Gerhard Berger (* 27. srpna 1959, Wörgl) je bývalý rakouský pilot Formule 1. Býval také 50% vlastníkem stáje Scuderia Toro Rosso, podíl ale prodal zpět majiteli Dietrichu Mateschitzovi v listopadu 2008.

Berger odjel ve Formuli 1 14 sezón, dvakrát skončil na 3. místě v poháru jezdců. Během kariéry vyhrál 10 závodů Grand Prix, získal 48 pódií, 12 pole position a 21 nejrychlejších kol (o 2 více než jeho bývalý týmový kolega, rival a přítel Ayrton Senna). Se svými 210 starty patří k nejzkušenějším jezdcům v celé historii Formule 1. Vedl v 33 ze 210 závodů a z 95 odstoupil. Drží také zajímavý rekord, vybojoval totiž první a o 11 let později poslední vítězství pro tým Benetton. Berger byl známý svým smyslem pro humor a agresivním jezdeckým stylem.

Počátky kariéry náhled|vlevo|Berger ve voze Benetton při Grand Prix USA 1986. Gerhard Berger se narodil ve městě Wörgl, v Rakousku. Jeho otec Hans pracoval ve své nákladní společnosti, kde před svou profesionální kariérou pracoval i Gerhard. Berger se stal několikanásobným vítězem v Evropské Formuli 3, z ní poté v roce 1984 putoval do Formule 1, kde začínal v týmu ATS.

Formule 1

1984: ATS Berger nahradil v 4 závodech sezóny 1984 v kokpitu ATS Manfreda Winkelhocka. Tým byl ale podprůměrný a po konci sezóny se rozpadl. Berger ale přesto zajel v Itálii 6. místo, body však nedostal, tým ATS mohl mít jen jednu přihlášku a jeden vůz. Přihlášen byl původně Winkelhock a Berger ho poté nahradil, ztratil však možnost bodovat. Krátce po svém vstupu do Formule 1, měl Berger vážnou dopravní nehodu. Týden po konci sezóny 1984 jel domů ve svém BMW 323i skrze kopce nad městem Salcburk. Jiný řidič do něj zezadu narazil a Berger se začal řítit z útesu. Berger měl štěstí, že nebyl připoután, jelikož tak proletěl zadním sklem svého vozu. Další štěstí bylo, že v prvním autě jež projíždělo okolo seděli dva lidé, kteří se specializovali na zranění zad. Doktoři zjistili rozsah zranění (zlomený krk a několik polámaných kostí v zádech) a postarali se o to, aby se nehýbal (v té chvíli byla šance na přežití pouhá 2%). Následovala nutná operace a pobyt v nemocnici v Innsbrucku. Ze svých zranění se plně zotavil a hned po několika týdnech z nemocnice odešel.

1985: Arrows První kompletní sezónu absolvoval v roce 1985 v týmu Arrows. Berger a jeho týmový kolega Thierry Boutsen dopláceli na vůz Arrows A8, jehož šasi rozhodně nebylo nejlepší a neumožňovalo využívat potenciál motoru BMW M12. Berger vybojoval 3 body až v posledních dvou závodech sezóny (Jižní Afrika a Austrálie) a v celkovém hodnocení byl na 20. pozici.

1986: Benetton Až v roce 1986 a v týmu Benetton se jeho kariéra naplno rozjela. Konečně seděl v dobrém voze, který mu umožnil využít jeho talent a také turbo motor BMW. K tomu se přidala dobrá strategie s pneumatikami Pirelli a Berger se v Grand Prix Mexika mohl radovat z prvního vítězství. Vyhrát mohl i na domácí Grand Prix Rakouska, z vedení závodu ale musel zajet do boxů s mechanickými problémy. Berger byl v kvalifikacích mnohem lepší než jeho týmový kolega Teo Fabi v poměru 12:4. Berger se etabloval jako velmi rychlý jezdec v ten rok, když zaznamenal největší rychlost v sezóně, neuvěřitelných 351,22 km/h při Grand Prix Itálie.

Berger byl zároveň úspěšný v cestovních vozech Skupiny A, jezdil za tým Schnitzer BMW a velice dobrý vůz BMW 625 Csi v Evropském šampionátu cestovních vozů. Vyhrál 24h Spa v roce 1985 se svým týmovým kolegou Robertem Ravagliou a Marcem Surerem.

