Kecskemét () je město v centrální části Maďarska, administrativní centrum župy Bács-Kiskun. Žije zde obyvatel. V Maďarsku je osmým nejlidnatějším městem, dle rozlohy je sedmý.

Název Název města vychází z maďarského slova „kecske“, které označuje kozu a „mét“, což znamená horský průsmyk/průchod.

Historie Nejstarší dějiny První stopy osídlení jsou staré asi 5000 let. V prvním století před n. l. napadli oblast Sarmaté, od té doby byla oblast osídlena různými kulturami. Dle historiků je pravděpodobné, že k trvalému osídlení došlo až po dobytí území Maďary. Na začátku 13. století bylo v oblasti sedm vesnic, každá s počtem obyvatel 200–300, vytvořené kolem vesnického kostela. Všechny vesnice byly zničeny mongolskou invazí. Některé pak byly osídleny v době kumánské kolonizace.

Město se nacházelo na důležité obchodní trase, rostlo díky celnici a tržišti. V roce 1368 bylo v jedné z listin krále Ludvíka I. označeno jako město. Aktivní ekonomický život města a relativně hustá populace přilákaly více obchodníků, řemeslníků a obyvatel, a to včetně Židů, kteří se stali důležitou součástí města. Spolu s Ceglédem bylo hlavním městem s tržním právem ve směru jižně od Budapešti. Královna Alžběta Lucemburská jej dala do zástavy v roce 1439.

Během turecké okupace hledali osadníci ze sousedních vesnic úkryt ve městě, dobře chráněném obrannými palisádami. Kromě této ochrany se město dohodlo na placení daně přímo pašovi v Budě, čímž získalo další ochranu a dostalo se mu mimořádných výsad. Díky tomu se stalo přirozeným centrem i širšího regionu (mezi Dunajem a Tisou) a jeho význam ve srovnání s obdobím před příchodem Turků vzrostl. Mělo také vlastní samosprávu. V roce 1678 město vyhořelo a zničen byl i místní kostel. Výstavbu nového schválil turecký sultán. Jako jedno z mála nicméně nebylo opuštěno ani v závěru válek s Turky, kdy došlo k rozsáhlým destrukcím sídel v značné části tehdejších Uher.

18. století

Během Rákócziho povstání na počátku 18. století podpořilo nejprve kurucké vojsko, později bylo ale přinuceno se spojit rovněž s jeho protistranou. Město bylo také během konfliktu pleněno.

Rozvoj sídla umožnil příchod řádu Piaristů, kteří zde provozovali školu. V letech 1739 až 1740 jej zasáhla epidemie moru, která zahubila téměř třetinu místního obyvatelstva (stejně tak i jinde v Uhrách).

Město pozvolna pohlcovalo pozemky těch, kteří se do něj uchýlili. Obyvatelé vytvořili velké společné pole pro zvířata, která chovali. Na začátku 18. století to bylo téměř 300 000 kusů dobytka, který se pásl na poli o rozloze téměř 2000 km². Na konci 18. století začal hospodářský význam chovu dobytka klesat, protože pole byla přerostlá a obnažená. Tradice chovu dobytka zde byla ale již od tureckých časů.

Trvalo téměř 100 let, než nabyla významu další zemědělská komodita. V této době se zde pořádaly pravidelné trhy, velké dokonce pětkrát do roka.

V 90. letech 18. století postihl Kecskemét také velký požár.

19. století

left|thumb|Synagoga poničená zemětřesením

V roce 1819 zasáhl město další velký oheň, při němž byla zničena i místní radnice.

V 19. století bylo město součástí důležité vinařské oblasti. Místní tradici nicméně ukončila choroba, která postihla většinu vinohradů a místní obyvatelstvo se muselo přeorientovat na jiné činnosti. Poškozeny byly především vinice na svazích, ty v písčitých oblastech byly zasaženy mnohem méně. Rakousko-uherské druhé vojenské mapování zaznamenalo město v podobě, kdy kromě několika významnějších budov v jeho centru, tvořila nepravidelná zástavba z Kecskemétu v podstatě velkou vesnici. Vymykaly se jí nicméně některé okolní nové části města, jako např. Máriaváros (Mariánské město) západně od středu Kecskemétu nebo Ürgés na jihu. Obě postupem času srostly se zástavbou samotného města. Na mapě z poloviny 19. století lze také nalézt i jezero Szék-tó v jeho původní podobě, obklopené ještě několika menšími vodními plochami, které postupem času zanikly (např. Büdes-tó apod.).

