy nazývané kategorie automobilů Voiturette. Jako amatérský závodník si vozy připravoval sám, jenom se svým mechanikem. Počátkem 30. let začal spolupracovat a podporovat začínajícího závodníka Antonína Komára. V jistém slova smyslu se stal jeho učitelem a naučil ho řídit závodní auto. Od roku 1932 se spojil s automobilovým závodníkem Florianem Schmidtem, majetným továrníkem z Krnova, který se od té doby zúčastňoval závodů sporadicky, a byl to Sojka, kdo většinou řídil Schmidtův rychlý Bugatti T51A s osmiválcovým motorem DOHC o objemu válců 1493 cm³ s kompresorem. Od roku 1939 a během okupace byl Bruno Sojka, statkář z Alexovic, členem předsednictva Národního Autoklubu Čech a Moravy ve Středomoravském kraji.
Kopřivnická Tatra, ve které se stal od přelomu let 1948–49 továrním jezdcem, využívala intenzivně jeho zkušeností při vývoji sportovních vozů. Rovněž testoval, zajížděl a upravoval jejich automobily. Automobilovým závodům se věnoval i jeho bratr ing. Zdeněk Konstantin Sojka (syn doc. Ing. Zdeněk Sojka CSc. *1941).
Největší úspěchy v třídě "Voiturette" sportovních nebo závodních automobilů (do 1500 cm³)
Na brněnském Masarykově okruhu obsadil 2. místo (1933) a 4× 3. místo (1931–2, 1934–5) Vítězství v Grand Prix des Frontières v Ardenách (1934) Vítězství v závodě do vrchu Klausenrennen (1934) Vítězství v závodě do vrchu Schauinsland u Freiburgu (1935) Absolutní vítěz závodu III. Brandýský okruh (1936) Absolutní vítěz v závodě do vrchu u Ojcówa/Krakov (1937–1938) Celkem vyhrál 13 závodů, 9× skončil druhý a 6× třetí.
Ocenění 2× Zlatý odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1933–1934) 2× Stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1932,1935)
Závodní kariéra 1931 V roce 1931 se poprvé zúčastnil závodu na Masarykově okruhu v Brně (okruh dlouhý 29,142 km se 60 levými a 68 pravými zatáčkami). Startoval 27. září 1931 za přítomnosti 150 000 diváků na čtyřválcovém Bugatti T37A v kategorii vozů tzv. malé skupiny do 1500 cm³ (Voiturette) na 15 kol (437,13 km). Bruno Sojka obsadil v konečném pořadí 3. místo, za což obdržel stříbrnou plaketu pořádajícího ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko) a peněžitou odměnu 5 000 Kč. V tomto závodě třídy Voiturette zvítězil jeho pozdější mecenáš Florian Schmidt z Krnova.
1932 náhled|Bruno Sojka a Florian Schmidt před Grand Prix města Lvova (1932). Sojka v kombinéze připravuje Schmidtův vůz zatímco Schmidt sedící na zábradlí je ještě v obleku. Sezónu Sojka zahájil 18. června 1932, když se zúčastnil Velké ceny města Lvova (66 kol/198 km) kterou uspořádal Malopolski Klub Automobilowy (tehdy Lvov patřil Polsku). K závodu byli přihlášeni i Heinrich-Joachim von Morgen a Jiří Kristián Lobkowicz. Oba však krátce před tímto závodem zahynuli. Von Morgen při závodech Eifelrennen 27. května a Lobkowicz na Avusu 22. května. V celkovém pořadí této Grand Prix obsadil Sojka (st. č. 3) celkově 6. místo a v kategorii do 1,5 l pak 4. místo. Celkovým vítězem závodu se stal Rudolf Caracciola na voze Alfa Romeo Monza. V doprovodném závodě sportovních vozů na 33 kol zvítězil Sojkův mecenáš Florian Schmidt na Bugatti (st. č. 21). Oba závody měly v podstatě společný start, sportovní vozy stály 50 m za první skupinou a vyrazily na trať 30 vteřin po první skupině. náhled|Bruno Sojka v rozhovoru s německou závodnicí Edith Fristchovou na Masarykově okruhu v Brně (Světozor, č. 38/1933) Na závěr sezony Sojka opět startoval na Masarykově okruhu v kategorii slabších vozů do 1500 cm³. Za přítomnosti 200 000 diváků 4. září opět obsadil na Bugatti 3. místo. V této kategorii byl klasifikován na 6. místě Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28. Bylo to poprvé co v historii brněnského závodu byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu.
Za svoje výkony v roce 1932 dostal Bruno Sojka v listopadu od Autoklubu republiky Československé stříbrný odznak sportovní komise AKRČs
1933 náhled|Nejúspěšnější závodníci ČSR v roce 1933 (spodní řada zprava: Fr. Brand, Bruno Sojka, ing. Petr Mucha, stojící zprava: A. Vitvar, J. Knapp, J. Kubíček, A. Szczyzycki, L. Nerad) V roce 1933 startoval 28. května na Velké ceně Eifel německého autoklubu ADAC (International ADAC Eifelrennen Voiturettes) na obávaném Nürburgringu. Závod vozů rozdělen byl na dvě skupiny do 800 cm³ a do 1500 cm³, samostatně jela skupina vozů Grand Prix nad 1,5 l. Ve skupině do 1500 cm³ Sojka na Bugatti T37A se čestně umístil na čtvrtém místě. Závod v kat. do 1500 se jel na 15 kol (342,15 km) a v klasifikaci se umístili: 1. Earl Howe (Delage) 3:17:42 hod., 103,700 km/h, 2. Burggaller (Bugatti) 3:17:43 h, 103,6 km/h, 3. Veyron (Bugatti) 3:23:36 h, 100,7 km/h a 4. Sojka (Bugatti) 3:29 :37 h, 96 km/h.
