300px|thumb|CIA Mapa mezinárodních nelegálních drogových spojení (2009) 300px|thumb|Hlavní země produkující heroin na světě (červeně vybarvené) 300px|thumb|Letecké trasy pašování drog monitorované jižním velitelstvím USA náhled|Kokain připravený ke šňupání Nelegální obchod s drogami je celosvětový černý trh zabývající se kultivací, výrobou, distribucí a prodejem drog. Kvůli vysoké poptávce po omamných látkách na celém světě je potlačení tohoto trhu v dnešní jen těžko představitelné. Spotřeba nelegálních drog je rozšířená celosvětově a pro místní orgány je obtížné s ní bojovat. Dle OSN byla velikost globálního trhu s drogami v roce 2013 odhadována na 321,6 miliardy dolarů. Nelegální obchod s drogami tak lze odhadovat na téměř 1% celkového světového obchodu.
Obchod s drogami je považován za závažný trestný čin. Sankce se liší s ohledem na zemi, typ a množství drogy, způsob distribuce atd. – od dlouholetého věznění, přes nucené práce, bičování, až po trest smrti.
Historie Čínské úřady vydaly nařízení proti kouření opia v letech 1729, 1796 a 1800. Na západě byly zakázány návykové látky v době konce 19. a na počátku 20. století. náhled|Čínské ženy kouřící opium, cca kolem roku 1900 V Číně se nelegální obchod s drogami objevil na počátku 19. století. Výsledkem bylo, že do roku 1838 vzrostl počet čínských závislých na opiu na čtyři až dvanáct milionů. Čínská vláda reagovala prosazením zákazu dovozu opia; toto vedlo k první opiové válce (1839-1842) mezi Spojeným královstvím a Čínskou říší Čching. Spojené království zvítězilo a přinutilo Čínu, aby britským obchodníkům umožnila prodávat opium pěstované v Indii. Obchodování s opiem bylo lukrativní a kouření se v Číně v 19. století stalo běžné, takže britští obchodníci ještě zintenzivnili obchodování. Druhá Opiová válka vypukla v roce 1856, ve které se k Britům tentokrát připojily i Francouzi a USA. Po dvou opiových válkách Britové díky smlouvám Nanking (1842) a Tianjin (1858) požadovali po čínské vládě zaplatit velké částky peněz za opium, které zadrželi a zničili, které označovaly jako „reparace“.
V roce 1868, v důsledku zvýšeného používání opia, Spojené království omezilo prodej opia v Británii ustanovením zákona o lékárnách z roku 1868. Ve Spojených státech zůstala kontrola opia pod kontrolou jednotlivých států USA až do zavedení Harrisonova zákona v roce 1914, poté co 12 světových mocností podepsalo v roce 1912, Mezinárodní opiovou úmluvu. náhled|Prohibiční agenti ničící sudy s alkoholem během prohibice ve Spojených státech Mezi lety 1920 a 1933, osmnáctý dodatek Ústavy Spojených států zakázal alkohol ve Spojených státech. Během prohibice se ukázalo, že je téměř nemožné prosadit zákaz alkoholu, protože došlo k vzestupu organizovaného zločinu, včetně moderní americké mafie, která ve výrobě, pašování a prodeji nelegálního alkoholu nacházela obrovské obchodní příležitosti.
Na počátku 21. století došlo k nárůstu užívání drog v Severní Americe a Evropě, zejména se zvýšenou poptávkou po marihuaně a kokainu. Výsledkem je, že mezinárodní skupiny organizovaného zločinu, jako jsou kartely "Sinaloa" a "Ndrangheta", posílily vzájemnou spolupráci s cílem usnadnit transatlantické obchodování s drogami. V Evropě se poptávka i po další nelegální droze, hašiši.
Obchodování s drogami je obecně považováno zákonodárci za závažný zločin po celém světě. Sankce často závisí na typu drogy (a její klasifikaci v zemi, do které se s ní obchoduje), obchodované množství, kde jsou drogy prodávány a jak jsou distribuovány. Tresty za obchodování mohou být přísnější, jestliže jsou drogy prodávány nezletilým.
