Zástupci skupiny Plesiosauroidea neboli plesiosauroidi („blízcí ještěrům“) byli primárně draví druhohorní mořští plazi. Patří k dobře známým druhohorním obratlovcům a někdy bývají nesprávně řazeni mezi dinosaury, ačkoliv jim nebyli blízce příbuzní.Bernard, A.; et al. (2010). Warm-blooded marine reptiles at the time of the dinosaurs. Science. 328 (5984): 1379–1382. doi: 10.1126/science.1187443
Charakteristika Běžní plesiosauři měli poměrně široká hydrodynamicky tvarovaná těla, krátkou ocasní část těla, dva páry dlouhých a silných ploutví, delší nebo i velmi dlouhý krk a malou hlavu (pliosauři měli naopak velkou hlavu a masivní krk). Jednalo se o velké až obří tvory, někteří dosahovali délky přes 12 metrů.McHenry, Colin R. (2009). Devourer of Gods: The palaeoecology of the Cretaceous pliosaur Kronosaurus queenslandicus. The University of Newcastle, N.S.W. Australia, Web. Přežití katastrofy na konci triasu jim umožnila stavba jejich těla, s mnoha adaptacemi na život v mořích a otevřeném oceánu.Wintrich, T.; et al. (2017). A Triassic plesiosaurian skeleton and bone histology inform on evolution of a unique body plan. Science Advances. 3(12): e1701144.
Objevují se v období pozdního triasu asi před 210 miliony let, jejich největší rozvoj následuje v období jury a přežívají až do samotného konce druhohor v závěru křídy (před 66 miliony let).Ketchum, H. F.; Benson, R. B. J. (2010). Global interrelationships of Plesiosauria (Reptilia, Sauropterygia) and the pivotal role of taxon sampling in determining the outcome of phylogenetic analyses. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society. 85 (2): 361–392.
Historie První nákres obratlů plesiosaura byl pořízen již v roce 1605.Verstegan, R. (1605). A restitution of decayed intelligence or Nationum Origo, R. Bruney, Antwerpen. Pro vědu však byly poprvé objeveny u pobřeží jižní Anglie (lokalita Lyme Regis u Dorsetu) počátkem 19. století. Objevitelkou první fosilie plesiosaura (genoholotyp Plesiosaurus dolichodeirus) byla kolem roku 1810 tehdy teprve jedenáctiletá amatérská sběratelka zkamenělin Mary Anningová (1799–1847).https://www.atlasobscura.com/places/mary-annings-plesiosaur Tento plaz byl pak vědecky pojmenován v roce 1821.De la Beche, H. T.; Conybeare, W. D. (1821). Notice of the discovery of a new animal, forming a link between the Ichthyosaurus and crocodile, together with general remarks on the osteology of Ichthyosaurus. Transactions of the Geological Society of London. 5: 559–594. V roce 1816 byly objeveny fosilie plesiosaura přírodovědcem Charlesem de Gervillem také na území Francie.Brignon, A. (2019). Charles de Gerville et les premiers restes de Plesiosauria signalés dans le Jurassique inférieur de France (Hettangien, région de Valognes, Manche) [Charles de Gerville and the first remains of Plesiosauria reported in the Lower Jurassic of France (Hettangian, Valognes region, Manche department)]. Comptes Rendus Palevol. doi: https://doi.org/10.1016/j.crpv.2018.12.001
V Čechách Na území České republiky bylo učiněno již několik fosilních objevů křídových plesiosaurů (poprvé již k roku 1855)Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 160-165), mezi nimi jde například o svrchnokřídový druh Polyptychodon interruptus (Owen, 1841; dnes klasifikovaný jako nomen dubiumMadzia D. (2016). A reappraisal of Polyptychodon (Plesiosauria) from the Cretaceous of England. PeerJ 4:e1998 https://doi.org/10.7717/peerj.1998). Nejznámější objev tohoto pliosaurida pochází z lokality Bílá Hora v Praze..
Mezi "klasické", dlouhokrké plesiosaury z čeledi Elasmosauridae, objevené na našem území, patřil druh Cimoliasaurus teplicensis, popsaný od obce Hudcov v severozápadních Čechách roku 1906 profesorem Antonínem Fričem. Ve skutečnosti se ale téměř s jistotou nejednalo o zástupce stejného rodu, jako byl severoamerický Cimoliasaurus. O tomto objevu však zatím nemáme dostatek detailnějších informací.
Taxonomie Podle studií O'Keefe, 2001 a Druckenmiller & Russell, 2008.
Řád Plesiosauria Simosaurus Čeleď Cymatosauridae Čeleď Pistosauridae Podřád Plesiosauroidea Plesiopterys Thalassiodracon? Čeleď Elasmosauridae Čeleď Plesiosauridae Nadčeleď Cryptoclidoidea Čeleď Cimoliasauridae Čeleď Cryptoclididae Podřád Pliosauroidea Eurycleidus Macroplata Rhomaleosaurus Čeleď Pliosauridae Čeleď Polycotylidae?
Odkazy
Reference
Literatura O'Keefe, F. R. (2001). A cladistic analysis and taxonomic revision of the Plesiosauria (Reptilia: Sauropterygia); Acta Zool. Fennica 213: 1–63 Tutin, S., Butler, R. (2017). The completeness of the fossil record of plesiosaurs, marine reptiles from the Mesozoic. Acta Palaeontologica Polonica. doi: 10.4202/app.00355.2017 Muscutt, Luke Edward (2017). The hydrodynamics of plesiosaurs. University of Southampton, Doctoral Thesis, 185pp. F. R. O’Keefe, P. M. Sander, T. Wintrich & S. Werning (2019). Ontogeny of Polycotylid Long Bone Microanatomy and Histology. Integrative Organismal Biology 1(1): oby007. doi: https://doi.org/10.1093/iob/oby007 Pernille V. Troelse, David M. Wilkinson, Mehdi Seddighi, David R. Allanson & Peter L. Falkingham (2019). Functional morphology and hydrodynamics of plesiosaur necks: Does size matter? Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1594850. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1594850 Rémi Allemand, Alexandra Houssaye, Nathalie Bardet & Peggy Vincent (2019). Endocranial anatomy of plesiosaurians (Reptilia, Plesiosauria) from the Late Cretaceous (Turonian) of Goulmima (Southern Morocco). Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1595636. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1595636 Sven Sachs, Daniel Madzia, Tobias Püttmann & Benjamin P. Kear (2020). Enigmatic plesiosaur vertebral remains from the middle Turonian of Germany. Cretaceous Research, Article 104406. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104406 Daniel Madzia & Andrea Cau (2020). Estimating the evolutionary rates in mosasauroids and plesiosaurs: discussion of niche occupation in Late Cretaceous seas. PeerJ, 8:e8941. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.8941 Valentin Fischer, Jamie A. MacLaren, Laura C. Soul, Rebecca F. Bennion, Patrick S. Druckenmiller & Roger B. J. Benson (2020). The macroevolutionary landscape of short-necked plesiosaurians. Scientific Reports. 10, Article number: 16434. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-73413-5
Externí odkazy Článek o významu plesiosauřího dlouhého krku na webu Earth Archives Článek o českém plesiosaurovi od Teplic
Kategorie:Vyhynulí plazi Kategorie:Organismy žijící v triasu Kategorie:Organismy žijící v juře Kategorie:Organismy žijící v křídě Kategorie:Sauropterygia