1987-1989: Ferrari

1987 Pro sezónu 1987 podepsal Berger s týmem Ferrari a stal se týmovým kolegou Michele Alboreta, v týmu nahradil Stefana Johanssona. V první sezóně s italským týmem ho provázely mechanické problémy, na konci roku ale přišla 2 vítězství, když Gerhard vyhrál poslední 2 závody sezóny. Ferrari F1/87 z této sezóny profitovalo z práce bývalého designera McLarenu, Johna Barnarda, samotný vůz byl ale designován Rakušanem Gustavem Brunnerem. Ferrari se od Grand Prix Maďarska 1985 mohlo vyrovnat soupeřům ze špičky. Na okruhu Hungaroring jezdil Berger těsně druhý za Nigelem Mansellem, ale musel ze závodu odstoupit. Při Grand Prix Portugalska na okruhu Estoril startoval z pole position, v závěrečné fázi závodu ale udělal chybu a dojel druhý za Alainem Prostem. Mechanický problém jej stál i vítězství v Grand Prix Mexika. Již zmíněné výhry v Grand Prix Japonska a Austrálie a zároveň pole position z obou závodů, znamenaly to, že Berger i Ferrari mohli jít do zimní přestávky se značným sebevědomím . Ferrari s Bergerem byli tipováni jako favorité pro rok 1988. Celkově skončil v klasifikaci pátý s 36 body. Svého kolegu Alboreta překonal v kvalifikacích v poměru 12:4.

1988 náhled|vlevo|Berger ve voze Ferrari při Grand Prix Kanady 1988.

Ročníku 1988 ale dominovaly vozy McLaren a jezdci Prost a Ayrton Senna. Celkem si připsali 15 z 16 vítězství v sezóně. Turbo motor Honda V6 ve voze McLaren Mp4/4 a motor 100T v Lotusech měly větší výkonnost než motory Ferrari, což znamenalo, že Berger s Alboretem bývali často pomalí. Jedině Berger dokázal přerušit vítěznou šňůru McLarenů, když vyhrál Grand Prix Itálie poté, co Senna bojoval s Jeanem-Louisem Schlesserem, který nahrazoval ve Williamsu nemocného Nigella Mansella. Alboreto nakonec dojel druhý a Ferrari slavilo double. Pro tým bylo toto vítězství velmi emotivní, jelikož přišlo jen pár týdnů po smrti Enza Ferrariho.

Vůz Ferrari F1/87/88C byl velmi problematický zejména z hlediska spotřeby paliva z 1,5l turbo motoru. Ferrari totiž nepostavilo nový motor pro tuto sezónu a spolehlo se na starší model). Například v Grand Prix Velké Británie Berger pohodlně vedl před Sennou, ale v závěrečné fázi musel výrazně zpomalit, aby vůbec dojel do cíle. V posledním kole mu nakonec došlo palivo a propadl se z 5. místa na deváté. Předjeli ho Nelson Piquet (Lotus), Derek Warwick a Eddie Cheever (Arrows) a Riccardo Patrese (Williams). Berger vedl i v posledním závodě v Austrálii, ale při předjíždění René Arnouxe v Ligieru o kolo zpátky s ním kolidoval. Rakušan byl ve všech kvalifikacích lepší než Alboreto, což znamenalo Italův konec u Ferrari. Celkově skončil Berger na 3. místě se ziskem 41 bodů.

1989 Po Alboretově odchodu se k Ferrari připojil Nigel Mansell. Ferrari 640 bylo rychlé, ale velice křehké, zejména kvůli revoluční poloautomatické převodovce. Berger mohl být rád, že vyvázl živý z havárie v Grand Prix San Marina v osudné zatáčce Tamburello. Berger v rychlosti 288 km/h narazil do zdi, vůz se několikrát přetočil a nakonec začal hořet. Záchranářům trvalo 16 sekund než se dostali k hořícímu Ferrari a uhasili jej. Berger utrpěl menší zranění, zejména popáleniny na rukách, ale při Grand Prix Mexika se dokázal vrátit do kokpitu, vynechal tak jen jeden závod. Berger prohlásil, že za rychlý návrat vděčil právě poloautomatické převodovce. Jeho návrat by prý nebyl tak rychlý, kdyby Ferrari používalo pákovou převodovku jako všechny ostatní týmy. Berger často jezdil na špici, ale nespolehlivost a nehody znamenaly, že z celé sezóny dojel pouhé 3 závody, všechny ale dokončil na stupních vítězů. Grand Prix Portugalska dokonce vyhrál, bylo to ale po kolizi Mansella se Sennou. Dvě druhá místa vyjel v Itálii a Španělsku. Ferrari sice vykazovalo stoupající formu, Berger však poté, co Alain Prost odešel z McLarenu zaujal jeho místo ve stáji z Wokingu.

1990-1992: McLaren

1990 Berger se v McLarenu stal týmovým kolegou Ayrtona Senny. Od Bergera McLaren hodně očekával, zejména poté, co prokázal dobrou formu u Bennetonu a Ferrari. Vůz poháněný motory Honda vypadal, že by Bergerovi mohl dopomoct k boji o titul mistra světa. Přestože byl Berger rychlejší než jeho předchůdce Prost a končil většinou v kvalifikaci hned druhý za Sennou, jen velmi zřídka dokázal s Brazilcem držet tempo v závodě. Při Grand Prix USA Berger Sennu v kvalifikaci porazil. Nejlepší závod asi zajel při Grand Prix Kanady kde pršelo a v závodě dojel první s asi 45sekundovým náskokem před Sennou. Za ulitý start ale nakonec dostal minutovou penalizaci a výhra spadla do klína Sennovi. Sezóna nakonec skončila zklamáním, Berger ani jednou nevyhrál, zatímco Senna získal svůj druhý titul mistra světa. Berger byl se 43 body čtvrtý.

