Barbora Chalupová (* 30. března 1993 Praha) je česká filmová režisérka a scenáristka, autorka především dokumentárních filmů. Ve své tvorbě se často zaměřuje se kontroverzní témata veřejného prostoru. Proslavila se především dokumentem V síti (2020) mapujícím sexuální predátory.
Studium a tvorba V letech 2014-2021 studovala Barbora Chalupová na pražské FAMU v oboru dokumentární tvorby. Již během studií se díky svým filmům dostala do povědomí divácké veřejnosti. Hned v prvním ročníku se představila snímkem Ďakujem ti, melónik (2014), který byl uveden na Edinburgh International Film Festival a na festivalu krátkých filmů iShorts. S tématem osobní a netradiční zkušenosti jednotlivců a jejich vztahu k duchovním praktikám se mladá autorka dostala do užšího výběru na Cenu Magnesia za Nejlepší studentský film. Úspěch sklidil i další snímek, který Barbora Chalupová vytvořila v rámci studentských klauzur, Do zbraně (2016). Byl uveden na filmových festivalech, konkrétně v soutěžních sekcích festivalu Jeden svět a MFDF Jihlava, a byl nominován na Cenu Pavla Kouteckého, prestižní ocenění pro začínající dokumentaristy. Dokument předkládá odpovědi na otázky, jaké jsou u nás možnosti pořídit si nelegální zbraň a jaké impulzy vyvolávají ve společnosti tendence si zbraň či zbrojní průkaz opatřit. Následujícím dílem Teorie rovnosti (2017) přibližujícím současný stav rovnosti postavení a šancí žen a mužů v České republice se Barbora Chalupová ponořila do aktuální společenské tematiky, která v její tvorbě tvoří konstantní linku. Film v rámci sledování feministických spolků odhaluje zákulisí jejich aktivismu a zkoumá, proč se staly terčem nenávisti. Diváci jej mohli zhlédnout v rámci Českého žurnálu, cyklu České televize představujícího autorské dokumenty kriticky nahlížející na důležité události Česka. Fenoménu plochozemského hnutí věnovala režisérka prostor ve svém experimentálním snímku Na okraji (2018), který byl rovněž zařazen do užšího výběru na cenu za Nejlepší studentský film v rámci Ceny Magnesia. Následně Chalupová vytvořila dokumentární film Reality (2019), který reflektuje krizi bydlení, přičemž zobrazuje možnosti a obtíže, s nimiž se potýkají především mladí lidé snažící se osamostatnit a získat vlastní bydlení v Česku. Premiéra snímku proběhla v rámci projekce festivalu Jeden svět.
Dosud nejspíš největší zlom v kariéře Barboře Chalupové nastal v roce 2020 při uvedení dokumentu V síti. Snímek ve spolupráci s režisérem Vítem Klusákem vznikl na základě rešerše alarmujících statistik o zneužívání dětí na internetu. Film využívá inscenovaný dokumentární postup, kdy plnoleté herečky v rolích nezletilých dívek komunikují s muži, kteří je kontaktují online, přičemž část natáčení probíhala v ateliéru s realisticky vytvořenými dětskými pokoji. Snímek poukazuje na šíři sociálního a věkového spektra mužů, kteří děti na internetu oslovují, a narušuje zjednodušené představy o podobě sexuálních predátorů. Upozorňuje na snadnou manipulovatelnost dětí v online prostředí, nedostatečnou informovanost rodičů o fungování sociálních sítí a potřebu prevence a otevřené komunikace v rodinách. Film je koncipován jako společenská výpověď, která oslovuje děti, rodiče i dospělé, kteří se v podobném chování sami rozpoznávají, a nabízí možnosti odborné pomoci. Projekt se setkal s výraznou společenskou odezvou a byl doprovázen preventivní kampaní. Na Cenách české filmové kritiky snímek získal ocenění Nejlepší dokumentární film a na Českém lvu zvítězil v kategorii Nejlepší režie a Cena filmových fanoušků.
