Ondřej Fibich (* 27. ledna 1954 Praha) je český básník, šumavský regionalista a vydavatel díla Karla Klostermanna. V mládí byl sportovcem (fotbalovým brankářem v pražské Dukle, kde „kryl záda“ Ivo Ivu Viktorovi), posléze disidentem, autorem, editorem či (od roku 1971) vydavatelem samizdatových publikací a antologií v Praze a – po svém přestěhování – v Pošumaví (časopis DRU, edice Cor cordium a Setba samot, celkově vydáno cca 80 titulů). Od roku 1990 oficiálně vydal celou řadu básnických sbírek, souborů krajových pověstí, vlastivědných publikacích o Pošumaví a knih pro děti. Básně publikoval i v Německu, Nizozemsku, Polsku a Francii. Napsal také řadu textů pro hudbu od populární (Marta Kubišová) po folk (Petr Lutka); k těm nejzajímavějším patří básnický doprovod „konceptuálních“ alb / folkrockových oratorií Královna severních záseků a Poslední večeře podle Leonarda. Vedle řady manuálních profesí (za normalizace) pracoval jako nakladatel, editor, knihkupec a antikvář. Člen Společenství bardů.
Život
Mládí Jeho matka pocházela z Moravy (Bítov, rodina pana řídícího později vystřídá celou řadu míst: Slavonice, Staré Hobzí, Stonařov, Jemnice – na jednom z nich zachrání zpola utopené dívce / budoucí Fibichově matce život básník a kněz Jakub Deml), otcův (proletářský) rod z Kutné Hory. Fibichův otec byl dlouho přesvědčeným komunistou, v 60. letech docentem na FF UK v Praze a zakladatelem naší politologie. Po srpnu 1968 se rodina uchýlila do Rakouska (Vídně), odkud se v roce 1969 vrací. Od roku 1969 a otcova vyloučení ze strany jsou oba rodiče nuceni vykonávat manuální profese. Ondřej Fibich se narodil 27. ledna 1954 na Křižíkově ulici v pražském Karlíně, později se s rodiči přestěhoval do (tehdy venkovské) Liboce (ulice s příznačným názvem Na Okraji). Zde chodí na základní školu a začíná se věnovat sportu – zejména fotbalu (jako brankář mládežnických oddílů pražské Dukly). Rodinné prostředí formuje jeho vztah k umění: blízkým Fibichovým příbuzným je básník Vítězslav Nezval, Fibichův otec se přátelí s celou řadou básníků a výtvarníků, matka měla kromě poezie blízko také k divadlu. První Fibichovy básnické pokusy spadají do časů středoškolských studií (s pomocí tamního ředitele je syn z politicky perzekvované rodiny přijat na gymnázium ve Vysočanech). Po ukončení gymnázia vystudoval F. nástavbu střední školy knihovnické.
Normalizace První Fibichovy oficiálně prezentované práce jsou jak samizdatové opusy – zejména básně, překlady a texty o literatuře – psané do „legendárního samizdatového časopisu DRU“, tak texty pro děti -uveřejňované také oficiálně, např. v Mateřídoušce. Delší opus s křesťanskou symbolikou (Vánoční suita) byl dokonce na počátku normalizace realizován v pražské Viole (režie Jiřina Steimarová, recitace Milena Steinmasslová, hudební doprovod skupina Lesika Hajdovského). Fibicha postupně formují setkání s výraznými (oficiálním režimem spíše trpěnými) tvůrci jako Jaroslav Seifert a Vladimír Holan; fotograf Josef Sudek či rodinný přítel Jiří Trnka. K jeho dalším přátelům a známým patří například Leo Pavlát nebo Josef Spěváček alias Joe Indian (jeden z předobrazů Spielbergova Indiany Jonese). V disentu – na vydávání samizdatových publikací se podílí od roku 1971 – se seznamuje s osobnostmi jako Bedřich Fučík nebo Marta Kubišová, spolupracuje se Zdeňkem Urbánkem a Petrem Pospíchalem, po odchodu z Prahy do Pošumaví (v Jemnici u Radomyšle vydává samizdatovou edici Cor cordium, další jím vedená edice nese mluvící název Setba samot) s Bohumírem Lifkou a Františkem Danielem Merthem, s dalšími představiteli naší nezávislé kultury pak při pořádání souboru Básníci a samotáři (jejž připravil společně s Jiřím Brixim). Do roku 1989 pracuje až na výjimky (v čase kolem Charty 77 prodává v antikvariátu ve Skořepce) jako dělník v Praze (např. ve slévárně), České Kamenici (papírna) a konečně na českém jihu (při vykládání vagónů nebo v kravíně). Píše písňové texty, básně a publicistiku. V roce 1984 se nechal pokřtít. Po určitou dobu – 1996 – 2001 – byl členem Suverénního řádů Maltézských rytířů. Podepsal několik petic za propuštění Václava Havla z vězení a koncem 80. let i Několik vět. Knižně mu až do roku 1990 žádná oficiální publikace nevyšla.
