Offshore banky jsou regulovány mezinárodní bankovní licencí (často nazývanou offshore licencí), která obvykle zakazuje bance vedení jakékoliv podnikatelské aktivity v jurisdikci založení. Kvůli menším regulacím a transparentnosti, bankovní účty v offshore bankách se často využívaly k ukrytí nenahlášeného, často až nelegálního příjmu. Od 80. let 20. století se oblastem, které poskytují ve velké míře finanční služby klientům bez trvalého pobytu, říká offshore finanční centra. Tyto oblasti, které často nejsou vůbec, nebo jen málo daňově zatíženy, jsou také nazývány daňovými ráji.
S globálními zásahy programů CFT (boje proti financování terorismu) a AML (proti praní špinavých peněz) se offshore bankovní sektor ve většině regionech stal předmětem změny regulací a předpisů. Od roku 2000, FATF (Finanční akční výbor) vytváří a aktualizuje tzv. černou listinu zemí nebo územních celků (NCCTs), které nespolupracují v globálním boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu.
Účet u zahraniční offshore banky je obvykle nazýván offshore bankovní účet. Jedinec nebo společnost si zřídí offshore bankovní účet, právě kvůli finančním a právním výhodám, které dané instituce nabízí, včetně:
většího soukromí (viz bankovní tajemství, zákon vytvořen spolu se Švýcarským bankovním zákonem z roku 1934) nízkých nebo nulových daňových zatížení jednoduchého přístupu k vkladu (alespoň z hlediska regulace) ochrany proti místní, politické nebo finanční nestabilitě
Pojem „offshore“ pochází z Normanských ostrovů, které nejsou fyzicky spojeny s Velkou Británií a nachází se na moři. Přestože se značná část offshore bankovních institucí nalézá na ostrovních státech, tento pojem zahrnuje i jakékoliv bankovní instituce, jež nabízí stejné výhody. Patří sem tedy i bankovní instituce, které se nachází v Andoře, Lucembursku a Švýcarsku.
Offshore banky jsou často spojovány s šedou ekonomikou, organizovaným zločinem, daňovými úniky a praním špinavých peněz; každopádně, z legálního hlediska, offshore bankovnictví nebrání majetku před započtením daně z příjmu fyzických osob. Kromě některých subjektů, které splňují složité požadavky ( např. “věční cestovatelé”), zákony o příjmu z daní fyzických osob některých států (např. Francie, Malajsie nebo USA) nerozlišují zisk, který vznikl v lokální nebo zahraniční bance. Osoby, podléhající americké dani z příjmu, jsou povinny doložit pod hrozbou pokuty za křivou výpověď všechny zahraniční bankovní účty (mohou to být i číslované bankovní účty), které vlastní. Dle zákona o bankovním tajemství, offshore banky mají právo a mohou se rozhodnout neinformovat jiné daňové úřady o příjmu klientů, což ale neznamená, že jde o postup zcela legální,
V návaznosti na útoky z 11. září 2001 se zvýšila snaha zpřísnit regulace na mezinárodním finančním trhu, konkrétně v oblasti offshore bankovnictví, v daňových rájích a v klíringu jako je Clearstream, jenž sídlí v Lucembursku – tyto oblasti se mohou stát prostředkem pro ilegální tok peněz.
Popis
Rámec působení offshore bankovnictví Offshore bankovnictví tvoří značnou část mezinárodního finančního systému. Odborníci věří, že offshore bankami proudí až polovina kapitálu z celého světa. Daňové ráje mají 1,2 % světové populace a 26 % světového bohatství, včetně 31 % zisků z nadnárodních společností ve Spojených státech. Odhaduje se, že se v offshore účtech nachází 13–20 biliónů liber.
Okolo 3 biliónů dolarů je ve vkladech v daňových rájích a zbytek je uložen v cenných papírech, držených mezinárodními obchodními společnostmi a svěřenskými fondy. V rámci offshore bank, švýcarské banky drží přibližně 35 % světových soukromých a institucionálních fondů (nebo 3 bilióny švýcarských franků) a Kajmanské ostrovy (1.9 biliónu dolarů ve vkladech) jsou pátým největším bankovním centrem, celosvětově, v rámci vkladů. Na druhou stranu, nedávno zveřejněná data Švýcarskou národní bankou ukazují, že aktiva, držená cizinci ve švýcarských bankách, se snížila o 28,1 % mezi lednem 2008 a listopadem 2009.
Vklady v daňových rájích jsou až 3 bilióny amerických dolarů, zbytek (cenné papíry) jsou drženy v mezinárodních obchodních společnostech (IBC) a svěřenských fondech. Mezi offshore bankami mají švýcarské banky až 35 % světových soukromých a institucionálních fondů (nebo 3 biliony švýcarských franků), a Kajmanské ostrovy jsou pátým největším bankovním světovým centrem, pokud jde o vklady. Ty dosahují výše až 1,9 bilionů amerických dolarů.
Bankovní služby Je možné získat celou řadu finančních služeb z offshore bank, včetně:
Spořící účty Podniková správa Kredit Přijímání vkladů Směna Správa fondů Správa a úschova investic Debetní a kreditní karty Dopisy o úvěru a financování obchodu Služby správce Bankovní a elektronické převody
Ne každá banka poskytuje všechny služby. Banky mají tendenci polarizovat mezi retailovými službami a soukromými bankovními službami. Retailové služby bývají málo nákladné a nediferencované, zatímco soukromé bankovní služby přinášejí klientům sady osobních služeb.
Rozsah potenciálních daňových příjmů Za předpokladu i toho nejnižšího odhadu, a to 13 biliónů liber uložených v offshore bankách a že celá částka by podléhala zdanění a dále, že z těchto peněz nejde do státní kasy žádná daň (nikdo neplatí daně v offshore holdingových organizacích), a pokud by tato aktiva vynesla 3% zisk v úrocích pro jejich vkladatele, kteří by byli zdaněni 30% daní z příjmu, tak by tyto offshore fondy vygenerovaly až 121 miliónů liber v příjmu z daní.
Vlastnictví Podle reportáže Merrill Lynchové a firmy Capgemini SE o celosvětovém bohatství za rok 2000, jedna třetina bohatství nejmajetnějších lidí planety – přibližně 6 biliónů z celkových 17.5 biliónů dolarů – mohlo být uloženo v offshore bankách. Velká část, 6.3 biliónu amerických dolarů, těchto offshororových majetků vlastní jen 0,001 % lidí z celého světa (asi 92 000 superbohatých jedinců). Jednoduše řečeno, to odráží nepříjemnosti spojené se založením těchto účtů, ovšem ne že by tento druh bankovních účtů byl pouze pro bohaté. Kdokoliv si může založit offshore bankovní účet a čerpat tak jeho výhody.
Výhody a nevýhody
Výhody offshore bankovnictví Offshore banky mohou poskytnout přístup do politicky a ekonomicky stabilních území. To je výhodou pro obyvatele z oblastí politických nepokojů, kteří se bojí, že jejich jmění může být zmrazeno, zabaveno nebo ztraceno (viz corralito, Ekonomická krize v Argentině). Často se argumentuje vůči tomuto názoru tím, že rozvinuté země s regulovaným bankovním systémem nabízí ty samé výhody, v rámci stability.
Některé offshore banky mohou pracovat s nižšími náklady a poskytnout vyšší úroky než v zemi, ve které lidé žijí, a to díky nižším režijním nákladům a absenci zásahů vlády. Obhájci offshore bankovnictví často charakterizují vládní regulace jako formu daně pro domácí banky, která snižuje úrokové sazby z vkladů. To už není vždy pravdou; současně jsou úrokové sazby v zemích s offshore bankovnictvím velmi podobné jako v těch domácích. Offshore bankovnictví je jedním z mála odvětví, společně s turistickým ruchem, ve kterém mohou odlehlé ostrovní státy být konkurenceschopnými. Může to pomoci rozvojovým zemím najít zdrojové investice a podpořit růst jejich ekonomik, a také přerozdělit světové finance z rozvinutých do rozvojových zemí. Ale stejně také rozvinuté země, jako třeba Nový Zéland, s dobrými zdroji mohou poskytnout bezpečné a dobře spravované zázemí pro finanční služby. Úroky jsou vypláceny offshore bankami bez odečtení daně. To je výhodou pro jedince, kteří neplatí daně ze zahraničních příjmů, nebo kteří neplatí daně do doby, než je sjednáno daňové přiznání nebo pro ty, kteří chtějí ilegálně krátit stát na daních tím, že skrývají příjem z úroků. Některé offshore banky nabízí bankovní služby, které nemusí být nabízeny domácími bankami. Mezi tyto služby mohou patřit: anonymní bankovní účty, vyšší nebo nižší úrokové půjčky závisející na riziku nebo investičních příležitostech. Offshore bankovnictví je často spojeno s dalšími strukturami: offshore společnostmi, trusty a fondy, které mohou mít určité daňové výhody a řešení bezpečnostních bank začleněných do určitých jurisdikcí.