Dalšímu silnému společenskému tématu se Chalupová věnovala v dokumentu Zákon lásky (2021). Impulzem k jeho vzniku se stalo setkání autorky s aktivisty za práva stejnopohlavních párů, kteří ji oslovili na ulici a upozornili na rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím, jež byly v české společnosti často přehlíženy. Snímek tak mapuje několik let trvající legislativní proces směřující k uzákonění manželství pro všechny v České republice. Prostřednictvím observační metody sleduje nejen osobní příběhy lidí, jichž se návrh zákona přímo dotýká, ale především samotnou cestu zákona Poslaneckou sněmovnou. Poukazuje na nerovné právní postavení stejnopohlavních párů, zejména v oblasti rodičovství a právní ochrany rodiny. Dokument reflektuje širší společenskou debatu o rovnosti a lidských právech a zachycuje pro českou společnost polarizační téma.
Dokumentární film Virtuální přítelkyně (2025) se věnuje fenoménu platformy OnlyFans a proměnám intimity a partnerských vztahů při práci v tomto digitálním prostředí. Prostřednictvím výpovědí žen, které si tvorbou erotického obsahu na této platformě vydělávají, případně chtějí vydělávat, jejich partnerů i zákazníků film zkoumá, proč stále více lidí upřednostňuje bezpečný online vztah před komplikovanějšími vztahy reálnými. Zachycuje každodenní fungování práce na OnlyFans, její dopad na osobní a rodinné vztahy i proměnu identity v online prostoru. V dokumentu se Barbora Chalupová vyhýbá moralizujícímu pohledu a soustředí se na komplexní zobrazení důsledků tohoto typu digitální práce, a to jak pro samotné tvůrce obsahu, tak pro jejich publikum. Film vznikal observační metodou s důrazem na transparentní komunikaci s protagonistkami a respektování jejich osobních hranic. Na MFDF Jihlava zvítězil v kategoriích Opus Bonum: Nejlepší mezinárodní dokumentární film a Česká radost: Nejlepší český dokumentární film.
Ve své tvorbě Barbora Chalupová zdůrazňuje, že ji neurčuje konkrétní filmový žánr, ale především téma, které zpracovává. Dokumentární forma pro ni dosud představovala přirozený prostředek vyjádření, nikoli předem zvolený cíl, a sama se dlouhodobě snaží o formálně výtvarné pojetí, které se vyhýbá čistě reportážnímu stylu. Chalupová se soustavně věnuje aktuálním společenským tématům, zejména otázkám lidských práv, rovnosti, svobody názoru a krize důvěry v informační zdroje v současné společnosti. Zajímá ji motivace jednotlivců, kteří se ocitají na okraji hlavního společenského proudu, a jejich způsoby hledání pravdy či spravedlnosti.
Pedagogická činnost Mimo samotnou filmovou tvorbu se Barbora Chalupová věnuje i její výuce na pražské FAMU na katedře dokumentární tvorby. Vedla též vzdělávací workshopy pro učitele, kde se jim snažila představit právě filmové médium jako vhodné pro zapojení při běžné výuce.
Bibliografie Ďakujem ti, melónik (2014) Do zbraně (2016) Teorie rovnosti (2017) Na okraji (2018) Letopis Lubora Dohnala (2018) Reality (2019) V síti (2020) Zákon lásky (2021) Konec světa (2021) Cos spiro (2022) V exekuci (2023) Dětský hazard (2024) Virtuální přítelkyně (2025) Po nás potopa nebude (2025)
Reference
Kategorie:Absolventi FAMU Kategorie:Narození v roce 1993 Kategorie:Narození 30. března Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Režisérky Kategorie:Dokumentaristky Kategorie:Scenáristky Kategorie:Držitelé Českého lva za nejlepší dokumentární film Kategorie:Držitelé Českého lva za nejlepší film