thumb|Mapa členů (1920–1945) thumb|Jeden z otců organizace, Woodrow Wilson Společnost národů (zkratka SN, League of Nations, Société des Nations, ve starší české literatuře Svaz národů) byla v letech 1920–1946 mezinárodní organizace, první globální organizace s cílem udržení světového míru. Po druhé světové válce ji nahradila Organizace spojených národů (OSN).
Společnost národů byla založena v roce 1920 po skončení první světové války na základě výsledků pařížské mírové konference jako reakce na masakry vojáků v zákopové válce. K iniciátorům patřily vítězné mocnosti první světové války, ale Spojené státy americké se členem SN nestaly. Organizace měla předcházet válkám na principu kolektivní bezpečnosti, omezení zbrojení a řešení mezinárodních konfliktů pomocí jednání a arbitráží. Dále měla organizace řešit sociální a lidskoprávní otázky jako např. světové zdraví nebo národnostní menšiny.
Společnost národů ve svém základním cíli selhala, když nedokázala zabránit eskalaci konfliktů do nové, ještě ničivější světové války a byla proto nahrazena novou organizací založenou v roce 1945. Nastavila však nové způsoby přístupu k mezinárodním vztahům, odlišné od období 19. století. OSN převzala tento přístup a navazuje na činnost a instituce SN.
Historie organizace 28. června 1919 byla podepsána Versailleská mírová smlouva, čímž došlo k faktickému vytvoření Společnosti národů. Úkolem organizace byla poválečná demilitarizace, udržení světového míru, prevence před dalšími válečnými konflikty pomocí zásad kolektivní bezpečnosti a diplomatického vyjednávání. Těmito úkoly položila Společnost národů základ široké mezinárodní spolupráci. thumb|Zasedání v roce 1926 Iniciátory a zakládajícími zeměmi Společnosti národů byly vítězné státy Dohody (např. Spojené království, Francie) a jejich spojenci (např. Československo), původními členy z roku 1919 tedy bylo 26 států, dále čtyři britská dominia a Britská Indie (v rámci Commonwealthu). Za sídlo Společnosti byla zvolena švýcarská Ženeva, mezinárodní smírčí soud byl ustanoven v nizozemském Haagu. Jedním z hlavních iniciátorů vzniku Společnosti byl americký prezident Woodrow Wilson.
thumb|left|Palác národů v Ženevě, postaven jako sídlo Společnosti národů, dnes využíván Organizací spojených národů V roce 1920 vešel v účinnost základní dokument organizace, Pakt Společnosti národů, kterým se členské země zavazovaly k dodržování pravidel mezinárodní spolupráce a bezpečnosti, respektování mezinárodního práva a dalších závazků učiněných v rámci Společnosti národů. Pakt Společnosti národů nebyl ratifikován Kongresem USA, Spojené státy se tak přes velký vliv jejich prezidenta na vznik společnosti nikdy členy nestaly. Celkový počet členských zemí se od 20. let značně měnil. Roku 1926 se členem stalo Německo (vystoupilo roku 1933), Sovětský svaz byl přijat roku 1934 (jako jediná členská země byl vyloučen roku 1939). Ze Společnosti národů v roce 1933 vystoupilo Japonsko a roku 1937 Itálie.
Rozpory a zánik Přes značný vliv Francie a Británie ve Společnosti národů nebyla organizace schopna důrazně prosadit své cíle, naprosto neefektivní byla její činnost proti agresivním krokům fašistické vlády v Itálii (okupace Habeše, dnešní Etiopie), nacistické v Německu (účast ve španělské občanské válce, anšlus Rakouska, uzavření Mnichovské dohody), militaristické v Japonsku (okupace Mandžuska, válka v Číně) i komunistické v Sovětském svazu (zimní válka, zábor Pobaltí). Menší členské státy postrádaly významnější vliv na chod a rozhodování organizace, což způsobovalo napětí mezi nimi na jedné straně a Británií a Francií na straně druhé. Společnost národů tak v souvislosti s počátkem druhé světové války v letech 1939 a 1940 ztratila faktický význam. Formálně byla Společnost národů rozpuštěna v dubnu 1946. Vítězné státy druhé světové války se rozhodly některé struktury Společnosti národů transformovat do nově vzniklé Organizace spojených národů, která na činnost Společnosti národů přímo navázala.