Pašování drog je v mnoha zemích přísně trestáno. Odsouzení může obnášet dlouhou dobu uvěznění, bičování a dokonce i trest smrti (v Singapuru, Malajsii, Indonésii a jinde). V prosinci 2005 byl 25letý australský pašerák drog Van Tuong Nguyen oběšen v Singapuru poté, co byl zadržen s téměř 400 gramy heroinu. V roce 2010 byli v Malajsii odsouzeni k trestu smrti dva lidé za obchodování s 1 kilogramem konopí do země. Poprava se většinou používá jako odstrašující příklad a je hojně voláno po účinnějších opatřeních, která by země měla přijmout v boji proti obchodování s drogami; například zaměřit se na konkrétní zločinecké organizace, které jsou často aktivní také v pašování jiného zboží (tj. divoké zvěře) a dokonce i lidí. V mnoha případech se prokázalo, že existují vazby mezi politiky a zločineckými organizacemi.
Zisky Statistiky zisků z obchodu s drogami do značné míry nejsou známé, kvůli jejich nezákonné povaze. Tisková zpráva zveřejněná britským ministerstvem vnitra v roce 2007 odhadla velikost trhu s nelegálními drogami ve Velké Británii na 4–6,6 miliardy GBP ročně.
V prosinci 2009 výkonný ředitel Organizace spojených národů pro drogy a kriminalitu, Antonio Maria Costa tvrdil, že peníze z nelegálních drog zachránily bankovní průmysl před kolapsem. Uvedl, že viděl důkazy o tom, že výnosy z organizovaného zločinu jsou „jediným likvidním investičním kapitálem“, který mají některé banky k dispozici na pokraji kolapsu v průběhu roku 2008. Řekl, že většina zisků z drog v hodnotě 216 miliard GBP byla vrácena do ekonomického oběhu, jako výsledek:„V mnoha případech byly peníze z drog jediným likvidním investičním kapitálem. Ve druhé polovině roku 2008 byla likvidita hlavním problémem bankovních systému, a proto se likvidní kapitál stal důležitým faktorem ... Mezibankovní půjčky byly financovány penězi, které původně pocházeli z obchodů s drogami a jiných nelegálních činností ... objevily se známky, že některé banky byly tímto způsobem zachráněny“.Antonio Maria Costa odmítl prozradit, které země nebo banky, mohly dostávat peníze získané z drog, s tím, že by to nedávalo smysl, protože se má řešit příčina problému, nikoliv vinit jednotlivé instituce.
Ačkoli se prodej drog na ulici považuje za lukrativní, studie Sudhira Venkateshe ukazuje, že mnoho prodejců na nízkých úrovních mají jen nízké příjmy. Ve studii, kterou provedl v 90. letech v úzké spolupráci se členy Black Gangster Disciple Nation v Chicagu, zjistil, že jeden gang (v podstatě franšíza) sestával z vůdce (absolventa vysoké školy s názvem JT), tří vyšších důstojníků a 25 až 75 prodejců na pouliční úrovni (v závislosti na sezóně). Prodejem cracku a kokainu si za šestileté období vydělali přibližně 32 000 $ měsíčně. Tato částka byla rozdělena následovně: 5 000 $ správní radě složené z dvaceti ředitelů Black Gangster Disciple Nation, kteří dohlíželi na 100 podobných gangů s celkovým měsíčním příjmem přibližně 500 000 $. Dalších 5 000 $ měsíčně se platilo za kokain a 4 000 $ za jiné nemzdové výdaje. JT si jako svůj plat bral 8 500 $ měsíčně. Zbývajících 9 500 $ měsíčně šlo zaměstnancům na výplaty, kdy 7 $ za hodinu bylo pro důstojníky a 3,30 $ za hodinu pro pouliční prodejce. Na rozdíl od populárního obrazu prodejce drog jako lukrativního povolání, žilo mnoho z nich se svými matkami. Navzdory tomu měl gang čtyřikrát tolik neplacených členů, kteří snili o tom, že se dostanou na pozici pouličních prodejců.
Dopady na společnost Obchod s drogami ovlivňuje prakticky všechny země, ať už se jedná o země výroby, tranzitu nebo země, do kterých jsou nelegální látky dováženy. Například, více než 300,000 uprchlíků z Kolumbie utíká před partyzány, polovojenskými jednotkami a drogovými magnáty do Ekvádoru. Ačkoliv někteří z nich si zažádali o azyl, někteří stále zůstávají ilegálními přistěhovalci. Drogy, které jsou převáženy z Kolumbie přes Ekvádor do dalších zemí Jižní Ameriky nezpůsobují jen ekonomické, ale i sociální problémy.
Honduras je státem přes který se dováží odhadem až 79% kokainu do Spojených států amerických a zároveň má největší míru sebevražd na světě. Podle Mezinárodní krizové skupiny, souvisí násilí regionů Střední Ameriky (zejména podél hranice mezi Guatemalou a Hondurasem) s množstvím aktivit spojených s obchodem s drogami.