Aktivity po roce 1989 Nadále pobývá na různých místech Pošumaví (Jemnice u Radomyšle, Strakonice). (Dlužno podotknout, že tento kraj učaroval v časech normalizačních a časně popřevratových také dalším básníkům / příchozím zdaleka: například Jiřímu Staňkovi nebo Romanu Szpukovi.) Věnuje se tamním lidovým pověstem, které sbírá a upravuje, dějinám tamního kraje – a přítomnosti řádu johanitů v něm. Řadu jím připravených, sepsaných či vydaných textů bychom mohli pokládat za vlastivědné práce v širším slova smyslu (mísící pojednání o přírodě a tradicích s emocionálně a esteticky odbarveným výkladem dějinného vývoje stejně jako vlastními či cizími texty umělého nebo lidového původu; diachronní podání mnohovrstevných faktů se proměňuje v synchronně působící hlubinnou ekologii – po vzoru Václava Vokolka). K vrcholům této linie Fibichovy tvorby patří Nebe studánek I – III (s podtitulem Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech; 2009 – 2014). Na Strakonickém hradě provozuje knihkupectví a antikvariát; celou řadu knih svých i cizích vydává ve vlastním nakladatelství (Nakladatelství Hrad) – k nejvýznamnějším patří čtyřsvazkové Klostermannovy Vzpomínky na Šumavu (I – IV; 2006 – 2018), edice židovských pověstí z kraje mezi Českými Budějovicemi a Domažlicemi Moudrý rabi z Rabí (2017) nebo z prvorepublikových materiálů těžící Nejúplnější místopisný slovník staré Šumavy (2009; jehož byl vedoucím redaktorem i hlavním autorem). Zapomenuta by neměla být ani Fibichova spoluúčast na zpřítomnění jedné z nejvýznamnějších osobností lidové architektury na jihu Čech Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura (2015; dalšími autory publikace jsou Pavel Hájek, Jan Müller, Ivana Řandová, Jana Štorková a Karel Skalický; knihu vydal Národní památkový ústav). Přes tyto mnohostranné aktivity je Ondřej Fibich především básníkem, autorem nyní už oficiálně vydávaných sbírek. A také textařem; na hudebních nosičích od 90. let XX. století do současnosti prezentovaná díla však obsahují řadu textů, jejichž zárodečná podoba vznikala ve spolupráci s osobnostmi naší nezávislé hudební scény již od let sedmdesátých. V téže době vznikaly i první Fibichovy texty pro dětského čtenáře; také ty se svého knižního vydání dočkaly až po listopadu.
V současnosti žije na Šumavě (Stachy, Horská Kvilda) a omezuje či spíše koncentruje své aktivity na vydávání vlastních knižních publikací – v témže žánrovém rozpětí jako v předchozím období.
Literární textařské, editorské a vydavatelské dílo Významná díla: Básníci a samotáři (samizdatová antologie; 1980; s Jiřím Brixim), Země Jana Křtitele (první oficiálně vydaná sbírka; 1990), Upoutat mračna (básnický obraz Sidonie Nádherné; 2016), V slámě spí (texty vánočních písní, 1995), Rytíři svatého Jana (eseje o smyslu dějin, 2004), Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček (tvorba pro děti; 2016), Nebe studánek I – III (Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech; vlastivědná publikace; 2009 – 2014).
Počátky tvorby (do roku 1989) S výjimkou časopiseckých otisků básní pro děti (Mateřídouška) – které zde nejsou uvedeny – jde o vesměs o tvorbu samizdatovou či rukopisnou.
