Zámek Dub je dominantou vesnice Dub okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Stojí ve středu vesnice, jižně od nevelké návsi. Zámek je čtyřkřídlá jednopatrová novogotická budova s půdorysem protáhlého obdélníka. Uprostřed, na jih obráceného hlavního průčelí, stojí hodinová věž s vchodem pod sloupovou verandou. Stavba inspirovaná normanskou gotikou kombinuje cihelné tvarovky a terakotové články s hladce omítnutými plochami zdiva. Chráněn jako kulturní památka. Zámek je přístupný veřejnosti. Současnými majiteli zámku jsou Battagliové.

Historie První písemná zmínka o Dubu pochází z roku 1274 a nachází se v přídomku Jana z Dubu.

Na místě dnešního zámku stávala tvrz, pocházející zřejmě z předhusitské doby, jejíž zbytky se nacházejí ve zdivu střední části východního křídla zámku. Tvrz kolem roku 1500 přestavěl Beneš Dubský z Třebomyslic v pozdně gotickém stylu. Kolem roku 1533 prodali Dubští ves Mikuláši Budkovskému z Budkova, který jí již roku 1543 prodal Divišovi Boubínskému z Újezda, v rámci tohoto prodeje byla uvedena i tvrz, jde tak o její první písemnou zmínku.

Po roce 1570 Boubínští ves vyměnili s Vlachyněm Leskovcovem z Leskovce. V 90. letech 16. století se majitelem vsi stal Pavel Kavka z Říčan. Ten tvrz nechal na počátku 17. století přestavět na renesanční zámeček. Do značné míry zbořen byl západní, pozdně gotický palác, aby se tvrz rozšířila na jih a na západ a tím získala stavba relativně pravidelnou dispozici. Vznikl uzavřený čtyřkřídlý zámek s malým středním nádvořím, tj. stavba, která v této základní podobě přetrvala dodnes. Pavel Kavka se aktivně účastnil stavovského povstání a ves mu byla zabavena. Zámek však mohla vykoupit jeho manželka Anna z Hodějova.

Jejich dcera Anna se vdala za Diviše Markvarta z Hrádku. Markvartové panství v roce 1689 prodali Karlu Filipovi Buquoyovi. Buquoyové panství v roce 1720 prodali Janu Štěpánovi Rajskému z Dubnice, který ho však již v roce 1728 prodal Karlu Kajetánovi Buqouyovi. Buquoyové panství v roce 1741 prodali Janu Erasmovi Cukrovi z Tamfeldu. Ten však v roce 1781 zemřel bez mužského dědice, čímž jeho rod vymřel, a majitelem panství se tak stala jeho poslední manželka Markéta Malovcová z Malovic. Ta se téhož roku provdala za diplomata Jana Františka Linkera z Lützenwicku, ten panství v roce 1792 prodal Jáchymu Zádubskému ze Schönthalu.

Od Zádubského panství v roce 1799 koupil textilní podnikatel Jakub Veith, čímž se stal jeho prvním nešlechtickým majitelem. V roce 1810 panství koupil kutnohorský měšťan a voják Andreas Neuhold. V roce 1820 panství kupuje podnikatel Jan Nádherný, který byl v roce 1838 povýšen do šlechtického stavu. V roce 1839 panství prodal Mořici rytíři z Heniksteinu z původně židovského podnikatelského rodu. Ten zámek nechal v letech 1854 až 1860 rozsáhle a nákladně přestavět, zámek tak na základě projektu Josefa Niklase získal dnešní novogotickou podobu. Spolu s přestavbou vznikl také zámecký anglický park. Přestavbou i nákladným životem se však Mořic zadlužil a v roce 1865 zámek a velkostatek prodal pražskému podnikateli Josefovi Odkolkovi.

V roce 1872 zámek a zadlužený velkostatek koupil Josef Lippmann rytíř z Bissingenu, již o rok později je prodal jednomu z největších věřitelů, hypoteční bance Crédit fonciér für das Königreich Böhmen. V roce 1878 statek se zámkem koupil Gustav rytíř Schlesinger, v roce 1882 pak lékař Emil Bellot. Po jeho smrti v roce 1886 velkostatek se zámkem zdědila jeho nezletilá dcera Alina, za kterou majetek spravovala její matka Anna. Ta si v roce 1902 na východním konci parku nechala postavit vilu v novobarokním slohu. Alina se v roce 1892 vdala za Rudolfa Bambergera. V roce 1917 velkostatek a zámek koupil Josef Bromovský, syn Josefa Bromovského. V roce 1929 byl zámek elektrifikován, po únoru 1948 byl velkostatek i zámek rodině Broumovských zabaven.

Vnitřní vybavení zámku bylo odvezeno jinam, zničeno nebo rozkradeno. V roce 1951 zámek převzal podnik Československé státní statky. V zámku se později usadila Zemědělská technická škola, později Střední odborné učiliště zemědělské. Interiér zámku byl hrubě narušen úpravami pro školský provoz, velký sál byl přestavěn na tělocvičnu, ze zámeckých pokojů se staly třídy nebo pokoje pro ubytované žáky. Budově se však alespoň dostalo základní údržby a jako obydlená chátrala pomaleji.

V roce 1993 zámek zrestituovali potomci rodiny Bromovských, o majetek se začal starat Jiří Bromovský. V roce 1995 byla ze zámku vystěhována zemědělská škola. Bromovský si nechal opravit vilu na východním konci parku. Zámek v roce 1998 prodal stavebnímu inženýrovi Jaroslavu Janouškovi, v roce 2003 pak i hospodářský dvůr.

Nový majitel začal zámek pomalu rekonstruovat, zbavit ho necitlivých úprav z 20. století a navrátit mu podobu novogotického zámku. Jeho syna Daniela adoptovala Blanka Marie Battagliová, sestra Christiana Battaglii, a rodina následně přejala její jméno.

Zámek v kultuře Na zámku se odehrává děj románu Tiché vody od Bohumila Havlasy.

Okolí zámku Zámecký komplex je obehnán vysokou kamennou zdí. Kromě zámků jsou komplexu hospodářské budovy (včetně bývalého populžního dvora, který je rozsáhlejší, než samotný zámek), malé obytné domky, rozsáhlý anglický park a honosná novobarokní vila. Park a vilu vlastní potomci rodiny Bromovských.

Reference

Literatura

Jaroslava Pixová, Zámečky a tvrze jižních Čech, aneb jak se na nich žije dnes Marie Pavlátová, Marek Ehrlich, Zahrady a parky jižních Čech Pavel Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků F. Kašička, B. Nechvátal, Tvrze a hrádky na Prachaticku P. Koblasa, D. Kovář, Panská sídla jižních Čech Jiří Kuthan, Aristokratická sídla období klasicismu

Externí odkazy

Zámek v Dubu u Prachatic se znova zaskvěl v celé své kráse – článek na Propamatky (2012)

Kategorie:Novogotické zámky v okrese Prachatice Kategorie:Kulturní památky v okrese Prachatice Kategorie:Dub (okres Prachatice)