V revolučních letech 1848 až 1849 se zde nestaly významnější události a tak město nebylo dějištěm rozhodnějších bojů ani nikterak vážněji nestrádalo. V roce 1853 sem byla z Ceglédu přivedena železnice. Trať rozpůlila zahradu s názvem Cilfra kert na jihovýchodním okraji města (dnes se v její části nachází zoologická zahrada).

V 70. letech 19. století majitelé pozemků vysázeli velké plantáže vinné révy, které byly základem vinařského průmyslu v 20. století. Růst vinařského průmyslu stimuloval růst průmyslu potravinářského a obchodu. Město je stále známé svou „barackpálinka“ (meruňkovou pálenku). V jižní části města byla postavena jatka, kde bylo zpracováváno vepřové maso.

Ekonomická transformace, vznik měšťanstva, rozvoj obchodu a také průmyslu stimulovaly rozvoj města. V centru Kecskemétu vyrostly nové budovy, především okolo hlavního náměstí (Kossuthova náměstí). K tomuto architektonicky významnému secesnímu komplexu patří např. místní radnice (dokončená v roce 1897), budova zdejší vysoké školy, Lutherův palác (Luther-palota), palác Cifrapalota dokončený roku 1902, dům obchodu, Budova valutové banky (funkční až do znárodnění) a bývalý dům důstojníků, který dnes slouží jako maďarské muzeum fotografie. Na přelomu 19. a 20. století vyjely do ulic Kecskemétu první tramvaje. Střed města a nově vzniklé nádraží spojila široká Rákócziho třída lemovaná alejemi.

20. a 21. století

V roce 1911 postihlo město zemětřesení, které poškodilo například budovu místní synagogy, dále ale také i místní kostel reformované církve a potom ještě stovky různých, většinou obytných budov.

Po první světové válce město zůstalo jako jedno z centrálních v rámci tehdejších Uher v hranicích zmenšeného Maďarska. Období poválečného chaosu se nicméně podepsalo na Kecskemétu krutě především během tzv. bílého teroru, kdy bylo zabito několik set místních obyvatel. Růst města utrpěl v letech 1929–1933 ve světové hospodářské krizi, po níž následovaly otřesy. Utrpělo i zemědělství a ovocnářství (Kecskemét byl znám především díky pěstování meruněk; kvůli problémům se zásobováním a hnojivy byly sklizně mnohdy menší než v roce 1913. Rozvíjela se také turistika a nemalé investice byly provedeny do rozvoje školství.

Do roku 1941 získal místní železniční uzel víceméně svoji podobu. Ještě před válkou se zde nacházela konzervárna.

Během druhé světové války docházelo k další destrukci města. Zejména v květnu–červnu 1944 maďarské úřady shromáždily a deportovaly většinu Židů z města do Osvětimi-Birkenau, kde většina z nich zahynula. Židé byli důležitou součástí prosperující kultury a obchodu ve městě. Mnoho místních také bojovalo v jednotkách vojsk Osy a v bojích padlo. Zničeny byly historické dokumenty, které byly základem tradice místní samosprávy. Rudá armáda města dosáhla dne 1. listopadu 1944.

Po roce 1945 zavedla nová komunistická vláda, silně ovlivněná Sovětským svazem, poměry, které ve svém důsledku zpomalily rozvoj Kecskemétu. Kvůli reorganizaci místní správy ztratilo město své velké území, když v oblasti vzniklo několik nových samostatných vesnic (Bugac, Lakitelek a Nyárlőrinc), které ale byly ekonomicky spojeny s městem. Počet obyvatel v poválečném období vzrostl ale i přesto z šedesáti na sto pět tisíc.

right|thumb|Kossuthovo náměstí v roce 1962 right|thumb|Památník Trianonské smlouvy

V roce 1950 se městu dostalo poprvé významné politicko-administrativní role, neboť se stal sídlem župy Bács-Kiskun. Stejně jako v případě řady dalších maďarských měst byly i v případě Kecskemétu rozšířeny správní hranice města a začleněno pod něj několik okolních obcí (Bukac, Lakitelek a Nyárlőrinc). V systému řízené ekonomiky Maďarské lidové republiky poskytovala tato role politické a finanční výhody, které městu pomáhaly v dalším růstu. Průmysl se rozšiřoval především v okolí nádraží a západně/jihozápadně od města okolo třídy Izsáki ut a dále místní části Mariaváros.

