Karel Josef František kníže z Auerspergu, později z Auerspergu-Trausonu (německy Karl Joseph Franz Fürst von Auersperg, resp. von Auersperg-Trautson; 21. října 1750 – 6. prosince 1822 Vídeň) byl rakouský generál česko-rakouského šlechtického rodu Auerspergů.Ottův slovník naučný, díl II.; Praha, 1889 (reprint 1996); s. 1019–1024 (heslo Auersperg) ISBN 80-7185-057-8 Vyznamenal se v bojích proti Turkům a byl nositelem Vojenského řádu Marie Terezie. Později zastával čestné posty u císařského dvora a byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Jako nekompetentní velitel selhal v napoleonských válkách a byl degradován (1805). Později byl rehabilitován a nakonec zastával post císařského nejvyššího lovčího (1818–1822). Po otci a strýci zdědil rozsáhlý majetek v Čechách, kde se zařadil mezi nejbohatší pozemkové vlastníky.
Život a kariéra náhled|vlevo|Karel Josef z Auerspergu (portrét ve sbírkách zámku Slatiňany (Národní památkový ústav, 1776) Byl synem Karla Josefa z Auerspergu (1720–1800), císařského komorníka a tajného rady a jeho manželky Marie Josefy z Trautsonu (1724–1792), dcery knížete Jana Viléma z Trautsonu.Rodokmen Auerspergů dostupné online
Do císařské armády vstoupil jako kadet v mládí a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Jako major (1778) se zúčastnil války o bavorské dědictví. Později se vyznamenal ve válce s Turky a v rychlém sledu dosáhl hodností podplukovníka a plukovníka (1788). Jako velitel pluku se vyznamenal při obléhání pevnosti Oršava v oblasti Banátu (1789). Byl vyznamenán prestižním Řádem Marie Terezie a k datu 25. dubna 1790 byl povýšen do hodnosti generálmajora.Militär-Almanach 2.; Vídeň, 1791; s. 90 dostupné online Za válek s revoluční Francií byl převelen do Nizozemí, kde padl do francouzského zajetí, z něhož byl propuštěn až po dvou letech (1793–1795). K datu 24. dubna 1796 byl povýšen na polního podmaršálaSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 6 dostupné online a v následujících letech zastával čestné posty velitele císařských gardPřehled velitelů císařských gard in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 54, 57 dostupné online (kapitán gardy trabantů a velitel stráže v Hofburgu 1796–1802,Militär-Almanach 9.; Vídeň, 1798; s. 114 dostupné online kapitán první císařské harcířské gardy 1802–1806).Militär-Almanach 16.; Vídeň, 1805; s. 31 dostupné online Mezitím byl pověřován také diplomatickými úkoly, po třetím dělení Polska byl v roce 1796 vyslán do Krakova, kde jménem císaře Františka I. přijal hold haličských stavů. V roce 1799 doprovázel arcivévodu Josefa do Petrohradu při příležitosti jeho sňatku s velkokněžnou Alexandrou Pavlovnou.
náhled|vlevo|Alianční erb Auersperg-Trautson Za války třetí koalice v roce 1805 převzal velení záložních jednotek ve Vídni. Nechal se obelstít francouzskými maršály Massénou a Lannesem, kteří jej přesvědčili, že již bylo uzavřeno příměří. Auersperg proto nenechal strhnout most před Dunaj a umožnil Francouzům vstup do hlavního města. Po francouzském vítězství u Slavkova byl postaven před vojenský soud. Před hrozícím trestem degradace a vězení jej zachránil jen osobní zákrok císaře. Auersperg byl však zbaven velení a čestných hodností, rehabilitován byl až v roce 1812. Nakonec v letech 1818–1822 zastával u císařského dvora úřad nejvyššího lovčího.Militär Schematismus der österreichischen Kaiserthums 1820; Vídeň, 1820; s. 39 dostupné onlineHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1822; Vídeň, 1822; s. 4 dostupné online
Karel z Auerspergu zemřel 6. prosince 1822 ve Vídni, pochován byl v rodové hrobce u kostela Narození Panny Marie ve Žlebech.Pohřebiště Auerspergů na webu royaltyguide.nl dostupné online
Rodinné a majetkové poměry Karla za dědice většiny svých statků určil kníže Jan Vilém z Trautsonu, jeho děd. Ten sice byl třikrát ženat a měl dva syny, Františka Antonína (1737–1760), c. k. komořího a přísedícího zemského soudu a Leopolda Donáta (1739–1758), rytíře Maltézského řádu a poručíka 7. pěšího pluku, ti však zemřeli svobodní ještě za života otce, a Jan Vilém se stal posledním Trautsonem po meči. Podle přání knížete Jana Viléma musel Karel přijmout erb a jméno jeho rodu a nadále se psát z Auerspergu-Trautsonu. Dědictvím po strýci Janu Adamovi převzal v roce 1795 panství Nasavrky s řadou dalších připojených statků a více než stovkou vesnic,Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 318 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 267 ISBN 80-85983-16-8 po otci byl Karel také majitelem panství Žleby.Rodokmen rodu Auerspergů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 602–603
Od roku 1776 byl ženatý s princeznou Marií Josefinou z Lobkowicz (1756–1825), dcerou polního maršála a diplomata knížete Josefa z Lobkowicz.Rodokmen Lobkowiczů dostupné online Marie Josefina byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, v návaznosti na manželovu cestu do Ruska se stala také nositelkou Řádu sv. Kateřiny. Manželství zůstalo bezdětné, Karel adoptoval v lednu 1812 svého synovce Vincence z Auerspergu (1790–1812), který však zemřel již o měsíc později.Adopce Vincence z Auerspergu na webu Rakouského státního archivu dostupné online Následným předurčeným dědicem Karlova majetku se stal prasynovec Vincenc Karel Auersperg (1812–1867), narozený téhož roku jako pohrobek.
Tituly a ocenění V roce 1771 byl jmenován c. k. komořím a jako zakladatel rodové sekundogenitury užíval od roku 1791 titul knížete. Ve funkci velitele císařské gardy trabantů obdržel v roce 1796 titul c. k. tajného rady.Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Der Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1798; Vídeň, 1798; s. 342 dostupné online V letech 1801–1806 byl také čestným majitelem 24. pěšího pluku. Za zásluhy ve válce s Turky získal rytířský kříž Vojenského řádu Marie TerezieSeznam nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online a v roce 1796 získal Řád zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Zpravodaj Heraldika a genealogie, Praha, 1991; s. 269Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 18. století dostupné online
60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1790) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1796) 60x60pixelů Řád svatého Huberta (Bavorské království)
Odkazy Reference
Literatura HIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria Theresien-Orden u. s. w., Vídeň, 1857; S. 282 u. 1734. Kolektiv: Zámek Slatiňany; Národní památkový ústav Sychrov, 2015; 167 s. ISBN 978-80-905871-3-7 POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 42–69 (heslo Auersperg) ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy
Kníže Karel z Auerspergu na webu napoleon-series
Kategorie:Auerspergové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Narození v roce 1750 Kategorie:Narození 21. října Kategorie:Úmrtí v roce 1822 Kategorie:Úmrtí 6. prosince Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži