Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges (* 18. dubna 1934 Praha), je český hudební skladatel.

Život Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec zahynul za druhé světové války v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Byl dvakrát ženatý. Se svou první manželkou Janou Klusákovou, rozenou Zvoníčkovou, se rozvedl v roce 1970. Z tohoto manželství má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Podruhé se oženil v roce 1979 s Milenou Čermákovou. Manželka zemřela v roce 2005.

Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích (1953–1957) u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání.

Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb.

Napsal množství scénické hudby (např. Zahradní slavnost (1963, Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu, a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích československé nové vlny, například ve filmech O slavnosti a hostech (1966, Jan Němec), Sedmikrásky (1966, Věra Chytilová), Mučedníci lásky (1966, Jan Němec), Valerie a týden divů (1970, Jaromil Jireš) a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtské školy, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byla jeho veřejná činnost komunistickým režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý – osmá noc (1969, Evald Schorm) a Konec srpna v hotelu Ozon (1966, Jan Schmidt).

V normalizační době našel své místo v Divadle Járy Cimrmana, kde působil od roku 1969 a kde se zařadil mezi divadelní herce. Zároveň zde hudebně spolupracoval na představeních Hospoda Na mýtince (1969), Vražda v salonním coupé (1970), Cimrman v říši hudby (1973) a Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974). V roce 1976 však musel odejít jako politicky nespolehlivá osoba.

Po sametové revoluci v roce 1989 se stal opět veřejně činným. Byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady i do umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

Vedle své skladatelské činnosti (dosáhl úspěchů jak na poli koncertním, tak jako autor scénické, filmové a televizní hudby) se uplatnil i v oblasti herecké a literární. Za zásluhy o stát v kultuře a umění byl v roce 2006 oceněn Medailí Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta Václava Klause.

Dílo výběr: Čtyři malá hlasová cvičení, na texty Franze Kafky, recitace a dechový soubor, 1960 Obrazy pro dvanáct dechových nástrojů, 1960 Variace na téma Gustava Mahlera pro orchestr, 1960–62 Zemský ráj to napohled, symfonická báseň pro velký orchestr, 1998 Axis Temporum, pro velký orchestr, 2003–04 Stesk po Mozartovi, fantazie pro komorní orchestr s obligátním hobojem, 1991 Scherzo capriccioso, symfonická báseň č. 2 pro orchestr, 2005–2006, na objednávku MHF Pražské jaro Filoktétés, opera, premiéra 2015

Diskografie výběr: Jan Klusák, Multisonic a. s. 1994 String Quartets Nos. 1 – 5, Panton 1996 Axis temporum – skladatelský profil Jana Klusáka, Maximum Hannig 2004 Zpráva pro akademii, Bertram a Mescalinda (hlavní role: Jaroslava Maxová, Jaroslav Březina, Roman Janál), Národní divadlo 2002 Obrazy z let šedesátých – skladby Jana Klusáka komponované v letech 1960–1965 a nahrané v letech 1963–1968, Maximum Hannig 2005 Stesk po Mozartovi, Maximum Hannig 2006 Mýty a mystéria, Maximum Hannig 2007 Invence, 2014

Filmové role výběr: O slavnosti a hostech (1966), Jan Němec Sedmikrásky (1966), Věra Chytilová Mučedníci lásky (1966), Jan Němec Valerie a týden divů (1970), Jaromil Jireš Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Jiří Menzel dokumenty: GEN: Jan Klusák (2002), Jan Němec Jan Klusák – Axis Temporum (2009), Dan Krameš

Divadelní role Divadlo Járy Cimrmana: Hospoda Na mýtince (1969) – hostinský Akt (1969) – Žíla Vražda v salonním coupé (1970) – továrník Meyer Němý Bobeš (1971) – lékař Cimrman v říši hudby (1973) – dirigent Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) – děd Vševěd

Odkazy

Literatura DOUCEK, P. B. (ed.): Být dobře skryt, sborník, Filmový klub při Filmcentru v Hradci Králové, Hradec Králové 2000, 104 s. POLEDŇÁK, I.: Vášeň rozumu, skladatel Jan Klusák – člověk, osobnost, tvůrce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2004, 414 s.

Externí odkazy

Czech Music Audio rozhovor

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé současné klasické hudby Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští skladatelé filmové hudby Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Absolventi Akademie múzických umění v Praze Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Herci Divadla Járy Cimrmana Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Narození 18. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži