Kořenov je dopravna D3 (někdejší železniční stanice), která se nachází v Kořenově v části Horní Kořenov na severu České republiky v Libereckém kraji. Leží v km 34,257 neelektrizované jednokolejné trati Liberec – Harrachov. Nachází se zde Muzeum ozubnicové dráhy, Výtopna Kořenov a Důlní železnice Kořenov. Stanice je zařazena do integrovaného dopravního systému IDOL.

Historie vlevo|náhled|Parní lokomotiva v roce 1984 Dne 1. července 1902 byla otevřena stanice Grüntal (česky Kořenov) a zahájen provoz z Reichenbergu (česky Liberec). Provoz z pruské strany (Hirschberg – Grüntal) byl zahájen 1. října 1902. V roce 1923 byl zahájen elektrický provoz z pruské strany až do stanice Grüntal (Kořenov), (napájecí soustava: 15 kV, 16 2/3 Hz). Kořenov až do roku 1938 sloužil jako pohraniční přechodová stanice. Ukončení válečného provozu bylo poznamenáno epizodou s vyšinutím lokomotivy PKP 38. Rovněž byl ukončen elektrický provoz a sneseno trolejového vedení v úseku státní hranice – Kořenov.

Historická pojmenování stanice Grünthal 1902–1918 (RGTE, KkStB, KPStE), Polubný 1918–1938, 1945–1947 (ČSD), Polaun 1938–1945 (DRB), Polno 1945 (PKP), Polubný-Kořenov 1947–1961 (ČSD), Kořenov od 1961 (ČSD, ČD, SŽ).

Popis Dopravna leží v nadmořské výšce 699 m n. m. v Kořenově v Jizerských horách pod nenazvanou horou mezi zastávkou Kořenov zastávka a dopravnou Harrachov v km 34,257 trati Liberec–Harrachov.

V roce 2006 měla dopravna Kořenov tři dopravní a čtyři kusé koleje, a tři jednostranná nástupiště:

Tři dopravní koleje: č. 1 délky 532 m, č. 2 délky 237 m a č. 3 délky 391 m, sloužily jako vjezdové a odjezdové pro všechny vlaky. Manipulační koleje: č. 2a délky 64 m byla odstavnou pro mechanizaci stanice, č. 4 dlouhá 63 m byla odstavná, č. 4a dlouhá 102 m byla odstavná a montážní, č. 5 dlouhá 346 m byla odstavná, č. 6 dlouhá 104 m a č. 6a dlouhá 107 m sloužily pro nakládku a vykládku, č.7 dlouhá 135 m byla odstavná pro služební účely. Koleje č. 9 délky 65 m a č. 11 (80 m) vedly k točně. Nástupiště sypaná bez pevné hrany byla zřízena u dopravních kolejí č. 1 v délce 139 m, u koleje č. 2 v délce 123 m a u koleje č. 3 v délce 145 m.

Stavby Úsek železniční trati Tanvald – Kořenov byl v roce 1992 Ministerstvem kultury České republiky prohlášen za kulturní památku. Součástí kulturní památky jsou objekty a zařízení dopravny Kořenov: staniční budova, výtopna lokomotiv čp. 806, budova dílen, vodárna a točna, také kolejová váha a obrysnice. Ke stanici původně náležely i objekty čp. 803 – obytná dvoupatrová budova celních úředníků obou států a čp. 802 – celnice, skladištní a kancelářská budova.

Výpravní budova Pro Liberecko-jablonecko-tanvaldskou dráhu a Císařské pruské dráhy byla v letech 1900–1902 postavena podle projektové dokumentace architekta Eduarda Krammera původní společná výpravní budova železniční stanice. Stavba v secesním slohu byla rozvržena jako patrová se dvěma bočními přízemními křídly. V levém křídle (z pohledu od kolejiště) byly čekárny, pokladna a restaurace. Později (2005) bylo křídlo upraveno pro restauraci a kino. V patrové centrální části byla dopravní a přednostenská kancelář, v pravém křídle pak celní síň a celní úřady obou zemí. Po zrušení hraničního přechodu byla celní síň přestavěna na vestibul a z celních úřadoven vznikla dopravní kancelář s osobní pokladnou. V roce 2023 bylo opraveno východní křídlo budovy a plocha přilehlého nástupiště. V budově se nachází Muzeum ozubnicové dráhy, zaměřené na historii zdejší trati.

Výtopna Výtopna byla postavena v roce 1903. Dne 5. ledna 1987 se propadla pod přívalem sněhu střecha rotundy v Kořenově. Pod troskami zůstaly lokomotivy T466.2369 (elektronik), T426.002, T426.004, 404.003 a 411.019. Lokomotivy nebyly vážně poškozeny, ale přišly o přístřeší. V únoru 2000 došlo k zřícení neopravené střechy a následnému zborcení zdi na „malé topírně“ – dílně v Kořenově. Tím ozubnicové lokomotivy přišly o své poslední zázemí a musely být deponovány pod širým nebem v Tanvaldu. Celková obnova výtopny proběhla mezi srpnem 2015 a červencem 2016 podle návrhu Ivana Lejčara, který vycházel z původních plánů a výkresů.

Obnova proběhla s respektem k historické hodnotě a původnímu účelu stavby, byť za použití konstrukčních metod soudobého stavitelství, a z pohledu památkové péče jde jednoznačně o pozitivní krok, který prakticky odepsaný objekt fakticky zachránil. V roce 2016 Národní památkový ústav ocenil obnovu výtopny zvláštní cenou Patrimonium pro futuro. V roce 2019 byla obnova stavby oceněna druhým místem v soutěži Karla Hubáčka jako stavba Libereckého kraje v kategorii občanské a průmyslové stavby.

Vodárna Pro zbrojení parních lokomotiv vodou byla vedle výtopny postavena věžová vodárna se studnou. Budova vodárny byla postavena na půdorysu obdélníku ukončena sedlovou střechou. Přízemní zděná nosná část nesla dvě ocelové nádrže, z nich vedla voda do vodního jeřábu (nedochoval se). Patrová akumulační část byla postavena z hrázděného zdiva s vnějším svislým prkenným obložením. V roce 2020 byla vodárna opravena a renovována.

Doprava V dopravně zastavují všechny osobní vlaky linky L1 Liberec – Tanvald – Harrachov – Szklarska Poręba Górna.

Cestující Odbavení cestujících Staniční budova je přístupná cestujícím. K příchodu k nástupištím slouží úrovňový přechod přes koleje.

Stanice nezajišťuje odbavení; odbavení cestujících se provádí ve vlaku.

Přístup Přístup do budovy stanice (včetně přístřešku před povětrnostními vlivy) není bezbariérový. Bezbariérový přístup není na žádné nástupiště.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

https://www.cd.cz/stanice/5454912#menu1421.6000061035156 http://zubacka.aio.cz/Cze/udalosti.htm

Kategorie:Železniční stanice v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Železniční stanice otevřené v roce 1902 Kategorie:Stavby v Kořenově Kategorie:Železniční trať Liberec–Harrachov Kategorie:Postaveno v Česku 1902