náhled|300x300pixelů|Chopinova Polonéza, dílo Teofila Kwiatkowského. Fryderyk Chopin jako skladatel, „tvůrce“ skvělé hudební formy obsahující historii a kulturu národa - ilustrace možné „Chopinovy opery“; viz: Národní opera Polská opera případně polská národní opera je koncept, který může být definován několika způsoby:
jako opera o Polsku či polských dějinách od polského skladatele (např. Ubu Rex Krzysztofa Pendereckého), jako opera napsaná v polštině jako operní budova na území Polska.
Podobně, také výraz polská operní tradice může představovat tradici uvádění oper v Polsku nebo samotnou tvorbu oper v polštině polskými skladateli nebo libretisty.
Dějiny polské opery Vladislavova opera vlevo|náhled|Vladislav IV. Vasa, zakladatel polské opery náhled|Velký sál Královského hradu ve Varšavě v době panování Vladislava IV. - první nepřetržitě fungující operní divadlo na světě. První opery (tzn. dramma per musica uváděné v Itálii v období baroka) byly v Polsku uvedeny v době panování krále Zikmunda III. Vasy. Toho však umění příliš nezajímalo, ovšem jeho syn, korunní princ Vladislav, byl milovníkem a patronem opery.
Před 8. březnem 1628 byla z jeho iniciativy uvedena opera Galatea s hudbou Sante Orlandiho a textem Gabriela Chiabrery. Henryk Wisner, Władysław IV Waza, 1995 s. 164. Významnou událostí v té době však bylo uvedení první opery, zkomponované ženo La Liberazione di Ruggiero dall'isola d'Alcino italské skladatelky Francescy Cacciniové v témže roce. Opera vzbudila u šlechty tak silný ohlas, že byla přeložena do polštiny.
Poté, co se Vladislav stal králem, vyčlenil sál Královského hradu pro operním představení italského operního souboru Marca Scacchiho. Provoz operní scény byl slavnostně zahájen v roce 1635 operou Giuditta. Toto dramma per musica na téma biblického příběhu Júdit bylo uvedeno na počest míru v Polanově. Autorem tohoto a dalších libret byl zřejmě Virgilio Puccitelli. Ve Vladislavově opeře se uváděla drama per musica, balety a další vokální díla. Za vlády Vladislava IV. byl uveden asi tucet oper, které se však do dnešních dnů nedochovaly. Vladislavova varšavská opera byla první stálou operní scénou v Evropě (nepřetržitě fungovala v letech 1635–1648).
V dobách Michała Korybuta Wiśniowieckého a Jana III. Sobieského byly opery uváděny zřídka a byly vzácnými uměleckými událostmi.
Nejstarší dochovaná polská opera - Heca neboli hon na zajíce Kromě opery seria vznikala v Polsku také komická díla. Příkladem takového díla je anonymní operní kus z přelomu 17. a 18. století, považovaný za nejstarší dochovanou polskou operu. Libreto z prostředí lovu, napsané pravděpodobně k oslavě některého z lovců pochází z doby kolem roku 1680, pravděpodobně z jihovýchodního Polska, snad Lvovského vojvodství. Nově byla opera publikována v roce 2005, s názvem od prof. Jerzyho Gołose Heca neboli hon na zajíce.
Saská opera náhled|Johann Adolph Hasse Velkým modernizátorem polské opery byl saský a polský král August III. V roce 1748 postavil Opernhaus (operní dům) ve varšavské Saské zahradě,Elżbieta Charazińska, Ogród Saski, Warszawa 1979, s. 38. kde se konala pravidelná operní představení německých a italských skladatelů. V té době se v Polsku objevila hvězda evropské opery, německý skladatel Johann Adolph Hasse, který v Polsku proslavil operu mezi šlechtou a polskou operu pozvedl na evropskou úroveň. Hasse napsal operu Zenobia na libreto Pietra Metastasia speciálně pro varšavskou operu.
Stanislavova opera Polská opera vzkvétala nejvíce za vlády Stanislava Augusta Poniatowského. V roce 1777 napsal Franciszek Bohomolec text kantáty Nędza uszczęśliwiona (Štěstí v neštěstí), kterou později Wojciech Bogusławski přeměnil na operní libreto, na nějž Maciej Kamieński zkomponoval operu, která byla následně uvedena ve Varšavské opeře.
Skladatel Maciej Kamieński (též Matej Kamenický) byl polonizovaný Slovák, zatímco Bogusławski a Bohomolec byli polští šlechtici. Tím začala činnost Bogusławského, kterému se později říkalo „otec polského divadla“. Bogusławski napsal a zinscenoval komickou operu s hudbou Jana Stefaniho Henryk VI na łowach (Jindřich VI. na lovu), a pak Cud mniemany, czyli Krakowiacy i Górale (Domnělý zázrak aneb Krakováci i Horalové).