Násilný zločin V mnoha zemích (rozvojových zemích, ale i vyspělých zemích po celém světě) se považuje, že ilegální obchodování s drogami úzce souvisí s násilnými trestnými činy, například s vraždou, znásilněním apod. Na konci 90. let 20. století, Federální úřad pro vyšetřování ve Spojených státech amerických odhadoval, že 5% vražd je úzce spjato s obchodem drog. V některých zemích, například v Kolumbii, jsou ekonomický stav, špatný vládní systém nebo nízká autorita v rámci vymáhání práv, faktory silně ovlivňující násilí spojeno s drogovým obchodem.
Trasy obchodu s drogami
Jižní Amerika Venezuela je trasou do Spojených států a Evropy pro ilegální drogy původem z Kolumbie, přes Střední Ameriku, Mexiko a Karibské státy jako Haiti, Dominikánská republika a Portoriko.
Podle OSN od roku 2002 narůstá ilegální obchod s kokainem přes Venezuelu. V roce 2005 vláda Huga Cháveze přerušila vazby s Drug Enforcement Administration (DEA), protože podezírala jeho představitele ze špionáže. Po odchodu DEA z Venezuely a rozšíření spolupráce DEA s Kolumbií v roce 2005 se Venezuela stala lákavější pro obchodníky s drogami. Mezi lety 2008 a 2012 kleslo pořadí Venezuely oproti jiným zemím v množství zadrženého kokainu ze čtvrtého místa v roce 2008 na šesté v roce 2012.
Západní Afrika Kokain produkovaný v Kolumbii a Bolívii je stále častěji převážen přes Západní Afriku (obzvláště Kapverdy, Mali, Benin, Togo, Nigérii, Kamerun, Guinea Bissau a Ghanu). K praní špinavých peněz dochází často v zemích jako Nigérie, Ghana a Senegal.
Podle Afrického ekonomického institutu je hodnota ilegálně pašovaných drog v Guinea Bissau skoro dvakrát větší, než hodnota jejich HDP. Často zde dochází k podplácení policistů. Průměrný měsíční plat tamních policistů (93 USD) se rovná méně než dvěma procentům hodnoty 1 kilogramu kokainu (8750 USD). Dochází zde také k praní špinavých peněz přes nemovitosti. Z ilegálně získaných příjmů se postaví dům, a po jeho prodeji dojde k výdělku legálních peněz. Při přesunu drog přes Saharu jsou obchodníci s drogami nuceni spolupracovat s teroristickými organizacemi, jako je Al-Káida v islámském Maghrebu.
Východní a Jižní Afrika Stále vzrůstá množství heroinu pašovaného z Afghánistánu do Evropy a Ameriky přes země východní a jižní Afriky. Tato trasa je známa jako "jižní cesta" nebo "smack track." Následky tohoto obchodování jsou vzrůstající užívání heroinu a politická korupce ve zprostředkovatelských afrických národech.
Asie Drogy byly v Asii tradičně převáženy přes jižní stezky – hlavní karavanové osy jihovýchodní Asie a jižní Číny – a zahrnují státy, ve kterých se v minulosti produkovalo opium – Thajsko, Írán a Pákistán. Po konci 90. let 20. století, a obzvláště Studené války, byly otevřeny hranice a podepsány obchodní a celní dohody pro expanzi tras, které se rozšířily o Čínu, střední Asii a Rusko. Dnes je tedy v Asii velmi rozvinutá síť tras obchodu s drogami, obzvláště pro obchod s heroinem. Tyto trasy jsou díky pokračujícímu rozvoji nových trhů prosperující. Z Asie je do Evropy pašováno velké množství drog. Tyto drogy pocházejí převážně z Afghánistánu a zemí, které utvářejí takzvaný Zlatý půlměsíc. Od těchto výrobců jsou drogy pašovány přes západní a střední Asii do jejich cílových destinací v Evropě a Spojených státech. Írán, který byl v minulosti hlavní obchodní stezkou, se stal kvůli rozsáhlému a nákladnému boji proti obchodu s drogami cestou pro pašeráky. Náčelník pohraniční policie Íránu tvrdí, že jeho země „je silnou bariérou pro ilegální obchod s drogami do Kavkazu, obzvláště do Ázerbájdžánu.“ Drogy vyráběné ve Zlatém trojúhelníku – Barmě, Laosu a Thajsku – jsou převáženy přes jižní stezky do australských, amerických a asijských trhů.
Online S drogami se stále častěji obchoduje online na darknet marketech na dark webu.
Souvislost s volným obchodem