Viktor Bonaparte (Napoleon Viktor Jérôme Frederik; 18. července 1862, Palais Royal – 3. května 1926, Brusel), titulární 4. kníže z Montfortu, byl v letech 1879 až 1926 bonapartistickým pretendentem francouzského trůnu. Podporovateli jeho nároku byl znám jako Napoleon V.
Život
Původ a mládí náhled|vlevo|upright|Princ Viktor jako nemluvně Viktor se narodil v Palais Royal v Paříži za druhého Francouzského císařství jako syn prince Napoleona a jeho manželky Marie Klotildy Savojské, dcery italského krále Viktora Emanuela II. Brzy po jeho narození následovali dva mladší sourozenci: v roce 1864 bratr Ludvík a v roce 1866 sestra Marie Leticie, pozdější vévodkyně z Aosty. V době svého narození byl Viktor třetí v následnictví francouzského trůnu, hned po císařském princi Napoleonovi a svém otci.
Dědic Bonaparte V osmnácti letech byl z vůle císařského prince Napoleona Evžena, který zemřel v roce 1879, jmenován hlavou rodu Bonaparte a pro své příznivce se stal Napoleonem V., někteří Bonapartisté však preferovali jeho mladšího bratra Ludvíka, plukovníka ruské imperiální gardy. Rozhodnutí císařského prince obejít Viktorova otce vedlo k úplnému rozpadu vztahů mezi otcem a synem. V květnu 1886 vyhostila Francouzská republika prince bývalých vládnoucích dynastií, a tak princ Viktor odešel z Francie do exilu v Belgii.
Dreyfusova aféra náhled|Viktor v roce 1899, Guth Po smrti presidenta Félixe Faurea v roce 1899, během Dreyfusovy aféry, se řada politických frakcí pokusila využít nepořádku a princ Viktor oznámil delegaci imperialistického výboru, že podnikne kroky k obnovení francouzského císařství, když nastane příhodná chvíle. Aby toho dosáhl, oznámil, že se postaví do čela hnutí se svým bratrem, princem Ludvíkem, bojujícím vedle něj, o kterém řekl, že "přinese Bonapartistickým silám jeho prestiž a jeho vojenské nadání i hodnost v ruské armádě". Orleánský vévoda, soupeřící uchazeč o trůn, měl také k dispozici síly, které byly připraveny překročit francouzskou hranici ve stejné době jako síly Bonapartistů. Nakonec se očekávaný boj ve Francii nenaplnil a francouzská Třetí republika přežila jednu ze svých nejvážnějších krizí.
Úmrtí Princ Viktor zemřel ve věku 63 let v Bruselu 3. května 1926, kdy francouzský autor Charles Maurras komentoval dobu prince Viktora jako uchazeče a prohlásil, že od roku 1884 nenabídl republikánským vládám žádné nové myšlenky ani žádné radikální alternativy. Bonapartistickým dědicem se po něm stal jeho jediný syn Ludvík.
Manželství a potomci 10. nebo 14. listopadu 1910 se osmačtyřicetiletý Viktor v Moncalieri oženil s o deset let mladší princeznou Klementinou, nejmladší dcerou belgického krále Leopolda II. a jeho manželky Marie Jindřišky Habsbursko-Lotrinské. Manželé spolu měli dvě děti:
1. Marie Klotilda Bonaparte (20. 3. 1912 Brusel – 14. 4. 1996 Cendrieux) ⚭ 1938 hrabě Serge de Witt (30. 12. 1891 Moskva – 21. 7. 1990 Cendrieux) 2. Louis Napoléon Bonaparte (23. 1. 1914 Brusel – 3. 5. 1997 Prangins) hlava rodu Bonapartů od roku 1926 až do své smrti ⚭ 1949 hraběnka Alix de Foresta (* 4. 4. 1926 Marseille)
Vývod z předků
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Bonapartové Kategorie:Francouzští princové Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu avizských rytířů Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Kristova Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Narození 18. července Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Úmrtí v Bruselu Kategorie:Muži