Text této opery se po lednovém povstání ztratil, ale byl znovuobjeven v roce 1929 Leonem Schillerem (který jej označil za „polskou národní operu“), je dnes považován za mistrovství v narážkách. Premiéra Krakowiaků a Highlanderů 1. března 1794 údajně vyvolala neobvykle velký potlesk. Konala se asi čtyři týdny před Kościuszkovou přísahou na krakovském trhu a samotná opera obsahovala pro-církevní hesla. Po čtyřech výstavách ji úřady nařídily, aby byla z plakátu odstraněna kvůli její neočekávané popularitě a narážkám na potrat.
Národní opera náhled|Józef Elsner náhled|Karol Kurpiński Politické rozdělení země polskou operní produkci nezastavilo. Wojciech Bogusławski stále aktivně tvořil a v 90. letech 18. století do Lvova přišel Józef Elsner. Z mnoha jeho oper se dochovala pouze jediná – Amazonky aneb Herminia. Když později Elsner nastoupil do Národní opery ve Varšavě, začal psát opery inspirované polskou lidovou hudbou. Tak vznikla první národní opera v Polsku a současně na světě. Opera narodowa to znaczy opera zawierająca w sobie główne elementy kultury i świadomości narodu, jego prezentację i charakterystyczny byt tego narodu. W tym rozumieniu nie może być operą narodową przykładowo Dydona i Eneasz Henry’ego Purcella, ani nawet nawiązująca do ludowych legend opera Czarodziejski flet Wolfganga Amadeusa Mozarta. Leon Schiller, odkrywca Krakowiaków i Górali, nazywa tę operę narodową właśnie zgodnie z tą definicją. Opera Krakowiacy i Górale inspirowana była po części operą Der Bettelstudent, oder das Donnerwetter Petera von Wintera, w której lud jest przedstawiany jako motłoch. W Krakowiakach i Góralach więc przedstawienie ludu jako narodu chroniącego swego etosu, kultury i bytu czyni ją pierwszą znaną na świecie operą narodową. Musiało więc być to novum, ponieważ wcześniej nie komponowano oper dotyczących narodów nowożytnych i ich kulturalnego bogactwa. Właściwy modus opery narodowy utworzyli późniejsi kontynuatorzy – Elsner i Kurpiński. Następnie opera narodowa powstała w Rosji – pierwsze to opery Michała Glinki z lat 30. Potem opery Gioacchino Rossiniego i Giuseppe Verdiego we Włoszech, a raczej dla Włoch. Informacje zaczerpnięte po części z tekstu „Aby Polacy śpiewali...” Barbary Przybyszewskiej-Jarmińskiej.
Seznam významných polských oper Původní názevČeský názevAutor hudbyLibretoRok a místo premiéryNędza uszczęśliwionaŠtěstí v neštěstíMaciej KamieńskiWojciech Bogusławski podle Franciszka Bohomolce1778, VaršavaCud mniemany, czyli Krakowiacy i GóraleDomnělý zázrak aneb Krakováci i HoralovéJan StefaniWojciech Bogusławski1794, VaršavaFaustFaustAntonín RadziwiłłJohann Wolfgang GoetheČástečeně uvedeno roku 1810 v Berlíně a 1811 ve VýmaruPałac LucyperaLuciferův zámekKarol KurpińskiAlojzy Żółkowski1811, VaršavaZabobon, czyli Krakowiacy i GóraleKarol KurpińskiWojciech Bogusławski1816, VaršavaKról Łokietek, czyli WiśliczankiKrál LokýtekJózef ElsnerLudwik Adam Dmuszewski1817–1818, VaršavaZamek w Czorsztynie, czyli Bojomir i WandaKarol KurpińskiJózef Wawrzyniec Krasiński1819, VaršavaHalkaHalkaStanisław MoniuszkoWłodzimierz Wolski1847, Vilno, 1858, VaršavaMonbar, czyli FilibustierowieIgnacy Feliks DobrzyńskiSeweryna z Żochowskich Pruszakowa a Ludwik Paprocki1863, VaršavaStraszny dwórStrašidelný zámekStanisław MoniuszkoJan Chęciński1865, VaršavaPariaPariaStanisław MoniuszkoJan Chęciński podle Casimira Delavigne1869, VaršavaKonrad WallenrodKonrád WallenrodWładysław ŻeleńskiZygmunt Sarnecki, Władysław Noskowski-Łada1885, LvovGoplanaWładysław ŻeleńskiLudomił German podle Juliusze Słowackého1896, KrakovManruIgnacy Jan PaderewskiAlfred Nossig podle Józefa