Balada holandská – poema, 1971, samizdat Golem – rukopis sbírky básní, 1976, zabaveno StB Stance – sbírka básní, 1978, samizdat Jezero – poema, 1979, samizdat
Literární tvorba po roce 1989 Země Jana Křtitele – sbírka básní, Kruh a Fokus, edice KDM, Kostelec nad Černými lesy 1990: Fibichova zralá oficiální básnická prvotina (rozkročená mezi tvorbou Bohuslava Reynka a Františka Daniela Mertha) obsahuje texty z let 1979 – 1988. Stručný, přesně a ostře rytmovaný text ústí pointou k duchovnímu přesahu za hranici v předmětném světě viditelného. Podoby soumraku – sbírka básní, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995: Rytmické a veršové rozvolnění vede spíše k myšlenkové koncentraci (jíž prospívá také oproštění textu od emblematické zdobnost) a ku zvýraznění křesťanského hodnotového rámce, do nějž je veršová osnova vpletena. Čtyři rytíři – legendy a pověsti kraje prácheňského, Setkání, České Budějovice 1997: Soubor z lidové slovesnosti prácheňského úkraji čerpajících, jemně ovšem aktualizovaných (vizme jen titulní, prorocké síly nabývající text) legend a pověstí určených dětskému i dospělému čtenáři. Na půvabu dodávají knize kongeniální ilustrace Zdirada J. K. Čecha. Pasovské elegie/Passauer Elegien – sbírka básní (do němčiny přeložil Harald Grill), Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1998: Česko – německé vydání útlé Fibichovy sbírky zvýrazňující společné kulturní a dějinné zázemí obou národů a kultur. Tři básníci - (spolu s Jiřím Staňkem a Martinem Gregorou) (troj)sbírka básní a písňových textů, Artefact, Praha 1998. Topografie – sbírka básní, Nakladatelství Petrov, Brno 2001: Hlubinné ohledávání vnějších i vnitřních krajin. Kniha poutníků – sbírka básní, Triton, Praha 2002: Kniha o hledání; a hledačství těch, kteří se ze sebe vydali na cestu za sebe, aby nalezli věci nad sebou. Básnický experiment ražby až rotreklovské pojí se s vypětím existenciálním. Pohanský les – sbírka básní, BBart, Praha 2002: „Básnické tresti šumavského mikrokosmu se všemi historickými, národními, jazykovými a přírodními osobitostmi.“ (Jan Šulc) Dudáci v pověstech a na starých pohlednicích: dudáci na Strakonicku – edice Cor cordium, Strakonice 2002: Pověsti a písně. Písecká strašidla, aneb, Čertovy obrázky: pověsti z města a okolí – Praam, Písek 2002 Rytíři svatého Jana (aneb duše jihočeské krajiny kolem Radomyšle) – eseje o smyslu dějin, Praam, Písek 2004: Esejistické dílo vznikající postupně už od roku 1979. Fibich v něm zdůrazňuje propojení světa předmětného se světem duchovním, osudů daného kraje, maltézského řádu a zde žijících lidí. Předjímá tím pozdější snažení např. Václava Cílka či J. Sádla. Prácheňský poklad I – IV – sbírka krajových pověstí, Nakladatelství Hrad, Strakonice 2006 – 11: Čtyřsvazkový soubor krajových pověstí; určený opět dětskému i dospělému čtenáři. Ten dětský ocení na často minimální ploše uplatněné stylistické mistrovství a smysl pro humor, dospělý zase Fibichovu snahu jen minimálně upravovat původní (lidové) podání. Nebe studánek I – III – Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a Jihozápadních Čech, Nakladatelství Hrad, Strakonice 2009 – 14. Co vyprávěla řeka Volyňka: s pověstmi od Bohumilic k Volyni – Nakladatelství Hrad, Strakonice 2010. Soubor krajových pověstí s fotografiemi Ivany Řandové. Pověsti královského města Písku – Nakladatelství Hrad, Strakonice 2010. Sbírka místních pověstí s ilustracemi Zdirada Čecha. Staré pověsti vimperské; Čarovná ves Štítkov: pověsti zpod Svatomáří - Nakladatelství Hrad, Strakonice 2010. Další z Fibichových souborů místních a krajových pověst; přičemž Fibich pracuje (a to také jinde) jak s látkou původně českou, tak i s tou původně německou. S fotografiemi Ivany Řandové a ilustracemi Zdirada Čecha. Příběhy ze Zlaté stezky: pověsti z Prachatic a okolí – Nakladatelství Hrad, Strakonice 2011. Sbírka místních a krajových pověstí s fotografiemi Ivany Řandové. Okřesáno tmou – sbírka básní, Art et Fact, Strakonice 2011: První oddíl je věnován krajině kolem Radomyšle, druhý zejména přítomným i dávným duchovním přátelstvím (Sudek, Seifert, Merth, Brodskij). Co vyprávěl Slavník - AgAkcent pro zájmové sdružení Slavník, Klatovy 2012: Soubor pověstí vážících se k vrchu Slavník v Pačejovské pahorkatině u Horažďovic. S fotografiemi Ivany Řandové. Šumavské pohádky a říkadla – Nakladatelství Hrad, Strakonice 2012: Z pokladnice místního folkóru čerpající knížka; určená tentokráte především dětskému čtenáři.