Z Německa se Sojka přesunul do polského Lvova, kde se o 2 týdny později, 11. června 1933 konala Grand Prix Lvova (III Międzynarodowe Okrężne Wyścigi Automobilowe). V samotném závodě však Sojka pro nemoc nestartoval.
Východočeský Auto Klub uspořádal 6. července 1933 v Hradci Králové svůj první automobilový závod. Odborný časopis Auto se však k závodu postavil kriticky: „Novinkou závodu bylo, že jeho okruh vedl ulicemi města. Největší nesnází takovýchto okruhů v našich poměrech bude, že největší část diváků nezaplatí vstupné, takže pořadatelé na podnik doplatí. Dále: divák ze žádného místa nepřehlédne větší úsek trati, protože mu ve výhledu překážejí domy. K tomu přistupuje speciálně u tohoto okruhu ještě ta okolnost, že trať je místy tak úzká, že se tam nevejdou vedle sebe dva rychle jedoucí vozy. Startováním po jednom v intervalech, byť i jen pětivteřinových, ztrácí závod pro diváka všechen půvab. Ani jezdec se nemůže správně orientovati o své posici. Mimo to ztrácí mnoho času, nezpomalí-li a neudělá-li mu před ním jedoucí jezdec místo.“ Nicméně Bruno Sojka na Bugatti zajel skvěle, boj trojice Sojka – Chudoba (Bugatti) – Hošťálek (Z 14) v kategorii závodních automobilů do 1500 cm³ (30 kol/53,1 km) byl velmi zajímavý. V závodě zvítězil Bruno Sojka.
V následujícím závodě československé sezóny 30. července 1933 se jel I. Zlínský okruh. Přestože okruh částečně opět vedl městem, předjíždění díky širší trati nedělalo potíže. V závodě sportovních automobilů do objemu válců 1500 cm³ na 10 kol (68,2 km) zvítězil Vaníček na Bugatti a Sojka na stejném voze skončil druhý.
Na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa, který se jel o týden později, 6. srpna 1933 u Ždírce v závodních vozech do 1500 cm³ obsadil Sojka na Bugatti 2. místo, když zaostal o 2,3 vteřiny za J. Hausmanem na stejném typu vozu. Závod se jel na 30 kol o celkové délce tratě 57,5 km.
Nejlepšího výsledku sezony 1933 dosáhl Bruno Sojka na Masarykově okruhu v Brně. 17. září skončil na 2. místě v kategorii Voiturettes na voze Bugatti T37A (st. č. 54) za Němcem Burggallerem na Bugatti T51A. Čtvrtý v tomto závodě dojel Jindřich Knapp na Walter Junior S.
Za svoje výkony v roce 1933 dostal v listopadu od Autoklubu republiky Československé zlatý odznak sportovní komise AKRČs. Odznaky byly vyznamenaným jezdcům předány 16. prosince na slavnostním zasedání v sídle Autoklubu. Přiřadil se tak k velikánům československého automobilismu jako byli v roce 1931 vyznamenaný Jiří Kristián Lobkowicz a v roce 1932 Bohumil Turek. Společně s ním byl zlatým odznakem oceněn i ing. Jiří Mucha, vítěz I. ročníku závodu 1000 mil československých.
1934 náhled|Florian Schmidt a Bruno Sojka (zleva), Brno 1934 (Světozor, Nr. 40, p. 12) I v roce 1934 se B. Sojka pilně zúčastňoval se automobilových závodů doma i v cizině. Byl téměř jediným obhájcem československých barev v řadě mezinárodních automobilových závodů v zahraničí (Belgie, Německo, Švýcarsko). Výhradně závodil v kategorii závodních nebo sportovních vozů do 1500 cm³.
Zvítězil 20. května v ardenském Chimay na Velké ceně hranic (IX. Grand Prix des Frontières) v kat. do 1,5 l s novým osmiválcovým Bugatti T51A o zdvihovém objemu 1493 cm³ (celkově dojel na 2. místě za Willym Longuevillem na Bugatti T35B 2,3 l), 3. června v XII. ročníku ADAC Eifelrennen na Nürburgringu obsadil 5. místo a ve švýcarské Ceně Bernu obsadil 26. srpna 4. místo (vše na Bugatti T51A). Tento závod s 23 startujícími byl označen za největší událost roku v kategorii vozů do 1,5 l zdvihového objemu. V Bernu se Sojkovi mezi 23 zúčastněnými vozy podařil do deštivého závodu start, ze 3. řady se prokličkoval do čela. Brzy však dostal na mokré trati smyk, udělal "hodiny" a ještě mu zhasl motor. Stalo se to poměrně v úzkém místě, musel trpně přihlížet až projedou všichni konkurenti, pak teprve vůz roztlačil, otočil a pokračoval v závodě. Postupně se prodíral polem vpřed, nakonec dojel na výborném 4. místě o necelou minutu za vítězným Seamanem na MG K3 Magnette. Za Seamanem dojeli Veyron, Burggaller a Sojka (všichni na Bugatti T51A).