V roce 1956 zde došlo k několika demonstracím, řada lidí byla zatčena a několik také při násilnostech zemřelo.

Stejně jako v případě dalších větších maďarských sídel se obnova bytového fondu a růst dalších kapacit pro bydlení ve městě realizoval pomocí panelových sídlišť, která byla umístěna v různých částech Kecskemétu a někde i zasahují přímo k samotnému středu města. To je příklad sídliště Árpádváros na jižním okraji Kecskemétu. Na severním okraji potom vyrostlo sídliště Széchenyiváros, které doplňuje i velká budova planetária. Nebylo však pouze bouráno a srovnáváno se zemí. Architekt József Kerényi (1900–1975) upravil a zrekonstruoval několik historických budov. Bylo rovněž rozhodnuto, že budou sloužit pro nové účely, čímž se podařilo udržet rozmanitý historický charakter města při životě. Například na začátku 70. let nechal Kerényi zrekonstruovat františkánský klášter z počátku 18. století pro potřeby konzervatoře Zoltána Kodálye, jejíž třídy se otevřely v roce 1975. V centru města byla postavena budova stranického sekretariátu, dnes se zde nachází sídlo obnovené župy Bács-Kiskun.

Roku 1983 přesáhl počet obyvatel města mety sto tisíc.

Maďarská asociace fotografů, která založila Maďarskou fotografickou nadaci v roce 1990, pomohla získat finanční prostředky na obnovu budovy z 18. století, která byly dříve využívána jako ortodoxní synagoga. Budova byla upraveno pro účely Maďarského muzea fotografie (), otevřeno bylo v roce 1991. Umístěna v něm jsou díla maďarských a dalších fotografů s mezinárodním i celomaďarským věhlasem. Jedná se o práce například maďarských fotografů, kteří úspěšně pracovali v zahraničí. Dnes stavba slouží jako „dům vědy a umění.“

Jižní část města byla naopak vyhrazena pro průmysl. Areály, které jsou od sebe oddělené spojuje řada vleček s kecskemetským horním nádražím.

Na jaře 1989 se zde měla uskutečnit reformní konference/sjezd maďarských komunistů.

V souvislosti s projektem výstavby dálniční sítě na území Maďarska, který dostal zásadní impulz po roce 1989, dosáhla z Budapešti Kecskemétu i dálnice M5. Město obchází po západní straně obchvatem. Jižně od Kecskemétu potom vznikla v prvních dekádách 21. století i rozsáhlá průmyslová zóna.

V roce 2011 dosáhl počet obyvatel města rekordu (111 411 osob) a od té doby pozvolně klesá.

Městské symboly Znak Znak města Kecskemétu vyobrazuje kozu, podle níž má město své jméno. V červeném poli, ve střední části zeleného trojvrší, heraldicky obráceném vpravo, vyniká stříbrná (bílá) koza. Nad štítem se nachází svatoštěpánská koruna.

Vlajka Vlajka města Kecskemétu je tvořená listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy červeným, bílým a červeným, s městským znakem uprostřed bílého pruhu (čestná vlajka je slavnostní verzí městského znaku, se zlatým lemem kolem volných okrajů).Vlajka Kecskemétu na Flags of the World

Přírodní poměry left|thumb|Letecký pohled na město

Město vzniklo na vhodné ploše, kde se stýkají rozsáhlé písky Panonské nížiny s úrodnější půdou. Území na západ od města je pokryto větrem navátým pískem, který se vyznačuje téměř rovnoběžnými severojižními dunami s pláněmi mezi nimi. Na konci 18. a začátku 19. století se v souvislosti s růstem počtu obyvatelstva a intenzivní pastvou (počty dobytka zde dosahovaly až stovky tisíc kusů) nicméně jejich možnosti značně vyčerpaly. Nadměrná pastva dobytka zničila přirozený vegetační kryt a pohyb písku vážně ohrožoval město (stabilitu domů). Proto bylo uskutečněno zalesnění krajiny, výsadba ovocných stromů a vinné révy, aby se půda znovu stabilizovala.

Město se nachází v centru regionu Kiskunság. V roce 1975 byl zde založen Kiskunsági Nemzeti Park (národní park) za účelem ochrany mnoha různých regionálních druhů rostlin a živočichů. Národní park nemá souvislé území a do jisté míry připomínají jeho části rozptýlené po okolí Kecskemétu mozaiku.

Klima