Nevýhody offshore bankovnictví Zahraniční bankovní účty jsou někdy méně finančně zabezpečené než domácké. Například v době bankovní krize, která v roce 2008 zachvátila svět, přišli někteří klienti offshore bank o finanční prostředky, které nebyly pojištěny v zemi, v níž byly uloženy. Ti, kteří uložili své finance ve standardních bankách, obdrželi všechny své peníze zpět. V roce 2009 úřady na ostrově Man poukázaly na to, že 90 % žadatelů bylo vyplaceno, ačkoli se to týkalo pouze počtu osob, které obdržely peníze ze svého systému odškodnění vkladatelů, a nikoli částky vrácené. Ve skutečnosti bylo splaceno pouze 40 % prostředků vkladatelů: 24,8 % v září 2009 a 15,2 % v prosinci 2009. Offshoreové i standardní bankovní instituce obvykle využívají systémy odškodnění vkladatelů. Např. kompenzační plán ostrova Man poskytuje záruku 50 tisíc liber na vklady na jednotlivého vkladatele nebo 20 tisíc liber pro zbylé druhy vkladatelů (společné vkladatele). Případný zájemce by si měl být vědom, že veškeré vklady nad stanovenou částku jsou vystaveny riziku. Každopádně offshore bankovní centra, jako je např. ostrov Man, odmítla vyplatit vkladatelům 100 % vložené částky, v případě kolapsu banky. Standardní bankovní instituce vyplácely vždy 100 %, přestože limit na vyplácení, stanovený danou zemí, byl nižší než vložená částka. Tedy využívání offshoreových bank má svá rizika. Offshore bankovnictví bylo v minulosti spojováno s šedou ekonomikou a organizovaným zločinem skrze praní peněz. Po 11. září 2001 byly offshore banky a daňové ráje, spolu s clearingovými domy, obviněny z pomoci různým organizovaným zločineckým gangům, teroristickým skupinám a dalším státním či nestátním aktérům. Offshore bankovnictví je však legitimním finančním úkonem, kterého se účastní vystěhovalci i mezinárodní pracovníci. Území s offshore bankami jsou často vzdálené, a proto je jejich návštěva finančně nákladná, tudíž může být fyzický přístup, ale i přístup k informacím, obtížný. Tento problém byl do značné míry vyřešen přechodem na internetové bankovnictví. Offshore soukromé bankovnictví je obvykle přístupnější pro osoby s vyššími příjmy, a to kvůli nákladům na zřízení a vedení offshore účtů. Jednoduché spořicí účty si však může otevřít kdokoli a vést je s tarifními poplatky, které odpovídají poplatkům v klasických bankovních institucí. Daňové zatížení ve vyspělých zemích tak neúměrně dopadá na středně-příjmové skupiny. Historicky měly daňové škrty tendenci vést k tomu, že vyšší podíl daňových příjmů platily vysokopříjmové skupiny, protože dříve chráněné příjmy se vrací zpět do hlavního proudu ekonomiky. Tento jev dokládá mj. Lafferova křivka. Zákon o bankovním tajemství vyžaduje, aby američtí daňoví poplatníci podali hlášení ministerstva financí na formulář FBAR. Každá osoba nebo subjekt (včetně banky) podléhající jurisdikci Spojených států, který má podíl na jedné nebo více bankách, cenných papírech nebo jiných finančních účtech v cizí zemi, musí předložit FBAR, pokud souhrnná hodnota účtů v kterémkoli okamžiku kalendářního roku překročí 10 000 dolarů. Offshore bankovní účty jsou někdy vychvalovány jako řešení každé právní a finanční strategie a strategie na ochranu aktiv, ale tyto výhody jsou často přeceňované.
Praní špinavých peněz