Ignacego Kraszewského1901, DrážďanyMariaRoman Statkowskipodle Antoniho Malczewského1906, VaršavaBolesław ŚmiałyBoleslav ChrabrýLudomir RóżyckiAleksander Bandrowski1909, LvovEros a PsycheErós a PsychéLudomir RóżyckiJerzy Żuławski1917, VratislavLegenda BałtykuBaltská pověstFeliks NowowiejskiWaleria Szalay-Groele, Krystyna Jeżewska1924, PoznaňZemsta za mur granicznyZygmunt Noskowskipodle Aleksandra Fredry1926, VaršavaKról RogerKrál RogerKarol SzymanowskiJarosław Iwaszkiewicz1926, VaršavaMargierKonstanty GorskiW.W.G. (Walgier) podle básně Władysława Syrokomli1927, Poznaň (vydáno tiskem: Petrohrad, 1905)Złote runoZlaté rounoAleksander TansmanSalvador de Madariaga1939 (polská předpremiéra 2016 v Lodži)Bunt żakówStudentská vzpouraTadeusz SzeligowskiRoman Brandstaetter1951, VratislavZaczarowane kołoJerzy Gablenzpodle Lucjana Rydla1955, BytomJutroZítraTadeusz BairdJerzy Sito1966, VaršavaOdprawa posłów greckichWitold RudzińskiBogdan Ostromęcki podle Jana Kochanowského1966, KrakovDiabły z LoudunKrzysztof PendereckiJohn Whiting1968–1969, HamburkKolonia karnaV kárném tábořeJoanna BruzdowiczJoanna Bruzdowicz a Jaroslav Simonides podle povídky Franze Kafky1972 (Tours), 1995 (Varšava)TrojankiJoanna BruzdowiczJacques Luccioni podle Eurípida1973, Saint-Denis (polská předpremiéra 1979 s libretem Michała Sprusińského)Pierścień wielkiej damyPrsten velké dámyRyszard BukowskiMaria Straszewska podle Cypriana Kamila Norwida1974, VratislavWit StwoszJózef ŚwiderTadeusz Kijonka1974, BytomLord JimRomuald Twardowskivlastní libreto podle Josepha Conrada1976, LodžRaj utraconyZtracený rájKrzysztof PendereckiChristopher Fry podle Johna Miltona1978, ChicagoW małym dworkuNa zámečkuZbigniew BargielskiZ. Bargielski podle S.I. Witkiewicze1981, VratislavCzarna maskaČerná maskaKrzysztof PendereckiHarry Kupfer1986, BayreuthUbu KrólKrál UbuKrzysztof PendereckiJerzy Jarocki a K. Penderecki podle Alfreda Jarryho1991, MnichovMatka czarnoskrzydłych snówMatka černokřídlých snůHanna KulentyPaul Goodman1996, MnichovPokój sarenLech Majewski a Józef SkrzekLech Majewski1996, BytomBalthazarZygmunt KrauzeRyszard Peryt podle Daniela Stanisława Wyspiańského2001, Varšava (WOK)Iwona, księżniczka BurgundaZygmunt KrauzeZygmunt Krauze, Grzegorz Jarzyna podle Witolda Gombrowicze2004, PařížKochankowie z klasztoru ValldemosaMilenci z kláštera ValldemosaMarta PtaszyńskaMarta Ptaszyńska podle Janusze Krasińského2010, LodžMoby DickEugeniusz KnapikKrzysztof Koehler podle Hermana Melvilla2010, VaršavaPasażerkaPasažérkaMieczysław WajnbergAlexandr Viktorovič Medveděv podle Zofii Posmyszové2010, MoskvaMadame CurieElżbieta SikoraAgata Miklaszewska2011, PařížPułapkaPastZygmunt KrauzeZ. Krauze, Grzegorz Jarzyna podle Tadeusze Różewicze2011, VratislavOrestejaOresteiaAgata ZubelA. Zubel, podle Aischyla2011, Varšava (WOK)Kupiec weneckiKupec benátskýAndrzej CzajkowskiJohn O’Brien podle Williama Shakespeare’a2013, Bregenz (dokončeno v roce 1982, uvedeno po smrti autora)CyberiadaKrzysztof MeyerK. Meyer podle Stanisława Lema2013, PoznaňQudsja ZaherPaweł SzymańskiMaciej Drygas2013, VaršavaUniversa. Otevřená operaJan A.P. Kaczmarek2014, Krakov (Stary Rynek)Vesmírná operaAleksander NowakGeorgi Gospodinow2015, PoznaňCzarodziejska góraČarovná horaPaweł MykietynMałgorzata Sikorska podle Thomase Manna2015, Malta Festival PoznaňOlimpia z GdańskaGdaňská OlympieZygmunt KrauzeKrystyna a Blaise de Obaldia2015, GdaňskImmanuel KantLeszek Możdżerpodle Thomase Bernharda2017, VratislavSąd ostatecznyPoslední soudKrzysztof KnittelMirosław Bujko nt obrazu Hansa Memlinga2017, Gdaňsk
Reference
Související články Polská hudba Operní divadla v Polsku