Eufrosyné ( – Eufrosyné) je v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (ovšem podle jiné verze boha slunce Hélia a najády Aigly.
Je jednou z Charitek, jsou to bohyně půvabu a krásy.
Nejznámější jsou tři: Aglaia je nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že je Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Je také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy. Thaleia – „Kvetoucí“, je bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“
Méně známé jsou další jejich sestry Charis, Pásithea, Kléta, Faenna, Thalló, Auxó a Hégemoné.
Charitky jsou půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytují mnohá dobrodiní. Téměř vždy jsou ve společnosti jiných bohů, Oohraňují průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbají o krásu umění. Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto krásnou symbolikou: vždy ve trojici – jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit) drží se vždy za ruce – dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky vyjadřují radost – tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá jsou mladé – vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout mají průsvitné roucho – dobrodiní se nebojí pohledu
Odraz v umění Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl – sochách, reliéfech, vázových malbách: sousoší Tři Grácie je římská práce z 3. až 2. stol. př. n. l.), je ve Vatikánském muzeu a v pařížském Louvru další sousoší stálo u vchodu k Athénské Akropoli, podle Pausania prý bylo dílem filosofa Sokrata, který byl původním povoláním sochař; bohužel se nedochovalo
Externí odkazy
Literatura Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Kategorie:Řečtí bohové