1991 náhled|vpravo|Berger s vozem McLaren při Grand Prix USA 1991.

Další sezóna se nesla v podobném duchu jako ta předchozí, přestože Berger Sennu v kvalifikacích porazil vícekrát (Portugalsko, Španělsko, Japonsko). Právě v Japonsku Berger využil startu z prvního místa a vyhrál první závod v týmu McLaren. Celkově dopadl stejně jako v roce předchozím, za 43 bodů skončil čtvrtý.

1992 V roce 1992 skončil Berger jeden bod za Sennou v celkovém pořadí jezdců. Berger zaslouženě vyhrál Grand Prix Kanady, když předjel Williams s Riccardem Patresem a bojoval se Sennou, který nakonec odstoupil. Při Grand Prix Portugalska byl Berger zapleten do hrozivé nehody s Patresem. Patrese si neuvědomil, že Berger míří do pitlane a zavadil o zadní kola McLarenu, což jej vyhodilo do vzduchu. Jen těsně minul most a dopadl těsně na pitlane. Berger poté vyhrál Grand Prix Austrálie opět po boji s Patresem. To bylo Bergerovo poslední vítězství v McLarenu a poslední vítězství pro McLaren s motory Honda. Lukrativní nabídka od Ferrari se ukázala být jako velice lákavá pro Bergera a tak před Grand Prix Belgie oznámil, že se vrací do tehdy trápícího se italského týmu.

1993-1995: Ferrari náhled|Berger ve voze Ferrari na okruhu ve městě Montreal v roce 1995

1993 Byl to Niki Lauda kdo přesvědčil Ferrari, aby přivedlo Bergera zpět, jelikož nabyl mnoho zkušeností po boku Senny. Bylo známo, že Berger si vydělal víc než kterýkoliv jiný jezdec v roce 1993. Berger také dopomohl příchodu Jeana Todta k Ferrari jako týmového manažera a položil tak základ k budoucím úspěchům stáje z Maranella. Todt se poprvé ve své roli účastnil Grand Prix Francie 1993. Systém zavěšení dělal vůz Ferrari F93A nepředvídatelný, a tým nezískal ani jedno vítězství a spíše jen bojoval o body. Bergerovo nejlepší umístění bylo 3. místo v Maďarsku. Rakušan měl v sezóně několik nehod, včetně nehody s Michaelem Andrettim v Brazílii a dramatická nehoda po výjezdu z boxů v Portugalsku. Velkou bojovnost prokázal v Monaku, kde zaznamenal druhé nejrychlejší kolo. Poté se ale pokusil o předjetí druhého Damona Hilla ve vlásence Lowes a Berger nakonec závod nedokončil. Celkově skončil s pouhými 12 body na 8. místě.

1994 V roce 1994 se Berger musel vyrovnat s tragickým úmrtím svého bývalého týmového kolegy Ayrtona Senny a také svého krajana Rolanda Ratzenbergera při osudné Grand Prix San Marina 1994. O to emotivnější pro něj bylo vítězství v Německu, což bylo první vítězství pro Ferrari od Grand Prix Španělska 1990. Berger také zaznamenal 2 pole position. Podruhé v kariéře byl Berger celkově třetí se ziskem 41 bodů.

1995 V poslední sezóně u Ferrari zaznamenal Berger několik pódiových umístění a měl blízko k vítězství v Grand Prix San Marina, triumf ale ztratil při zastávce v boxech. Odvážný pokus o předjetí Damona Hilla v Kanadě opět ukázal Bergerovu velkou bojovnost. Další výbornou a agresivní jízdu předvedl v Německu, kde nakonec dojel třetí poté, co obdržel penalizaci stop-go za ulitý start a musel se propracovávat ze 14. místa. Kuriózní nehodu měl na Monze, když on-board kamera jeho týmové kolegy Jeana Alesiho spadla pod kola Bergerova Ferrari a poškodila mu zavěšení. V kvalifikacích porazil Berger Alesiho v poměru 12:5. Na konci sezóny se oba s týmem Ferrari rozloučili, stejně tak byl konec éry čísel 27 a 28 u týmu Ferrari, která začala už v roce 1981 s Gillesem Villeneuvem a Didierem Pironim. Jediné přerušení bylo v roce 1990 při podpisu Alaina Prosta jako úřadujícího mistra světa.

1996-1997: Benetton

1996