Generální tajemník Generální tajemník Společnosti národů byl hlavním správním úředníkem a reprezentantem Společnosti národů, stál v čele její organizační struktury, sídlil v Ženevě. Tento post byl zřízen na základě Paktu Společnosti národů. De facto nástupnickou funkcí se stal generální tajemník OSN, v porovnání s ním byla ale hlava Společnosti národů vybíráná především z řad představitelů členských mocností.
Eric Drummond (1876–1951), ze Spojeného království, ve funkci 1. srpna 1920 – 2. července 1933 Joseph Avenol (1879–1952), z Francie, ve funkci 3. července 1933 – 31. srpna 1940 Seán Lester (1888–1959), z Irska, ve funkci 31. srpna 1940 – 18. dubna 1946
Zřízena a ukotvena v Paktu byla i funkce náměstka generálního tajemníka Společnosti národů, čili zástupce hlavy organizace. Dva náměstci se později stali přímo generálními tajemníky. Pozici postupně obsadili:
1920–1923 Jean Monnet (Francie), 1923–1933 Joseph Avenol (Francie), 1933–1936 Pablo de Azcárate (Španělsko), 1937–1940 Seán Lester (Irsko), Frank Walters (Spojené království).
Členské země Zakládající členové Argentina Austrálie Belgie Bolívie Brazílie, vystoupila 1926 Československo Čínská republika Dánsko Francie Guatemala, vystoupila 1936 Haiti, vystoupilo 1942 Honduras, vystoupil 1936 Chile, vystoupilo 1938 Indie Itálie, vystoupila 1937 Japonsko, vystoupilo 1933 Jihoafrická unie Kanada Kolumbie Království SHS Kuba Libérie Nizozemí Nový Zéland Nikaragua, vystoupila 1936 Norsko Panama Paraguay, vystoupila 1935 Persie Peru, vystoupilo 1939 Polsko Portugalsko Rumunsko, vystoupilo 1940 Řecko Siam Salvador, vystoupil 1937 Spojené království Španělsko, vystoupilo 1939 Švédsko Švýcarsko Uruguay Venezuela, vystoupila 1938 Členské země přijaté později Afghánistán, 1934 Albánie, 1920, vystoupila 1939 Bulharsko, 1920 Dominikánská republika, 1924 Egypt, 1937 Ekvádor, 1934 Estonsko, 1921 Etiopie, 1923 Finsko, 1920 Irák, 1932 Irsko, 1923 Kostarika, 1920, vystoupila 1925 Litva, 1921 Lotyšsko, 1921 Lucembursko, 1920 Maďarsko, 1922, vystoupilo 1939 Mexiko, 1931 Německo, 1926, vystoupilo 1933 Rakousko, 1920, vystoupilo 1938 Sovětský svaz, 1934, vyloučen 1939 Turecko, 1932
Zajímavosti Švýcarská poštovní správa pro potřeby ústředí organizace v Ženevě opatřila v letech 1922 až 1947 řadu emisí svých známek přetiskem ve znění SOCIÉTÉ DES NATIONS. Později byla znění přetisků měněna. Vydáno bylo 90 takto upravených známek. Do roku 1944 se známky pro sběratelské účely nesměly prodávat tzv. čisté, tedy neorazítkované.
Pro vyloučení Sovětského svazu hlasovalo pouze sedm zemí z patnáctičlenné nejvyšší Rady – Británie, Francie, Belgie, Dominikánská republika a tři země, kterým byl v předvečer zasedání účelově udělen status nestálých členů: Jihoafrická unie, Bolívie a Egypt.https://histdoc.net/history/tass.html
Odkazy Reference
Související články Organizace spojených národů
Externí odkazy
Kategorie:Zaniklé mezinárodní organizace Kategorie:Politické dějiny 20. století Kategorie:Důsledky první světové války Kategorie:Organizace založené roku 1919 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1946